Ezdráš – kapitola 3

1 Když nastal sedmý měsíc, synové Izraele byli ve městech, lid se shromáždil jako jeden muž do Jeruzaléma.

• dle komentářů šlo o tišri, nejsvětější židovský měsíc. Jak dlouho po jejich příchodu se setkali, není asi zcela jasné
• podle některých šlo o sedmý měsíc po příchodu (protože další časový údaj v 3,8 datuje: „V druhém roce po svém příchodu k Božímu domu do Jeruzaléma“)
• pak by tedy měli navrátilci sedm měsíců na „konsolidaci“
• jako jeden muž je pěkný termín ukazující na jejich jednotu. Nikdo nezaváhal, nikdo nereptal. Všichni se zvedli a přišli

2 I povstal Jéšua, syn Jósadakův, se svými bratry kněžími a Zerubábel, syn Šealtíelův, se svými bratry a postavili oltář Boha Izraele, aby na něm přinášeli zápalné oběti, jak je psáno v zákoně Mojžíše, muže Božího.

• začali realizovat to, kvůli čemu se vydali na cestu – obnovit bohoslužbu. Jaký je smysl bohoslužby? Proč je to tak důležité?
• bohoslužba umožňuje, aby Bůh mohl přebývat mezi svým lidem. Není možné, aby svatý Bůh přebýval mezi hříšným lidem – lid je třeba posvětit, tedy očistit a oddělit pro Boha. Bohu je pro přebývání nutno „připravit půdu“
• chceme-li, aby u nás v naší „buši“, mohlo přistát letadlo „s Bohem“, musíme mu připravit přistávací dráhu
• trpí-li někdo ztrátou imunity (obranyschopnosti), musíme pro jeho návštěvu zajistit speciální prostředí. Bůh hřích „nesnáší“, „smrdí mu“, do hříšného prostředí nepůjde
• aby příprava sterilního prostředí nebo přistávací dráhy měla efekt, musí být provedena správně. Není ji možno „odfláknout“, podcenit „technologické postupy“. Je držet se doporučených postupů či technologických návodů. Ty obdržel Mojžíš a pro svůj lid je zaznamenal

3 Obnovili oltář na jeho základech, protože/ačkoliv na ně doléhala hrůza z národů zemí, a přinášeli na něm zápalné oběti Hospodinu, zápalné oběti ráno i večer. 

• n~: původním místě; h.: podstavcích 
• obnovili oltář a navázali přitom na to, co bylo dříve – nikdo nestojí ve vzduchoprázdnu, ale „na něčích ramenou“
• nemusíme za každou cenu být originální a začínat od nuly¹. Naopak odvrhnout za každou cenu zkušenosti našich předchůdců může být známkou arogance
• ať už je správný překlad protože nebo ačkoliv, obojí dává smysl a obojí je pěkné: situace navrátilců byla krajně nejistá. Byli obklopeni nepřátelským prostředím. To je „tlačilo do Boží náruče“ (protože)
• nebo, pokud je správný překlad „ačkoli“, tato nejistá situace jim ztěžovala jejich snahu obnovit bohoslužbu. Měli plnou hlavu starostí a strachu. Přesto se nenechali odradit a bohoslužby zahájili

4 Slavili svátek stánků, jak je psáno, a připravovali každodenní zápalné oběti podle patřičného počtu nařízeného pro každý den

• dělali vše, jak se patří. Snažili se věci dělat, co nejlépe
• příprava každodenních obětí vyžaduje již zapojení značného množství lidí – museli si rozdělit práci, začít se zásobováním zvířaty, dřevem a mnoha dalšími náležitostmi
• Svátek stánků musel mít pro navrátilce zvláštní kouzlo a naléhavost – vždyť je připomínkou nejistoty Izraelců během putování pouští. A oni nejistotu a vydanost do Boží ruky zažívali velmi intenzivně na vlastní kůži. Ze svých čerstvě vybudovaných domovů na týden přesídlili do domovů ještě „prchavějších“

5 a potom ustavičné zápalné oběti, oběti při novoluních a při všech posvěcených Hospodinových svátcích a pro každého, kdo dobrovolně obětoval dobrovolné oběti Hospodinu. 

• nešlo o jednorázové vzepětí, ale o dlouhodobý proces. Zorganizovat jednorázový svátek je věc jedna, ale „udržet bohoslužbu v chodu“ dlouhodobě věc druhá
• dělalo se to, co bylo předepsáno, tedy co bylo nezbytné, ale obětovalo se i nad to. Lidé toužili přinést Bohu něco navíc, nějaký „nadstandard“ – což svědčí o přetrvávajícím zápalu
• je špatné, když věřící „prolézá do Božího království s odřenýma ušima“. Přístup „co mi u Boha ještě projde“ je špatný. O takový vztah nestojí nikdo z lidí (budu v manželství dělat jen tolik, aby se nerozpadlo, ale ani o kousek více), Bůh tím méně.

