Píseň písní – kapitola 5

1 Do své přišel jsem zahrady, ⁽nevěsto má nejdražší.⁾ Svou myrhu i své balzámy natrhal jsem, ze své plástve se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. ⁽Jen jezte, milí, pijte, opojte se milováním.⁾

kurzívou vždy poznámky ČSP:
h. obv.: les; LXX: chléb; Vul: plástev
h. „přátele / bližní“ tu nejspíš ozn. oba milence
patrně pronáší básník (ani ženich, ani nevěsta)
legitimita manželského milování je úžasná věc. To, že manželé/milenci mohou či mají oddávat milostným hrám „bez omezení“, že je to Bohem přímo „doporučováno“ či „očekáváno“, je pěkné
mezi manželi není důvod se v této oblasti z „náboženských důvodů“ „držet zpátky“
Bůh v manželském sexu nestanovil žádné regulace (kromě poměrně dlouhé doby abstinence během menzes a šestinedělí). ¹
Bůh je nepochybně „autorem“ sexu, sex je dobrý a Bůh jej vymyslel dobře
sex má i duchovní konsekvence – každý člověk je autonomní proti okolí dobře chráněnou entitou (tělesně i duchovně). Všichni si hlídáme (jsme povinni si hlídat) svou integritu a nevpouštíme do sebe cizí vlivy. Jako si dobře rozmyslíme, co „vpustíme“ do našich těl (co sníme nebo jaký lék si necháme aplikovat), analogicky si jsme povinni hlídat co si vpustíme do mysli či jakému duchovnímu vlivu se otevřeme
naše tělo, duše i duch jsou chráněny bariérami a je naší zodpovědností si tyto bariéry hlídat a udržovat funkční.
sex je specifický tím, že při něm většinu bariér odkládáme a otvíráme se druhému člověku více než při jakékoliv jiné činnosti
my křesťané jsme se v maximální míře otevřeli Kristu – vůči Němu jsme odložili všechny ochranné mechanismy. Nechali jsme do sebe „nastěhovat“ Ducha Svatého. O to více jsme není zodpovědni, čemu Ducha svatého v nás přebývajícího budeme exponovat
tento svět ani omylem není z hlediska hříchu „sterilním“ prostředím, proto je důležité, abychom si hlídali „vstupy“, abychom Svatého v nás nezaplašovali
při milování ale „chtě nechtě“ své bariéry odkládáme a Ducha svatého vystavujeme duchovnímu vlivu partnera. To je jeden z důvodů, pro Pavel varuje před sexem s prostitutkou: 1K 6: Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane! Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno ^mělo? Neboť Písmo praví: ⁽‚Stanou se ti dva jedním tělem. Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch. … Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, je ve vás a kterého máte od Boha? ⁽Nevíte, že nejste sami svoji?⁾

2 Spím. Mé srdce ale bdí. Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko nejdražší holoubku můj, zlato mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře.

vypravěčkou se nyní stává manželka
h. tammá je „dokonalá / bezvadná / ta nej- / ideál“, adj. od výrazu pro dokonalou úplnost / zdraví / čest / čistotu (Vul: neposkvrněná) / urozenost;
přichází manžel/milý. Přichází z venku, venkovní svět na něm zanechal své stopy. Musel řešit mnoho problémů, musel v potu tváře dobývat svůj chléb. Je večer a má všeho dost. Chce domů, chce si odpočinout od stresu života. Chce být se svou milou, vyložit jí, co zažil a pomilovat se s ní
milá je už uložená ke spánku, již v polospánku.

