Vít Šmajstrla

Jób – kapitola 5

Vít Šmajstrla

Jób – kapitola 5

1 Jen volej. Je snad někdo, kdo ti odpoví? A ke komu ze svatých se obrátíš?

  • pozn. ČSP: [Myšlenka Jóbova zástupce, prostředníka v jeho sporu s Bohem, je v knize důležitá. (Jb 9:33; Jb 16:19n)]
  • pokračuje Elífaz; co to říká? To přece není hezké, to je přímo hnusné: Tak se, Jóbe, klidně modli, stejně tě nikdo neslyší, stejně ti nikdo neodpoví. 
  • kam tím Elífaz směřuje? To se tak „rozjel? že se neumí zastavit? Neví, kdy přestat? Horlí, ale není jasné, pro co?
  • ať to Jób „vzdá“, jak mu radila už jeho manželka? Ať se na Boha „vykašle“? Že by Elífaz opravdu byl dalším blízkým člověkem, který Jóbovi „vráží kudlu do zad“ a nabádá ho, aby udělal přesně to, co chce Satan?
  • nebo tím chtěl Elífaz říct něco ve smyslu: Když tě Bůh zjevně neslyší nebo ti neodpovídá, zkus vyhledat nějakého prostředníka. Uvidíš, jestli někoho najdeš. Spíše nenajdeš, protože jsi příliš ubohý a „marný“?
  • ani toto by nebylo nic pěkného, povzbudivého ani konstruktivního

2 Vždyť hlupáka zabije nespokojenost / nevrlost, prostoduchého usmrtí žárlivost / závist

  • znovu: co to Elífaz na toho chudáka Jóba zkouší? Kam se se svými úvahami dostal?
  • chce tím říct, že Jób byl věčně nespokojený nevrlý hloupý závistivec? A teď ho to doběhlo? To má mít něco společného s Jóbovu situací? Naráží na Jóbovy hořké povzdechy? Chce mu říci, že ho jeho hořkost může zničit?
  • možná to Jób opravdu se svou hořkostí přeháněl a že se to už nedalo vydržet. Ale ty formulace, které Elífaz volí jsou hrozné: urážlivé a nepravdivé
  • copak Jób byl prostoduchý hlupák? Nebo žárlivec a závistivec? Vůbec ne, nezdá se, nevíme o tom
  • že by Elífaz cítil vinu, že si tam tak spokojeně sedí a nic ho netrápí? Rodina v pořádku, zdraví perfektní,…. A začal by být paranoidní, že mu to všechno Jób závidí, že na něho žárlí? To by byla poměrně běžná a snad i pochopitelná psychická reakce. Určitý pocit viny, že se zlo nestalo nám, zakoušíme všichni, kdykoliv se kolem nás stane něco špatného. Není oprávněný. Nejsme zodpovědni za všechno zlo tohoto světa.
  • možná chce Elífaz říct něco ve smyslu: Jestli se v tom, kámo, budeš tak utápět a „ňahňat“, zabije tě to. A nedívej se na mě tak – já za to nemůžu, že mám zdravá děcka a firma mi šlape

3 Sám jsem viděl hlupáka, jak se zakořeňuje, a hned jsem zatratil jeho příbytek. 4 Jeho synové budou daleko od záchrany/potřou se navzájem; budou zdeptáni v bráně a nebude nikoho, kdo by je vysvobodil. 5 Jeho sklizeň sní hladový, a až z trní ji bude vybírat; smyčka bude lapat jeho majetek.

  • opět dost nepochopitelné věty. Co „to vykládá“? Vždyť to je hrozné: Víš, Jóbe, já, když vidím, že se někomu moc daří, hned vím, že to s ním nedopadne dobře. U předem nad ním lámu hůl, protože vím, že ty jeho konce budou hrozné. Přijde o rodinu i majetek. Byl to totiž hlupák, který si myslel, že se „zakoření“, tedy zabydlí na zemi a zajistí si trvalou prosperitu
  • v tom jsou jistě střípky pravdy1, ale obecně, Jóbově situaci to vůbec neodpovídá- ten takový nebyl. A i kdyby k něčemu takovému přece jen měl sklony, kdyby to byl jeho problém (ale nic pro to nesvědčí), je naprosto „mimo“ mu to takovýmto způsobem „servírovat“

6 Vždyť nepravost nevyrazí z prachu a trápení nevzejde z půdy.

  • zřejmě: když se něco takového hrozného stane, tak to vždycky má příčinu,
  • psychologizuji: Už to chápeš, „kámo“? Už jsem ti dal tolik nápadů, „přihrávek“, aby ses zamyslel, čím by ta tvoje tragédie mohla být způsobena. Tak přemýšlej, kdes udělal chybu. Však na něco přijdeš

7 Člověk byl totiž zrozen pro trápení, (stejně jako) jiskry létají vzhůru.

