1 V onen den se bude v judské zemi zpívat tato píseň: Máme pevné město, Bůh připravil záchranu, hradby a val.
- Zřejmě po Boží záchraně zpívají věřící tuto píseň. Je o Boží spáse, o Božím městě, případně přímo o (Novém) Jeruzalému.
- U Boha je dokonalé bezpečí.
2 Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost.
- Do Božího města jsou zváni věřící a věrní.
3 (Mysl upevněnou v tobě) budeš střežit (dokonalým pokojem, protože (tobě důvěřuje.)
- n.: Úmysl;
- n.: Toho, kdo je pevné mysli (tj. mysli pevně zaměřené jistým směrem – z kontextu vyplývá: upnuté k Bohu);
- h.: pokojem pokoje;
- n.: na tebe spoléhá;
- Krásný, obecně platný verš a obrat – jaká je Mysl upevněná k Bohu? Na Něj soustředěná, k Němu upnutá. Mající Boha stále na paměti a na Něho spoléhající. Jemu důvěřující.
- Je jasné, že takto centrovaná mysl je méně náchylná k tomu, aby ji něco rozhodilo. Není tak závislá na okolnostech života.
- Dokonalý pokoj je vědomí či pocit, že vše je v pořádku; vše je, jak má být; vše je pod dokonalou Boží kontrolou. Pokud je toto vědomí jisté, neexistují okolnosti, které by mohly tento pokoj „nabourat“, pokoj je dokonalý.
- Střežit mysl pokojem znamená, že Bůh dbá na to, aby člověk tento pokoj neztrácel.
4 Důvěřujte Hospodinu až navěky, protože v Hospodinu, in Hospodinu it skála věků.
- Bohu lze důvěřovat ohledně celé budoucnosti. On je ohledně budoucnosti jedinou jistotou.
5 Vždyť sehnul obyvatele výšiny — město, které je vyvýšené, sníží, sníží je až k zemi, srazí je až do prachu;
- n~: v samolibém bezpečí;
- Na Boha lze spolehnout – On nastoluje spravedlnost. Není pro Něj problém samolibé vykázat do patřičných mezí.
6 pošlape je noha, nohy chudého, kroky chudáků.
- Bůh nastoluje spravedlnost – k ponížení samolibých často používá nečekané skupiny, např. chudé.
7 Cestou spravedlivého it poctivost; (ó, Přímý, ty budeš urovnávat stezku spravedlivého!)
- n.: upřímnost / přímost / bezelstnost;
- n.: stezka spravedlivého je přímá, neboť ji urovnáváš;
- Spravedlivý jedná poctivě. Bohu se to líbí a následně se o jeho život stará, dohlíží, aby se mu dobře vedlo.
8 Také at cestě tvých soudů, Hospodine, očekáváme at tebe; po tvém jménu a po tvém připomenutí touží naše duše.
- n.: právních nařízení / úsudků
- n.: tvé památce; tj. to, podle čeho / jak je H. pamatován; (Qu: tvém Zákoně;) n~: kterým jsi připomínán;
- I když zrovna prožíváme nedobré období, kdy nás kázníš, kdy nás soudíš a trestáš za naše hříchy. Ani v takové situaci se neobracíme nikam jinam, než k Tobě. Neočekáváme dobro odnikud odjinud, než od Tebe. Očekáváme, že toto období zase přejde a zase bude lépe – ale zase pouze z Tvojí ruky.
- Po dobru odnikud odjinud, než od Tebe, netoužíme.
- Koneckonců jsme vděčni i za to, že nás trestáš – je to známkou našeho synovství, známkou toho, že jsi s námi ještě neskončil. Jsme rádi, že nás koriguješ, když my „ujíždíme“. Jsme rádi, že se nám připomínáš, když na Tebe zapomínáme.
9 Toužím of tobě v noci celou svou duší, hledám tě ve svém nitru celým svým duchem. Vždyť když se dějí tvé soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.
- h.: usilovně; n.: za úsvitu; („budu tě usilovně hledat“ je v h. jedno slovo – ešaharechá)
- Toužím of tobě v noci celou svou duší, hledám tě ve svém nitru celým svým duchem. Šťasten je ten, kdo tento výrok může podepsat. Toužit po Bohu tak intenzivně a naplno, že kvůli tomu nemůžu spát, není samozřejmé.
- Izajáš touží po Božích soudech – je to možnost, jak se dozvědět, jak věci vidí Nejvyšší.
10 . se udílí milost ničemovi, nenaučí se spravedlnosti; v zemi správných způsobů bude páchat bezpráví a at Hospodinovu důstojnost nebude hledět.