3 Svlékla jsem si šaty, . je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, to si je . špinit zas?

[Spodní oděv, volný, obv. bez rukávů, obdoba řím. tuniky. Doma dostačoval, na veřejnosti se někdy přes něj brával plášť.];
milá v polospánku chvíli váhá – nechce se jí probírat, nechce se jí „vracet do života“
volá na svého milého (nebo si to jen pomyslí), že se jí nechce vstávat²

4 Můj milý rukouvnikl ke mně, až jsem se pro něj in nitru zachvěla.

[Klíč, spíše dřevěný či kovový zvedák zástrčky, nevisel-li venku, visíval vedle dveří zevnitř tak, aby byl dosažitelný otvorem, kterým však nešlo zvednout přímo zástrčku. Kromě všeho, co symbolizuje ruka, mohl milý šmátrat po klíči.]
Slso zn. „způsobit pohyb něčeho někam / poslat / vztáhnout / …“ Zde může zn. „pronikl“, přestože se pojí dosl. s předl. „z“ (v č. „ke“).
h.: jáma / díra / otvor (a předl. h.: „ze“;
[Může zn.: otvor ve dveřích k dosažení klíče / vaginu. Zavřené dveře bývaly standardním obrazem dobývání milenky. Č. „ke mně“ se snaží pokrýt současně soukromí širší i nejdůvěrnější, aby beze ztráty jasnosti byla zachována náznakovitost poezie.]
h.: útroby … se ozvaly
milý se nenechal zaplašit „na první dobrou“. Pokusil se si odemknout dveře
milé to nebylo proti mysli, i přes rozespalost se v ní ozvala touha po milování

5 Já vstala milému svému otevřít a myrha mi z rukou skanula, myrha z mých prstů ulpívá tam, kde zasouvá se závora.

h.: mé ruce kapají myrhu / zvlhly myrhou
h.: přechází a zůstává na …; protože ptc. lze vykládat jako vlastnost myrhy odtud překl.: tekutá / voňavá
h.: na dlaních zástrčky; LXX: mé prsty myrhou plné na rukách zástrčky; Vul: mé prsty plné myrhy nejpoctivější
těžko tento verš interpretovat jinak, než jako probuzenou touhu dívky po milování

6 Já svému milému otevřela, můj milý však ⁽náhle zmizel.⁾ ⁽Skoro jsem život vypustila,⁾ že takhle odešel. Hledala jsem jej, ale nenašla. Volala jsem ho, už se mi neozval.

h.: otočil se odešel / obratem odešel
h.: Má duše vyšla;
h. lze číst: při jeho mluvení (LXX: v jeho slovu; Vul: když promluvil) n. jako homonymní slso: při jeho odchodu / útěku
milá se tedy nakonec, již plná touhy rozhodla muži otevřít. Následující zápletka je nečekaná – milý totiž nevydržel čekat a když se nedoklepal, odešel
těžko si situaci představit jinak, než že odešel naštvaně
žena „přetáhla strunu“, Dávala si načas příliš dlouho. Je obecně platné,, že mužova touha, jsa příliš dlouho napínána, velmi snadno přejde ve vztek. A vztek bývá tím větší, čím větší byla předcházející touha
velká láska se může poměrně snadno překlopit dokonce i ve velkou nenávist
ženy, které své muže v oblasti milování příliš „napínají“³, si zadělávají na závažné problémy. Muž nemůže dlouhodobě opravdu milovat ženu, která s ním odmítá spát. Může s ní zůstat, ale opravdovou lásku v terénu takové frustrace udržet nelze
tato problematika je široká a závažná, zvláště v církvích. Manželky „ve světě“ se chovají prozíravěji, než křesťanky, které se naivně domnívají, že „mají své jisté“ (křesťanský manžel nemůže svou ženu opustit a ani si nemůže najít milenku). Nevěřící žena ví, že když se se svým mužem milovat nebude, zůstane sama
Jeroným Klimeš je psycholog, který se při svých radách manželům s věcmi „příliš nemaže“, nelakuje věci na růžovo. V jednom článku napsal něco ve smyslu: Manželko, je ti zatěžko se s mužem vyspat, protože jsi unavená z péče o děti? Zvaž to, protože s takovou zůstaneš na děti sama a budeš ještě unavenější

