Matouš – kapitola 2

1 Když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mágové od východu přišli do Jeruzaléma 

• Czech Study Translation note: [Herodes Veliký (37-4 př. Kr.). Římský senát ho prohlásil za krále již r. 40 př. Kr., ale vlády v Izraeli se ujal až o tři roky později. Tento vládce nežid. původu (matka Arabka a otec Idumejec) byl pověstný svou krutostí. 
• Herodes byl krutý, paranoidní a částečně zřejmě blázen, ale zároveň byl velmi schopný.
• ř. slovo magos; se v NS vyskytuje 6×: Mt 2,1.7.16; Sk 13,7.8.
• Podle ř. historika Herodota (5. stol. př. Kr.) se tak původně nazýval jeden z šesti médských kmenů. Později byli takto označováni astrologové, věštci, zaklínači. Zde se zřejmě jedná o znalce hvězd, snad babylonské astrology. 
• Příchod mágů je pozoruhodnou okolností. Pokud šlo opravdu o astrology, zvláštním způsobem to astrologii legitimizuje. (Obvykle astrologii považujeme za okultní a tedy křesťanům zapovězenou vědu).
• Stran období Ježíšova narození se hovoří o různých astrologických úkazech (nezvyklých konjunkcích na obloze apod.), což nejsem schopný posoudit. Nicméně pokud by z těchto úkazů byli východní učenci opravdu schopni vyčíst informaci o chystaném důležitém dějinném okamžiku, nutilo by nás to začít brát astrologii vážně. Když tehdy, proč ne někdy později, proč ne nyní a proč ne v budoucnosti (ostatně Ježíš v souvislosti se svým blížícím se druhý příchodem o nebeských úkazech také hovořil).
• V úvahu připadá ještě jednorázový nebeský úkaz, např. často uváděná kometa nebo supernova, která by nevyžadovala legitimizaci astrologie.
• Jisté je, že něco na obloze bylo pro cizince natolik významné, že kvůli tomu vážili dlouhou a nebezpečnou cestu. Poučením je, že Bůh k lidem mluví mnoha různými způsoby. Důležité je mít otevřená a připravená srdce. Kdo Boha hledá celým srdcem, ten ho nalezne, jak slibuje Jer. A nezáleží na národnostním, kulturním ani náboženském pozadí.
• Šlo o významné muže, na což můžeme usuzovat z toho, že bez okolků šli do hlavního města. Možná šlo o dvorní mudrce nějakého východního vladaře.
• To, že na svět měl vstoupit sám Stvořitel, byla natolik významná světodějná událost, že asi není překvapující, že se děly divné věci.
• V Ježíši se zvláštním způsobem snoubí neobyčejná „obyčejnost“ (která je pro židy nebo muslimy urážlivá – představa, že se Bůh narodí z ženy je pro ně naprosto nepřijatelná) s mimořádností.

2 A říkali: „Kde je ten narozený král Židů? Spatřili jsme jeho hvězdu, ⁽když vycházela⁾, a přišli jsme se mu poklonit.“

• n.: na východě;
• Z hlediska mágů šlo o určitou naivitu. Pravděpodobně očekávali, že nebeský úkaz, který je přivedl, je všeobecně znám a všeobecně interpretován jako předzvěst narození židovského krále.
• Aby si mágové z nebeského úkazu vyvodili takovýto závěr (že signalizuje narození židovského krále), potřebovali více, než jen sledovat oblohu. Potřebovali mít nějaké povědomí o lidských, potažmo židovských dějinách. Potřebovali mít povědomí o významu židovského národa. To pouze z hvězd vyčíst nešlo. Nebylo by divu, kdyby šlo o diasporní Židy, kteří často získávali u královských dvorů význačná postavení.
• Že by narozenému králi mohli způsobit svou naivitou problémy, je zjevně vůbec nenapadlo.
• (Při četbě historických knih mívám často pocit, že lidé dříve mluvívali pravdu dříve, než dnes. My jsme z dob komunismu natolik zkažení, že lhát nám přijde přirozené).
• Poklonit se někomu vyžaduje značnou dávku pokory a také pevné přesvědčení o důležitosti té osoby. Obojí mágové zjevně měli.

3 Když has uslyšel král Herodes, ⁽znepokojil se⁾ a s ním celý Jeruzalém.

• n.: rozrušil se / ulekl se (1P 3,14); 
• Znepokojil se, nikoliv však k dobrému. Chystalo se vtělení Stvořitele na planetu Zemi a našli se lidé, které to znervóznělo, zneklidnilo. Je to vlastně logické – šlo o signál, že Bůh se hodlá do věcí na zemi „míchat“. A mnozí nechtějí, aby se jim Bůh do životů míchal, chtějí, aby věci šly stejně jako doposud. Nechtějí světlo, chtějí tmu, protože světlo odkrývá věci.
• Herodes se znepokojil „prvoplánově“ – byl králem a měl představu, že přijde král nový, který mu vezme vládu. Jeho uvažování nebylo příliš logické: pokud se nový král právě „rodil“, bylo jasné, že než bude moci nastoupit na trůn, bude to trvat řadu let. Herodes chtěl zřejmě uchovat království dědičně pro své potomky. Při způsobu života a výchovy jeho dětí to bylo naivní – jeho děti ho nenáviděly, v rodině se navzájem vraždili.¹
• Kromě Heroda se znepokojili hlavně jeho nohsledi. Upřímně jej zřejmě neměl rád nikdo. Jaký rozdíl proti Kristu.
• A jaká marnost takovýmto způsobem bojovat proti Bohu. Jak ubohé a hrozné jsou konce diktátorů, jak hrozný bude konec ďábla.

4 Shromáždil všechny velekněze a ⁽učitele Zákona⁾ z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 

• ř. grammateus – pův.: písař / tajemník‚písmař‘ / znalec Písma; 59× v NS (21× v Mt);
• Najednou se Herodes zajímal o Písma. Najednou přestalo jít o abstraktní nezajímavé staré texty, začalo jít o něj.
• Tento princip je obecný – Bible není starou knihou, ale slovem záchrany pro každého jednoho konkrétního jedince.
• Herodes musel Písmům tedy přikládat nějaký význam – což je paradoxní. Věřil, ale proti Bohu bojoval. Věřit samo o sobě neznamená nic, jak víme z Jk 2,19: Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. 
• Nestačí pouze věřit, je třeba vůči „věřenému“ zaujmout správný postoj.

5 Oni mu řekli: „V judském Betlémě; neboť tak je napsáno skrze proroka: 6‚A ty, Betléme,‘ země Judova, vůbec nejsi ‚nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.‘

• Pf. gegraptai ukazuje na spolehlivost a neměnnost Písma;
• Znalci správně ocitovali proroka Mi 5,1: A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných.
• Bohužel tak nechtěně nasměrovali Herodovu zlobu. Nemohlo je ale napadnout, co král hodlá udělat.
• Král byl „svině“, jak uvidíme dále.

7 Tehdy Herodes tajně zavolal mágy a podrobně se jich vyptal na ⁽čas, kdy se hvězda ukazovala⁾,

• ř.: čas ukazující se hvězdy 
• Šlo o úskok. Tvářil se jistě pokorně a zbožně.
• Proč je zavolal tajně? Možná se styděl, že takovým „povídačkám“ přikládá pozornost, že je tak pověrčivý. Možná nechtěl na příchod svého „konkurenta“ přespříliš upozorňovat – aby snad poddané nenapadlo tam jít a vyhlásit ho jako krále.
• Škoda, že nevíme, co mu mágové vyložili – jaká nebeská znamení popsali a jak je interpretovali. Zjevně totiž ukazovala nejen, že se něco významného stane, ale i kdy se to stane. Možná naznačovala i místo, kde se to má stát (Izrael) nebo to si mágové domysleli z jiných zdrojů. Konkrétní místo ale hvězdy ukázat nedokázaly.
• Nebeská znamená se doplňovala s posvátnými texty – tak to ostatně v životě funguje často, že okolnosti nás směrují v nějaké kombinaci s Písmem..

8 poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a pečlivě se vyptejte na to dítě; a jakmile it naleznete, oznamte mi has, abych se mu i já přišel poklonit.“

• Choval se úskočně – chtěl úsilí a zápal mágů zneužít.
• Možná jim to ale zachránilo život – kdyby je Herodes nechtěl zneužít, možná by je nechal zabít.

9 Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, ⁽když vycházela⁾, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 

• Zde se mluví o hvězdě, kterou zřejmě spatřili, když se poprvé objevila a kterou následovali. Za ní se vydali. Možná jim na nějakou dobu zmizela, ale nyní se zase objevila.
• Jak je vlastně možno se vydat za hvězdou? Severka jistě člověka vede jedním směrem, ale i ta nikoho není schopna zavést na jedno konkrétní místo – každého vede pouze na sever z místa, kde se zrovna nachází. Jak to mohlo fungovat? Ani supernova ani kometa nikoho nikam dovést nemůže.
• Meteorit by mohl? Kdyby meteority urputně pršely na Betlém, to by snad lidi na místo přivést mohlo? Nebo šlo o světlo? O kulový blesk, který mágy vedl jako ohnivý sloup Izraelce na poušti? Škoda, že neznáme podrobnosti jejich tajného rozhovoru s králem.
• Nebo využívali k přesnější lokalizaci svých astrologických schopností? Hvězdy je byly schopné přivést správně do Izraele. Betlém lokalizovali podle Písem. A závěrečné dovedení do konkrétního domu se zřejmě událo opět pod navigací hvězd.

10 Když spatřili hvězdu, nesmírně se zaradovali. 

• ř.: velmi velikou radostí;
• Je možné, že mágové v Jeruzaléme prožívali určité hluché období, kdy ztratili na nějakou dobu vedení? To, co je doposud vedlo, najednou zmizelo a nyní se zase objevilo?

11 Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.

• [na rozdíl od tradice mágové nepřišli do stáje, ale až o několik měsíců později do domu]
• v ř. přepis h. lebóná; 
• Ať bylo vedení jakékoliv, kombinace „hvězdy“ a informací z Jeruzaléma nakonec způsobily, že mágové Marii našli.
• Zda byl Ježíš v tu chvíli čerstvě narozený nebo již uplynulo několik měsíců, jak naznačuje poznámka ČSP, asi není podstatné.
• Poznání mágů muselo být značné, když neváhali vzdát „miminu“ takovou poctu. Museli vědět s velkou jistotou, že tento človíček bude jednou „supervýznamný“.
• Opět to zřejmě věděli z kombinace atrologie či astronomie a svatých Písem.
• Nebyli zklamaní? Vážit takovou cestu, abych nakonec uviděl „tuctové“ mimino? Možná již tehdy na místě byla přítomna Boží moc a bázeň?
• Zklamáni zjevně nebyli (ve smyslu: Jejda, to je ale obyčejné děcko – tohle přece nemůže být nijak významné, tady peníze určitě nechávat nebudu). Neváhali „otevřít pokladnice“.
• Dary byly cenné a královsky symbolické – o symbolickém významu jednotlivých darů bylo napsáno mnoho. Typicky: zlato je král kovů, cenný, stálý a neporušitelný. Kadidlo je vonná pryskyřice symbolizující modlitby, případně božství. Myrha slouží k balzamování. Vše bylo velmi velmi drahé.²
• Mágové byli „borci“ – jejich touha hledat odpovědi navzdory překážkám a osobním obětem byla příkladná. Bůh na takovouto touhu „slyší“, oceňuje ji.
• Pravděpodobně šlo pro Josefovu rodinu o vítanou finanční injekci. Rodině se lépe ekonomicky „dýchalo“ alespoň během cestování a za pobytu v Egyptě. Jinak rodinu svou živností jistě zajišťoval Josef.

12 A poněvadž dostali ve snu pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, odebrali se do své země jinou cestou. 

• Mágům se dokonce dostalo nadpřirozených pokynů – šlo zřejmě spíše o jejich bezpečnost, než o Ježíšovu (ten musel stejně uprchnout). Díky pokynu se také vyhnuli morálním dilematům – jestli Ježíše Herodovi „napráskat“ nebo jejich setkání zatajit.

13 Když odešli, hle, ukázal se Josefovi ve snu Pánův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu, protože Herodes bude dítě hledat, aby je zahubil.“ 

• ř.: utíkej (/-te);
• Nebylo to Josefovo první setkání a Božím poslem.
• Zrekapitulujme, co nadpřirozeného nebo zvláštního (kromě dvou andělských vzkazů ve snu) Josef zažil. Nebylo toho mnoho: návštěva pastýřů a nyní návštěva mágů. Nadpřirozené početí neplodné Mariiny sestřenice Alžběty. Setkání se Simeonem a Annou v chrámu. To je vše.
• V mezidobí prožíval poměrně obtížné okolnosti – cestování s pokročile těhotnou, porod na cestách, aj.
• Dostává se mu nejen pokynu, ale i zdůvodnění. Pokyn k útěku byl nečekaný a náročný.

14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta. 15 A byl tam až do Herodovy smrti, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘

• Josef reagoval promptně, zřejmě věc hořela.
• Nabízí se otázka, jestli Bůh nemohl Josefa varovat s předstihem, aby se vyhnul nočnímu putování. Zřejmě ne. Ve hře je takové množství neznámých, že nezbývá, než Bohu plně důvěřovat, že ví, co dělá.
• Odkaz je na izolovaný verš z Oz 11,1 Když byl Izrael mládencem, zamiloval jsem si ho, z Egypta jsem povolal svého syna. (Kdyby to Matouš nevyložil, nikdy by mě nenapadlo verš na Ježíše vztahovat.³)
• To, že Mesiáš stráví své útlé dětství v exilu, je nečekané.
• Egypt v Bibli vystupuje opakovaně (našel jsem 654 výskytů!) a často v kladných souvislostech. Někdy je pro Izraele dobré se do něj uchýlit, jindy je to zakázáno. V proroctvích je také uvedeno, že v konečném zúčtování s národy to s Egyptem dopadne poměrně dobře.
• Jak dlouho tam rodina pobývala, je otazné. Herodes Veliký zemřel r. 4 BC. Pokud je to pravda, Ježíš se musel narodit někdy kolem roku 6 BC. Jejich pobyt v Egyptě tedy zřejmě byl v řádu nízkých jednotek let.

16 Když Herodes uviděl, že ho mágové oklamali, velice se rozlítil a dal pobít všechny chlapce v Betlémě i v celém jeho okolí, od dvouletých níže, podle času, který vyzvěděl od mágů. 

• Herodes to nepustil z hlavy. Čekal na návrat mágů, řekněme několik dnů (bylo to do Betléma jen osm kilometrů) a nedočkal se. Divné je, že s mágy neposlal svůj dohled, jak to vládcové totalit dělávají. Mágové na něj zřejmě působili přesvědčivě a důvěryhodně. Je samotné před obdrženým snem zřejmě původně taky ani nenapadlo, že by se do Jeruzaléma nevraceli (možná proto působili tak přesvědčivě).
• Herodes jednal ve vzteku a bezodkladně. Proto Josef s odjezdem tak spěchal.
• Jde o neuvěřitelnou krutost a aroganci. Pokud Herodes opravdu věřil, že v Betlémě „hrozí“ narození Mesiáše, vědomě bojoval proti samému Bohu.
• Zabíjet děti je jedna z nejhorších myslitelných věcí. Představa toho, co se v Betlémě odehrávalo, se vymyká všem představám.
• Navíc Herodes postupoval plošně, jaksi „preventivně“ – „počítal“, že není schopen „identifikovat“ to pravé dítě. Což činí jeho čin ještě hroznější – opět se v něm kombinuje určitá víra v nadpřirozeno (či pověrčivost) s naprostou absencí morálky. Herodes se vyznačoval i na tehdejší dobu neobvyklou krutostí – je např. známo, že nechal zabít své vlastní děti i manželku. V tomto kontextu snad lze lépe chápat, že neměl problém ke svým obětem přidat i „pár cizích nemluvňat“.
• Asi si opravdu myslel, že „zastaví Boha“, že překazí Jeho plány. Což je směšné a nepochopitelné. Není ale jediný, kdo takto jedná – Hitler aktivně ničil Boží vyvolený lid, Stalin církev, atd.

Karel Čapek tento příběh zmiňuje ve svých apokryfech, jak už jsem se zmiňoval jinde. Chápe jej tak, že Ježíš musel mít celý život špatné svědomí, protože „po protekci“ (na rozdíl od ostatních dětí) unikl smrti. Je to typický humanistické nepochopení problému – ve skutečnosti by pro Ježíše (a možná i pro jeho matku) bylo „mnohem lepší“ kdyby zemřel jako dítě. Bůh ho „protekcí“ uchránil pro pozdější kříž.

17 Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše:  18 ‚Hlas v Ráma bylo slyšet, nářek a pláč a velké bědování; Ráchel oplakává své děti a nechce se dát utěšit, protože jich není.

• r. 586 př. Kr. zde byli shromážděni zajatci před deportací do Babylona;
• Jde o citát z Jer 31,15 Toto praví Hospodin: Slyš! V Rámě je slyšet bědování a hořký pláč. Ráchel oplakává své syny. Nechce se dát potěšit kvůli svým synům, protože už nejsou. 
• Matouš byl židovsky vzdělán a zřejmě mu tyto souvislosti samy „naskakovaly“ – slyšel o zabíjení v Rámě a hned ho napadl tento verš z Jeremiáše. Mě by ovšem nenapadl ani, kdybych znal Bibli nazpaměť.
• Jak vlastně Matouš tyto podrobnosti s Ježíšova života věděl? Možná od Ježíše, možná od Marie (srv. Chosen), možná šlo o všeobecně známou událost, třeba jako jsou u nás Lidice.

19 Když Herodes zemřel, hle, Pánův anděl se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě 

• Jak jsme psali výše, bylo to poměrně brzy, během několika málo let, možná i během roku.
• Herodes si svého „vítězství“ nad nemluvňaty moc „neužil – a na Božím soudu bych v jeho kůži věru být nechtěl.

20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a jdi do země izraelské, neboť ti, kteří ⁽ukládali dítěti o život⁾, již zemřeli.

• ř.: žádali duši dítěte, tzn. chtěli ho zabít. Jedná se o starozákonní idiom;
• Jde o další (třetí) noční pokyn pro Josefa.

21 On tedy vstal, vzal dítě a jeho matku a vešel do izraelské země.

• Jak známe Josefa, váhal jen nejnutnější dobu.
• (Možná musel vyřídit nějaké „papíry“? Cestou tam šel narychlo a žádal zřejmě o azyl).

22 Když však uslyšel, že v Judsku kraluje místo svého otce Heroda Archelaos, bál se tam odejít. Na pokyn ve snu odešel do oblasti Galileje. 

• Vládce Judeje, Samaří a Idumeje v letech 4 př. Kr.-6 po Kr.
• Archelaos kraloval tedy pouze dva roky. Říše jeho otce byla rozdělena mezi sourozence. Musel řešit opozici a nepokoje. Židé si na něho stěžovali do Říma a Augustus jej odvolal a Judeu dal pod přímou římskou nadvládu.
• Josef se zřejmě bál, že by syn mohl pokračovat v otcově snaze pronásledování.

23 I přišel a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroky: ‚Bude nazýván Nazaretský.

• ř.: Nazorejský (tak v celém Mt evangeliu). Toto označení nemusí zn. jen „pocházející z Nazareta“. Nelze ani vyloučit názvuk na Iz 11,1, kde se mluví o „výhonku“ (necer). 
• Josef i Marie z Nazareta pocházeli, do Betléma se pouze „připletli“ v souvislosti s probíhajícím censem. Uchytit se tam pro ně muselo být snadnější. V té době již byli „běžnou“ rodinou, možná s dalšími dětmi nebo mohla Marie být zase těhotná.
• Na co vlastně Matouš odkazuje, není jasné. Přesný citát ve SZ neexistuje. Může jít o názvuk na výhonek, jak uvádí komentář ČSP. Dále údajně může jít o aluzi na SZ místa, kde se hovoří o Mesiáši jako o někom pokorném, opovrženém a odmítnutém. Nazaret té doby byl zřejmě „pěkná díra“ a pocházet z něj bylo vnímáno jako stigma.

.

1. Podle Josefa Flavia zemřel Herodes Veliký v roce 4 př. n. l. Několik měsíců před svým skonem trpěl bolestivou nemocí. Příznaky popsané Josefem naznačují, že Herodes trpěl různými neduhy, včetně silných bolestí břicha, horečky, křečí a potíží s dýcháním. Josef uvádí, že Herodův stav se postupem času zhoršoval a on byl stále více paranoidní a trpěl bludy. Podezříval své syny, že proti němu intrikují, a nařídil popravu svého nejstaršího syna Antipatera, který byl zapleten do spiknutí s cílem ho zavraždit. Protože se Herodovo zdraví stále zhoršovalo, uchýlil se do svého zimního paláce v Jerichu, kde se jeho stav ještě zhoršil. Podle Josefa nebyli Herodovi lékaři schopni poskytnout žádnou úlevu a jeho utrpení se jen prohlubovalo. V posledních dnech života Herodes uvažoval o sebevraždě, ale nedokázal se přimět k ukončení vlastního života.
   Suetonius podává poněkud odlišný popis Herodovy smrti. Podle něj Herodes zemřel poté, co trpěl bolestivým střevním onemocněním. Suetonius se také zmiňuje o tom, že Herodově smrti předcházelo období paranoie a krutosti, během něhož popravil několik členů své rodiny, včetně své manželky Mariamne a jejích dvou synů ↩︎
2. Dary měla tři skupenství: zlato pevné, myrha kapalné a kadidlo plynné. ↩︎
3. Ani nevím, jestli židé svého Mesiáše z Egypta očekávají. ↩︎