Matouš – kapitola 20

1 „Neboť království Nebes je podobné hospodáři, který časně zrána vyšel najmout dělníky na svou vinici.

• ř.: člověku hospodáři;
• Ježíšovo království bylo během Jeho pobytu na planetě Jeho největším tématem. K popisu, jak to v něm chodí, Ježíš vyslovil přes pětadvacet podobenství – toto je jedno z nich.
• Situace je jednoduchá: Majitel vinice hledá dělníky pro svou vinici.
• Pokud budeme ihned podobenství i vykládat (což je v tomto případě poměrně snadné), je zaměstnavatelem jistě Bůh. Ten hledá lidi, kteří by byli ochotni jít k Němu „pracovat“ – tedy hledá křesťany, lidi, kteří uvěří Synu, rozhodnou se ho následovat a stanou se tak občany Kristova království. Ježíš od svých následovníků zjevně očekává práci – nehledá lidi, kteří pracovat nechtějí.
• Jde o důležitou informaci – někdy totiž my křesťané žijeme v iluzi, že naším uvěřením a spásou „dějiny končí“. Že tím, že jsme uvěřili a stali se křesťany, „máme vymalováno“. Že už nás čekají pouze odpočinek a požitky v Kristově blízkosti. To ale není pravda.
• Jinak řečeno: Bůh nehledá dobrovolníky pro wellness pobyt s plnou penzí v luxusním hotelu u moře, jak se křesťané nezřídka přesvědčují.

Křesťané se někdy po vlivem "propagandy" pseudo-evangelistů nechají Bohem "najmout" a na místo srazu pak dorazí v plavkách a s plážovou dekou. Jaké je jejich překvapení, když místo toho nafasují pracovní oblečení nebo dokonce vojenskou uniformu.

• Pokud jsme neuvěřili těsně před smrtí (což je možné a v podobenství se k tomu dostaneme), tak tomu tak není: Po dobu našeho pozemského života od nás náš Pán očekává práci.

2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. 

• Denár byl zřejmě obvyklou přiměřenou denní mzdou za nekvalifikovanou práci – v dnešních poměrech možná kolem dvou tisíc korun (2025).

3 A když vyšel kolem deváté hodiny, spatřil jiné, jak stojí nečinně na tržišti,

• ř.: třetí; 
• Kolik času uplynulo mezi ˇčasně zrána“ a devátou? Můžeme odhadnout, že kolem tří hodin. První „parta“ již za sebou měla tři hodiny perné práce. Pracovní doba byla, jak uvidíme asi dvanáctihodinová. Nyní již čtvrtina uplynula.
• Proč majitel najímá další a další dělníky? Možná potřeboval urychleně sklidit úrodu, spíše se ale zdá, že to dělá kvůli těm dělníkům – že mu bylo líto těch, kteří doposud nesehnali práci.
• To by vcelku odpovídalo smyslu podobenství: Pokud majitelem vinice je Bůh, ten jistě není na naší práci závislý, jistě se bez ní obejde. Pokud nám nabízí „zaměstnání“, dělá to kvůli nám. Dává nám šanci se zapojit.
• Jde o obecný princip: Nikdy si nesmíme myslet, že jsme pro Boha nepostradatelní, či dokonce, že Nejvyššímu děláme milost, když pro Něho pracujeme. Bůh nás nepotřebuje – když nám dává příležitost se zapojit do Jeho díla, je to od Něho vůči nám akt milosti.
• Podrobněji to rozebírám ve 14. kapitole, kde také v této souvislosti zmiňuji podobenství o „přesypání Sahary“, které jsem kdysi od Boha dostal.

4 a řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘

• ř.: Odejděte … odešli;
• Pán tentokrát dopředu nedomlouvá mzdu, ale dělníci jistě předpokládali, že dostanou mzdu v odpovídajícím odpracovaným hodinám, např. tedy tři čtvrtiny denáru.

5 Oni šli. Opět vyšel kolem ⁽dvanácté a třetí hodiny⁾ odpoledne a učinil stejně. 

• ř.: Odejděte … odešli;
• ř.: šesté a deváté hodiny;
• Pán najímá další dělníky po uplynutí šesti a devíti hodin z pracovního dne.
• Opět jistě nedomlouvá přesnou odměnu, ale dělníci jistě předpokládají, že dostanou polovinu a čtvrtinu denáru.

6 Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak Call stojí, a řekl jim: ‚Proč tu stojíte celý den nečinně?‘ 

• ř.: jedenácté;
• Dostáváme se do extrému – pouhá hodina chybí do konce pracovní doby – a Pán opět vychází na tržiště.
• A opět nachází lidi hledající práci.
• V pánově otázce je výčitka ve smyslu: Proč jste se již dávno nezapojili do práce? Kde jste se doposud poflakovali? Proč jste tady nebyli už dříve?
• Tato výtka jistě platí pro skoro každého křesťana, který se neobrátil v útlém dětství: Kde jsi byl? Kde jsi marnil čas a úsilí? Kde ses povaloval?

7 Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici a dostanete, co bude spravedlivé.‘

• Dělníci odpovídají pravdivě – ale ne zcela. Při předcházejících pánových návštěvách (naposledy tam pán byl před dvěma hodinami) na tržišti přítomni nebyli.
• Přišli až nyní – proč? Možná nevěděli, že pán toho dne nabízí práci. Možná se jen tak poflakovali, leželi za pecí. Možná se věnovali něčemu jinému. Možná se rozhodovali, jestli pro tohoto pána pracovat chtějí. Možná to doposud zkoušeli jinde. Možná doposud dokonce pracovali jinde pro někoho jiného.
• Pokud se překlopíme do výkladu tohoto podobenství, co nám tato okolnost říká? Že lidé se stávají křesťany v různých fázích svých životů a někdy dosti pozdě: Někteří proto, že o Kristu doposud nevěděli. Jiné věděli, ale dělali raději svou agendu. Někteří váhali. Jiní to zkoušeli u jiných zaměstnavatelů.
• Do které skupiny patříš ty? Kde jsi byl, než jsi dal svůj život k dispozici Bohu?
• Své obrácení je třeba neoddalovat. Není na co čekat. Žeň je velká a Pán hledá dělníky.

8 Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počna od posledních až k prvním.‘ 

• Mzda se vyplácela denně, vždy „po šichtě“.
• Jde podle mého názoru o dobrý způsob – měsíční vyplácení, jak je zavedeno u nás, je pro mnoho lidí příliš náročné (zvláště z důvodu přílišného pokušení velkou částkou peněz a neschopnosti si peníze rozložit na celý měsíc). Možným kompromisem je týdenní výplata, jak je někdy běžné v Británii.
• Pán hodlá postupovat „odzadu“, tedy od těch, kdo pracovali nejméně.
• Kdyby postupoval „zepředu“ (tedy od těch, kteří pracovali od rána), byla by „nespravedlnost“ jeho postupu méně do očí bijící. Ti první by se možná dokonce o „přeplacení“ ostatních ani nemuseli dozvědět. Takto ale pán svůj přístup všem „servíruje“ do očí bijícím způsobem.

9 Přišli ti, kteří byli najati okolo páté hodiny, a každý dostal denár. 

• Šlo o velkorysou částku. „Správně“ měli dostat dvanáctinu denáru (necelé „dvě stovky“)
• Zatím se ale nic neděje – ostatní vyčkávají. Zřejmě si myslí, že majitel se rozhodl toho dne platit velkoryse nad běžné standardy. Ti první si možná myslí, že když je pán tak velkorysý, dostanou denárů dvanáct.

10 Když přišli ti první, myslili, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.

• Po denáru jistě dostali i ti, kdo odpracovali tři, šest a devět hodin. Ti ale nivelizaci ještě nějak zkousli – i oni totiž byli proti těm prvním přeplacení. Někteří byli přeplacení dvanáctkrát, jiní šestkrát nebo třikrát. Neočekávaně mnoho ale dostali všichni.

11 ⁽Vzali si jej, ale reptali⁾ proti hospodáři:

• n.: A když ho dostali, reptali; 
• Proti legalitě pánova postupu nic namítat nemohli – na denáru se ráno opravdu domluvili.
• Nicméně smysl pro spravedlnost se v nich bouřil – jestliže denár dostali ti, kdo odpracovali pouhou hodinu, oni měli podle jejich názoru dostat více (ideálně dvanáct denárů).
• Možná by bez reptání zkousli i méně, např. deset nebo šest – hlavně by to ale mělo být více, než u těch dělníků „hodinových“.

12 ‚Tito poslední dělali jedinou hodinu a postavil jsi je na roveň nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘

• Pracovní den byl navíc náročný – kdyby od rána po celou šichtu pouze polehávali ve stínu nebo se „opírali“ o lopatu, možná by také mlčeli: Když je majitel blázen a rozdává peníze za nic, budeme mlčet.
• Oni ale celý den tvrdě ve pracovali a to byla nespravedlnost nivelizované odměny markantnější.

13 On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?

• n.: Druhu; ř. hetairos;
• Pán reptání zachytil a reaguje klidně.
• Oslovuje jednoho z reptajících přátelsky a vysvětluje svůj postoj.
• Pánova logika je drtivá a pravdivá – nedá se proti ní nic namítnout (k žádné křivdě opravdu nedošlo – domluva na denáru se nedá zpochybnit).

14 Vezmi, co ti patří, a odejdi! Chci . tomu poslednímu dát jako tobě.

• Spravedlnost pánova postupu zřejmě zůstává v očích celodenního dělníka pochybná (dost možná se tváří kysele a nepřátelsky) – pán proto v argumentaci poněkud přitvrzuje: Vezmi, co ti patří, a odejdi! In other words: Přestaň se tady šklebit a přestaň mě školit o spravedlnosti. Přestaň mě poučovat a říkat mi, jak se mám chovat a co mám dělat se svými penězi. Do toho, co já dělám se svým majetkem, ti není naprosto nic.
• Chci . tomu poslednímu dát jako tobě: Moje vůle je, jaká je. Tak jsem se rozhodl a tak to bude – a ty mi do toho nemáš co „kecat“.
• V podobenství jde samozřejmě o otázku spásy a vstupu do Božího království: Někdo se „obrátí“ v mládí a celý život prožije náročnou službou na Boží vinici, jiný se obrátí krátce před smrtí. Oba vejdou do Boží věčné blažené přítomnosti. Jde o varování pro ty, kdo se v křesťanském životě hodně „nadřeli“, aby spásu přáli těm ostatním.
• Náš postoj k tomuto podobenství je dán tím, jak sami sebe vnímáme: Zda jako ty, kdo na Boží vinici dřou od rána nebo jako ty, kdo toho mnoho odpracovat nestihli.
• Jde o podobný princip jako v podobenství o marnotratném synu – náš postoj k Božímu „nespravedlivému“ chování vůči mladšímu „syčákovi“ závisí na tom, zda se identifikujeme se starším (vzorným) nebo s mladším (problematickým) synem:
  • Pokud s mladším (či s hodinovým dělníkem), jsme za Boží milosrdný a velkorysý přístup vděční.
  • Pokud se starším (či s celodenním dělníkem), Boží přístup nás rozčiluje a vnímáme jej jako nespravedlivý.

15 Nemám ^[snad^] právo udělat si ve svých záležitostech, co chci? Anebo závidíš, že já jsem dobrý?‘

• ř.: je tvé oko zlé; (h. idiom, který přešel do NS);
• Majitel pokračuje v poměrně ostrých prohlášeních: Co je ti do mých věcí? Ty snad nějakým způsobem spolurozhoduješ o tom, jak já řídím své záležitosti? Já ti nějak musím skládat účty ze svého jednání?, apod.
• Anebo je tvým motivem zlé oko?
  • Výraz „zlé oko“ je spojován se závistí, lakotou a nepřejícností.
  • H: עַיִן רָע (ayin ra‘), ř: ὀφθαλμὸς πονηρός (ophthalmos ponēros).
  • Dt 15,9 Dej si pozor, ať ve tvém srdci nevzejde ničemná myšlenka: ‚Sedmý rok, rok promíjení dluhů, se blíží,‘ a tvé oko nebude zlé vůči tvému chudému bratru a nic mu nedáš; on by pak kvůli tobě volal k Hospodinu a byl bys vinen hříchem.
  • Př 23,6 Nejez pokrm toho, kdo má zlé oko, a nedychti po jeho pochoutkách.
  • Př 28,22 Člověk se zlým okem se žene za bohatstvím, ale neví, že ho postihne nouze.
  • Mt 6,22-3 Světlem těla je oko. Bude-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla. Bude-li však tvé oko zlé, celé tvé tělo bude plné temnoty. Je-li tedy světlo, které je v tobě, tmou, jak velká je potom tma!
  • Mk 7,22 seznam hříchů vycházejících ze srdce: …cizoložství, chamtivost, ničemnost, lest, bezuzdnost, závist (zlé oko), rouhání, pýcha, pošetilost.
• Majitel pokračuje v rozboru možných motivů dělníkovy nespokojenosti: Pokud se mi nechceš plést do mých záležitostí, co ještě může být příčinou tvé nespokojenosti? Jedině nepřejícnost či závist. S tím, co jsi dostal jsi nespokojen pouze, pokud se srovnáváš s ostatními.
• Já uznávám, že to, jak jsem vyplatil ostatní, bylo velkorysé a neadekvátní, ale já už takový jsem. Jsem dobrý.
• Otázkou je, proč majitel mzdu nivelizoval – když měl peněz „na rozdávání“, mohl přece hodinovému pracovníkovi dát denár, ale tomu celodennímu mohl dát více. Proč to takto neudělal?
• Částečně je tomu tak proto, že denár je obrazem vstupu do Božího království – tedy metou, po jejímž dosažení, již není, kam stoupat.
• Není to ale celá pravda – víme z více míst, že v Kristově království nepanuje obecná nivelizace zásluh. Udělal to tedy zkrátka proto, že chtěl.
• Dělník pracující od rána je podoben člověku, který po příchodu do nebe začne ohrnovat nos nad svými kolegy:

Celoživotní křesťan přijde do nebe, rozhlédne se začne si stěžovat: Cože, tenhle je tady taky? Co ten pro Pána udělal? Vždyť se obrátil až na smrtelné posteli! A co tenhle? Takový hříšník a je tady se mnou, který celý život chodil do sboru a žil slušně? 

16 Tak budou poslední první a první poslední. Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“

• Jak to souvisí s řečeným podobenstvím o dělnících na vinici?
• Zřejmě Ježíš jeho význam posunuje ještě dále: Bůh dává své odměny a pozice ve svém království dle vlastního uvážení. My jeho „metodu“ nejsme schopni dohlédnout a pochopit – takže naše představy o tom, kdo by měl v nebi být nahoře a kdo dole, se ukážou jako velmi chybné. Někdy to dokonce dopadne vůči naším představám přímo opačně.
• Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných do řečeného kontextu příliš nezapadá a je psána kurzívou, tzn., že v originálním textu být nemusí.
• Pokud ale ano, Ježíš chce zřejmě učedníkům říci: Už to, že se někdo do mého království dostane, je takovou výsadou, takovou výjimkou, že je třeba si jí vážit (a žasnout nad tím, že jsem se tam zrovna já dostal) a neřešit, kdo bude mít vyšší a kdo nižší postavení.
• A není to tím, že bych já tam ty lidi nechtěl – je to proto, že nechtějí oni.

17 Když Ježíš vystupoval do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct ^[učedníků^] a cestou jim řekl: 

• Znovu a znovu se snažil své učedníky připravit na to, co jej čeká. Je ale vůbec možno něco takového pochopit a přijmout?

18 „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti 19 a vydají pohanům, aby se He vysmáli, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“ 

• Těžko se lze vyjádřit jasněni. Ježíš mluví dokonce o „technických“ podrobnostech své smrti.
• Jedním dechem pak hovoří o svém vzkříšení. Jak to, že se učedníci od nedělní noci netlačili u hrobu v očekávání vzkříšení? Jak to, že dokonce neuvěřili svým ženám?
• Jsme jen lidé – pod tíhou prožité hrůzy se jim vše „vykouřilo z hlavy“. Lze se tomu divit?

20 Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se He a o něco ho žádala. 

• V kontextu toho, co sděluje Ježíš, je matčina žádost jako pěst na oko – neurvalá, hrubá, necitlivá.
• Je to jako ptát se svého umírajícího souseda v nemocnici, jestli si po jeho smrti můžu vzít jeho papuče.
• „Polehčující okolností“ může být, že Ježíšova slova o blízké smrti neslyšela (nebyla mezi těmi, koho si Ježíš vzal stranou).
• Žádost zřejmě proběhla o něco později během společné cesty – matka si zavolala své dva syny a „prodrala se“ k Ježíši.
• Jakub a Jan dost možná nevěděli, o čem se matka chystá mluvit – kdyby věděli, možná by jí zabránili nebo by se přinejmenším styděli se toho účastnit (před Ježíšem, který jim před chvíli pohnutě sděloval, že bude ukřižován, i přes svými kolegy, kde se jim maminka snažila domluvit přednostní kariérní postup).
• Matka začala tím, že vzdala Ježíš božskou poctu. Pak jistě řekla: Chci tě o něco požádat.