Píseň písní se do Bible jaksi nehodí: o Bohu se v ní nemluví, jde „pouze“ o ryzí milostnou či erotickou poezii. Vykladači si s ní proto často nevěděli rady a za každou cenu se ji snažili vykládat obrazně, nejčastěji jako obraz vztahu Krista a církve. Tento přístup mě vždycky dráždil, přišel mi neadekvátní, jako až jakési překrucování Písma.
kniha je dle mého názoru opravdovou oslavou tělesné lásky. Sex nepochybně je jedním z Božích „majstrštyků“ – a, jak víme⁴, Bůh se věcmi, které se mu opravdu povedly, „chlubí“ rád.
jsem si jist, že Bůh je potěšen, když obdivujeme Jeho stvoření (živočichy, ptáky, ryby, přírodu, moře, hory, vesmír, dokonalost lidského těla) – např. když při pohledu na krásu západu slunce nad mořem nebo noční hvězdnaté⁵ nebe povzdychneme úžasem a vzdáme Mu chválu a čest za povedené dílo
a domnívám se, že Jej stejně potěší, když oceníme, jak hezky vymyslel milování

nicméně duchovní interpretace páté kapitoly mi přijde výstižná a užitečná
pokud ženich je Ježíš a jeho žena je církev, potažmo my jednotliví křesťané, jde o určité varování. Ježíš se o nás uchází, stojí s obecenství s námi, tluče na naše dveře (Zj 3,20). Ale pokud jsme příliš lhostejní, ospalí nebo zaneprázdnění, poměrně snadno můžeme „přepnout strunu“ – Ježíš, jakkoliv moc o nás stojí, se od zavřených dveří našich srdcí či církví stáhne – a malér je na světě
jak uvidíme dále, situace má řešení, to ale není jednoduché ani bezbolestné

7 Našli mne strážci, kteří město obcházejí. Zbili mě do krve, šál strhli ze mne ti strážci hradeb.

h.: zbili mě, zranili mě
[Velký šátek kryjící i ramena n. částečně postavu.]
okamžitě po zjištění, že milý čekat nevydržel, vyráží milá do nočních ulic
ukazuje se, jak neprozíravé její otálení bylo – předtím“ riskovala“ pouhé přehození županu a několik kroků po studené podlaze. Nyní se musí obléci a vyrazit do nebezpečných nočních ulic
při svém promýšlení situace totiž vůbec možnost, že by milého mohla „zaplašit“, nezvážila. Jen chvíli dělala „okolky“, dříve nebo později jistě otevřít chtěla
jak vlastně milá v polospánku uvažovala? Co čekala, že nastane? Čeho chtěla dosáhnout?
o nic racionálního jistě nešlo – ona o svého milého v zásadě stála, nepřestala ho mít ráda, jistě by ho nakonec dovnitř pustila. Kromě chvilkové ospalosti, pasivity, „lenosti“ či „abulie“ (ztráta vůle) mě napadá jako motiv snad jen touha ověřit si milencův zájem a zvýšit vlastní hodnotu snahou milého ještě chvíli „potrápit“ (nechat jej ještě chvíli o ni usilovat)
někdy snad mohou být takové „hry“ oprávněné či zábavné, v tomto případě, ale jak vidíme, byly zcela „mimo“
to, co primárně mělo zůstat, domácím „škorpením“ dvou zamilovaných, se milencovým odchodem dostává ven, překlápí se do nebezpečné hry v nočním světě
situace již není pod dívčinou kontrolou, již nejde jen o osobní věc dvou zamilovaných manželů
život na této zemi je náročnou disciplínou. To, že v se např. v naší zemi (ČR je sedmá nejbezpečnější země na planetě, žebříček 2023) může dívka „toulat po nocích“ a má poměrně slušnou šanci, že se jí nic nestane, je spíše anomálií, než něčím ve světě běžným
to, že u nás by strážci pořádku dívce v nesnázích pomohli a nešikanovali by ji, je také „nadstandardem“ a důvodem k vděčnosti
Jeruzalém Šalamounovy doby byl stran bezpečnosti někde „napůl“ – osamělou polooblečenou dívku při „pobíhání“ po městě nikdo nezabil ani neznásilnil (jak by se pravděpodobně stalo tak v polovině povrchu planety), nicméně úplně hladce také nevyvázla. Noční strážci z jejího pobíhání nadšení nebyli⁶ a snad se jí hrubým způsobem snažili „vysvětlit“, že vypravit se v noci sama z domu, nebyl dobrý nápad, že to bylo riskantní a nezodpovědné. Jistě jim jejich počínání lze mít za zlé, nicméně dívka svůj díl viny nese
pokud se přeneseme do oblasti podobenství Ježíš/církev či Ježíš/křesťan, lze vyvodit poučení, že přestože Bůh o vztah s námi velmi stojí, určitě není tím, kdo by se nechal do nekonečna „natahovat“ naším nezájmem a lhostejností
a pokud Boží trpělivost přepneme, je třeba počítat s tím, že pokání a náprava jsou možné. ale obnova vztahu nemusí být okamžitá a snadná – že budeme možná kvůli obnově vztahu muset opustit svou komfortní zónu a možná i zapojit další lidi
podobnou situaci pěkně popisuje ugandský biskup Festo Kivengere, snad jde o úryvek z knihy Revoluce srdcí, (ale nejsem si tím jistý)

