Ab 1:2: Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: ‚Násilí!‘, a ty nezachraňuješ.
- Děje si mi násilí a Bůh nezasahuje. Nereaguje na můj křik.
Ž 6:4: I má duše je velmi vyděšená. A ty, Hospodine, až dokdy?
- Mám hrozný strach. Jak dlouhé mě v tom ještě necháš?
Žalm 10:1: Proč, Hospodine, stojíš v dáli, skrýváš se v dobách soužení?
- Bůh jako nezúčastněný pozorovatel, Bůh, který se zapírá – a to zvláště v dobách, kdy jsou problémy největší.
Ž 13:2–3 Dokdy, Hospodine? Chceš mě zapomínat navěky? Dokdy budeš skrývat svou tvář přede mnou? Dokdy se budu trápit v duši, mít zármutek v srdci den co den?
- Je to špatné Bože, trápím se a jsem nešťastný – a Ty nic. To tak už bude napořád?
Žalm 22:2: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, slova mého řevu.
- Kristus v naprostém zoufalství na kříži, opuštěn Bohem.
Ž 35:17 Panovníku, dokdy se budeš jen dívat? Vytrhni mou duši z jejich úkladů, mé jedinou z drápů lvích.
- Jde mi o život a Bůh se na to pouze dívá a nezasahuje.
Žalm 44:24–25 Probuď se! Proč spíš, Pane? Proč skrýváš svou tvář, zapomínáš na naše soužení a útlak?
- Boží nečinnost budí dojem Jeho spánku. Přece kdyby bděl, musel by zasáhnout.
Ž 74:10 Bože, dokdy se bude protivník rouhat? To bude nepřítel pořád znevažovat tvé jméno?
- Nepřátelé si z Tebe dělají legraci – to Ti nevadí? To s tím nic neuděláš?
Ž 77:8–10 Zavrhne Panovník navěky? A už nikdy nebude milostivý? Přestala navždy jeho milost? Skončila jeho slova pro všechna pokolení?“
- Takhle špatné už to bude napořád? To přece není možné!
Ž 88:15 Proč, Hospodine, odmítáš mou duši, skrýváš přede mnou svou tvář?
- Máš ke své ignoraci vůči mě nějaký důvod?
Ž 89:47–48 Dokdy, Hospodine? Skryješ se navěky? Vzpomeň na to, jak krátký je můj život, jak pomíjivý jsi učinil všechny lidi.
- Bože, jestli své mlčení a nic nedělání budeš protahovat, nikdo se Tvé záchrany nedožije.
Ž 79:5 Hospodine, dokdy se budeš stále hněvat? Bude tvé rozhořčení hořet jako oheň?
- Chápu, že Tvůj hněv vůči nám má své opodstatnění – ale to tak už bude napořád? To budeme mít už stále tichou domácnost?
Ž 80:5 Hospodine, Bože zástupů, dokdy budeš planout hněvem při modlitbě svého lidu?
- Jsi tak naštvaný, že nás ani neposloucháš, dokonce Tě naše modlitby rozčilují. To tak už bude napořád?
Ž 89:47 Dokdy, Hospodine? Skryješ se navěky? Bude tvůj hněv planout jako oheň?
- Ve svém hněvu ses nám skryl. To tak už bude napořád?
Ž 94:3–4 Dokdy, Hospodine, dokdy budou ničemové jásat? Vypouštějí nestoudná slova, nadutci se honosí.
- Tím, že nejednáš, nahráváš nepřátelům, kteří si mohou myslet, že triumfují a že to tak už zůstane. To ti nevadí?
Za 1:12 Hospodine zástupů, dokdy se nebudeš smilovávat nad Jeruzalémem a městy Judska, na něž se hněváš již sedmdesát let?
- Zde alespoň víme, že trvání Božího trestu bylo předem přesně dáno. Pokud se prorok takto modlí ke konci období, záchrana je již na spadnutí.
Da 8:13 Dokdy bude platit to vidění o každodenní oběti a o pustošící nevěrnosti?
- Zde jde o technický dotaz na platnost vidění.
Zj 6:10 A křičeli mocným hlasem: ‚Dokdy, svrchovaný Pane, svatý a pravý, nebudeš soudit a mstít naši krev na obyvatelích země?‘
- I již spaseným je čekání dlouhé – zřejmě je „denervuje“ pohled na zlo, které na zemi trvá a rozmáhá se.
- Tito, již v nebi přítomní zachránění věřící to mají o to těžší, že již žijí v Boží přítomnosti a na vlastní oči vidí Jeho moc. O to více je rozčiluje Boží vyčkávání.
Proroci a další knihy:
- Jeremjáš 12:4: „Dokdy bude země truchlit a bylina na všech polích usychat? Pro zlobu jejích obyvatel hynou zvířata i ptactvo, protože říkají: ‚Nevidí naše cesty.‘“
- Habakuk 1:2–3: „Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: ‚Násilí!‘, a ty nezachraňuješ. Proč mi ukazuješ nepravost a hledíš na trápení?“
- Malachiáš 2:17: „Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: ‚Čím ho unavujeme?‘ Tím, že říkáte: ‚Každý, kdo páchá zlo, je dobrý v Hospodinových očích, v takových má zalíbení.‘ Nebo: ‚Kde je Bůh soudu?‘“
Nový zákon:
- Matouš 27:46: „Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: ‚Eli, Eli, lema sabachthani?‘, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘“
- Zjevení 6:10: „A křičeli mocným hlasem: ‚Dokdy, svrchovaný Pane, svatý a pravý, nebudeš soudit a mstít naši krev na obyvatelích země?‘“