21 On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla mu: „Ustanov, aby ve tvém království tito dva moji synové usedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“

• Žádala pro své syny po Ježíši v Jeho království nejvyšší dosažitelné posty.

22 Ježíš odpověděl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který mám pít já? Řekli mu: „Můžeme.“ 

• obrazná řeč pro: podstoupit / zakusit něco; var.: [+ nebo být pokřtěni křtem, kterým jsem já křtěn];
• Ježíš mluví v množném čísle, vypadá to tedy, že bratři se s matčinou žádosti ztotožňovali. Kdyby se od ní distancovali, dali by to najevo a Ježíš by odpověděl pouze matce.
• Ježíš říká: Vaše žádost je reálná – v mojem království opravdu budou místa s různou mírou významnosti. (Neříká např.: Vaše žádost je od základu nesmyslná; v mém království si jsou všichni rovni).
• Ježíš pokračuje – vaše žádost je reálná, ale má několik háčků:
  • Za prvé: Nevíte, co žádáte. Neznáte kritéria podle kterých se pozice přidělují – kritériem pro udělení vysokých pozic v mém království je míra oběti a utrpení během pozemské služby.
    • Jinak řečeno: Touto svou žádostí pro své syny vlastně žádáš o mimořádně velkou porci utrpení. Kdybys věděla, že podmínkou pro přidělení míst po mém boku je mučednická smrt, např. ukřižování, trvala bys přesto na své žádosti?
    • Buď ráda, že ti tvou žádosti na místě neodsouhlasím – to by tě asi zatraceně mrzelo, jaký osud jsi svým synům vyjednala.
  • Můžete pít kalich, který mám pít já? Já budu mít ve svém království Otcem přidělenu pozici nejvyšší – a to proto, že jsem „pil kalich“ ze všech nejhořčejší. Při svém ukřižování ponesu na svých bedrech tíhu veškerého lidského hříchu. Kdo chce pozice podobně vysoké, musí pít také kalich extrémně trpké chuti (trpět podobně hodně).
  • Stojíte o to trpět tak, jako budu trpět já sám? Myslíte si, že to zvládnete?
• Řekli mu: „Můžeme. Bratrům nedocházelo plně, o čem se hovoří. Jejich „Můžeme“ bylo jistě upřímné (byli upřímně odhodlaní – opravdu chtěli Krista následovat ve všem včetně utrpení), ale zároveň byli naivní. V dané chvíli si byli sami sebou jisti – jisti svým odhodláním i svou výdrží.
• Zřejmě v jejich postoji nebyla „Petrovská“ pýcha (já tě nikdy nezapřu), spíše jen naivita nebo neinformovanost.

23 Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale není mou věcí, abych dal někomu usednout po mé pravici a po mé levici, neboť tam usednou ti, pro které je And připraveno od mého Otce.“ 

• var.: + a křtem, kterým jsem křtěn, budete křtěni;
• Ježíš jejich „Můžeme“ nerozporuje ani nezlehčuje. Naopak jim odsouhlasí, že spolu s Ním trpět opravdu budou.
• Víme, že všichni apoštolové nakonec opravdu mučednickou smrtí zahynuli. Jakub Zebedeův byl popraven mečem na příkaz krále Heroda Agrippy I. už kolem roku 44 n. l. a byl tak prvním z apoštolů, který podstoupil mučednickou smrt.
• Jeho bratr Jan byl možná výjimkou – tradice říká, že jako jediný z apoštolů mučednickou smrtí nezemřel, ale dožil se vysokého věku. Za císaře Domitiana byl zřejmě vyhoštěn na ostrov Patmos, kde napsal knihu Zjevení a později se údajně vrátil do Efesu, kde zemřel přirozenou smrtí. (Jiná tradice uvádí, že byl mučen a vhozen do kotle s vroucím olejem, ale zázračně přežil).
• Nelze také pominout možnost, že byl Ježíšem ponechán na zemi až do Jeho návratu.
• I když nebyl přímo umučen k smrti, utrpení pro Krista zakusil dosti, takže Ježíšova slova o kalichu bezesporu pravdivá byla.
• Ježíš tedy bratrům „slibuje“, že kritérium pro vysoké postavení v Jeho království (utrpení) splní.
• Nicméně pokračuje a dodává, že ani to není automatickou zárukou toho, jaká postavení jim budou přidělena. Dozvídáme se, že přidělování pozic ve svém království Ježíš nedělá – to zůstává v kompetenci Otcově a Ten to udělá, jak uzná za vhodné.

24 Když And uslyšelo těch deset, rozhořčili se na ty dva bratry.

• Naštvali se – nelíbilo se jim, že se bratři za jejich zády snažili si předjednat výhody.
• (Opět jim unikalo, jak vysoká a bolestivá je cena za vysokou pozici – že vlastně „není o co stát“.

25 Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi  ⁽vykonávají  svou svrchovanou moc⁾.

• n.: pohanů;
• ř. katexúsiazein;†. Není doloženo v profánní řečtině. Zesilující předpona kata zdůrazňuje svrchovanou vládu nad druhým. 
• Ježíš se snaží rozmíšku uklidnit – zdůrazňuje, že v Jeho království věci fungují naprosto odlišně od běžného života na zemi.
• Na zemi vládci panují neomezeně a nevybíravě a prosazují se mocí.

26 Mezi vámi will tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; 27 a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem.

• V Jeho, Kristově království věci fungují zcela odlišně: I v něm je principiálně možné, že si někdo bude dělat zálusk na vysokou pozici, ale kritéria pro její dosažení jsou naprosto odlišná od světa.
• Kritéria jsou dokonce paradoxní – čím výše cílíte, tím více se musíte ponížit a pokořit. Čím větší pokoření, čím větší služba, tím vyšší postavení.
• Platí to samozřejmě i naopak – tedy křesťan, který se vyvyšuje, je pyšný nebo si nechá sloužit druhé, bude v Kristově království malým.

28 Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život a grain výkupné za mnohé.“

• n.: to jest;
• ř.: duši;
• ř. lytron (výkupné); .Příbuzný výraz antilytron:  lytrósis (vykoupení) lytrústhai (vykoupit);
• n.: na místě … mnohých;
• Ježíš jde všem svým následovníkům příkladem – slouží, pokořuje se a otročí až do samého extrému. Proto bude Jeho pozice v budoucím království nejvyšší.
• Ježíš klidně mohl přijít a nechat si posloužit. Mohl na zemi zaujmout nejvyšší pozici, (která by mu po právu náležela) a nechat všechny lidi a anděly, aby kolem Něho skákali. A bylo by to spravedlivé.
• Satan mu tuto vysokou pozici ostatně na poušti nabízel. Nechat si sloužit, ale nebyl Ježíšův úkol, tak tomu být nemělo, Otcova vůle byla jiná. Proto Ježíš odmítl. (Satan věděl, jak se věci mají, jaká je Ježíšova mise – a proto chtěl Ježíše od ní za každou cenu odvrátit).

29 Když vycházeli z Jericha, vydal se za ním velký zástup.

• Dozvídáme se (víceméně mezi řečí), že Ježíš pobýval nějakou dobu v Jerichu. Víme přitom, že byl na cestě do Jeruzaléma – šel tedy přes Jericho.
• Jen na okraj: V Lk 18,35 se píše, že slepce Ježíš uzdravil při cestě „do“ Jericha, zde při cestě „z“ Jericha. Údajně v té době existovaly dvě lokality nazývané Jericho – starověké město (z doby Jozue) a novější město vybudované Herodem Velikým. Matouš může popisovat odchod ze starého Jericha, zatímco Lukáš příchod do nového Jericha. Snad. Nebo mohlo jít o dvě události se dvěma (nebo třemi) slepci.

30 A hle, dva slepí seděli u cesty; jakmile uslyšeli, že jde kolem Ježíš, vykřikli: „Smiluj se nad námi, ^["Yes."^], synu Davidův!“

• Jistě se k nim doneslo, kdo Ježíš je a také to, že momentálně je v Jerichu. Je dost pravděpodobnější, že si na Něj „počíhali“, než že šlo o náhodné setkání – nasvědčuje tomu jejich volání.
• Oslovení Pane, Synu Davidův je plné úcty, respektu a vzdává Ježíši královskou poctu.
• A prosba o grace je jediný relevantní způsob, jak je možno si „vynutit“ Ježíšovu pozornost. Neexistuje totiž žádný způsob, jak Ježíše (Boha) přinutit, aby se námi a našimi problémy zabýval. Nemáme nic v rukách – můžeme pouze doufat, že se nám podaří vzbudit Boží lítost.
• Muži byli dva – možná spolu „spolupracovali“ delší dobu; možná spolu obvykle žebrali. Možná si spolu odmluvili plán, jak si na Ježíše počkají.

