1 Then Job answered and said:
- upřímně řečeno se docela těším, až Elífaze pošle „do háje“. Volil bych ještě tvrdší slova
2 Slov, jako jsou tato, jsem už slyšel mnoho. Jste všichni (mizerní utěšitelé / utěšitelé působící trápení);
- jednoznačně
- žvaníte všichni to samé a vaše řeči nestojí za nic
3 (Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí, že takhle odpovídáš?)
- to by mě taky zajímalo, co Jóbovy přátele stále „popouzí“ k tomu, aby takhle mluvili
- je to popouzení, vnitřní puzení, abys zvítězil v diskuzi.
- to to nemůžeš vydržet, Elífazi? To by se zbořil svět, kdybys chvíli mlčel? Musíš pořád „vyrývat“?
- KMS var.: Nebo co ti zabrání, abys neodpovídal? – přesně tak. Proč nemůžeš chvíli „držet hubu“?
- to je dobrá otázka – opravdu někdy argumentujeme pro argumentaci
4 I já bych mohl mluvit jako vy, (kdybyste byli na mém místě,) ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou.
- kdybych byl na vaše místě, možná bych taky takhle mudroval. Díval bych se na toho chudáka Jóba, jak se v tom zmítá, a pronášel nad ním moudré výroky. Pozoroval ho jako myš v bludišti a přemýšlel nad jeho reakcemi
5 Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů (by byla šetrná. / by se držela zpátky / mírnila)
- ale ne, já bych takový nebyl – byl bych šetrnější, laskavější, soucitnější. Držel bych se v řeči zpátky, abych svými slovy neubližoval, „nesekal“
- spíše bych se snažil povzbudit, posílit, podepřít, než pořád deptat a kritizovat
6 Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechám-li toho, (v čem se mi ulehčí?)
- mě už diskuze s vámi nebaví, stejně k ničemu není, stejně se mi neuleví. Ani když vás v diskuzi přesvědčím, stejně tak se mi neuleví
7 Už mě zcela unavil. Zpustošil jsi celou mou pospolitost.
- buď ho unavil, vysílil Bůh nebo Elífaz. Zřejmě Bůh, který mu zničil celý jeho život.
8 Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví; povstala / vypovídá proti mně proti mně má lež
- zřejmě se Jób pozvolna obrací od Elífaze k Bohu: zcela jsi mě, Bože vyčerpal, vzdávám to
- cokoliv řeknu je bráno jako důkaz mé viny, je použito proti mně
- stalo se to na svědectví: snad zase záblesk jasnozřivosti: všechno se to děje z nějakého vyššího důvodu
9 Jeho hněv propukl a (zanevřel na mě), skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči.
- pronásledoval mě / strojil mi úklady;
- v Ž 7:13 použito o broušení meče, zde v souvislosti s očima lze chápat jako: probodává mě očima / upírá zrak, jak by mě probodl
- zkráta: Bůh se na mně rozhněval, ostře „po mě jde“, chová se jako můj nepřítel. Soustředí se na to, jak mě co nejlépe „dostat“, zničit. Hraje si se mnou jako kočka s myší, jako lev s kořistí
10 Otevřeli na mě svá ústa, potupně mě bili do tváře, společně se proti mně hrnou.
- Bůh i mí „přátelé“ si na mě otvírají ústa, vychutnávají si mou potupu.
- já se nemůžu bránit, tak si to užívají. Facka zleva, facka zprava. Teď si bouchni zase ty. 1
- spojili se proti mně ve snaze mě zničit
11 Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů.
- Bůh dovolil, aby se na mě ostatní takhle „pásli“ (včetně vás, moji přátelé)
- dobře, když to dovolil, ať se to děje – je to mezi Ním a mnou, tomu vy nemůžete rozumět
12 Byl jsem spokojený, ale zacloumal se mnou, uchopil mě za šíji a roztříštil mě. Postavil si mě za terč. 13 Obklíčí mě jeho lukostřelci, probodne mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč vylije na zem.
