1V. tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“b . Mk 9:33 – Mk 9:37//; L 9:46 – L 9:48 b Mt 20:26; L 22:24
2Jesus přivolal dítě, postavil je doprostřed nich
3a řekl: „Amen, pravím vám:. Neobrátíte-li se a nebudete-lit1 jako děti,b jistě nevejdetec do království Nebes. t1 ř.: nestanete-li se . Mt 5:18p b Mt 19:14; Mt 23:12; 1K 14:20; 1P 2:2 c Mt 5:20
4Kdo se tedy fpokořít2 jako toto dítě, ten budet3 největší v království Nebes. t2 n.: poníží; L 14:11; 2K 11:7; Fp 2:8; Jk 4:10 t3 ř.: je
5A kdo přijme jedno takové dítě sat szákladě mého jména, mne přijímá.“. . Mt 10:40 – Mt 10:42; Ga 4:14
6„Kdo. by však (svedl k hříchu)t4 jednoho z těchto maličkých,b kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velkýt5 smlýnský skámenc a potopili . do mořské hlubiny.t6 t4 n.: pohoršil t5 ř.: oslí (tj. kterým otáčí osel při mletí) t6 gr.: pelagos; Sk 27:5†. . Mk 9:42//; L 17:2 b Mt 18:10; Mt 18:14; Mt 10:42; Mt 11:25in c Zj 18:21
7Běda světu pro svody!t7 Svody sice musí přijít,. avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází! t7 n.: pohoršení (3× ve v.) . 1K 11:9
8Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha (svádí k hříchu),t8 utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, sabys svešel do života zmrzačený nebo chromý, než sabys směl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně. t8 n.: pohoršuje
9A jestliže tě svádít8 tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, sabys svešel do života jednooký, než sabys směl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“. t8 n.: pohoršuje . Mt 5:22p
10„sDávejte ssi spozor,t9 abyste nepohrdli. ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich anděléb v nebesích stálet10 hledí na tvářc mého Otce, který it v nebesích. t9 ř.: Hleďte; Mt 16:6 t10 ř.: skrze všechen čas [v protikladu k omezení – celou noc (L 5:5)]; srv. Mk 5:5; L 24:53; Sk 10:2; Sk 24:16; Žd 13:15 . Mt 6:24; 1K 11:22; 1Tm 4:12 b Ž 34:8; L 1:19 c 2S 14:28srv; Est 1:14
11Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.. . L 19:10
12Co myslíte?. Kdybyb nějaký člověk měl sto ovcíc a jedna z nich by zabloudila,d nenechá těch devadesát devět na horáche a nevydá se hledat tu, která bloudí? . Mt 21:28 b L 15:4 – L 15:7// c Mt 12:11 d Ž 119:176; Iz 53:6 e Ez 34:6
13A stane-li se, sže ji snalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje. víc než z těch devadesáti devíti, které pnezabloudily. . L 15:23m
14Právě tak není vůle. (vašeho Otce),t11 který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ t11 ř.: před vaším (var.: mým) Otcem . 1Tm 2:3n~
15 „Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší, jdi a pokárej ho (mezi čtyřma očima). Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra.
- ř.: jen mezi ním a tebou;
- „Proti tobě“ je v hranatých závorkách, takže přesný význam není jasný.
- Buď tedy jde o hřích, který se tě osobně týká – třeba něco ukradl přímo tobě, nebo svádí přímo tvoji ženu.
- ale může jít i o hřích, o kterém zkrátka víš: víš, že bratr krade nebo cizoloží, i když nejde o tvoje peníze či ženu.
- Je otázka, který výklad je správný? Oba mají svá i proti:
- Máme se angažovat pouze ohledně hříchů, do kterých nám něco je a necpat se do jiných? Abychom zabránili tomu, aby v církvi vznikali samozvaní „kontroloři“, kteří strkají nos do kdečeho kolem? Taková protivná a nezvaná mravnostní policie?
- Nebo je povinností každého křesťana, když vidí něco nepatřičného, zasáhnout? Nenechávat věci vyhnívat? Nedělat mrtvého brouka? Když někdo hřeší a já ho nevaruji, padá, jak víme, jeho krev na moji hlavu.
- Těžko říci, ale je dost možné, že záleží na kontextu. Oba extrémy jsou špatné:
- Nehasím, co mě nepálí je špatný model. (Když vidím zjevný hřích, je mou zodpovědností jej napomenout).
- Kontroluji ve sboru všechny kolem, strkám nos do života druhých je rovněž špatný přístup.
- Navíc musíme rozlišovat mezi zjevnými opravdovými hříchy a našimi názory na to, jak by druzí měli žít a co by měli dělat. To ještě zmíníme dále.
Za zdravou zásadu považuji (držíme ji např. na staršovstvu): Nebavíme se o věcech, u nichž nejsme součástí řešení.
- Připomeňme si důležitou skutečnost: Autor mluví o hříchu. V církvi není cílem lidem mluvit do života více, než je nezbytně nutné. Neřešíme nuance chování, nedáváme nevyžádané rady ohledně životního stylu ani názorů1. Nelustrujeme politické názory. Zde mluvíme o jasných hříších jak jsou např. definovány v Desateru nebo v Kázání na hoře.
- Jde o jednoznačné a jasně pojmenovatelné hříchy. Také je důležité podotknout, že neřešíme motivy, ale jasně uchopitelné skutky.
- Jdi a pokárej ho: Povinnost pokárat je jasná.
- Pokárání se má odehrát „mezi čtyřma očima“, tedy v soukromí. V první fázi je nežádoucí, aby se věc provalila na veřejnost. To má více důvodů:
- Není k tomu důvod. Každý jsme zodpovědní primárně za své životy. Co je ostatním do mého hříchu?
- I když by tomu tak být nemělo, i v církvi jsou lidé jako všude jinde – se sklonem k drbům a pomluvám. Je žádoucí nedodávat jim k tomu zbytečně „palivo“.
- S hříšníkem mluví člověk, který je ve věci angažován – buď se jej přímo týká nebo se o ní dozvěděl.
- Jedním z důležitých důvodů je, že člověk se za svůj hřích stydí. Snadněji se vyznává a opouští hřích soukromý, než ten, který je všeobecně znám.2
- Na druhé straně, jak uvidíme dále, může být při osobním rozhovoru napomenutí poměrně snadno odmítnuto.
- Důvody pro odmítnutí mohou být různé: zdůvodnit nebo omluvit si svůj hřích je první a jaksi „automatickou“ reakcí každého hříšníka
- Získal jsi svého bratra: V jakém smyslu? Získal pro co? Pro dobré řešení, pro život, pro setrvání v církvi.
- U hřešícího totiž hrozí jeho ztráta: Ztráta z církve, ale hlavně jeho ztráta vztahu k Bohu a věčného života.
16 Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok‘.
- Neposlechl: Co měl poslechnout? Radu nebo příkaz ohledně svého hříchu – vyznej svůj hřích, přijmi odpuštění a opusť jej. Vše pak bude zase v pořádku. Tak jednoduché a přitom pro nás padlé lidi tak těžké.
- Přiber jednoho nebo dva, aby bylo naplněno, co ohledně soudních svědectví napsáno v Zákoně (Dt 19,15): Ať nepovstane proti nikomu jediný svědek kvůli žádnému provinění a pro žádný hřích, kvůli jakémukoliv hříchu, kterým zhřeší. Případ ať je potvrzen podle svědectví dvou nebo tří svědků.
- Proč tomu tak je? Proč jeden svědek je málo?
- Věc, která původně mohla zůstat osobní a soukromou, se „překlápí“ do podoby „soudního3“ sporu. Tím, že hříšník odmítl korekci, nedává sborovým autoritám jinou možnost: Situace nemůže zůstat stejná – hřích v církvi nemůže zůstat neřešen. Nemůže zůstat „viset ve vzduchu“.
- Co pak dělá ona dvojice nebo trojice? Hovoří s hříšníkem o jeho hříchu. Vyslechne pohled na situaci z druhé strany. Pokud naznají, že opravdu jde o hřích, společně opět vyzvou hříšníka k pokání a nápravě.
- Pokud jim hříšník důvěřuje a přijme nápravu, je tím věc opět vyřešena a to v poměrně úzkém kruhu. (To, že nikdo hříšníkům problém nevytrubuje po církvi, je samozřejmostí).
17 Jestliže by je neposlechl, pověz has shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.“
- n.: církvi … církev;
- [tj. nestýkej se s ním];
- Shromáždění znamená všechny příslušníky či členy sboru/církve. Pokud je hřích jasný a hříšník odmítá korekci jednoho i dvou či tří, je dalším krokem veřejné oznámení problému všem členům sboru. Proč?
