Jób -kapitola 38 (Hospodin)

1 Tu odpověděl Hospodin Jóbovi z vichřice. Řekl

• konečně! Řeklo by se
• konečně promluví ten, jehož se všechen dosavadní děj i slova týkají nejvíce. Ten, který za všechno „může“, ten, kdo všechno inicioval.
• ten, který po celou dobu také „seděl u Jóba“ a naslouchal všem diskuzím. Vydržel mlčet mnohem déle, než Jóbovi přátelé (Elífaz čtvrtá kapitola, Bildad osmá, Sófar jedenáctá) i než věkem „znevýhodněný“ Elíhú (dvaatřicátá kapitola).
• svým způsobem Hospodin je takto přítomen všem hovorům na této zemi. Včetně hovorů s nemocnými či pozůstalými, se všemi trpícími
• (dnes je 23.12.2023, den státního smutku za oběti střelby na Filozofické fakultě. Mohla by příbuzné obětí utěšit četba knihy Jób?)
• musí být náročné vydržet naslouchat, do hovoru se nevložit, nehájit se
• když si představím, že bych měl být tajně přítomen hovoru o mé osobě, hovoru, který by se celý točil kolem mého charakteru, případně mě osočoval ze špatných věcí – nebylo by lehké zůstat ve skrytosti
• tohle Bůh „zažívá“ vlastně „po celý svůj život“ (resp. po celou dobu existence stvoření)
• zažíval to i Ježíš: Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel (Iz 53,7) – když se dělo příkoří Jemu, také se neobhajoval, nedožadoval spravedlnosti ani nevysvětloval a nenadával (1Pt 2,23 Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě.)
• vytvořil tím precedens i pro naše jednání v utrpení. Ježíšův „případ“ vnáší do utrpení zcela nové pohledy: jestliže Jób trpěl nespravedlivě, Ježíš si měl „teprve na co stěžovat“.
• Jób se nicméně tímto Ježíšovým precendentem neřídil – otvíral ústa „až až“. Kdyby Ježíš mluvil „po Jóbově způsobu“, obsahovala by Bible tisíce stran oprávněných stížností Božího Syna na zacházení, jakého se mu od lidí dostalo. A také na Boha, že to dopustil a toleroval
• je možné, že už Hospodin „nevydržel“? Že se Jóbovi urážkami podařilo jej cíleně vyprovokovat (a přátelům neúmyslně svými neobratnými pokusy Boha hájit)
• nebo Boha vyprovokoval k odpovědi Elíhú? Elíhú v posledních příspěvcích pěl ódu na pozoruhodnost Božího stvoření, na což nyní Bůh souhlasně naváže. Možná tedy Elíhú mluvil správně a Bůh si od něj převzal slovo a navázal na něj? Dost možná.
• ještě obecně ke vstupům přátel a Elíhúa: přátelé se jako „krizoví koučové“ neosvědčili. I když místy říkali pravdivé věci, jako poradci či povzbuzovatelé trpícího člověka byli naprosto nevhodní.
• Elíhú zpočátku také. Obsah druhé části jeho promluvy by snad člověka utěšit mohl (Boží cesty jsou nepochopitelné částečně útěšné být může)
• Bůh promluvil z vichřice: tedy více než výrazně. Nešlo o uklidňující vyrovnaný hlas nějakého známého herce, jak to známe z audioverzí našich Biblí. Šlo o ryk, řev orkánu a leteckých motorů, sto decibelů a více. Kromě hlasu všem přítomným rval šaty vichr a nutil je lehnout si na zem a přirýt si hlavu
• Elíhú svými zmínkami o bouřkách Bohu možná „připravil půdu“? (Během Elíhúovy řeči se k bouřce zřejmě schylovalo). Když se přes den stmívá a blíží se bouřka, je to vždy hrozivý zážitek
• jak poznali, že Bůh mluví k Jóbovi? Ze smyslu věty nebo Jóba oslovil. Oslovení bylo „člověk, který zatemňuje radu“, jak uvidíme dále
• nebo je tím vyjádřeno, že Jób byl po celou dobu centrem diskuze. Nikdo nepochyboval, že celá diskuze se točila kolem Jóba a jeho problému.

2 Kdo je tento člověk, který zatemňuje radu výroky bez poznání?¹

• na koho se tedy Bůh utrhuje? Do řeči „skáče“ Elíhúovi, ale oslovuje Jóba. Elíhúovu řeč zřejmě ani neuznává za hodna komentáře?
• muselo se to odehrát nějak takto: Elíhú „si něco povídá“, důležitě rozkládá rukama, rozpaluje se vlastními argumenty. V zásadě říká pravdu, zastává se Boha
• začne se zvedat vít, přichází temnota, vichřice a bouře. A najednou zazní strašně hlasitý hlas, možná řev: Kdo to tu zatemňuje radu? Tedy „žvaní nesmysly“, mluví o věcech, kterým nerozumí? Věci komplikuje a znejasňuje? Odpovědi spíše vzdaluje, než přibližuje?
• jakkoliv hrozivě Bůh na Jóba mluví, něco povzbudivého přece jen vidíme: Jednak se Jóbovi podařilo Boha „vtáhnout do diskuze“, po čemž celou dobu toužil.
• jednak je povzbuzující, že Hospodin se obrací právě k němu, k Jóbovi – když k nám Bůh promluví, byť to, co říká, není příjemné, je to povzbuzení. Je to známkou vztahu.
• řeči přátel ani Elíhúa Bůh ani „neuznal za hodna“ odpovědi, ignoruje je. (Na Elíhúovu řeč ale tematicky navazuje)

3 Přepásej si nyní bedra jako muž. Vyptám se tě a pouč mě.

• n~: Připrav se k boji [po kterém jsi tolik volal (Jb 9:34n; Jb 13:18)]
• Hospodin říká: Když jsi tak mužně proti mně „pokřikoval“, tak se předveď. V mé nepřítomnosti ses „kasal“, tak v tom pokračuj nyní, když přicházím osobně
• jako když řidič SUV troubí a pokřikuje na malé autíčko, které ho předjelo. Z něho vystupuje chlap jak hora: Máš nějaký problém?
• jako pejsek, který poštěkává na dogu za plotem – a najednou zjistí, že vrátka jsou otevřená
• zde nejde o fyzickou konfrontaci, Hospodin postupuje i nepostupuje podobně – na jedné straně mluví za strašného řevu z vichřice, na druhé straně jde stále o rozhovor, o argumenty, ne o rvačku
• mohl Jóba zvednout do vzduchu a mrštit s ním o zem – a bylo by po diskuzi
• možná by situaci šlo připodobnit spíše k situaci ve třídě, kde děti v učitelově nepřítomnosti tvrdě kritizují jeho známkování a učební metody. Najednou se otevřou dveře a učitel vchází; děti zjišťují, že všechno slyšel. Učitel říká: Tak teď mluvte – prý špatně učím a jsem nespravedlivý, poslouchám vás. Měli jste plno řečí, teď mi to řekněte do očí
• vyptám se a pouč mě je samozřejmě ironie. Nicméně je vidět, že jde stále o diskuzi, o argumenty, ne fyzickou převahu. Řekni mi to znovu a do očí
• no, proč ne? Proč si vlastně Jób nevezme slovo a nezopakuje svou ukřivděnou „tirádu“? Vždyť má ze svého pohledu pravdu.
• Jób: No však já ti to rád zopakuju do očí: Vím, že jsi generální ředitel, ale také jsme byli přátelé – chodil jsem k tobě do kanceláře i domů, povídali jsme si, pomáhal jsi mi a chránil a já jsem pro tebe pracoval. Důvěřoval jsem ti. A najednou mě neznáš, nebereš mi telefon, necháváš se zapírat, z budovy mě vyhazují. Zablokoval jsi mi všechny účty a dovolil jsi mafii, aby mi pomordovala celou rodinu. Zradil jsi mě.
• proč to Jób neřekne? Zřejmě je příliš zaskočen.
• tím, že Hospodin běžně k nám lidem nehovoří (a akusticky už vůbec ne, to jsou naprosté výjimky), pokud se najednou rozhodne promluvit, jsme zaskočeni. Vzhledem k Jeho převážnému mlčení, jsme vděční za každý Jeho dotyk, za každý náznak Jeho přítomnosti a angažovanosti
• nedalo by se říci, že Hospodin Jóba „ukřičel“ – že v diskuzi vítězí ten, kdo nejvíce křičí?²,³ Těžko říci – někdy je dobré nesmyslnou bezvýchodnou „zacyklenou“ diskuzi přerušit „bouchnutím do stolu“. Zvláště při výchově dětí to může být užitečné. V dnešní době je moderní ve výchově s dětmi vést nekonečné diskuze o věcech, kterým nemohou ani nemusejí rozumět. Dětem stačí, když přijmou, že jde o vůli rodičů⁴ – tam může zvýšený hlas nebo „bouchnutí do stolu“ velmi pomoci. Je to úlevné a osvobozující pro všechny účastníky včetně dětí – mohou spočinout v tom, že existuje vůle rodičů, která je dobrá a je nutno se jí podřídit. Tohle mi Boží vstup do Jóbovy situace dosti připomíná.
• přemoudřelé děti se už kolem Jóbovy situace „nateoretizovaly“ dost
• tohle je zřejmě další „take home message“ knihy Jób: přestože se diskuze účastnily intelektuální špičky své doby. muži zkušení, moudří, věkovití, zbožní, přesto když se podíváme na jejich „diskuzní příspěvky“, vidíme, že argumentů měli málo, poměrně primitivních a recyklovaných stále dokola
• ani my nemusíme být při duchovních diskuzích s přáteli zaskočení primitivností jejich argumentů, tím, že neargumentují racionálně a věcně. Je to u nás lidí přirozené a očekávatelné
• nemusíme být v diskuzích zaskočeni ani vlastní nedostatečností, neschopností lidem vysvětlit naše postoje nebo je přesvědčit
• trochu rouhavě by se dalo říci: Vždyť ani Nejvyšší neargumentuje nijak vybraně a teologicky – ve zkratce by se dalo říci, že Jóba „okřikl“: Podívej se na to, jak úžasná je velryba a zmlkni

4 Kde jsi byl, když jsem zakládala zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného.

• Jóbe, já jsem stvořil všechno včetně nebe a země a včetně lidí, svobodných bytostí stvořených k mému obrazu, ale se sklonem ke zlu. Věř mi, že to nebylo jednoduché a že to mám dost promyšlené
• chceš se bavit o spravedlnosti, smyslu života, o pravdě? O svobodě, lásce, zradě, o zlu, o ďáblu? To nejsou elementární témata – máš k nim opravdu co říci?

5 Kdo určil její rozměry, jestlipak víš? Anebo kdo nad ní roztáhl měřicí šňůru? 6 Do čeho byly zapuštěny její podpěry, nebo kdo založil její rohový kámen,

• následuje přehlídka Boží chlouby. Bůh nechává před Jóbem defilovat svoje „majstrštyky“ – stvořené věci, na které je „zvlášť hrdý“ nebo které považuje za hodné mimořádné pozornosti
• cílem je dostat Jóba zpět „na zem“. Doložit neporovnatelnost Jóbovy a Boží „mozkové kapacity“
• takže začínáme: Jóbe, podívej se na rozměry vesmíru, na vztah času a prostoru, na fyzikální zákony, na na vztah mikro a makrokosmu, na částice, gravitaci, atd.
• možná se mluví o tom, že Bůh nejprve „nastavil“ fyzikální konstanty, roztáhl prostor a čas a do těchto kulis pak stvořil vesmír

7 když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové hlaholili?

• když jsem, Jóbe, začal s tvořením vesmíru, byla to „velká akce“ – všichni andělé mé dílo obdivovali a byli z něho nadšení

 

8 A kdo zahradil moře vraty, když se vyvalilo, vyšlo z lůna? 9 Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu jako plenku, 10 (určil jsem mu svou hranici,) umístil jsem závoru a vrata. 11 Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, tvé vlny hrdě dorazí pouze sem.

• moře, voda ve všech skupenstvích to jsou další neskutečně pozoruhodné záležitosti: vlastnosti vody, její hustota a tekutost, anomálie, skupenství, zdroje a zásobárny.
• ta rozlehlost, síla, nezkrotnost a krása moří a oceánů, jejich vln a bouří. Přesto pro mě nebyl problém dát vodě striktní hranice

12 Dal jsi snad někdy za svůj života příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem, 13 aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni?

• [Básnický obraz vyjadřuje, že temnota a noc pokrývá zemi jako pokrývka, která se ráno setřese za okraje, a protože ničemové řádí pod přikrývkou tmy, jsou setřeseni s temnotou (Jb 24:13 – Jb 24:16)]
• a co, Jóbe, říkáš na střídání dne a noci, vyladění cest planet, hvězd, slunce a měsíce? Chceš to nějak vylepšit nebo komentovat?

14 Proměňuje se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží jako oděv. 15 Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena.

• zřejmě se proměňuje noc v den a naopak
• každé svítání a soumrak jsou malé zázraky – to má Hospodin pravdu
• ale já, Hospodin se nestarmá pouze o „hardware“, ale také o to, co se na zemi děje. Např. prosazuji spravedlnost

16 Přišel jsi snad až k pramenům moře a procházel ses po dně hlubiny?

• hodně řečnická otázka. O Mariánském příkopu aj. hlubinách moře toho víme neuvěřitelně málo
• je tam temnota a obrovské tlaky. Ale také hlubinné ryby aj. život, o němž nevíme skoro nic

17 Byly ti snad odhaleny brány smrti, uvidíš snad brány nejhlubší tmy?

• a co peklo, Jóbe, co víš o něm? I to mám pod kontrolou
• to je uklidňující informace, která mě nenapadla. Peklo není žádná anomálie ve stvořeném vesmíru, kam Bůh „nedosáhne

18 Prozkoumal jsi zemi až do jejích šířek? Pověz, pokud to všechno znáš.

• ale nemusíme chodit do hlubin moře nebo do pekla – i o obyčejné zemi jsou lidské informace velmi kusé. Některé oblasti jsou opravdu těžko dostupné

19 Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo, a temnota, kde má to své místo, 20 že bys je vzal na jejich území, že bys rozpoznal stezky k jejich domu?

• Hospodin Jóba stále ironizuje. Není to příjemné číst. Jakoby se vysmíval jeho lidské nemohoucnosti a nedostatečnosti.
• má to ale svůj význam. Smysl Boží promluvy je jasný: přivést Jóba k jednomu závěru – když Bůh dokázal stvořit a udržovat tohle všechno (fyzikální pozadí, vesmír, Zemi, člověka, biologický život a spravedlnost) je nepochybné, že ví, co dělá. Lze tedy předpokládat, že ani moje záležitost není chybou v systému, že Bůh ví, co dělá
• proto ho Hospodin tak ubíjí přehlídkou nejpozoruhodnějších Jím stvořených věci
• důležitost této informace je potencována tím, že ji Hospodin Jóbovi sděluje osobně
• a je osobou mluvčího potencována hodně – přátelé i Elíhú Jóbovi Boží stvořitelskou velikost také příležitostně připomínali, ale neuspokojilo to ani Jóba, a jak vidíme, ani Hospodina
• mimochodem, ani kdybychom odpovídali my, lidé dnešní doby, o několik tisíc let rozvoje poznání „moudřejší“, naše odpovědi by se o mnoho nelišily. Při všech našich znalostech bychom nemohli než stereotypně odpovídat mlčením.
• astrofyzik možná trochu více rozumí zákonům vesmíru, meteorolog ví více o počasí a potopili jsme se do Mariánského příkopu. O nějakém hlubším poznání nebo dokonce nějaké stvořitelské činnosti ale stále nemůže být ani řeči
• v tomto verši zřejmě Hospodin má na mysli nějaké záležitosti ohledně světla, fotonů apod.

21 Věděl jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?

• pokud nějakým poznáním z oblasti přírodních věd bychom se v dnešní době snad „pochlubit“ mohli, nyní Hospodin nastoluje oblast pro nás zcela záhadnou a nedostupnou – vládu nad časem, znalost budoucnosti, otázku života a umírání
• k těmto věcem opravdu nemáme, co dodat

22 Přišel jsi snad ke skladům sněhu? Uvidíš snad sklady krup, 23 které jsem ušetřil pro čas soužení, pro den bitvy a boje?

• pozoruhodné pevné skupenství vody. Její neuvěřitelná schopnost udržet se v atmosféře, případně pak z ní vypadnout v drtivém přívalu

24 (Kudy vede ta cesta, kde) se rozděluje světlo, odkud se rozptyluje po východní zemi vítr?

• znovu zmíněná otázka dne a noci a počasí

25 Kdo vymezil koryto povodni a cestu pro hromobití, 26 aby seslal déšť na zemi bez lidí, 27 aby napojil místo zkázy a zpustošení a dal vzrůst výhonku trávy?

• vodní srážky a koryta řek, údolí, Grand Canyon. Koloběh vody v přírodě, zavlažování rostlin
• příroda je krásná a funkční
• vše přitom funguje autonomně, lidi k tomu nepotřebuje
• na světě se toho děje tolik, čeho nikdo není svědkem.
• jsou tisíce jeskyní, které lidské oko nikdy nespatřilo, krásných koutů světa, o kterých nikdo neví
• pravděpodobně Boha potěší, když se jeho stvoření obdivujeme, když oceňujeme krásu neživé i živé přírody. Když nadšeně povzdychneme nad západem slunce, horskou scenérií nebo na břehu moře: Jak jsi velký Hospodine a jak pozoruhodné a nádherné je tvé dílo
• (pokud je si člověk vědom Stvořitele, může být i prohlídka ZOO s vnoučaty malou bohoslužbou, kdy člověk nepřestává žasnout na nápaditostí a krásou Božího stvoření)
• arogantní přístup bez myšlenky na Tvůrce musí naopak Boha „štvát“. Říci nad nádherným ptáčkem do posledního detailu krásným a sofistikovaně přizpůsobeným svému životnímu způsobu, něco ve smyslu: „Moc hezky to ta evoluce vymyslela“ asi Boha příliš nepotěší.

28 Má snad déšť otce či kdo zplodil krůpěje rosy? 29 Z čího lůna vyšel led a kdo porodil nebeské jíní? 30 Voda tuhne jako kámen a povrch hlubiny se uzavírá / zamrzá

• obdivuhodná voda v celé komplexnosti všech skupenství – je vidět, že vodu Bůh považuje za opravdu pozoruhodnou

31 Dokážeš snad spoutat uskupení Plejád či rozvázat pouta Orionu? 32 Můžeš snad v pravý čas vyvést hvězdy zvěrokruhu či vést Medvěda spolu s jeho mláďaty?

• [tj. Dokážeš vzít hvězdy Orionu z jejich místa, takže už se na obloze neobjeví obrazec Orionu – a opačně (aby tam stále byly) u Plejád.]
• h. mazzarót je prav. totožný s mazzalót v 2Kr 23:5; jiní (NJB) ho chápou od výrazu „koruna“ (nezer – srv. 2 S 1:10), tedy Jižní a Severní koruna
• [U Arabů souhvězdí Lva vč. Štíra.]
• [Tj. tři hvězdy v ocasu Velkého medvěda – vozu.]
• na prohlídce pozoruhodností světa se dostáváme k vesmíru i k noční hvězdné obloze.
• je pozoruhodné, že účelem celého vesmíru, všech skoro nekonečných oblastí s hvězdami, galaxiemi i planetami zřejmě je, abychom nad ním žasli. Žasli při pohledu večer na noční oblohu i na snímky z Webbova teleskopu

33 Znáš snad nebeská ustanovení? Zdalipak ustanovíš na zemi Jeho dohled?

• [Tj. zákony, podle kterých se řídí věci a dění na obloze tak i jevy na tom závislé (dráha hvězd, střídání dne a noci atd.).]
• a co teprve úžasné nebeské zákony: Newton, Kepler, Einstein, matematika, fyzika, astronomie

34 Můžeš snad pozvednout svůj hlas k oblaku, takže tě přikryje spousta vod?

• jsi schopen způsobit, aby přivolat nebo zadržet déšť?

35 Vypustíš snad blesky, takže se dají do pohybu? Budou ti hlásit: Tady jsme?

• nebo přivolat bouřku?
• obraty jsou zajímavé, Bůh hovoří barvitě: budou se tě blesky ptát na povolení, než někde udeří?

36 Kdo vložil do ibisů moudrost či kdo dal kohoutovi rozumnost?

• n.: meteorů / hvězdy Procyon (Alfa v souhvězdí Malého psa) / vnitřností;
• n.: nebeskému zjevení / hvězdě Sirius / skryté části;
• buď Hospodin nadále mluví o vesmíru nebo se dostáváme k neméně pozoruhodné oblasti zvířecích instinktů či inteligence (ptáci jsou jedny z nejinteligentnějších zvířat)

37 Kdo díky své moudrosti spočítá oblaka, kdo vyprázdní nebeské měchy,

• znovu: počasí, podnebí, déšť

38 když prach odlijí v slitinu a hroudy se sklíží?

• geologie, horniny, sopečná činnost, horotvorné procesy za obrovských tlaků a teplot

39 Můžeš snad lovit potravu pro lvici a utišit hlad mladých lvů, 40 až se v doupatech skrčí, budou čekat v úkrytu houští? 41 Kdo připraví úlovek havranovi, až jeho mláďata budou křičet k Bohu o pomoc a budou bloudit bez potravy?

• koloběh života, provázanost a vyladění potravních řetězců
• zdá se, že každé stvoření nějakým způsobem očekává naplnění svých potřeb od Boha. Zvířata zřejmě instinktivně také. Ostatně, od koho jiného?

1. kdyby na vás při čtení těchto stránek padla vichřice, je to proto, že „hloubka“ mých poznámek přesáhla pro Boha únosnou mez 🙂 ↩︎
2. když učitelka, aby prosadila svou, musí ve třídě křičet, není to ideální. I když, přiznejme si, někdy to jinak nejde ↩︎
3. nezapomínejme také, že Ježíš se prakticky nikdy nerozkřikoval, pozornost si nevynucoval. Srv. Iz 42, 2 Nebude křičet ani se pozdvihovat ani nebude venku slyšet jeho hlas.  3 Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí, bude vynášet pravdivý soud.  ↩︎
4. děti nepotřebují znát všechny důvody toho, že se zrovna nyní musí oblékat a jít ven nebo proč se nemohou celý den dívat na televizi. Stačí, když poslechnou ↩︎