Je snadné způsobit ránu, ale je těžké ji vyléčit. Kdyby Bůh milostivě nezasahoval, byli bychom všichni započteni mezi vrahy.
Jednoho dne jsem použil výrazu, který mou milou ženu hluboce ranil. Když jsem chtěl jít do kuchyně, abych ji prosil za odpouštění, tak jsem to nedokázal. Skutečné přiznání, které není povrchní, je těžké a od kazatelů se přirozeně očekává svatost. Je pravda, že čím výš člověk stojí, tím těžší je sestoupit dolů. A kromě toho jsem si říkal, bylo to všecko její vinou. Ona mě provokovala.
A tak se rozhostil chlad, že se mi má žena jevila jako cizinka. Vyrostla mezi námi stěna - ne tak silná, že bychom se nenáviděli, ale dost silná, abychom se nemohli usmívat. Měl jsem čas k sestavení dlouhé listiny jejích vad, ale to mě činilo ještě ubožejším.
Ježíš věděl, že jsem byl osamocený a že Duch byl zarmoucen, začal tedy milostivě působit. Bylo to v neděli ráno, když mi řekl. Prosím, dej mi svůj seznam.
Já jsem namítal: Ale, Pane to všechno ona skutečně udělala. Tak ona jednala.
Ano, já vím, ale pojď sem. Chtěl bych tě osvobodit.
Ano, Pane.
Dobře, podíváme se tedy na listinu tvých hříchů.
Najednou jsem zjistil, že můj seznam byl delší než její, avšak Ježíš očistil mé hříchy svou krví.
A teď jdi do kuchyně, kde je tvá žena nešťastná a promluv s ní.
Ano, Pane, ale ne teď. Nemám čas. Musím jít do kostela a kázat. Lidé na mě čekají.
Dobře, tak se vydej se svými poznámkami, a kaž, ale já zůstanu v kuchyni a tvé ženy
Teď jsem byl zaskočen, neboť kázat, když On není přítomen, to je strašné. Bible zůstává němou, slova chybí. Jakýpak smysl má takové kázání? Už jsem vlastně vycházel ze dveří, když mě Duch svatý vrátil.
Jdi do kuchyně. Tak jsem šel a řekl jsem ženě: Je mi to líto. Tu hádku jsem zavinil já. Byl jsem kritický a Pána jsem zarmoutil. Odcizilo nás to, Prosím, odpust mi.
Normálně mně Mera odpouští rychle, ale tentokrát to bylo jiné. Domnívala se, že to dělám jen proto, abychom mohli dobře kázat, a tak jen pokrčila rameny.
Pán řekl: Zkus to ještě jednou. Jdi víc do hloubky. Nejsi dostatečně zlomen. Čekáš odpuštění příliš rychle. Jen Ježíš ti odpouští vždy rychle. Druhým lidem se musí dát více času, aby Duch svatý mohl mluvit déle A když pak se odpuštění dostaví, je to zvlášť pěkné.
Když mi nakonec opravdu odpustila, zpívali jsme oslavnou píseň a v kuchyni jsme se objali- patřilo to k jedné z nejkrásnějších chvil života. Když jsem spěchal do kostela, šla se mnou.
Cestou Duch Svatý řekl: Vypravuj o tom lidem v kostele, prosím. Bylo to těžké, ale udělal jsem to a Bůh toho dne otevřel nebesa dokořán. Všelijaká nedorozumění se dávala do pořádku. A toho dne mnozí prožili, co je to dar pokání.
Sám od sebe a ve vlastní síle nemohu být opravdový. Mám z toho strach. Působí mi to rozpaky. Ale když sestoupím k patě kříže a tam se setkám v Ježíšem, Jeho milost přikryje mé hříchy, odpustí mé slabosti a dovolí mě být tím, čím jsem- člověkem, jemuž je odpuštěno.
V ovzduší vzájemného odpuštění a při pohledu na to, co Ježíš pro nás vykonal, Mera i já jsme objevili, že opravdu tvořivá láska se rodí tehdy, když zapomínáme sami na sebe a obětujeme se. Místo, aby člověk využíval toho druhého pro své vlastní potřeby, každý toho druhého doplňuje, činí z něj nebo z ní osobnost s vyšší důstojností. Tak se probouzejí v druhém skryté kvality a máme podíl na lásce Kristově, jenž miluje svou Nevěstu a svou láskou ji přivádí k dokonalosti. (str.63-65)

lze vyvodit ještě další obecné ponaučení: vztah mezi námi a Bohem má být vřelý osobní a intenzivní. Jde o naši soukromou věc, kterou není třeba „tahat na veřejnost“. Pokud jsme lhostejní a Bůh se od nás vzdálí, může se nám stát, že na obnovu našeho vztahu už nebudeme stačit vlastními silami. Že budeme muset vyhledat pomoc druhých. Ve smyslu např.:
Pastore, mám problém, ztratil jsem vztah s Bohem a nedaří se mi jej obnovit. Pojď se se mnou prosím modlit. Možná budeme potřebovat vyhledat blízkého spolu-věřícího a požádat o pomoc.
při hledání pomoci můžeme nasbírat zranění, protože ani v církvi, natož ve světě nejsou lidé dokonale citliví a empatičtí.
a možná si trochu necitlivého zacházení můžeme i zasloužit, případně mohou být i připomínkou do budoucna – vždyť si za své potíže můžeme sami: kdybychom nebyli líní a nechovali se hloupě, nemusel problém vůbec nastat

8 Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná.

žena zapojuje do svého hledání své okolí. Oslovuje své „vrstevnice“ – prosí je o pomoc při hledání
a instruuje je, co mu mají říci, kdyby jej náhodou nalezly: Vyřiďte mu, že o něho stále velmi stojím. Že moje chvilková odtaživost nebyla známkou ochladnutí vztahu, pouze chvilkovým selháním

9 Čím it tvůj milý nad jiné, ženo know, krás? Čím it tvůj milý nad jiné, že tak zapřísaháš nás?

h.: nad nějakého milého
[Podobně jako v 3,6-11, 5,1 a 6,1 nepronáší tento v. ani ženich, ani nevěsta.]
vypravěč (nebo kdo to mluví) nevydrží a ptá se: Co je tom tvém milém tak zvláštního, že tady poletuješ po nocích a alarmuješ půlku města?
analogicky pokud budeme své trable ve vztahu k Bohu líčit lidem nevěřícím, pravděpodobně se nám příliš porozumění nedostane. Budou se jako ostatní dívky ptát: A co je na tom tvém Bohu tak mimořádného, že to tady tak dramaticky prožíváš?