- Jistě se předpokládá, že více lidí může na hříšníka vyvinout větší tlak.
- Ve sboru se také může najít člověk, kterému si je s hříšníkem blízký, mají k sobě vzájemnou důvěru a jemu se třeba může podařit jej pohnout.
- Může jít i o určité veřejné zahanbení.
- Za nejdůležitější ale považuji, že je jasně deklarováno, co je ve hře: toto je společenství, toto kterého jsi součástí ; toto jsou lidé, ke kterým patříš – pokud se sebou něco neuděláš, ztratíš je.
- Znovu připomínám, že málokdy bývá postoj křesťanů sudičský – každý si uvědomuje, že sám „taktak“ stojí a nechce Boha provokovat sudičstvím.
- Kdykoliv jsme ve sboru řešili závažné manželské problémy, ti, kdo zrovna měli manželství v pořádku, byli zdrženliví v soudech. Věděli totiž, jak tenká je linie, mezi manželstvím harmonickým a manželstvím v krizi.
- Nezapomínejme, že to, co nyní probíráme, jsou slova samotného Krista – jak víme, on je tím „nejempatičtějším“ soudcem na světě. Přesto zdůrazňuje, že v církvi hřích nemá místo.
Kdysi jsem nějakou dobu pracoval v okresním sdružení České lékařské komory. Mimo jiné se řešila pochybení kolegů a stížnosti na ně.
Vždy znovu jsem byl mile překvapen zdrženlivostí členů komise, která se možnými prohřešky zabývala: I ti největší "borci", lékaři s obrovským sebevědomím byli při hodnocení svých kolegů zdrženliví a pokorní.
Důvodem nebyla nějaká falešná kolegialita, ale vědomí, jak snadné je se sám dostat do potíží.
- Pochopení a vstřícnost vůči hříšníkovi jsou tedy velké, ne ale nekonečné. To, co se po něm chce, není nic hrozného – uznání, vyznání, pokání a opuštění hříchu „zvládne“ každý.
- Tolerance hříchu v církvi není možná. Standardy církve jsou standardy Božího království. Církev není pro dokonalé, ale pro korigovatelné. Ježíš miluje hříšníka, ale hřích nenávidí
- Pokud hříšník korekci odmítá, je na místě vyloučení z církve a oddělení se od něho.
- Ať je ti jako pohan a celník se dá chápat dvojím způsobem:
- Distancuj se od něho jako od nejhoršího hříšníka. Jako se nekamarádíš s mafiány, vrahy, estébáky, tak se distancuj od tohoto bývalého bratra.
- My se ale po Kristově vzoru snažíme ke Kristu přivést právě takovéto hříšníky – Ježíš se s pohany i s celníky stýkal. Dobrá zpráva byla určena i pro ně, možná hlavně pro ně.
18 „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.
- Ježíš dále říká: Důsledky rozhodnutí církve hříšníka vyloučit, jsou pro něj fatální.
- Jde o silné a překvapivé tvrzení, Ježíš jej proto podkládá dvojitým „Amen“ – nelze o něm tedy pochybovat.
- To tvrzení zní: Bůh rozhodnutí církve bude respektovat při posledním soudu.
- Formulace nemůže být jasnější: svázání a rozvázání neznamená nic jiného, než přijetí nebo nepřijetí člověka do skupiny spasených.
- Nelze dosti zdůraznit důležitost církve. Mimo církev není spásy.4
Známý vtipný bonmot říká: Na Noemově arše to muselo děsně smrdět. Jiná cesta k záchraně před potopou ale neexistovala. S církví je to podobné - nic úžasného, ale co s tím naděláme.
- Verš také ukazuje na překvapivě velkou důvěru, kterou Bůh církvi svěřuje.
- A nelze dost zdůraznit zodpovědnost, kterou církev má – vůči hříšníkovi je třeba vyvinout veškerou snahu o jeho nápravu (v mnoha krocích). Hřích ale tolerovat ani ignorovat nelze.
19[Amen,] opět vám pravím: Shodnou-li. se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají,b stane se jim od mého Otce, který it v nebesích. . Sk 1:14~ b Mt 7:7; Mt 21:22; J 16:23; 1J 3:22
- 20Neboť kde jsou dva nebo tři pshromážděni. (v mé jméno),t15 tam jsem já uprostřed nich.t16“ t15 1K 1:15; n.: k mému jménu; n~: v mém jménu t16 srv. talmudský traktát Pirkej ‘Abót Mt 3:2: „Jestliže jsou dva pospolu a chybí mezi nimi slovo Tóry, pak je to shromáždění bezbožných, neboť je řečeno (Ž 1:1): ‚a ve shromáždění bezbožných nesedá‘. Avšak když mezi dvěma, kteří jsou pospolu, jsou slova Tóry, pak je s nimi šchina, …“ [Překlad B. Nosek] . J 20:19; 1K 5:4
- 21Tehdy přistoupil (Petr a řekl mu):t17 „Pane, kolikrát fs. sodpustit svému bratru, skdyž proti mně fszhřeší? Až sedmkrát?“ t17 var.: k němu Petr a řekl
- 22Ježíš mu hřekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.t18“ t18 tzn. 490×; n.: sedmdesátkrát . sedmkrát (tj. 77×); srv. Gn 4:24.
- 23„Proto je království Nebes podobnét19 králi,t20 který chtěl sprovést svyúčtování. se svými otroky. t19 Mt 13:24p t20 ř.: člověku, králi; (také v Mt 22:2) . Mt 25:19
- 24s. szačal účtovat, přivedli mu jednoho, skterý mu sdlužil deset tisíc talentů.v21 v21 talent, jednotka váhy, v různých zemích různá, většinou asi 36 kg. Potom peněžní jednotka v hodnotě jednoho talentu stříbra (=6000 drachem). Dluh měl tedy hodnotu mzdy za práci více než 3 333 dlouhých lidských životů (t. č. cca 30-60 miliard Kč); Mt 25:15p; srv. 1Pa 29:7; Ž 130:3; Ko 2:14
- 25sProtože však sneměl sčím zaplatit, rozkázal ho of the glory pán prodat i yourselves; ženou a dětmi i yourselves; vším, co má, aby has splatil svůj dluh.. . Ex 21:2~; 2Kr 4:7~; Neh 5:5~
- 26Onen otrok padl na zem, klaněl. se mu a říkal: ‚sMěj se mnou strpělivost,b [pane,] a všechno ti vrátím!‘ . Mt 8:2; Gn 24:26; 1S 25:23; 2S 14:4 b Neh 9:30; Jr 15:15; 1Te 5:14; 1P 3:20
- 27I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.
- 28Ale skdyž onen otrok svyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků,. který mu byl dlužen sto denárů;v22 popadl ho a szačal . sškrtit, říkaje: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘ v22 denár, obvyklá denní mzda dělníka (Mt 20:2!) – dluh byl tedy mzda za cca čtyři měsíce; srv. Mk 6:37; L 7:41 . Mt 24:49; Ko 1:7; Ko 4:7; Zj 19:10
- 29Jeho spoluotrok padl k jeho nohám a prosil ho: ‚sMěj se mnou strpělivost, a zaplatím ti.‘. . Mt 6:12~
- 30On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.
- 31sKdyž jeho spoluotroci suviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili;. šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo. . Mk 3:5
- 32Tehdy si ho jeho pán zavolal a hřekl mu: ‚Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.
- 33Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘. . Ef 4:32~
- 34
Mt 18:34A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům,t23 dokud mu nezaplatí celý dluh..t23 HL; srv. L 16:23; Zj 14:10n; Zj 20:10.Mt 5:25n~; 2Te 1:8n~
35Tak i můj nebeský Otec.fučiní vám,b jestliže ze srdcet24 neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení.c“ t24 ř.: ze svých srdcí; L 16:15; Zj 2:23.Mt 16:17! bJk 2:13~ cMt 6:14n~
- Rady samozřejmě nejsou vyloučeny – zkušení křesťané jistě mají mladším, co předat. Bible řeší mnoho aspektů lidského života. Např. zkušení manželé mají, co poradit nezkušeným. ↩︎
- To platí, přestože v církvi většinou nebývá přítomnost „sudičství“. Lidé pro sebe mají navzájem pochopení, vědí, že každý může kdykoliv selhat a že vše je Boží milost. Ježíšovo: Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem je stále přítomno. ↩︎
- Nejde o soudní proces v pravém slova smyslu, ale některé rysy společné jsou. Řeší se otázka viny a neviny a případné sankce. ↩︎
- Samozřejmě nejde o jednu konkrétní denominaci (natož o ŘKC), ale o církev jako o místní společenství zachráněných hříšníků na konkrétním místě ↩︎