Jób – kapitola 13

1 Inu, mé oko vše vidělo, mé ucho slyšelo a porozumělo tomu.

• co vlastně Jób zatím Sófarovi odpověděl? Že si Bůh dělá, co chce, a že je velký.
• já taky nejsem „blbý“, taky pozoruju a zkoumám svět kolem sebe a vyvozuji závěry – na rozdíl od vás, moji přátelé, ale správné
• a Jób pokračuje

2 Ve srovnání s vaším poznáním jsem také já obeznámen; (nejsem zpozdilejší než vy / nepadám daleko od vás.)

• nemyslím si, že bych byl méně inteligentní nebo méně vzdělaný než vy.

3 Já však promluvím se Všemohoucím a budu chtít (od Boha rozsoudit / vést s Bohem při / Boha pokárat)

• já se ale opravdu raději obrátím k Bohu než k vám (jak mi ostatně stále radíte) a nechám si věci vysvětlit od Něj. (S vámi to nikam nevede)
• ta křivda vůči mně je příliš zjevná – On je ten, kdo „má co vysvětlovat“. Já jsem v právu a On je na lavici obžalovaných¹
• pokárat Boha je troufalé, ale v Jóbově situaci opět pochopitelné (utrpení opravdu mnohé omlouvá). A jsem stále přesvědčen že tyto výroky jsou především snahou Boha „vyprovokovat“ k reakci

4 Vy šíříte klam, ano všichni jste lékaři k ničemu.

• neříkáte pravdu, přátelé moji. To, co tvrdíte, (že na mě hledáte nepravosti), jsou „fake“, je to klam, nezakládá se to na pravdě
• shromáždili jste se, abyste mi pomohli, ale dopadlo to hrozně: nejen, že mi nepomáháte, ale spíše ubližujete
• jste jako doktoři, kteří nedodržují ani to základní pravidlo „primum non nocere“²

5 (Kéž se stane,) že nadobro zmlknete, to ať je vaší moudrostí.

• nejlépe byste udělali, kdybyste „zavřeli hubu³„. To by bylo opravdu moudré, moudřejší než všechny vaše řeči

6 Slyšte přece mou stížnost, věnujte pozornost námitkám mých rtů.

• ohrazuji se proti tomu, co říkáte, vnímáte mě?
• poslouchejte, co vám říkám: stěžuji si na vaše řeči, namítám proti nim.

7 Cožpak budete kvůli Bohu prohlašovat zvrácenost, budete kvůli němu prohlašovat záludnost?

• co to znamená „kvůli“ Bohu? Možná: Abyste „obhájili“ Boha, překroutíte skutečnost a mě křivě nařknete z hříchu?

8 (Budete mu snad nadržovat / budete snad pozvedat jeho tvář / brát na něho ohledy) pokud za Boha povedete při?

• vystupujete tady jako Boží advokáti, apologetové. Ale nespravedlnost Božího přístupu vůči mně je natolik zjevná, že bez překroucení faktů ji obhájit nemůžete
• chcete Mu nadržovat nebo chcete mezi námi soudit spravedlivě?
• víme z mnoha míst Písma, že Bůh nenávidí, když se někomu z jakéhokoliv důvodu nadržuje⁴ (kvůli postavení nebo čemukoliv jinému). Jóbovo obvinění, že přátelé ve sporu „Bůh vs. Jób“ nadržují Bohu, je nesmírně zajímavá. Pravděpodobně ale Jób má pravdu – když se na argumentaci přátel podíváme nezaujatě, je zjevné, že Bohu kvůli Jeho „božskému“ postavení opravdu nadržují.
• to vytváří řadu složitých teologických otázek. My jsme samozřejmě zvyklí (a je to tak správně) vycházet z premisy, že „Bůh má vždycky pravdu“. Zde se ale Jóbovi opravdu musí jevit, že se Bůh chová nespravedlivě a křivdí. To musí zcela nabourávat samy základy Jóbova světonázoru; Jóbovi se musí „hroutit svět“
• a znovu a znovu si musíme připomínat, že nic z toho, co Jób „na Boha“ nepěkného řekl, nebylo Bohem hodnoceno negativně. (A že všechno apologetické úsilí přátel nebylo Bohem oceněno)

9 Bude to snad dobré, až vás prověří, jestliže ho chcete podvádět, jako se podvádí člověk? 10 Přísně vás pokárá, pokud budete tajně nadržovat.