6 Od prvního dne sedmého měsíce začali přinášet zápalné oběti Hospodinu, ačkoliv základy Hospodinova chrámu nebyly položeny. 

• n.: ale (h. wáw má mnoho významů)
• začali fungovat, byť v provizóriu. Ve vztahu k Bohu nemůžeme čekat, až bude všechno dokonalé (např. až se charakterově zlepším nebo zvítězím nad nějakým hříchem) – je třeba jednat tady a nyní, den spásy je dnes.
  

7 A dali stříbro kameníkům a řemeslníkům i jídlo, pití a olej Sidóňanům a Týřanům, aby přiváželi po moři cedrové dřevo z Libanonu into Jafy dle povolení, ⁽které měli⁾ od perského krále Kýra. 

• n.: tesařům
• okolí s nimi muselo chtíc nechtíc spolupracovat
• šlo o rozsáhlý velkorysý projekt s mnoha subdodavateli a náročnou logistikou

8 V druhém roce po svém příchodu k Božímu domu do Jeruzaléma, v druhém měsíci, začali Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a ostatní jejich bratři kněží a lévité a všichni, kdo přišli ze zajetí into Jeruzaléma, stavět a ustanovili lévity od věku dvaceti let výše jako dozorce nad dílem Hospodinova domu. 9 Jéšua, jeho synové a jeho bratři, Kadmíel a jeho synové, synové Judovi, nastoupili společně jako dozorci nad těmi, kteří konali práci na Božím domě. Též synové Chenadadovi, jejich synové a jejich bratři lévité.

• jejich rozhodnutí stavět během dvou let nevyvanulo
• začali zřejmě ihned poté, co se usadili a „stabilizovali“
• dlouhé odklady mohou vést nakonec k tomu, že se nezačne vůbec.
• znám lidi, kteří se tak dlouho školí a chystají na nějakou službu v církvi či na misii, že nakonec jim život uplyne a do služby nevstoupí. Nebo službu donekonečna odkládají z různých „provozních důvodů“
• někdo pracuje a někdo dozírá. Někdo práci řídit musí a dobrý vedoucí je k nezaplacení. Nedá se říci, že by měl lehčí život, než jeho podřízený. Může tomu být i naopak – „zaměstnanec“ si udělá „svoje“ a má „padla“, vedoucímu směna nekončí nikdy, atd. ,

10 Když stavitelé položili základy Hospodinova chrámu, zaujali místa kněží oblečení v roucha s trubkami a lévité, synové Asafovi, s činely, aby chválili Hospodina podle pokynů izraelského krále Davida. 

• začali se službou, jakmile to bylo jen trochu možné

11 S chválením a vzdáváním díků zpívali Hospodinu, že it dobrý, neboť jeho milosrdenství nad Izraelem it věčné. A všechen lid hlaholil s velkým pokřikem a chválil Hospodina za to, že byly položeny základy Hospodinova domu. 

• n.: +a radostným;
• měli opravdovou upřímnou radost. Když zvážíme, co se podařilo, zcela oprávněnou. Před lety při vyvrácení Jeruzaléma a odvlečení do zajetí vypadala situace nezvratně katastrofálně. Podařilo se neuvěřitelné.
• a všichni jasně věděli, že to vše díky Nejvyššímu, že na návrat nebo nějaké znovubudování se nedalo ani pomýšlet

12 Mnozí z kněží, lévitů a předáků rodů, starci, kteří viděli první dům, hlasitě plakali, když byly před jejich očima kladeny základy tohoto domu. Mnozí však radostně pokřikovali a pozvedali hlas.

• h.: velkým hlasem;
• nastal chaos. Ale krásný chaos.
• navrátili se tedy i někteří pamětníci, kteří zažili chrám v jeho slávě (a také jeho destrukci)
• muselo pro ně být nesmírně emotivní vidět, že začíná jeho obnova
• takové vzepětí emocí je těžko představitelné, neodehrává se v dějinách často. Snad by šlo srovnat s osvobozením při konci WW2? To ještě někteří pamětníci pamatují. Vyhlášení nezávislosti Československa v r. 1918 už nepamatuje nikdo. Snad Sametová revoluce? Těžko hledat srovnání. Na indivicuální rovině návrat z emigrace po pádu železné opony? Kdy emigrant spatří domov, který, jak se domníval, už mu bude navždy zapovězen?

 

13 Lid nebyl schopen rozeznat zvuk radostného křiku od zvuku pláče lidu, neboť lid hlaholil s velikým křikem; zvuk bylo slyšet do daleka. 

• těžko představitelná všeobecná euforie. Zvláště možná pro emoce méně projevující Čechy

1. jako strýček z Jirotkova Saturnina, který se „rozhodl, že na všechny poznatky z oblasti chemie přijde sám“. Volně cituji: Za osobních obětí a škod přišel na to, že lít vodu do kyseliny je blbost, přestože si to mohl přečíst v každé chemické příručce pro začátečníky ↩︎