10 Můj milý, jiskrný a růžolící, znát je mezi statisíci.

Zn. třpytivý, lesklý (jako drahokam či kámen), jasný, žhavý
h.: rudý (jako krev či ovocná šťáva) / hnědý (jako kůže krav či koní
n~: růžovohnědý jako zdravě ruměná pokožka lidská. Avšak ádóm může souviset i s adam (lidstvo / člověk / muž), a vnášet tak představu urostlosti, ano mužnosti. Oba obrazy kvetoucího zdraví i lidskosti mohou zaznívat současně.
h.: vyčnívá / vyniká / tyčí se; etymologicky: něco nápadného, co je zřetelně vidět. Souvisí se slovem: prapor / korouhev;
mesiášské interpretace nelze ztrácet ze zřetele.]
h.: deset tisíc; [h. nejvyšší nesložená číslovka. V poezii zn.: veliký počet, asi jako č. tisíc / milion.]
nevím, jestli překlad vystihuje charakteristiky, které dívka chtěla vyjádřit: jiskrný se prakticky nepoužívá a říct o někom, že je růžolící, taky nějak zvlášť nepotěší.
nicméně urostlý štíhlý vitální „mužný typ“ na vrcholu sil pozornost jistě upoutá
určitá pýcha na partnera je legitimní – to, že si takový „borec“ vzal za ženu zrovna mě, jistě je důvodem k hrdosti. Stejně tak, hrdost muže, na svou nevěstu. Není maličkost s někým spojit svůj život navždy. Jestliže to někdo zariskoval zrovna se mnou, důvod k radosti a hrdosti to určitě je⁷

11 Hlavu má jak z ryzího zlata, černé jak havran kučery jeho kadeří.

h.: zlata, zlata nejryzejšího
[Zlato jako dnes symbolizovalo krásu, vzácnost a cenu]
h. taltál (zde pl. taltallím), HL; někt. uvažují o arb. tell („pahorek / hromada“), kořen, jenž by takto zdvojen zn. cosi vlnitého. Jiní poukazují na latu (trs) datlové palmy (akk. taltallú); tak podob. LXX a Vul. Pozdější h. mišny zná taltál jako „kučery / lokny“.mišny zná taltál jako „kučery / lokny“.
byl to hezký chlap a nebyl plešatý

12 Oči jeho nad vodními proudy holoubata v mléce umytá nad ⁽hojnou vodou⁾ sedí.

h.: řečiště [zařezávající se do údolí anebo kamkoli po bouři; též kanál či proud
h.: jako holubi /-ce;
h.: myjící se HL, [?]; snad: místo, odkud lze čerpat vodu; srv. LXX, Vul (a část překl.): plnost vody. Jiná část překl. vychází z představy něčeho vsazeného (oči v důlcích, zuby v dásni, drahokam ve šperku).
dívka se o svém muži vyjadřuje až nesrozumitelně poeticky – ale konstatování, že její milý má hezké oči, by asi nebylo ono
nadšené popisy krásy jsme asi zvyklí oceňovat spíše, týkají-li se žen, ale je těžko se k tomu vyjadřovat

