Izajáš – kapitola 29

1 Ach Aríeli, Aríeli, město, kde tábořil David! Přidávejte rok k roku, ať se opakuje koloběh svátků

• n.:Běda; 
• zde oslovení Jeruzaléma (lze číst ‚lev Boží‘);
• n~: Jen si dále konejte každoroční obřady; 
• míněno zřejmě ironicky,
• Možná ve smyslu: Jeruzaléme, můj lide – jen si opakujte stále dokola svůj svůj „liturgický rok“. Je vám to k ničemu, neboť vše je ve vašem podání zcela vyprázdněné.

2 Způsobím Aríelovi soužení a nastane smutek a žal, a bude pro mě jako obětní ohniště.

• h.: Aríel; etymolog. slova nejistá, označ. ohniště (/ oltář) pro zápalné oběti, na němž nikdy nesměl vyhasnout oheň;
• Na Jeruzalém (na můj lid) pošlu soužení. Nebudu jej nikterak šetřit, budu jej ničit jako oheň ničí vše, co se mu ocitne v dosahu.

3 Utábořím se dokola proti tobě, oblehnu tě s náspy a postavím proti tobě obléhací pevnosti.

• n.: se sloupy (neznámý vojenský termín; h. muccáv); 
• Budu proti Izraeli systematicky postupovat k jeho zničení. Bůh bude svému lidu nepřítelem.

4 Budeš sníženo, ze země budeš mluvit a v prachu se bude dusit tvá řeč. Jako duch zemřelého bude ze země vycházet tvůj hlas a z prachu bude sípat tvá řeč. 

• Cílem je tě pokořit. Pokořit tvou pýchu. Z pyšného nafoukance se staneš tím, kdo „žere“ prach, kdo „ryje držkou v zemi“. Jako ten, komu někdo natlačí obličej do prachu, odkud on pouze nezřetelně huhlá prosíc o milost.

5 A dav tvých nepřátel bude jako jemný prach a množství násilníků jako plevy hnané větrem. Stane se that v okamžiku, náhle.

• Množství tvých nepřátel bude extrémní, nepřehledné.
• Tato zkáza na tebe dorazí rychle, z hodiny na hodinu, ze dne na den.

6 Od Hospodina zástupů přijde tvé navštívení s hromobitím, se zemětřesením a velikou vřavou, s vichřicí a smrští a s plamenem stravujícího ohně.

• Bůh se k hrozným trestům jako obvykle „hrdě“ hlásí – budu to Já, kdo na vás tyto hrozné věci přivedu.
• Půjde o bouře, zemětřesení, vichřice, tornáda a požáry.

7 A množství všech národů válčících proti Aríelovi — všech válčících proti němu a jeho pevnosti a sužujících ho — bude jako sen, studded noční vidění.

• Nepřátel bude nepřehledné množství a budou Izrael sužovat mnoha způsoby.

8 Bude that, jako když hladový má sen, že jí; pak se probudí a ⁽je stále hladový.⁾ Nebo jako když žíznivý má sen, že pije; pak se probudí a it stále žíznivý a ⁽jeho duše lační.⁾ Tak will it will be s množstvím všech národů válčících proti hoře Sijónu.

• h.: jeho duše je prázdná; [dvojnásobný obraz zoufalého zklamání];
• n.: prahnoucí po vodě;
• Zřejmě ve smyslu: Můj národ bude pod tlakem nepřátel a katastrof zoufalý, bude toužit po úlevě, po dobrých zprávách, ty ale přicházet nebudou. Každé ráno bude stejně zoufalé jako to předchozí, vždy přijdou nové a nové zprávy o nepřátelských útocích.
• Kdo si čte zprávy o válce na Ukrajině, si dovede tuto nekonečnou sérii bíd představit (např. nová a nová bombardování).

9 Otálejte a buďte ohromeni, ⁽oslepujte se a buďte slepí!⁾ Opili se, ale ne vínem, potáceli se, ale ne z piva. 

• n.: buďte liknaví / váhaví;
•  dosl.: slepujte si oči a mějte slepené oči;
• var. (LXX): bolela je hlava / měli kocovinu;
• Mluví se o Izraelcích vystavených Božím ranám. Jde zřejmě o to, že nechápou, co se děje. Nemají schopnost se v nastalé situaci zorientovat Chovají se jako opilí nebo zfetovaní lidé, přičemž ale jsou střízliví. Čím to je?
• Zda otálejte je nejlepší překlad, nejsem schopen posoudit. Smysl nechápu. Otálet s čím? Možná být liknavý k ve snaze o pochopení Božích cest?
• Oslepujte se a buďte slepí zřejmě ukazuje na zatvrzování se vůči pochopení.
• Opilost odkazuje na duchovní zmatek a ztrátu schopnosti vnímat pravdu. Jejich mysl je „opilá“ hříchem, pýchou a důvěrou ve vlastní síly.

10 Neboť Hospodin na vás vylil ducha hlubokého spánku, zavřel vaše oči — proroky, přikryl vaše hlavy — vidoucí.

• Příčinou slepoty a opilosti Izraelců je Bůh. On se rozhodl jejich pochopení omezit tím, že zneschopnil jejich duchovní autority. Proč? Cožpak nechce, aby pochopili? Zřejmě po nesčetných neúspěšných pokusech usoudil, že to nemá smysl, že jde o marné úsilí bez smyslu, o ztrátu času.
• Tak se vyvolený národ potácí v polospánku, dezorientovaný a otupělý.

11 Celé toto zjevení je pro vás jako slova zapečetěné knihy, kterou dají někomu, kdo umí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Nemohu, protože je zapečetěná.

• Izajáš mluví o svém zjevení, o svých slovech. O tom, co zrovna čteme. Vyvozuje, že nepochopení, kterého se jeho slovu u posluchačů dostává, je dáno Božím zásahem.
• Ten, kdo slova slyší, by jim rozumět měl (umí číst), ale připadají mu nesrozumitelná, neboť Hospodin jejich smysl zapečetil, tedy zajistil plombou proti pochopení.

12 Pak bude ta kniha dána někomu, kdo neumí číst, se slovy: Přečti to. I řekne: Neumím číst.

• Gramotný i negramotný na tom nakonec budou stejně. Izraelci by vůči Božímu slovu měli být chápaví, ve skutečnosti jsou na tom s pochopením stejně bídně jako ti, kdo schopnost chápat nikdy neměli.
• Jde o stejný princip, jaký Ježíš vysvětluje svým učedníkům, když se Jej ptají na příčinu používání podobenství (Mt 13): Zde Ježíš smysl svých slov skrývá před povrchními posluchači.

13 Panovník řekl: Protože se tento lid přibližoval svými ústy a ctili mne svými rty, ale jeho srdce se ode mne daleko vzdálilo — jejich bázeň přede mnou je ⁽naučena z příkazu lidí,⁾

• n.: naučeným lidským příkazem;
• Toto místo použil Ježíš při svém sporu s farizei a zákoníky role tradice v hygieně rukou v 15. kapitole Mt.
• Konečně se dozvídáme, jaké jsou příčiny Božích trestů a Jeho rozhodnutí odejmout svému lidu pochopení situace: pouze formální, povrchní a naučený respekt. Izraelci měli Hospodina pouze v ústech, nikoliv však v srdci. O něco takového Bůh naprosto nestojí.
• Jde o naprosto zásadní a šokující sdělení: V Božím lidu bylo na první pohled vše v pořádku – bohoslužba „běžela“, modlitby byly vyslovovány a Boží příkazy respektovány. Lidé se dokonce Boha báli. Přesto bylo z Božího pohledu všechno špatně – a to dokonce tak špatně, že Nejvyšší přistoupil ke zničujícím korekcím opatřením.
• Bůh nestojí o formální poslušnost, nemá pro Něj žádnou cenu, neoceňuje ji. Možná právě v tom je v nás lidech přítomna Božská jiskra (jsme stvořeni k Božímu obrazu), že tohle dobře chápeme: My, stejně jako Nejvyšší, nestojíme o formální vztahy – s životním partnerem, s vlastním dítětem nebo s přítelem. Co z toho, že doma všechno „funguje“., když ve skutečnosti jsem manželce lhostejný a její srdce je jinde? Co z toho, že mi manžel nosí domu peníze a občas i květiny, když jeho srdce je u milenky? Co z toho, že syn nebo dcera mají samé jedničky a uklízený pokoj, když se se mnou vůbec nebaví?
• Podobně to má nastavené Bůh: Co z toho, že můj lid obětuje dobytek, opakuje modlitby a dodržuje sobotu, když na mě ve skutečnosti totálně kašle?
• Případně novozákonně: Co z toho, že chodíš na bohoslužbu a čteš si Bibli, když jsi se mnou už měsíce nepromluvil?
• Hospodin, stejně jako my, nestojí o dokonalost, ale o vztah. Bohu, stejně jako mi jako rodiči, je tisíckrát milejší, když dcera přijde domů a vysype na mě tisíc problémů ze školy, než když v pozoru odrecituje naučené fráze a ukáže mi žákovskou se samými jedničkami. Hospodin „kašle“ na naše oběti, na naše chození na bohoslužby a na naše desátky. On stojí o nás, o vztah. Nic menšího Jej neuspokojí, s ničím menším se nespokojí.

14 proto hle, já znovu podivuhodně naložím s tímto lidem, podivuhodně a neobyčejně. A zahyne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zahalena.

• Důsledkem formální bohoslužby bude Boží jednání, které bude zvláštní, překvapivě a nezvyklé.
• Mimo jiné se projeví tím, že ti, kdo by měli v národě mít schopnost uvažovat, budou zcela neschopní cokoliv správně rozsoudit a zvážit.

15 Běda těm, kdo ⁽se drží hluboko od Hospodina, aby skrývali⁾ svůj plán. Jejich dílo se děje v temnotě a říkají: Kdo nás vidí? Kdo the kingdom nás ví?

• n.: hluboko před Hospodinem skrývají;
• [to se asi týká hledání lidského spojenectví;
• Držet se hluboko od Hospodina je zvláštní obrat. Jakékoliv skrývání se před Bohem, nemá samozřejmě naději na úspěch – jak si to vůbec lidé mohou myslet, jak je to může napadnout?
• Připomíná mi to scénu z jakési knihy, kde žena, když se chystala v posteli smilnit, nejprve otočila ikonu tváří ke zdi.
• Rozdělení směrů je zvláštní – možná ti lidé předpokládají, že kdyby se snažili skrýt směrem nahoru nebo se pohybovali po zemi, neskryli by se tak dobře, jako když se budou ukrývat směrem dolů. Souvisí to snad s přirozeným chápáním: Bůh je nahoře, ďábel dole – podzemí je tudíž nepřehledné i pro Boha.
• Víme z Bible i ze zkušenosti, že lidé, kteří konají zlo, se je snaží skrýt – to je důvod, proč preferují skrýše či tmu. Bůh je ryzí světlo a Kristus přinesl světlo i na tuto temnou zem.
• Život s Bohem neznamená dokonalost, ale život (chození) ve světle.

16 Ta vaše převrácenost! Zdali se hlína cení stejně jako hrnčíř? Což řekne dílo o svém Tvůrci: Neučinil mě, a výtvor poví o tom, kdo ho utvořil: Ničemu nerozumí? 

• Bůh či prorok si povzdechli: Vaše neschopnost zdravě přemýšlet je neuvěřitelná – jak to, že vám není zjevná asymetrie vztahu Stvořitele a Jeho díla? Tedy Boha a vás lidí?
• Bůh je mnohem chytřejší než lidé. Cožpak není jasné, že Stvořitelovo myšlení je na jiné úrovni, než myšlení jeho díla?
• Cožpak není arogantní si myslet, že Stvořitel neví, co dělá?

17 Což that nebude už velmi brzy a Libanon se změní v ovocný sad a ovocný sad bude mít cenu lesa?

• [další rychlá změna k tématu vykoupení jako Iz 28,5n];
• Po stescích nad nechápavostí a arogancí lidu bez přechodu následují kladné a nadějeplné verše.
• Ovocný sad je kultivovaný, opečovávaný, ochraňovaný a nesoucí plody. Sadařova péče najednou přináší ovoce.
• V sad se změní Libanon – zřejmě symbolizující divokou a neobdělávanou přírodu, která ale má určitou vznešenost (libanonské cedry jsou krásné stromy).
• Možná tedy: Vzpurný a divoký izraelský národ se pod Boží péčí promění v místo hodnosti a pokoje nesoucí plody.
• Proč ale následně ovocný sad bude mít cenu lesa? (či „ovocný sad bude pokládán za les,“) – vždyť to vrací sad zpět tam, odkud vyšel. Jakoby se les proměnil v sad a ten potom zpět v les.
• Dle některých vykladačů jde o to, že sad je oproti lesu přece jen malý a omezený: Bůh „horko těžko“ vyrve svým úsilím divočině malou část, aby z ní vytvořil místo kultivované a nesoucí plody. To by mohlo odpovídat Božímu jednání s Izraelem: Bůh sáhl do divočiny pronárodů a skrze Abrahama a jeho potomky vytvořil svůj národ, svůj lid. Kultivoval jej svým Zákonem. Boží lid pak začal nést plody – začal ovlivňovat zbytek světa. Na této divoké planetě vznikl malinký Boží sad.
• Podobné je to s Kristovým královstvím – občané Kristova království z počátku tvoří pouze ostrůvky pozitivní deviace v padlém světě. Tyto ostrůvky jsou zpočátku velmi malé a izolované. Postupně ale (jako kvas) prorostou celou planetou a promění ji k svému obrazu.
• Kristovo království už ale není kultivovaným sadem, kde jsou stromy vysazené v řadách a vše vládne řád a pořádek (židé a jejich Zákon) – křesťanství není klidným uspořádaným sadem, ale nespoutanou a neuspořádanou silou, která se dravě zmocňuje celé země. Jako divočina pohlcuje své okolí, tak vitální síla Kristova království postupně pohlcuje, prorůstá a proměňuje celou planetu.
• Toto vše se stane velmi brzy – bohužel Boží vnímání času je od našeho až trapně odlišné. Od Mojžíšova psaní Levitiku po vrchol židovského státu za Davida a Šalomouna uplynulo asi 300 let, pak další tisíc do Krista.

18 V onen den hluší uslyší slova knihy a ze zatmění a temnoty prohlédnou oči slepých.

• I ti, kdo doposud byli vůči Božímu slovu beznadějně „natvrdlí“, najednou pochopí. I ti nejzaslepenější a nejnahluchlejší najednou budou vědět, že evangelium je pravdivé.

19 Pokorní ⁽se budou opět radovat⁾ v Hospodinu a nejchudší z lidí budou jásat ve Svatém Izraele.

•  h.: rozmnoží radost;
• Takové pochopení toho, co Bůh dělá (a že se to týká i jich osobně) každého naplní nadšením. Zvláště potěšeni budou ti, kdo se doposud měli špatně, kdo byli opomíjeni.

20 Neboť bude konec s násilníkem, pomine posměvač a všichni pohotoví . špatnosti budou vyhlazeni, 

• Nastolení opravdové spravedlnosti bude úžasnou zprávou.
• Bůh bude soudit svět – žádná špatnost nebude opomenuta. Každý, kdo ubližoval fyzicky nebo slovně, bude potrestán a odstraněn.
• Každý, kdo má sklon ke zlu, bude definitivně eliminován. Sklon ke zlu máme všichni – abychom nebyli eliminováni, musíme s vyhledat Boha.

21 ti, kteří svádějí člověka ke hříchu slovem, kladou léčku tomu, kdo kárá v bráně, a ⁽nicotností převracejí při⁾ spravedlivého.

• n.: pro nicotnost odstrkují;
• n.: při toho, kdo je v právu;
• Zlo bude odstraněno ve všech podobách:
  • Kteří svádějí člověka ke hříchu slovem: Lidem nestačí, že zlí jsou a že zlo páchají. Zlo je infekční. Zlý člověk (stejně jako ďábel) se nikdy nespokojí s postojem: Tak já si tady budu spokojeně dělat svoje zlo a jiné nechám, ať si dělají svoje dobro. Dobří budou zlým vždy trnem v oku a budou se je snažit za každou cenu dostat na svou stranu.
  • Ke zlu se většinou svádí ., někdy také příkladem.
  • kladou léčku tomu, kdo kárá v bráně: Jde o podobný princip. Kárající v bráně je někdo, kdo dbá na dodržování práva a spravedlnosti. Zlí budou mít vždy tendenci takového člověka odstranit.
  • Mnoho, přemnoho politiků by o tom mohli vyprávět – šli do politiky se snahou prosazovat spravedlnost, ale byly na ně nastraženy léčky a byli skandalizováni, kriminalizováni nebo přímo fyzicky odstraněni.
  • . ⁽nicotností převracejí při⁾ spravedlivého: Rozmělňují právo – u soudu zabrání prosazení práva lpěním na detailech, zdržováním či utápěním se v procesních a nepodstatných věcech. Výsledkem je, že spravedlnost nedostane šanci se prosadit.

22 Proto toto praví Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobovu: Jákob se už nebude stydět a jeho tvář už nezbledne.

• výraz často použitý na vyjití Izraelců z Egypta; zde se jedná prav. o Gn 15 (+ Ř 4,3) nebo o Gn 17,1-7;
• tj. strachem z nepřítele; srv. h. vazbu: klesnout v očích = ztratit sebedůvěru;
• Po eliminaci zla již nebude důvod, aby se spravedliví styděli (bude jasně zjevné, že měli pravdu) ani báli (nepřátelé už nebudou.

23 Neboť když ⁽uvidí své děti,⁾ dílo mých rukou, ve svém středu, budou posvěcovat mé jméno; budou posvěcovat Svatého Jákobova a budou se strachovat Boha Izraele. 

• n.: on, jeho děti, uvidí;
• Boží lid Izrael uvidí ve svém středu výsledek Božího jednání – zřejmě křesťany. Až Izrael pochopí, že Ježíš byl Mesiáš, a uvidí, kolik lidí na planetě v Něj uvěřilo, budou nadšeni.
• Při Kristově návratu se v Jeruzalémě shromáždí společně křesťané z židů i pohanů – když židé pochopí, jak velký byl Boží plán s jejich národem, jak si židy Nejvyšší použil pro spásu světa, budou přemoženi.
• Jejich uctívání Boha a jejich respekt k Němu pak budou hluboké a upřímné.

24 A ⁽bloudící duchem⁾ poznají rozumnost a reptající se naučí poučení.

• n~: zbloudilí;
• n.: nauce; n~: se nechají poučit;
• K Bohu přijdou i ti, kdo doposud nic nechápali, i ti, kdo byli vzpurní a doposud měli plno „keců“.