Žalm 17

1 Davidova modlitba. Slyš, Hospodine, spravedlivou při, věnuj pozornost mému nářku. Naslouchej mé modlitbě, nepochází z klamných rtů.

• nářku: výraz se používá častěji pro radostný jásot;
• David hovoří k Bohu. Je nešťastný až zoufalý.
• Dovolává se naléhavě Boží pozornosti.
• Nepochybuje totiž o tom, že jeho požadavky jsou spravedlivé a upřímné. Mluví s Bohem naprosto „na rovinu“.

2 Let soud nade mnou vyjde přímo od tebe, tvé oči vidí přímost.

• h.: tvé tváře;
• n~: to, co je správné;
• David se nebojí volat po Božím rozsudku – nepochybuje o ryzosti svých postojů. Nepochybuje o tom, že je v právu.
• To může být překvapující – člověk si sám sebou většinou tak jist není. Při sporu s někým si málokdy jsem zcela jist svou pravdou. I když si myslím, že mám pravdu, stále si uvědomují, že kdyby se do našeho sporu vložil vševědoucí, nitro zpytující a nestranný Soudce, nedopadlo by pravděpodobně Jeho hodnocení v poměru sto ku jedné v můj prospěch. I když si jsem jist svou pravdou, nikdy není vše z mé strany zcela čisté, argumentace objektivní a jednání zcela přímé.
• Nicméně David si sebou jistý je. Jak je to možné? Bůh si totiž velmi cení naprosté otevřenosti a upřímnosti – a v tom byl David skutečně dobrý, to byla jeho silná stránka.
• Když jsme před Bohem přímí, otevření jako kniha, když chodíme v plném světle, naše nedostatky přestávají vadit. Když na sebe Bohu všechno předem „prásknu“, odstraním mezi námi všechny bariéry, které by můj hřích a nedokonalost mohly vytvářet.

V dětství jsem brzy přišel na to, že nejjednodušší je na sebe doma vždycky všechno vysypat. Naučil jsem se, že než věci skrývat, je mnohem jednodušší je položit na stůl a "mít od nich pokoj". Když jsem se vrátil ze školy, nejprve jsem na rodiče vyhrnul všechny své maléry (většinou šlo o kázeňské problémy). Tím ze mě všechno spadlo a s čistou hlavou jsem se mohl jít věnovat svým věcem. (Jistě to bylo částečně dáno tím, že jsem měl dobré rodiče, kteří věc vyřešili a dále nerozmazávali).

3 Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. ⁽Mé záměry nepředcházejí má ústa.⁾

• n.: volal jsi mě k zodpovědnosti;
• tj. Nemám žádné skryté záměry / Říkám jen to, co si myslím; n.: Mám v úmyslu (/ Rozhodl jsem se), že má ústa nebudou překračovat (tj. hřešit); $ 
• To, že se David dopracoval takovéhoto otevřeného vztahu s Bohem, nebylo hned a nebylo to automatické. Šlo o proces.
• Předcházelo Boží
  • Zkoumání srdce: Bůh se Davidovi „hrabal v závitech“, procházel s ním jeho život, probírali společně Davidovo jednání v různých situacích. Bůh Davida konfrontoval s jeho chováním a vedl jej k nápravě.
  • To se dělo často za bezesných nocí: Člověk je v noci otevřenější Božímu hlasu, často je schopen lépe naslouchat a má citlivější svědomí.
    • Stává se mi poměrně běžně, že se v noci vzbudím hrůzou, když mi dojde věc, kterou jsem přes den neviděl (většinou nějaké špatné jednání nebo chyba).
  • Tříbení je proces, kdy Bůh znovu a znovu prochází naši mysl, aby mohl odhalit a vyřešit, co je třeba. Při opakovaných „průchodech“ nastavuje jemnější a jemnější síta. Každým přitakáním Božímu tříbení, každým pokáním se naše svědomí stává citlivějším a naše schopnost slyšet Boha jemnější.

4 Co se týče lidských skutků, podle slova tvých rtů jsem se chránil cest lupičů. 

• David začíná od poměrně hrubého síta – lupičské období totiž ve svém životě David měl. Nicméně na Boží popud ho opustil a již se k němu nikdy nevrátil.
• (Btw. Bůh Davida z tohoto období musel vytrhnout poměrně razantním způsobem, Davidovi samotnému tento životní styl vcelku vyhovoval – srv. 1S 27 a 28).

5 Mé kroky ⁽se držely⁾ ve tvých stezkách, mé nohy neuklouzly.

• h. inf. lze chápat také jako impv. (přeloženo dle paralelismu a kontextu);
• h.: drahách; [Boží dráhy jsou jeho příkazy, předepsané mravní způsoby];
• h.: se nepohly;
• Poté, co jsem byl Bohem korigován ,už jsem Jeho stezky neopouštěl (poslouchal jsme Ho a dělal to, co chtěl).

6 Volám to tobě, Bože, protože mi odpovídáš. ⁽Nakloň ke mně své ucho,⁾ slyš mou řeč. 

• To, že se k tobě modlím, je velmi racionální: Ty na modlitby reaguješ. Vím, že reaguješ, přesto na Tebe ještě naléhám, žádám o více pozornosti. Když k tobě mluvím, věnuj tomu prosím maximální pozornost.

7 Prokaž své milosrdenství, spasiteli těch, kdo před protivníky hledají útočiště ve tvé pravici.

• Když je někdo v nouzi a hledá u Boha záchranu, je to na Božím rozhodnutí, zda se rozhodne mu ji poskytnout. V Božím charakteru ale je, že je milosrdný – lze tedy očekávat, že na prosbu o azyl zareaguje kladně.

8 Chraň mě jako zřítelnici svého oka, ve stínu svých křídel mě skryj

• [h. výraz stín je častou metaforou pro ochranu.] 
• Ujmi se mé záchrany a ochrany s největší možnou intenzitou. Chraň mě a pečuj o mě, jako člověk pečuje o oko, nejcitlivější část svého těla. (Rohovka opravdu je nejcitlivější lidskou tkání).
• Stín křídel je zase poetickým obrazem silného dravce, který ochraňuje svá mláďata před nepřáteli i nepříznivými podmínkami. Kdo si troufne na mláďata velkého a silného orla?
• Je jistě nanejvýše příjemné mít nad sebou tak mocnou ochranu – pro ty, kdo hledají pomoc u Boha, je to zcela reálné.

9 před ničemy, kteří mě ničí, před úhlavními nepřáteli, kteří mě obklopují.

• h.: (nepřáteli) z duše; n~: na život a na smrt;
• Davidovým hlavním problémem aktuálně byli nepřátelé. Měl jich kolem sebe dosti a byli zavilí urputně usilujíce o Davidovu zkázu.

10 Zarostli tukem, ⁽jejich ústa mluví povýšeně.⁾

• [obezita je v StS spojována s bezbožným životem];
• Proč? Spíše než o obezitu tělesnou, jde o obezitu duchovní: tito lidé měli většinou nadbytek prostředků a z toho pramenící nedostatek činnosti. To se stává problémem, pokud to člověka vede k aroganci nebo ke spoléhání se na bohatství. Davidovy nepřátele to k vedlo k nafoukanosti, povýšenosti a aroganci.
• n~: vytahují se;
• Davidovi nepřátelé se holedbali, o kolik jsou lepší, než David a jak jej hravě zlikvidují.

11 Nyní ⁽mě už vystopovali,⁾ obklíčili mě, zkoumají, jak mě dostat na zem. 

• TM(’aššurénů): naše kroky – čteno jako ’iššerúní;
• h.: kladou své oči;
• Nyní jejich nepřátelství nabylo konkrétních rysů. Jejich úsilí o mé zničení je velmi systematické a promyšlené.

12 Podobá se lvu, bažícímu po trhání kořisti, mladému lvu, jenž ve skrytu číhá.

• Jejich agresivita je nebývalá – jsou plni síly a touhy zabijet.

13 Povstaň, Hospodine, předejdi ho . sraz ho, svým mečem vysvoboď mou duši od ničemy 

• h.: jeho tvář ^. Ž 3:8 ^b Ž 18:40 ^c Ž 18:3

• 14. svou rukou, Hospodine, od lidí, od lidí tohoto věku,^v19 (kteří mají podíl na životě.^)v20 Ze své pokladnice jim plníš břicho^v21 — i jejich synové se nasytí a zbytek zanechají svým dětem.^t22 v19 Srv. Ž 10:18, kde se mluví o „člověku ze země“ a podobně i zde jsou míněni lidé, kterým nepatří věčnost ^v20 h.: jejichž podíl it v životě; tj. vše, pro co žijí, je jenom tento život; [tak jako podíl Izraelců, zvl. kněží byl „v Hospodinu“ (Joz 22:25; srv. Dt 12:12; Ž 16:5), Judejců „v Davidovi“ (1Kr 12:16), podíl těchto lidí je pouze v životě – v pozemském blahu] ^v21 [žalmista si zde nestěžuje na to, že se ničemům dobře daří (srv. Ž 37:7; Ž 73:3), ale zdůrazňuje Boží dobrotu vůči všem (Mt 5:45)] ^t22 K tématu viz i Kaz 6:2 . L 16:25
• 15Já they spatřím^. tvou tvář^b (v spravedlnosti;^)v23 až procitnu,^v24 budu nasycen^t25 tvým zjevem.^t26 v23 n.: pro svou spr.; [tak jako ve v. Ž 17:1 poukazuje na svou spravedlnost; (srv. ovšem zároveň Ž 5:8)] ^v24 [snad míněn spánek smrti, a tudíž předzvěst budoucího vzkříšení (srv. Jb 14:12; Iz 26:19; Da 12:2; Mt 27:52; 1Te 4:13)] ^t25 n.: se sytit; Ž 65:5 ^t26 srv. Nu 12:8; Mt 5:8 ^. Ž 11:7; Jb 19:26n; 1J 3:2; Zj 22:4 ^b Ž 4:7
•