13 Jeho líce záhon balzámový osetý kořením, co lilie rty jeho kanoucí myrhou tekutou.

h.: + jako; LXX, Vul: pl.; [Záhony nebývaly tak běžné, jejich provoz byl nákladný a pěstovaly se vzácnější byliny. Zde snad míněno, že byl zřejmě vousatý.]
TM migdalót – věže (skladiště?) aromatického koření zní zvláštně. LXX: kde se pěstují vonné byliny – navádí na jinou vokalizaci: mgaddalót (pěstující)
[Lilie mohou být i červené.]
[samovolně stékající myrha je nejvzácnější.]
h.: myrha přecházející (budí dojem, že jde o druh či konzistenci m.)
má hezké vousy a ústa
těžko říct, jak oslovené kolegyně na takový výlev nadšeného popisu reagovaly. Nicméně jistě pochopily, že dívka je opravdu zamilovaná a o svého milého hodně stojí

14 Ruce má jak válce zlaté osázené topazem. Jeho břicho vykládané slonovinou pokryto je safíry.

Totožnost drahokamu je jen pravděpodobná. [Topaz bývá bezbarvý nebo modrý, žlutý, hnědý či růžový.] n.: chryzolit (Vul: hyacint, tj. žlutočervený až červenohnědý zirkon.)
h.: nitro / útroby (zn. vnitřní i vnější břicho)
Sg. ozn. souhrnně: destičky / táflování.
H. sappír zn. obv. lapis lazuli (modrý), jenž se snáze opracovává než tvrdý safír (typicky modrý, ale i fialový, zelený, žlutý, růžový a bezbarvý) a se slonovinou se kombinoval.
zřejmě měl ruce samý sval a na břichu „vánočku“

15 Mramorové sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. ⁽Zjevem se Libanonu podobá, ušlechtilý jako ty cedry.

[Patrně nejde o alabastr (vodnatý síran vápenatý neboli sádrovec), nýbrž o tzv. ‚orientální alabastr‘, což je typ mramoru (uhličitan vápenatý). Sádrovec je materiál spíše na drobné předměty; na velké sloupy je příliš měkký a snadno zvětrává, kdežto onen mramor je mnohem tvrdší. Těží se např. v Egyptě. Výraz zn. také byssus a spojuje jejich nápadné vlastnosti: ušlechtilý, obv. zářivě bělostný povrch a drahocennost.]
h.: Jeho vzhled je jako
h.: vybraný (LXX, Vul). [Odedávna se výraz užíval i o výběru mladíků do armády proto zn. (dodnes) „mladý muž.“
má svalnaté nohy a celkově ušlechtilý vzpřímený vzhled

16 Jeho ústa are přesladká a ve všem it přitažlivý. To it můj milý a to it můj druh, dcery Jeruzaléma.

h.: patro; [často zastupuje „ústa“ v chutnání, mluvení i líbání
n.: sladkost sama; existuje jen v pl., ale obdobou k násl. pl. (přitažlivý) ho lze chápat i jako pl. intenzity (č.: pře-)
h.: jeho vše; překl. obv.: celý
Ozn. drahocennosti n. na co příjemno hledět. Pl. patrně vyjadřuje intenzitu
když přeložíme jako: hezky líbá a miluje se, asi moc chybu neuděláme
dívka chce dát najevo, že hezkost svého muže pouze platonicky neobdivuje

církve, které regulovaly milostný život svých členů (byla to v určitých obdobích i Obnovená jednota bratrská) , jednoznačně chybovaly. Nepochopily Boží záměr pro tuto oblasti ↩︎
mimochodem: s oblékáním si starosti dělat nemusela, na tom milý jistě netrval ↩︎
nemluvím o běžném hledání konsensu, které je přirozené, ale o vytrvalém „přepínání struny“ ↩︎
např. ze závěru Jóbovy knihy či z Žalmů ↩︎
nebo na strukturu DNA ↩︎
místo „klidné služby“ museli strážci pořádku „řešit“ vyexcitovanou dívku pobíhající po nočních ulicích a vykřikující cosi o ztraceném milenci ↩︎
což ale neznamená, že je třeba našimi selfie ze svatební cesty zaplevelit všechny sociální sítě ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz