Jób – kapitola 29

1 A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. 2 Kéž je mi dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil 3 když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za jeho světlem.

• kéž by mohly být věci jako dříve, kdy mě Hospodin vedl životem a dařilo se mi dobře

4 Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně v (důvěrném společenství s Bohem) nad svým stanem, 5 když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci okolo mě.

• jo, to byly krásné doby, kdy Bůh byl se mnou a dařilo se mi dobře
• důvěrné společenství s Bohem ukazuje, že Jób si je jasně vědom svého úzkého osobního vztahu k Nejvyššímu

6 Když jsem ve smetaně umýval své nohy a proudy oleje na mě vyplavovala skála.

• Jób pokračuje v „nostalgických vzpomínkách“ na období svého nadbytku

7 Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí, 8 viděli mě mládenci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát. 9 Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku. 10 Vytratily se hlasy předáků jazyk jim přilnul k patru.

• a na období, kdy byl „někým“
• bývaly dny, kdy jsem míval všeobecnou úctu

11 Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě.

• kdy si lidé vážili toho, že mu mohou naslouchat
• kdy se všichni shodovali v tom, že mám šťastný život¹

12 Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka. 13 Přicházelo na mne požehnání hynoucího, k jásotu jsem přiváděl srdce vdovy.

• [Jób výslovně odpovídá na obvinění v Jb 22:9.]
• choval jsem se vůči potřebným vždy slušně, velkoryse a milostivě

14 Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho a turban.

• [Oba výrazy vyjadřují nejen prostě část oděvu, ale jsou též projevem úctyhodnosti a ozdoby
• volně lze tedy vyjádřit: zdobil jsem se správnými činy, jež jsem konal.]
• spravedlnost mi byla zcela přirozená, opravdu mi na ní záleželo
• chtěl jsem být ztělesněním práva a spravedlnosti

15 Slepému jsem byl očima a chromému nohama. 16 Chudým byl jsem otcem a prověřil jsem spor, který jsem neznal.

• pomáhal jsem všem, kdo to potřebovali
• všichni znevýhodnění věděli, že se na mě můžou obrátit
• věci jsem neřešil „horkou jehlou“, opravdu jsem se snažil do problémů proniknout, řešit věci podle práva

17 I tesáky bídáka jsem vyrazil a kořist vytrhoval z jeho zubů.

• nebyl jsem pouze charitativní pracovník, sluníčkář, buddhista, který je nad věcí, šíří „dobro a lásku“. Když bylo třeba, neváhal jsem jít do konfliktů
• proti zlu jsem se stavěl i silou, nebál jsem se toho, nebál jsem se, že budu mít nepřátele, že mě nebudou všichni milovat. Za právo jsem bojoval jako muž
• to, že bídákovi vyrazíš zuby, je věc, která Boha „nevzruší“

18 Řekl jsem si: Naposled vydechnu se svým hnízdem a rozmnožím dny jako písek.

• n~: se svými blízkými; (srv. hnízdo jako „domov“ – Př 27:8)
• tak jsem si to plánoval: prožiji krásné klidné a dlouhé stáří mezi svými blízkými
• zemřu stár a sytý dnů

19 Můj kořena dosahuje k vodě, rosa přenocuje v mých ratolestech. 20 Má sláva je se mnou vždy nová, obnovuje se i luk v mé ruce.

• [Tj. jsem jako stále (zezdola i svrchu) zavlažovaný strom]
• takový byl můj plán: že budu do vysokého stáří sloužit Bohu a bude se mi na to konto dobře dařit
• že budu do pokročilého věku vitální, silný a vlivný, abych mohl Bohu efektivně sloužit
• v tom asi Jób není osamocen – mnoho lidí si plánuje, co všechno bude ve svém důchodu podnikat. Brzy však onemocní a vše je pak jinak

21 Naslouchali mi a očekávali na mě, umlkali při mé radě. 22 Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok. (+ jako rosa); 23 Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa.

• tj. moje řeč na ně měla takový účinek jako jemný déšť na vyprahlou zemi
• lapali každé mé slovo – to, co jsem říkal, mělo takovou váhu, že už k němu nikdo nic nedodával.

24 (Usmíval jsem se na ně, když nevěřili,) a neodvrhli světlo mé tváře.

• nevadilo mi, když mi někdo nevěřil. Lidé většinou sami časem poznali, že jsem měl pravdu

25 Volil jsem jejich cestu, sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král s oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící.

• přijímal jsem rozhodnutí a lidé je akceptovali

1. nedávno jsem znovu shlédl film Kmotr. V určité smyslu na tom byl kmotr podobně – velmi bohatý, všemi vážený, s obrovským respektem ke všemu, co řekl. Rozdíl je v tom, že kmotr získal své postavení zločinem a násilím, Jób zbožností a chozením s Bohem ↩︎