  • zde si Elífaz odporuje. Nejprve úporně hledá příčinu a tady říká takováto trápení jsou běžnou součástí lidského osudu.  Že to není nic překvapivého a že to vlastně ani nemá cenu řešit. Je to zákonitost. Utrpení nechodí po horách, ale po lidech
  • na tom něco je, tohle je mi blízké. Taky se domnívám, že hledat v každém trápení nebo nemoci za každou cenu nějakou hlubší příčinu, není na místě. Že takové věci se zkrátka dějí, že jsou součástí lidských životů na této padlé zemi
  • naučil jsem se to v rozvojových zemích, kde to dobře chápou2.
  • zdá se mi, že Elífaz to ani nemá promyšlené: „hází“ svá slova na Jóba ze všech stran, zdá se mi, že jak mu slina přinese na jazy, „páté přes deváté“
  • jakoby už to chtěl konečně vyřešit a mít od „problému Jób“ klid. Tomu rozumím, tak se chováme: trpící člověk je pro nás nepříjemná připomínka, „bolák“. Chceme si to s ním co nejrychleji a pokud možno definitivně vypořádat, „rozříznout“ to, odbýt si to, a mít už tuhle „nepříjemnou věc“ vyřešenu. Ale utrpení žádné instantní řešení nemá

8 Já bych nejspíše pátral po Bohu a svou záležitost bych předložil Bohu, 9 který činí veliké věci, jež nelze vyzpytovat, divy, jež nelze spočítat,

  • zase na to Elífaz jde úplně jinak: nejprve – hledej chybu v sobě; pak: „nech to být, to se stává“3. A nyní: zeptej se Boha! Bůh je sice obtížně srozumitelný, ale proč svůj problém nepředložíš, Jóbe, Jemu?
  • ale co si vlastně myslí, že Jób po celou dobu dělá? Vždyť nedělá nic jiného, než že svou věc „řeší s Bohem“. Ne sice slovy, ne nějakou „disputací“ s Elífazem, ale celým svým postojem, celým životem

10 který dává déšť na povrch země a sesílá vodu na pole,

  • Elífaz pokračuje: Obrať se na Boha – je velmi mocný, O všechny lidi se stará, bez Něho bychom všichni umřeli hlady

11 takže postavil ponížené na vysoké místo a naříkající byli vyzdviženi do bezpečí,

  • a ty, kdo jsou na tom špatně, povyšuje, zabezpečuje, ujímá se jich

12 který maří plány chytráků, takže jejich ruce nebudou mít úspěch, 13 který přistihuje moudré v jejich chytráctví; rada potměšilců bývá ukvapená.

  • Elífaz dále: obrať se k tomu Bohu, o kterém mluvím. Takový, jaký je, by ti mohl pomoci. On totiž prohlédne každou vychytralost. Ale když je někdo upřímný, slyší jej.
  • pokud to tedy Elífaz nemyslí tak, že tím chytrákem, kterému Bůh kříží plány, je Jób. Elífaz je tak drsný a tak mimo, že to tak klidně myslet může

14 Ve dne se potýkají s temnotou, jako v noci tápou za poledne. 15 Ale nuzného zachránila od meče, z jejich úst a z ruky mocného. 16 A tak se pro chudého objevila naděje, ale bezpráví zavřelo svá ústa.

  • Elífaz opakovaně pokládá vedle sebe obraz vychytralce, kterému Bůh zkříží plány, dezorientuje ho – a poníženého, nuzného, chudého, kterého se Bůh zastává. Je skoro jisté, že Jóbovi to chytráctví podsouvá: Přestaň, Jóbe, chytračit, mluv s Bohem z pozice ubožáka a tím si zajistíš, že ti pomůže

17 Hle, šťastný je člověk, (kterého Bůh kárá;) a proto ponaučení Všemohoucího nezavrhuj / nepodceňuj

  • další Elífazův nápad: takové tragédie mohou být Božím trestem. Jako takové je žádoucí je přijmout a snažit se z nich poučit.
  • obecně to opět platit může. Ale jako zatím u Elífaza vždy: mýlí se, Jóbův případ to není. Tohle nebyl trest.4
  • (a jako u Elífaza zatím vždy: je naprosto nevhodné a necitlivé to na Jóba vytahovat)

18 Vždyť on způsobí bolest i obváže, zdeptá, ale jeho ruce vyléčí.

  • to zní krásně. Elífaz se zase nechal unést svými myšlenkami a city, tentokráte „hezky“
  • mám trochu pocit, že se Elífaz trochu vyžívá ve vlastních rétorických schopnostech, ve vlastním rozhledu a četnosti a bystrostí svých myšlenek. Nyní ve smyslu: Ó, jak krásně já dokážu napsat hymnus na Boha
  • ale slibuje, co nemůže garantovat. Někdy to tak jistě Bůh může udělat a často to dělá. Ale že by se chystal vyléčit Jóbovy tragédie, pro to zatím nic nesvědčí. Elífaz ví „houby“ o tom, co se vlastně v Jóbově případě odehrává. Slibuje za Boha.
  • nicméně: myšlenka, že Bůh je ten, kdo deptá a pak i léčí, je zvláštní. Je to tak?
  • někdy asi ano, souvisí to opět s teodiceou (tedy teologickou otázkou původu zla ve světě)
  • tu ale nelze spolehlivě vyřešit a (jak ještě uvidíme) ani Jobova kniha nám v tom nepomůže. Kdo vlastně Jóbovi ubližuje – Satan nebo Bůh? Satan, ale Bůh to přinejmenším dopouští, čímž za to přejímá přinejmenším část zodpovědnosti5.
  • v Iz 45,7 je explicitně napsáno: Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; a já, Hospodin, činím toto všechno6
  • zajímavost: když jsem požádal GPT, ať mi tohle místo vyhledá, se nějakou dobu „kroutila“, diskutovala se mnou, že Bůh v žádném případě, za žádných okolností zlo nepůsobí a že v Bibli to napsáno není. Nicméně po kratší výměně názorů mi ho, byť neochotně, našla7

19 V šesti úzkostech tě vysvobodí, a v sedmi tě nezasáhne zlé. 20 V hladu tě jistě vykoupil ze smrti a ve válce z moci meče. 21 Budeš ukryt před bičem jazyka a nebudeš se bát zkázy, až přijde. 22 Budeš se vysmívat a zkáze a hladomoru a zemské zvěře se (nebudeš muset bát.)

  • Elífaz říká hymnus až „žalmoidního“ typu. Říká to krásně, podobně jako třeba Ž 91. Je vidět, že Elífaz má „básnické střevo“. Ale je rozporuplný: chvíli mluví krásně jako žalmista, za chvíli, co slovo, to bodnutí dýkou, urážka
  • do mu vlastně říká? Že tě Bůh vysvobodí z úzkostí, hladu, smrti, války, strachu, pomluv, zkázy, hladomoru, predátorů. Nojo, ale kdy? Zatím to nevypadá, zatím se na něm všechno zlo světa do sytosti „vyřádilo“
  • Elífaz tím možná chce říci, že jednou, zpětně se bude Jób na současné problémy dívat s nadhledem, bude se jim „vysmívat“. Možná, ale zatím má všechny ty špatné věcí

 

23 (Máš totiž smlouvu s kameny na poli) a polní zvěř je vůči tobě pokojná. 24 I zjistíš, že tvůj stan je v pořádku, když navštívíš svou pastvinu a nic nebudeš postrádat. 25 Zjistíš také, že tvé símě je početné, tvých potomků jako zemské zeleně. 26 V zralost vejdeš do hrobu jako navršený stoh obilí ve svůj čas.

  • připadá mi to jako nesmysly. Elífaz se nechal nějak unést svou výřečností. Když nyní Jób navštíví svou pastvinu, najde nanejvýš pár zdechlin. A své „početné símě“ právě pohřbil.
  • a na dlouhý život to taky zrovna nevypadá
  • ledaže by Elífaz měl nějaký „prorocký vhled“, jak to s Jóbem nakonec dopadne. Ale nemyslím si to: spíše jen tak klade slova, co ho zrovna napadnou

27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak to je. Vyslechni si to a sám se o tom přesvědč.

  • kdo my? Poradili se o tom s přáteli a takhle to uzavřeli? Tohle mu chtěli sdělit?
  • vyzpytovali to kde? Nějak to promýšleli? Modlili se, co mu mají říci? A tohle vymysleli? Nevím, spíš mi to připadá, že Elífaz už nevydržel, vpadl Jóbovi do řeči a začal na něho „sypat“ jeden nápad za druhým. Jako nějaká promyšlená argumentace mi to opravdu nepřipadá
  • nakonec tedy s přáteli došli k závěru, že nakonec to s Jóbem dopadne dobře? To se mi taky nezdá zatím tomu nic nenasvědčovalo ani vzdáleně. Vědět to nemohli a že by měli takový duchovní vhled do budoucnosti, se mi nezdá.
  • nebylo to tedy jen prázdné utěšování? Možná ano, ale „aspoň něco“: aspoň Jóbovi řekl Elífaz konečně něco pozitivního, předtím ho jen deptal
  • zatím se mi Elífazova řeč zdá hodně chaotická. Myšlenka sem, myšlenka tam. Uvidíme dále

  1. sám Ježíš před takovým přístupem varoval, když mluvil o „bláznivém boháči“ (Lk 12,20), který si myslel, že je definitivně „za vodou“. A Bůh mu místo toho řekl: Blázne, blázne, ještě této noci umřeš … ↩︎
  2. ve většině zemí světa chápou, že nemoci a smrt jsou běžnou součástí života. Že zdraví ani život nejsou garantovány (a nenárokují si je). Že když někdo „ve sto letech“ zemře, je to přirozené a není třeba hned jít žalovat nemocnici, že něco zanedbala (jak je tomu někdy u nás). ↩︎
  3. Beatles ↩︎
  4. existuje brožurka pro pacienty „Nepromarni svou rakovinu“. Přijde mu to „ulítlé“. Mám ji v ordinaci, ale nikomu jsem ji nikdy nedal ↩︎
  5. vidíš-li, že někdo na ulici bije ženu, máš moc zasáhnout a neuděláš to, stáváš se spoluzodpovědným či přímo spoluviníkem
    ↩︎
  6. jsou i další podobná místa ↩︎
  7. kdo by to řekl, že AI se bude chovat jako Boží „apologeta“ ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení