Jób – kapitola 11 (Sófar)

1 Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:

• do hovoru se vkládá třetí přítel
• a, jak uvidíme, vkládá se pěkně „zostra“. Také on nemůže „vydržet“ Jóbovy řeči. Má potřebu „přijít se svou trochou do mlýna“. Uvidíme, jestli se mu podaří vnést do diskuze něco nového
• mimochodem: v minulém „vstupu“ byl Jób zřejmě „snesitelnější“

2 Cožpak tohle množství slov nemá být zodpovězeno? Zdalipak bude žvanil v právu?

• to je hodně drsný začátek nazvat zoufalého člověka žvanilem. Namluvil ses toho, Jóbe už hodně, tak já se do toho vložím. To, co říkáš, jsou žvásty a já budu na to reagovat
• když jsi v nemocnici na návštěvě u člověka umírajícího na rakovinu slinivky, nejsi drsný, ať říká prakticky cokoliv. Asi můžeš nesouhlasit, jemně ho korigovat. Ale nazvat ho žvanilem mi přijde za hranou.
• něco jiného je, pokud vedeš „teologickou“ debatu s přáteli „u piva“: v takovém případě si můžeš dovolit být drsný, agresivní či kousavý. Mám pocit, že tohle Jóbovi přátelé „nedávali“

3 Umlčí tvé prázdné řeči muže? Posmíval ses a nikdo tě nezahanbí?

• nebylo by správné, aby muži mlčeli, když někdo takhle žvaní. Muži mají zasáhnout a promluvit, když jsou hlásány tak zjevné (a navíc rouhavé) nesmysly (pravděpodobně přátele nejvíc iritovalo Jóbovy rouhání, jeho provokace vůči Bohu: Kdybys, Jóbe, urážel nás, to bychom překousli, ale urážet Boha ti nedovolíme¹)
• ty si, Jóbe, myslíš, že si v tomto stavu můžeš dovolit všechno a „není na tebe metr“. Myslíš, že tvá bolest ti dává „zelenou kartu“ k hlásání kdejaké zhovadilosti
• tak tomu ale není – já mlčet nehodlám

4 Řekl jsi pak: Má nauka je ryzí, jsem čistý ve tvých očích.

• dobře jsem slyšel, co jsi nám tady říkal – tvrdils, že jsi před Bohem čistý a vůči němu přímý

5 Avšak kéž by se Bůh rozhodl promluvit a otevřel by proti tobě své rty.

• ideální by, Jóbe, bylo, kdyby na tvé řeči zareagoval Nejvyšší sám a usvědčil tě, že žvaníš
• (ale protože to se asi nestane, budu Nejvyššího muset zastoupit já sám)

6 Kéž ti oznámí tajnosti moudrosti, protože (obezřetnost má dvě stránky,)

• pozn. ČSP: a věz, že Bůh kvůli tobě zapomíná část tvé zvrácenosti.
• [Sófar, který je nejkrutější z přátel, tvrdí, že Bůh nedává Jóbovi ještě tolik, kolik si zasluhuje.]
• poznámka zřejmě ukazuje variantu překladu, která by znamenala, že Sófar říká, že Hospodin na Jóba ještě nenechal dopadnout trest v plné šíři, jak by si jej zasloužil
• text v překladu by se snad dal parafrázovat: Ideální by, Jóbe, bylo, kdyby ti sám Bůh vše vysvětlil. Jde totiž o dosti složité věci, ne snadno pochopitelné, dvojznačné
• obezřetnost má dvě stránky: moc nechápu
• obecně je ale asi možno říci, že Bůh na nás téměř nikdy nenechává dopadnout svůj hněv za naše hříchy v plné míře. Kdyby nás adekvátně trestal, musel by nás během krátké doby „vymést jako mrvu“
• říkat takové věci trpícímu, ale je zcela nepatřičné. U Jóba to navíc nebyla pravda – nešlo o trest za hříchy

7 Cožpak vystihneš pochopení Boha, vystihneš snad Všemohoucího v jeho dokonalosti?

• copak si, Jóbe, opravdu myslíš, že jsi schopen vystihnout Boží myšlení: Pochopit, věci jako On?
• vždyť On je dokonalý a všemohoucí

8 (Vyšší než nebesa) — co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí — co o tom zjistíš? 9 Její míra je delší než země a širší než moře.

• vždyť On přesahuje všechno, všechny představy, všechna měřítka – jak Mu můžeš chtít porozumět?

10 (Pokud chce něco změnit, uzavřít, shromáždit, kdo jej od toho odvrátí?

