1 Znáš snad čas porodu skalních kozorožců? Střežíš laň, když se svíjí v porodních bolestech? 2 Počítáš měsíce, (kdy jsou březí,) znáš čas jejich porodu? 3 Skloní se, vrhnou svá mláďata, zbaví se svých bolestí.
- (h. tešallachná tvoří slovní hříčku s tefallachná – vrhnou)
- pokračuje Boží „chlubení“. Dovedu si představit, že Hospodin svá slova provází „powerpointovou“ prezentací, aby jednotlivé položky dokladoval. Nebo listuje v krásné barevné encyklopedii vesmíru a zvířat.
- co tedy Nejvyšší ze svých výtvorů považuje za zvláště pozoruhodné? Nyní budeme mluvit o fauně a Bůh by samozřejmě mohl uvést naprosto cokoliv – vždyť i ta nejobyčejnější „myš“, mravenec nebo měňavka jsou zázraky Boží představivosti a umu1
- kozorožci, elegantní, neobyčejně obratní skálolezci, jacísi kamzíci. Lidé. Žijí v horách, takže lidé nemají možnost je běžně obdivovat
- jejich Tvůrce je střeží: všichni živí tvorové (nejen těhotné laně) instinktivně tuší, že nad nimi Bůh bdí
4 Jejich mláďata sílí, rostou v přírodě. Pak odejdou a už se k nim nevrátí.
- úžasně rychlý růst a zrání zvířecích mláďat, jejich instinkty, rychlá samostatnost. Mládě začíná chodit krátce po porodu – cožpak to není zázrak?
Prof. Mařatka, koryfej české gastroenterologie popisuje ve svých pamětech, jak byl v mládí svědkem porodu koně. Všiml si, že hříbě má kopýtka obalená blánou, aby neporanilo porodní cesty matky. Říkal, že tehdy pochopil, že tohle by evoluce nedokázala2
5 Kdo propustil divokého osla na svobodu, kdo rozvázal pouta stepního osla, 6 kterému jsem dal pustinu za obydlí a slatinu za příbytky? 7 Městskému ruchu se vysmívá, neslyší povely poháněče. 8 Na horách si hledá svou pastvu, pátrá po jakékoliv zeleni.
- divoký osel – samostatný, nezkrotný, neochočitelný. Vybaven pro pobyt v divočině. Skrývající se před lidmi
9 Bude ti snad chtít sloužit divoký tur? Zdalipak přenocuje u tvého žlabu? 10 Přivážeš snad divokého tura popruhem k brázdě? Zdalipak bude za tebou údolí vláčet? 11 Spolehneš se snad na něho, protože má velkou sílu, a přenecháš mu svou námahu? 12 Uvěříš mu snad, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvé humno?
- divoký tur – extrémně silný a odolný, ale podobně jako osel zcela neochočitelný, nespolupracující, svéhlavý. Jeho síla je pro člověka nevyužitelná
13 Křídlo pštrosice vesele mává; je to snad čapí peruť s peřím? 14Vždyť svá vejce nechává na zemi, dává je zahřívat na hlíně. 15 Zapomíná, že je může rozmáčknout noha, pošlapat polní zvěř. 16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by jí nepatřila, beze strachu z marnosti své námahy, 17 protože Bůh jí odepřel moudrost a nedal jí podíl na rozumnosti. 18 Když se vymrští do výše, vysmívá se koni a jeho jezdci.
- h.: ptáka pronikavých křiků; [Poetické jméno pro pštrosa (srv. Pl 4:3); srv. sloveso křičet (Př 1:20) / výskat (Sf 3:14); LXX a některé starší překlady asi proto překládají: páv (tomu však neodpovídá další popis).]
- [Opět pomocí srovnávání zdůrazněno: pštrosice mává, ale létat nemůže. Čáp je znám svou péčí o mláďata, k níž využívá právě křídla. Naopak pštros se nestará ani o vejce tak jako většina ptáků, kteří staví bezpečné hnízdo] a Za 5:9
- každé zvíře je jiné, Bůh každému přidělil jeho „silné a slabé“ stránky: pštros je extrémně dobrým běžcem, ale neumí létat a neumí si postavit hnízdo. Jeho laxní přístup k mláďatům ale není na překážku jeho přežití
19 Dáš snad koni udatnost, oblékneš snad hřívou jeho šíji? 20 Naučíš ho snad skákat jako kobylku? Z jeho majestátního frkání jde hrůza. 21 V údolí hrabe nohama a raduje se ze své síly, vytáhne vstříc zbraním. 22 Vysmívá se strachu, neděsí se a neustoupí před mečem. 23 Toulec chřestí proti němu, kopí a srpáč se blyští. 24 S duněním a burácením dusá zemi, nedá se zadržet, když zazní zvuk beraního rohu. 25 Kdykoli sytě zazní beraní roh, spokojeně zařehtá, zdálky větří boj, hromování velitelů a válečný pokřik.
- n.: řehtáním (kořen jinak vyjadřuje burácení, rachot; v tomto kontextu však méně pravděpodobné)
- kůň je pozoruhodný z mnoha hledisek: jeho síla, ochota spolupracovat s lidmi. vozit je. Zde je vypíchnuta jeho ochota účastnit se bitev, absence strachu z hluku a zmatku boje. Snad je dokonce naznačeno, že jej to „baví“
26 Cožpak sokol podle tvé rozumnosti létá a rozprostírá křídla k jihu?
- [Poukaz na odlétání tažného ptáka jako v Jr 8:7.] a Lv 11:16
- ptáci, dravci – jsou krásní, skvěle vybavení (elegance a rychlost letu, zrak). Mají schopnost navigace při tahu na jih. Tah ptáků je zázrakem sám o sobě3
27 Zdalipak se orel vznáší na tvůj příkaz, takže vysoko staví své hnízdo? 28 Sídlí na skále, nocuje na skalním výběžku jako v pevnosti. 29 Odtamtud slídí za potravou, jeho oči ji vidí z daleka. 30 Jeho mláďata hltají krev a na místě, kde jsou pobití, tam je i on.
- orel i sokol jsou podobně úžasní. U orla je vypíchnuto ještě nedostupné hnízdo a to, že se živí mršinami
- můj povzdech: „blázniví“ evolucionisté. Na první pohled je patrné, že přirozený vývoj něčeho tak komplikovaného není možný. Ale také, možná hlavně – jejich pohled musí být pro Tvůrce urážlivý. ↩︎
- pan profesor z toho pro sebe nic dalšího nevyvodil, do smrti věřil v entelechii ↩︎
- srv. knihu Štěpána Ruckého Ve víru evoluce – více v rubrice Články ↩︎