• Jób varuje přátele: Bůh na tohle ale nepřistoupí. On nestojí o to, abyste ho obhajovali za každou cenu
• Nejvyšší nestojí v naší při o nefér argumenty, o nadržování a falešné svědky
• tímto přístupem si u Něho „naběhnete“, za tohle vás pokárá
• to je opět nesmírně zajímavé a rozporuplné: Jób na jedné straně obviňuje Boha z nespravedlnosti vůči své osobě, vede s ním při (až soudního charakteru). Na druhé straně si je naprosto jist, že Hospodin tuto při nebude vést jiným, než čestným způsobem. Že nestojí o žádné nadržování ani nefér argumenty!
• s Bohem tedy můžeme nesouhlasit, můžeme se s Ním i přít, ale musí to být vždycky „fér“

11 Což vás neohromí jeho vznešenost a nepadne na vás strach z něj?

• nyní se Božím „apologetou „opěvovatelem“ stává opět Jób. Přátelé si tuto roli s Jóbem předávají tam a zpátky. Je to vlastně pěkné – co chvíli se někdo z nich „nechá unést“ Boží velikostí, vznešeností a hrozivostí

 

12 Vaše vzpomínky jsou pořekadla z popela, vaše obranné valy jsou jako valy z hlíny.

• to, co mi tady říkáte, je argumentačně velmi slabé. Nevím, kde jste tyto názory získali, ale jsou nepřesvědčivě
• a také vaše snaha Boha se zastávat stojí argumentačně na hliněných nohou

13 Mlčte a nechte mě být, ať mohu promluvit já, ať (na mě přijde) cokoliv.

• takže mi teď chvíli dejte prostor a naslouchejte
• bez ohledu na to, co mě potkalo a možná ještě potká, právo promluvit si vzít nenechám. Dokonce i kdybych za své řeči měl být potrestán, mluvit nepřestanu

14 Proč mám (nést své maso ve svých zubech) a svůj život brát do svých rukou?

• [V pozadí je asi obraz divokého zvířete, které si pracně zachraňuje ohroženou kořist a vleče ji do úkrytu, přeneseně: Proč se mám snažit pracně zachránit svůj život?];
• n~: půjdu se svou kůží na trh
• možná tedy ve smyslu: Proč se má tak úporně, zoufale a marně snažit zachránit svůj život (nebo to, co z něho zbylo). Proč se mám snažit obhájit se nebo porozumět svému osudu?

15 Jestli mě skolí, (budu v něho) skládat naději; pouze nechám rozsoudit v jeho přítomnosti své cesty.

• var: Inu, ať mě zabije, nic jiného nečekám – tento překlad by odpovídalo duch Jobova vstupu: Co se mi ještě může stát? Když mě Bůh zabije – no a co? Co horšího mě ještě může potkat?
• může být ale také myšleno: Dostal jsem se do stavu, kdy mi je už celkem jedno, co se mnou Bůh udělá. Ale navzdory tomu svou důvěru v Něho neztrácím, to ne. Ať mě klidně i zabije, stejně v Něho nepřestanu doufat. Ale potom, po své smrti „si s Ním o tom promluvím“, nechám si vše vysvětlit, chci, aby mi řekl, co se vlastně dělo
• pokud by tomu bylo takto, je to příkladný přístup naprosté důvěry: Nemusím všemu rozumět, ale Bohu nepřestanu důvěřovat, ať se stane cokoliv
• řekl bych, že tento postoj naprosté důvěry je po celou dobu Jóbovi vlastní, že nejvíce vystihuje, co se děje v jeho nitru. Že tedy ostatní jeho urážlivé či Boha osočující výroky jsou buď výlevem okamžitého zoufalství nebo cílenou provokací snažící se Boha pohnout k odpovědi

• úvaha mimo obsah verše: byl Jób ve své zkoušce posilován anděly? Dostávalo se mu nějaké nadpřirozené podpory, nějakých Božích ujištění či doteků? Domnívám se, že spíše ne. Resp. Boží podpora byla běžná, jakou máme všichni, nikoliv nadstandardní⁵
• a dále: byla Jóbova zkouška „přiměřená“, ne nad lidské síly (podle 1 Kor 10)? Byla lidská, přiměřená a bylo pro Jóba přichystáno východisko? Určitě ano. jak jinak by to mohlo být?
• Jóbova zkouška byla podobná ostatním zkouškám, kterým jsme my lidé vystavování, v tom, že šla na samou hranu odolnosti a možností „jedince“. Takové ostatně zkoušky bývají často, protože v mezních situacích se „naučíme nejvíce“. Jób byl výjimečný, proto i jeho zkouška byla výjimečně těžká

16 (I to je mi ke spáse,) neboť) bezbožný před jeho tvář nepřijde.

• i kdyby mě zabil, bude to k mému prospěchu.
• a budu mít možnost s Ním mluvit, budu před Ním stát, budu to s Ním „probírat“
• rozumí se – protože já jsem zbožný a „tím pádem“ před jeho tvář přijdu
• tohoto východiska se Jób úporně drží – a tím právě přátele stále provokuje

17 Poslouchejte bedlivě mé slovo a můj výrok ať pronikne do vašich uší. 18 Hle, nyní jsem se připravil na soud; vím, že já budu v právu.

• ano, myslím to vážně – vím, že je to na vás jako červený hadr na býka, ale nemůžu jinak.
• i kdyby mě zabil, na věci to nic nemění – stanu před Ním a budu mít možnost se s Ním soudit
• stabilizoval jsem se, promyslel jsem si to. Mám připravenou svou řeč, svou obhajobu, resp. Boží obžalobu. Možná i vaše řeči, moji přátelé, mě v utvrdily v tom, že mám pravdu
• jsem připraven na to, abych o tom s Nejvyšším jednal, mluvil, nechal si vysvětlit tu zjevnou nespravedlnost

19 Kdo to se mnou chce vést při? (Vždyť bych teď umlkl a vydechl naposled.)

• chcete s hádat? Klidně – já nemám, co ztratit.
• or: Nevydržím mlčet, mlčet v mé nynější situaci, by mě zabilo.

20 Jen dvě věci se mnou nedělej; tehdy se před tebou nebudu muset skrývat:

• nebojím se ničeho, ani smrti. Ale tohle bych, Bože, nechtěl. Tohle prosím se mnou nedělej, tohle nedopusť
• protože kdybys na mě dopustil tyto věci, ztratil bych to nejdůležitější – svůj vztah s Tebou
• budu k Tobě přistupovat bez strachu, uvolněně, bez obav, co zase na mě hrozného přilétne
• jsem docela napjatý, jakých dvou věcí se Jób ve své situaci děsí

21 Svou ruku ode mě vzdal a (hrůza z tebe ať mě neděsí.)

• to jsou zřejmě ty dvě věci, které by Jób „fakt nechtěl“: jedna z nich tedy je pokračování Božího tlaku
• Jób touží, aby si mohl vydechnout a začít normálně uvažovat. Zatím pod takovým tlakem katastrof toho není schopen.
• přestat se Boha bát, to je první věcí, kterou by chtěl

22 Pak volej a já odpovím

• kdo má volat? Bůh? Jób tedy řídká?: Když mě přestaneš nepřetržitě drtit, budu schopen s tebou, Bože, lépe komunikovat

23 Kolik mám zvráceností a hříchů? Dej mi poznat mé přestoupení a můj hřích.

• [Ve verši jsou uvedeny tři nejdůležitější výrazy StS pro hřích; srv. Ex 34:7; Iz 59:12.]
• tedy bez toho, abychom se zabývali hebrejštinou, jsou to zvrácenost, hřích, přestoupení
• Jób k Bohu: Prozkoumej a mě a dej mi jasně vědět, co je se mnou v nepořádku
• když jsou tedy moje tragédie důsledkem mých hříchů, řekni mi, Bože, jasně, kterých
• (nějak jsme ztratili ze zřetele tu druhou věc, které by se Jób chtěl za každou cenu vyhnout. Třeba na ni ještě narazíme. Ale při „zmatečném“ způsobu vyjadřování všech zúčastněných, bych se nedivil, kdyby se Jób už k tématu nevrátil)

24 Proč chceš skrývat svou tvář a považovat mě za svého nepřítele?

• proč se místo toho, aby sis to se mnou vyjasnil, jasně mi řekl, co ti na mě vadí, řešíš takhle? Tedy chováš se ke mně jako k nepříteli, jako k nejhoršímu hříšníkovi a odmítáš přitom se mnou mluvit
• mi nevadí, nebude vadit, když mě upozorníš na to, co dělám špatně, na mé hříchy aj. problémy. Řeš to se mnou, budu jedině rád. ale tohle mlčení a odtažitost jsou to, co mě ničí
• nemluvíš se mnou a jednáš se mnou jako s nepřítelem – to je dokonalé vystihnutí problému. Přesně tak se totiž Bůh k Jóbovi chová. A nepromluví a nepromluví, ať se Jób snaží jakkoliv