• Hospodin je svrchovaný – naprosto suverénní. Není, kdo by změnil jeho úradky. Když se pro něco rozhodne nic s tím nenaděláš

11 Vždyť on rozezná podvodníky, zahlédne nepravost, aniž by to musel pozorně zkoumat.

• On ví vše o každém člověku – a to včetně morálních věcí. Není to pro něho žádná velká práce se v nás zorientovat a to včetně našich myšlenek nebo motivů

12 I tupec nabude rozumu a z hřebce divokého osla se zrodí člověk.

• [Dle paralelismu myšleno obrazně – i z tvrdohlavce se stane rozumný člověk]
• možná: Hospodin má moc lidi proměňovat k lepšímu. Změna je možná
• možná má Sófar na mysli: Tato změna k lepšímu se může stát prostřednictvím utrpení. To ti, Jóbe dává šanci, že ta tvoje anabáze nakonec k něčemu užitečnému bude. Že to tvoje utrpení nebude nadarmo

13 Pokud ty připravíš své srdce a vztáhneš k němu své dlaně

• a na to konto, že změna je možná, lze očekávat, že i ty, Jóbe, pokud budeš ochotný své srdce připravit a k Bohu se modlit, že s tebou může něco udělat
• jako z tupce udělá rozumného a osla člověka, může něco udělat i s tebou
• jen se k Němu musíš modlit a být ochotný naslouchat a změnit se
• zatím toho tedy Sófar moc „nepředvedl“. „Klasicky“ zdůrazňuje Boží neporovnatelnou velikost a rozumnost a pak Jóba vyzývá, aby se pokořil a modlil se k Bohu, že mu to nakonec může prospět. Což Jób ale po celou dobu dělá.
• a protože si Sófar nedovede představit jinou příčinu Jóbových problémů, než nějaký problém na jeho straně, podsouvá mu, že by se měl zamyslet a svůj problém odhalit

• obecně to úplně špatně není: každé utrpení může být příležitostí ke zpytování sebe sama, ke snaze očistit svůj vztah k Bohem. U Jóba to ale pravda nebyla – takže zdůrazňovat mu znovu a znovu, aby pátral, kde udělal ve vztahu k Bohu chybu, není na místě

14 je-li ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost

• je to pořád „dokola“. Trochu mi to připomíná výslech na gestapu nebo na STB – jeden vyslýchající je zlý a jeden „hodný“. Sófar takto přepíná mezi „hodným a zlým estébákem“: chvíli na Jóba hartusí, pak to zkouší po dobrém: No tak, pane Jóbe, tak už to na sebe vyklopte. Uleví se vám. Půjdete domů a nic se vám nestane. Ale když budete takhle zatvrzelý, nevylezete odsud nikdy
• stále a stále se vrací k tomu, že není možné, aby se Jób něčeho zlého nedopustil

15 tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát.

• poučuje Joba, že i hřích má řešení. Že když hřích vyzná Bohu, uleví se mu, spadne to z něho a bude žít bez skrytých tajemství a beze strachu z trestu
• to je obecně jistě pravda, v Jóbově případě ale nikoliv

16 Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla.

• snaží se Jóba „nalákat“: jak se mu po vyznání hříchů uleví
• opět: obecně to platí (po vyznání hříchu opravdu přijde úleva), v tomto případě ale nikoliv
• vzpomínat na trápení jako na vodu, která odtekla, je pěkný obrat. Odteklo to, je to pryč.

17 A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno. 18 Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí.

• všechno pak bude, Jóbe, lepší, budeš se cítit mnohem lépe
• obecně vzato jsou to dobré rady pro člověka, který se užírá svým hříchem, nechce jej přiznat a vyznat. Případně nese plody svého hříchu a svého narušeného vztahu s Bohem. Takovému se jistě hodně uleví, když Bohu vše vyzná, přijme odpuštění a jeho vztah s Bohem se narovná. Může to i přinést úlevu od problémů, které hřích způsobil. Bůh se může do situace vložit a problémy vyřešit.
• obecně může jít o dobrý pastorační přístup, který se možná Sófarovi v minulosti osvědčil – někoho dohnaly nějaké důsledky jeho hříchu, Sófar mu poradil, ať to Bohu vyzná a vše se pak zlepšilo
• bohužel ne v Jóbově případě

19 Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň.

• vyznej to a bude ti líp; konečně spočineš, odpočineš (od svých vin). Když to máš v pořádku s Bohem, nic tě nemůže vyděsit ani „rozhodit“, budeš mít pokoj.
• a zase se staneš vyhledávaným a důležitým
• opět dobré rady pro někoho, kdo má vinu

20 (Zeslábnou oči) ničemů, (jejich útočiště zaniklo) a jejich nadějí je vydechnutí duše.

• pokud to ale neuděláš, nemáš naději: tvůj život skončí s jejich posledním vydechnutím bez naděje
• kromě Boha se není, kam uchýlit, není útočiště mimo něho

1. opět si připomeňme pozoruhodnou věc, že přestože Jób se v jednom kuse rouhá a provokuje a přátelé fungují jako Boží apologetové, při závěrečném hodnocení Hospodin vidí jejich řeči jako nepatřičné, hodné potrestání ↩︎