31 Zástup jim přísně domluvil, aby utichli. Oni však vykřikli ještě silněji: „Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!“ 

• var.: [křičeli];
• Proč je zástup okřikoval? Zřejmě působili zmatek v již tak dosti nepřehledné situaci. Ježíš někam jde, následuje ho „tlupa“ učedníků a další obrovský dav. Hluk a zmatek musel být značný. Když do toho začnou ještě ze všech sil řvát dva muži, nikomu to klidu nepřidá.
• Možná bychom si mohli pomoci představou koncertu nebo přednášky slavné hvězdy, kde najednou (s cílem získat pozornost vystupujícího) začne vykřikovat někdo z publika. Nebo se dokonce snaží prodrat na pódium nebo vběhnout na hrací plochu. Takové věci se občas stávají a nikdo na ně není zvědavý – většinou rušitele vyvede pořádková služba nebo ochranka, jen zřídka reaguje sama vystupující „hvězda“.
• Odhodlání dvou slepých mužů ale bylo pevné. Hráli vabank – šlo jim o všechno. Když je Ježíš mine, prožijí zbytek svých životů stejně beznadějně jako doposud.

32 Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ 

• Typické Ježíšovo „nepochopitelné“ doptávání – vždyť jakou odpověď asi od slepých mužů může očekávat? Proč na něho asi volají?
• Nicméně, kdyby se nezeptal a uzdravil je ihned, bez ptaní, bylo by to ještě divnější. Bůh lidi (většinou) neuzdravuje ani jim jinak nepomáhá „na potkání“, aniž by o to požádali, aniž by dali najevo, že o to stojí.
• Konec konců nelze vyloučit, že muži na svůj hendikep mohli být „adaptovaní“ – mohli být zvyklí žít z almužen a přijímat péči svého okolí. Získat zrak by do jejich životů přineslo nové výzvy a nové zodpovědnosti.
• Jsou lidé, kteří by dost možná o změnu své situace, např. o uzdravení nestáli – vyhovuje jim životní postavení oběti. Mají sociálně zajištění, jsou litováni a opečováváni okolím. Jejich obtíže je omezují, ale ne vždy jsou zásadní.
• Kdyby Ježíš muže uzdravil bez jejich explicitní žádosti, mohli by mu to později i vyčíst: Kdo se tě o to prosil? Teď musím pracovat dvanáct hodin denně a starat se o rodinu, apod.
• Obecně řečeno je důležité vědět, že Bůh žádá, abychom při modlitbách své žádosti formulovali.
• Nemusí to mít extrémní formu, jak ji popisuje korejský pastor David Yonggi Cho, který se modlil za jízdní kolo, ale Bůh mu ho nedal, dokud konkrétně nespecifikoval, o jaký typ a barvu kola má jít.
• Toto „pravidlo“ souvisí se samou záhadnou podstatou modlitby – vždyť jaký má smysl se modlit, když Bůh stejně všechno ví? Víme ale, že Bůh o naši modlitbu stojí.

33 Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči!“

• Muži měli jasno – Ježíše se snažili dovolat opravdu z důvodu své slepoty.

34 Ježíš byl hluboce pohnut, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli a šli za ním. 

• var.: [jejich oči prohlédly];
• Ježíše jejich případ dojal. Byl již na leccos zvyklý, ale některé „případy“ Jej přesto „dostaly“.
• V žádosti obou mužů, v jejich volání bylo něco silného.
• Zdravotníci mají možná podobnou zkušenost – nemohou si pouštět k srdci (hluboce se dojímat) nad každým pacientem (to by nevydrželi, zhroutili by se) – občas jim ale některý „případ“ k srdci pronikne.
• Muži se vydali za Ježíšem – byli v tom spíše výjimkou. Mnoho lidí od Ježíše přijalo zázrak a následně si „šli po svých“. Pokud takový Boží zásah v srdci člověka nevypůsobí touhu Boha následovat, bylo „nadarmo“ .

.

.