- všechno bylo v pořádku, pak to najednou přišlo. Něco se změnilo, najednou přišel Bůh, chytil mě za krkem a mrskl se mnou o skálu. Z ničeho nic, bum a byl jsem hotový. A přišli další a začali mě mlátit, rány lítaly ze všech stran. Šili to do mě, kde se dalo. Nikdo mě nelitoval, nikdo na nic nehleděl. Zbyl ze mně jen mastný flek, jen trochu tekutiny2
14 (Bude mě drásat, rána za ranou;) vyběhne proti mně jako hrdina.
- mí mučitelé se předvádějí, jakou kdo umí dát ránu – na zuby, na solar. Kde to nejvíc bolí
15 Na kůži (jsem si sešil pytlovinu,) svůj roh jsem sklonil do prachu. Natrvalo jsem si oblékl smuteční roucho;
- tak jsem se tomu poddal, rezignoval jsem. Už se nebráním. Když tomu tak má být, budiž. Přizpůsobil jsem se tomu, přestal jsem se bránit, vzpírat
16 Tvář mi opuchl od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma.
- nebráním se už pláči ani zoufalství. Je to nejtemnější období
- poddal jsem se té depresi, přestal jsem doufat, přestal jsem pátrat po příčinách či se bránit
- pokud bychom se na Jóba podívali z hlediska fází přijetí maligní choroby – dalo by se říci, že jde o období rezignace a přijetí reality
17 Přitom na mých rukou není násilí a má modlitba je čistá.
- ale stejně si nemůžu pomoct: přijde mi to nespravedlivé, nemůžu mlčet, nemůžu to mlčky bez odporu zkousnout
- já si opravdu nejsem ničeho vědom
18 Země, nepřikrývej mou krev, ať není místo odpočinku pro můj úpěnlivý křik.
- nechci, aby to takhle beztrestně zapadlo a bylo zapomenuto
- přece musí existovat nějaká věčná spravedlnost, musí existovat možnost se dovolat, odvolat, stěžovat si
- nespravedlnost nesmí zapadnout a zůstat na věky přikrytá
- ta má rezignace nebyla opravdová, nebyla upřímná. Byla vynucená, pod nátlakem, z únavy, z vysílení, z neustálého tlaku
- jako u výslechů STB, kde lidé nakonec podepsali cokoliv, jen aby přestalo mučení. U soudu četli naučenou obžalobu sebe sama. Ale pak stejně někteří nevydrželi a vykřikli: Jsem nevinen. Všechno je to lež, všechno je to komedie.
19 Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce.
- ta spravedlnost prostě musí existovat, musí být dovolání!! A jedině u Boha, kde jinde?
- nikde jinde existovat nemůže a nikde jinde spravedlnost nechci hledat!!
- je to nespravedlivé!! nemůžu jinak!! Rezignace, nerezignace, únava, neúnava. Nechci to takhle přijmout, protože je to nespravedlivé a nespravedlnost nesmí triumfovat!
- Jób navzdory Boží „zradě“ nepřestává věřit ve vyšší spravedlnost. V tu, která nakonec nenechala Ježíše v hrobě. Musí přece existovat, i když všechny okolnosti mluví proti
20 (Mí přátelé jsou mi prostředníky; mé oko prolévá slzy před Bohem.)
- svou přítomností mi dosvědčujete můj zápas o vyšší spravedlnost
21 Nechť může někdo vést za muže spor s Bohem, lidský syn za svého bližního.
- postavte se mi někdo po bok, pomozte mi v této mé při s Bohem. Zastaňte se mně. řekněte, že si myslíte to, co já. Řekněte, že tohle není v pořádku, že tohle není spravedlivé
- to je vážná výzva: Lidé mnohokrát v utrpení říkají: Proč zrovna já? Co jsem komu udělal? Většinou z toho nemám dobrý pocit, sám takhle nikdy neuvažuji. Ale co když jsou mezi nimi novodobí Jóbové?
22 Protože přejdou vyměřená léta, a půjdu stezkou, z níž se nevrátím.
- času už moc nemám. Tohle dlouho nevydržím, smrt je blízko. Pak už nic nevyřeším. Spravedlnosti se nestihnu dovolat. Tak hledám u vás podporu a pomoc – třeba že převezmete můj případ a budete pro mně hledat spravedlnost i po mé smrti