- Všichni si umíme představit, jak by vypadala společnost, kde by nebyly prosazovány zákony. Kde by se nad zlým jednáním pouze mávlo rukou. Lidé v takové společnosti brzy ztratí vůči zlu zábrany.
- Je důležité, aby zlo bylo trestáno a dobro odměňováno. Vnitřní kompas svědomí se jinak brzy pokazí či překalibruje směrem dolů.
11 Hospodine, tvá ruka je pozdvižena, ale oni to nevidí; uvidí a budou zahanbeni pro (horlivost tvého lidu,) nadto tvé protivníky stráví oheň.)
- n.: tvou horlivost pro tvůj lid; $
- h.: ano, oheň tvých protivníků, stráví je. ?n.: ať oheň určený pro tvé protivníky, je stráví.
- Izajáš jako jeden z mála rozpoznává, co se ve společnosti děje. Že jde o Boží trest.
- Prorok spíše hovoří o národech vně Izraele, případně o těch národech, které si Hospodin používá jako svou trestajícím metlu. Tyto národy nechápou, že to, že Izrael má problémy, je Božím trestem. Až ale Izraelci zareagují pokáním, vše se změní – Boží lid se horlivě obrátí k Bohu a tresty pominou. Trestající národy budou smeteny.
12 Hospodine, ty nám (uchystáš pokoj;) (vždyť i všechna naše díla jsi udělal za nás.)
- n.: dáš / zajistíš mír; n.: dopřej blaho;
- někteří (+LXX) čtou [po přemístění písmene kaf: ki-gmul namísto gam kól]: tak jako jsi nám odplatil za naše skutky;
- Většina zásluh za naši prosperitu, bezpečí a prakticky cokoliv patří a i nadále bude patřit Bohu.
13 Hospodine, Bože náš, panovali of námi páni jiní než ty; jen tvé jméno budeme připomínat.
- n.: + tobě budeme oddaní a …; (h.: + v tobě);
- n~: vyznávat / oslavovat (písněmi);
- I když jsme měli různé pány zvenčí i zevnitř, na Tebe jsme nikdy nezapomínali. Jestli tomu tak opravdu vždy bylo, těžko říci. Část věrných (např. kolem proroka) ale zachována zůstala vždy.
14 Mrtví neožijí, nebožtíci nevstanou; protože jsi je navštívil a vyhladil, ba zničil jsi každou památku na ně.
- Když se Bůh rozhodne s někým skoncovat, je to definitivní a úplné. Vymizí i z kolektivní paměti.
15 (Rozmnožil jsi národ,) Hospodine, rozmnožil jsi národ . oslavil ses, daleko jsi vzdálil všechny hranice země.
- h.: přidal jsi (k) národu;
- Národu se dařilo – rozmnožil se a rozšířilo se jeho území.
- To je k Boží slávě.
- Zrovna jsem viděl graf úbytku porodnosti v ČR (listopad 20214 – v souvislosti s diskuzí o tom, zda pokles může být způsobem očkováním proti covidu) – jako Češi máme tak nízkou natalitu, že o nějakém Božím oslavení se nad naším národem nemůže být řeči. Ostatní západní národy jsou na tom podobně.
16 Hospodine, v tísni tě hledali, (šeptali naučenou modlitbu) (kvůli tvému káznění.)
- h.: navštívili; n.: postrádali; n. (h.?): vylévali zaříkávání; n.: , když tvá kázeň byla na nich (h.: na něm; LXX: na nás); $
- Jsme zvyklí se modlit vlastními slovy, nicméně modlit se naučenou modlitbu není špatně, pokud k ní člověk přikládá své srdce. Bible je plná „předformulovaných“ modliteb včetně žalmů a otčenáše.
- Četl jsem o severokorejské rodině, která pronesla svou víru přes několik generací „za pomocí“ jediné naučené modlitby před jídlem. Jiná rodina v Rumunsku uvěřila skrze jednoduchou modlitbu své služebné.
- Lidem bylo pod Božími tresty velmi zle – ve vrcholné nouzi se modlili tak, jak byli momentálně schopni. Čím je člověk ve větší nouzi, tím více se může uchylovat k naučeným modlitbám. Domnívám se, že právě proto je do Písma „vložena“ kniha Žalmů.
17 Jako těhotná, that lies se přibližuje ku porodu, se svíjí . křičí v bolestech, takoví jsme byli před tebou, Hospodine.
- Připodobnění k rodičce těsně před porodem je velmi názorné. Rodička před porodem má bolesti výrazné a stále častější.
- Očekává, kdy už „to“ přijde, očekává změnu a úlevu. Touží už mít vše za sebou.
- Lidé procházející Božími tresty jsou na tom podobně. Neztrácejí ale ze zřetele, že vše je v Boží režii.
18 Otěhotněli jsme, svíjeli jsme se bolestí . jako bychom porodili vítr; nezpůsobíme záchranu zemi, ani se nezrodí obyvatelé světa.
- Naším problémem je, že všechno to utrpení, kterým procházíme, nic smysluplného přinést nemusí (na rozdíl od porodu, který nakonec dá vznik novému životu).
- Otěhotněním je zřejmě myšlen nástup Božích trestů. Ty ale nepřinesly opravdová pokání a navrácení k Nejvyššímu. Národ proto nebude plodný, nebude plnit svou spasitelskou funkci pro svět (skrze židy má do celého světa přijít spása).
- Možná by se dalo říci, že židovský národ má tolik problémů sám se sebou, že mu nezbývá prostor pro službu navenek.
- Taková situace je vcelku běžná v životech jednotlivců i v církvích – jsou tak zaměstnáni řešením vlastních hříchů a vlastních problémů, že zůstávají neschopnými sloužit ostatním.
19 Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou. Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu, protože tvoje rosa it rosou světla úsvitu a země vyvrhne nebožtíky.
- srv. 1Te 4,16: mrtví v Kristu!;
- [::v. 14; poukaz na obnovu Izraele, snad i vzkříšení mrtvých]
- [tj. Hospodin!; rosa představuje oživení;
- pl. zesilující význam; [n~: rostlin; slovo označuje také sléz okrouhlolistý (Malva rotundifolia), který je velmi citlivý na světlo a jeho plody jsou jedlé;
- n.: vrhne / zrodí / se vzdá (svých nebožtíků);
- Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou: Do beznadějné situace Božích trestů a nedostatečné reakce Božího lidu nyní povzbuzující slovo. Jednou to dopadne dobře. Tresty nejsou definitivní. Ani smrt nemusí být definitivní.
- Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu: Nyní se plazíte v prachu, ale bude líp. Radujte se, protože změna již přichází.
- protože tvoje rosa it rosou světla úsvitu: Přichází změna, do suchopáru Božích trestů již prosvítá naděje Božího navštívení.
- a země vyvrhne nebožtíky: Země své mrtvé neudrží. Až Bůh dá příkaz, všichni budou vzkříšeni. (Jde o kontrast proti verši 14).
20 Jdi, lide můj, vejdi do svých pokojů a zavři za sebou dveře; ukryj se na malou chvíli, dokud nepřejde rozhořčení.
- [srv. podobný princip – Gn 7,17 (skrytí se do archy), Ex 12,22 (natření nadpraží krví beránka dokud nepřejde anděl zhoubce);
- Výzva k nalezení klidného útočiště po dobu Hospodinova hněvu. Kde ale takové klidné místo nalézt v době, když Hospodin „zuří“?
- Kde jsou ty pokoje, kde je možno se „odizolovat“ a přečkat Boží hněv? Jde jistě o atraktivní řešení – kdo by se nechtěl někam uklidit, než přejde otcův hněv?
- Navozuje mi to představu hřešícího syna, kterého matka varuje před otcovým návratem domů: Otec teď na tebe zuří, raději zůstaň ve svém pokoji a neukazuj se mu na oči. Víš, že jeho hněv se rychle přežene.
- Zde zřejmě hovoří prorok – zná Boha lépe, než Izraelci a radí jim jako matka, která má o své dítě starost, aby ho otec v hněvu nepřizabil: Můj lide, raději se teď nějakou dobu moc neprojevujte, držte se zpátky, „sekejte latinu“.
21 Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby navštívil obyvatele země a jejich vinu. Země odhalí svou prolitou krev a nebude již zakrývat své zavražděné.
- Teď není dobrá chvíle pro to se moc ukazovat: Bůh je hodně naštvaný – a má proč.
- Možná jde o závěrečný soud celé země, všech lidí. A Izajáš má starost, aby se se světem „nesvezl“ i celý Boží lid.
- Svět si Boží soud zaslouží – zla je nesmírně mnoho a volá k Bohu o pomstu.
- Je nanejvýš rozumné se v okamžicích Božích velkých dějinných činů držet v povzdálí.
- Jak se to ale dělu konkrétně, jak se Bohu „uklidit z očí“, moc jasné není.