25 Cožpak chceš strašit odváté listí a pronásledovat vyschlou plevu?

• Bože, to ti opravdu za tohle stojím? Vždyť na mě podívej – jsem jen ubohá troska. Opravdu se mnou chceš zabývat?
• tady s Jób mýlí, ale zřejmě se nemohl nemýlit: nevěděl, že na odvátém listí záleží, že vyschlá pleva má velkou důstojnost. Neznal Krista zohaveného tak, že jsme si ho nevážili, neznal Wurmbrandta zuboženého ve vězení, neznal vdovu s posledním grošem. Nevěděl, že blahoslavení jsou chudí a pronásledovaní. Znal je SZ pohled

26 Vždyť (si o mně zapisuješ trpké věci a dáváš mi zakusit důsledky zvráceností mého mládí.

• Bože, vytahuješ na mě sto let staré „prehistorické“ věci, kdejaký mladický poklesek. Máš zapsanou každou hloupost, které jsem v mládí pronesl nebo udělal.
• Jób se zoufale zkoumá a hledá, co mohlo být příčinou jeho katastrof, kde se dopustil té osudové chyby, která ho vzdálila Bohu. „Hrabe se“ v minulosti. řeší už i nepodstatné detaily, pitvá své mládí.
• dělá to i „díky“ svým přátelům, kteří mu stále vtloukali do hlavy, že „někde něco přece musí být“.
• Jób si dělá jakési „zpovědní zrcadlo“, generální zpověď – prochází svůj život a hledá všechna svá pochybení, nějaký zapomenutý hřích.
• problém je, žádný není. A i kdyby byl, není příčinou toho, co se mu děje. Zde příčinu svých katastrof nenalezne

27 Vkládáš mé nohy do klády a střežíš všechny mé stezky. (Do mých stop si vyryješ značky).

• h.: na kořeny mých nohou = chodidla; [Srv. obrazně použité šóreš dábár v Jb 19:28.];
• n.: na má chodidla si vyryješ znamení; [Praxe značkování otroků na chodidlech je dosvědčena z Chammurapiho zákonů (18 st. př. Kr.).] – zde to ale takto myšleno není
• a kolem mých chodidel táhneš / kreslíš hranici
• proč se tak pitvám ve své minulosti? Protože mám opravdu pocit, že, Bože, číháš na každé mé sebemenší klopýtnutí. Na kdejakou „kravinu“, na každý detail, který jsem nezvládl. Že se „hrabeš“ v mé minulosti, „pitváš“, jestli bylo všechno „tip ťop“. To mě nesmírně spoutává, jsem jako v kládě. Když mám pocit s lupou procházíš záznamy mého života. zkoumáš s lupou a zpomaleně každý milimetr záznamu mého života. V tomhle se přece nedá žít, tomu se přece nedá vzdorovat. Když budeš chtít, vždycky přece něco najdeš!
• je to logický důsledek uvažování přátel. Ale Hospodin takto nejedná, takhle se na naše životy nedívá. V Jóbově případě zapadlé hříšky minulosti nebyly příčinou jeho utrpení. Nicméně Jób postupuje logicky a důsledně., když se snaží postupně vyloučit všechny možné příčiny

28 A (on zchřadne jako hniloba;) jako roucho (rozežrané moly.)

• jinak to být nemůže: takový hnidopišský dozor nikdo nemůže vydržet, to každého zničí, umoří, znechutí. Pod takovým nesnesitelným dohledem se nedá žít. Rozežere tě to zevnitř, zblázníš se z toho.⁶
• Jób takhle nežil: jeho vztah s Hospodinem byl uvolněný. přátelský, vstřícný.
• ve své minulosti se takto „patlá“ pod vlivem uvažování svých přátel.

---

1. pokud chceme s Bohem vést jakoukoliv při či vést s Ním diskuzi např. o zlu ve světě (vyšla i kniha Bůh na lavici obžalovaných), knihu Jób nemůžeme pominout. Patří k základní literatuře ↩︎
2. základní lékařské pravidlo: „První je neublížit“ ↩︎
3. opět mám pocit, že Jób by takový obrat mohl použít, že by vyjádřil jeho rozpoložení, jeho znechucení z řečí jeho přátel ↩︎
4. často se nadržování označuje jako „přijímání osob„. Zvláště odsouzeníhodné je to u soudců, ale i mezi křesťany ↩︎
5. resp. platí, že Boží podpora roste úměrně obtížnosti zápasu. Když sedím v křesle nemám stejně intenzivní nadpřirozenou podporu jako když bojuji v první linii. Stejně je to s duchovními dary. Až když kněží vstoupili do Jordánu, rozestoupil se. Dokud stáli na břehu, nestalo se nic ↩︎
6. je hrozné, když někdo musí pracovat v prostředí, kde je pod neustálým dohledem a kde číhají na jeho sebemenší chybu ↩︎