Skutky – kapitola 1

1 První zprávu, ó Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit, 

• n.: knihu (ř.: slovo) 
• ř.: učinil
• Lukáš je autorem evangelia a knihy Skutků. Jako historik byl mimořádný. Jeho systematičnost je příjemná. Jeho způsob uvažování je mi z evangelistů nejbližší¹, i když i Mt, Mk a J psali mimořádně zajímavé a jejich důrazy jsou také vzrušující
• Lukáš byl samozřejmě lékařem. Vidíme, že není na závadu, když má lékař ke své profesi ještě biblického „koníčka“. 😊

2 až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil.

• Nanebevstoupením končí Lukášovo evangelium. Poslední pokyny Dvanácti – zůstat v Jeruzalémě a čekat – a pak již odchod vzhůru.

3 Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal answered o Božím království.

• ř. tekmérion, HL; tj. průkazné, přesvědčivé znamení;
• Lukáš připomíná, že během čtyřiceti dnů pobytu na zemi po vzkříšení nebylo nouze o přesvědčivé důkazy Ježíšovy „živosti“.
• Jak se prokazuje, že někdo žije? Známky života v biologickém smyslu jsou: pohyb, příjem a výdej energie, reakce na podněty, homeostáza, … Což ale není to, co máme na mysli.
• Ježíš po vzkříšení „normálně“ pobýval s učedníky, mluvil s nimi, dělal to, co oni, tedy jedl, pil, přemisťoval se. Zda s nimi byly v režimu 24/7, tedy zda s nimi i někde přespával, nevíme.
• Lukáš zdůrazňuje zvláště zrakový vjem (dával se spatřit), ale také to, že Ježíš mluvil (říkal answered o Božím království).
• Mimochodem: Bylo by zajímavé vědět, jaké další informace o Božím království se učedníci v tomto období dozvěděli. Možná s nimi Ježíš mluvil otevřeněji, než předtím. Možná jim vysvětloval to, co předtím říkal v podobenstvích? Pohled učedníků musel být po vzkříšení také hodně posunut. Hodně věcí do sebe najednou v jejich myslích zapadlo.

4 A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení — „které jste slyšeli ode mne, 

• [?]; n.: shromažďovat se / být pospolu;
• Mimochodem je zmíněn další důkaz Ježíšovy „živosti“ – s učedníky jedl. To by jistě duch (natož mrtvola) nesvedl.
• To, že vzkříšený člověk normálně jí, je zajímavé. Nová těla, která křesťané po vzkříšení dostanou (Ježíš byl i v tomto naším „předskokanem“), budou mít zřejmě některé zajímavé vlastnosti: Budou se ve fyzickém světě lépe přemisťovat. Budou také nesmrtelná a zdravá (to díky pravidelné konzumaci ovoce stromu života).
• V něčem ale budou velmi obyčejná.
• Představme si situaci: Ježíš seděl s učedníky u oběda nebo večeře. Nálada byla jistě dobrá. Učedníci museli být stále ještě v euforii ze vzkříšení (ta vystřídala katastrofální deziluzi po Ježíšově smrti).
• Jak si v této chvíli asi představovali budoucnost? Domnívali se (jako už mnohokrát předtím), že tentokrát už se Ježíš opravdu viditelně a mocí prosadí proti Římanům a nastolí své království? (Jako vzkříšený k tomu měl ještě lepší předpoklady, než předtím). Snažil se jim Ježíš tuto představu opět rozmluvit? Ať byly představy učedníků jakékoliv, to, co pak doopravdy přišlo, jistě nenapadlo nikoho z nich.
• Takže Ježíš jim „mezi sousty“ dává pokyny. Jaké? Aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení.
• Jde o zásadně novou informaci: Že se ještě čeká na další zásadní Boží krok. Bůh ve svém plánu postupuje systematicky „step by step“. Ještě se má stát něco zásadně důležitého. Něco, co Bůh již dříve slíbil.
• Pozorný Ježíšův posluchač (a zřejmě i pozorný student Staré smlouvy) již mohl tušit, jaký ten další krok bude.
• Pro to, aby tento další krok mohl úspěšně proběhnout, bylo třeba, aby učedníci zůstali v Jeruzalémě.
• Zřejmě kdyby někteří odešli, Duchem by pokřtění nebyli (i když v Nu 11 byl Duch vylit i na dva starší Eldáda a Médáda, kteří se nedostavili na místo srazu ke Stanu – takže těžko řici).
• Které jste slyšeli ode mne, myslí se od Ježíše. Ježíš jim nyní připomíná svá dřívější slova.

5 neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.

• Nejde ale o slova Ježíšova, ale o slova Jana Křtitele (z Mk 1,8). Ježíš je možná učedníkům někdy připomenul, proto je připomíná jako svá vlastní.

6 Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“

• n.: kralování / panování;
• Uvažování učedníků bylo logické – to, na co máme v Jeruzalémě čekat, je tvůj návrat a viditelné převzetí moci? Již jsme byli svědky tvé smrti (Dobře, ve světle vzkříšení jsme ochotni uznat, že tvá smrti asi nějaký význam měla), nyní tě vidíme vzkříšeného a nesmrtelného. Logicky tedy očekáváme, že by byla vhodná chvíle, abys „vlítl“ na Římany a udělal pořádek.
• Izrael má v Písmu jednoznačně přislíbeno, že bude kralovat. Může snad pro to nastat vhodnější chvíle, než v době příchodu Božího Syna na zem?

7 Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve took vlastní pravomoci, 

• Ježíšova odpověď je jasná: Tohle vám neřeknu, protože tato informace vám nepřísluší. Nespadá do vaší kompetence, vy ji znát nemáte.
• Jak víme i odjinud, nezná ji ani sám Ježíš – na tuto skutečnost zde Ježíš odkazuje, když říká, že Otec ji uložil ve took vlastní pravomoci. Kdyby ji Ježíš znal, řekl by, že si ji ponechává ve své pravomoci On sám.
• Hrozilo „nebezpečí“, že kdyby časy a doby Ježíš znal, nakonec by je učedníkům vyzradil? Nelze to vyloučit: Ježíšovo srdce příliš „tlouklo pro lidi“ a s přibývající naléhavostí Jeho návratu by možná „nevydržel“ a lidi by na svůj bezprostředně se blížící návrat upozornil.
• Pro nás je důležité, že tento výrok platí obecně: My křesťané pro to, abychom naplnili Boží vůli v našich životech, nepotřebujeme „komplexní vhled do problematiky“. Nepotřebujeme znát globální situaci ve vesmíru, stačí nám, když víme, jaký je náš úkol a co se od nás očekává.
• Voják v první linii také nepotřebuje mít vhled do situace celých armád. Stačí mu, když ví, jaký je jeho osobní úkol na jeho konkrétním úseku fronty.
• Víme z J 15,15 (Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem však nazval přáteli, protože jsem vám oznámil vše, co jsem slyšel od svého Otce), že Ježíš nás do určité míry se smyslem svých příkazů obeznamuje a dává nám částečně nahlédnout i do širších souvislostí. Určitě však nikoliv kompletně – rozumět všemu nepotřebujeme: Pouze by nás to zatěžovalo a ani bychom to „nepobrali“.

8 ale přijmete ⁽moc Ducha Svatého, který na vás přijde⁾, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

• n.: obdržíte / dostanete; 
• n.: moc, až Duch Svatý na vás přijde;
• Takže nepátrejte po tom, co bude, ale vyčkejte vystrojení – s tím pak vyrazíte plnit vaše vlastní úkoly a zadání.
• Toto vystrojení budete potřebovat k tomu, abyste mi byli svědky.
• A to doma i v dalekém zahraničí.
• V čem bude toto vystrojení spočívat? Něco od Boha přijmete. A to, co přijmete, bude Duch Svatý.
• Učedníci těžko měli nějakou dobrou představu o tom, co to Duch Svatý je. Ve Staré smlouvě o této Boží osobě byly příležitostné zmínky a moc Ducha zakoušeli při svém pobytu s Ježíšem. Téměř jistě ale netušili, jak bude Jeho přijetí probíhat a co pro ně bude obnášet.
• Některé SZ zmínky o Duchu Svatém:
  • Gn 1, 2 „Země pak byla pustá a prázdná, tma byla nad propastí a Duch Boží se vznášel nad vodami.“
  • Ex 31,3 „Naplnil jsem ho (Besaleela) duchem Božím, moudrostí, rozumností, poznáním a dovedností pro každé řemeslo.“
  • Sd 3,10 „Duch Hospodinův na něj sestoupil (na Otníela), soudil Izraele a vytáhl do boje.“
  • Nu 11 „Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil s ním [s Mojžíšem]. Vzal z ducha, který byl na něm, a dal jej na sedmdesát starších. Když na nich spočinul duch, prorokovali, ale pak už nikdy více.“
  • 1S 16,13 „Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho [Davida] uprostřed jeho bratrů. A od toho dne spočinul na Davidovi Duch Hospodinův.“
  • Iz 11,2 „Na něm [na Mesiáši] spočine Duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.“
  • Jl 3,1-2 a 2 „I stane se potom, že vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mladíci uvidí vidění.“
  • Ez 37,14 „Dám do vás svého ducha, abyste ožili, a usadím vás ve vaší zemi. I poznáte, že já jsem Hospodin.“

9 Když to pověděl, byl ⁽před jejich zraky⁾ vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí.

• Šlo o poslední Ježíšův pokyn, poslední slova.
• Následovalo něco naprosto zvláštního – Ježíš vystoupal vzhůru. Zjevně nestoupal vlastní silou, ale byl vyzdvižen.
• Buď Jej viděli až dokud nedosáhl výšky momentální oblačnosti (takže jej mohli sledovat třeba až do výšky několika set metrů, např. jako my vidíme stoupat paraglidistu) nebo šlo o Boží oblak, který jej zastřel poměrně brzy.
• A bylo to – byl pryč. Zůstali sami. Najednou se neměli koho zeptat o radu. Byli v tom sami. Sami ztracení v tomto světě.

10 A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech 

• Učedníci byli bez dechu. Pořád hleděli do oblačné oblohy. Možná v koutku duše doufali, že to ještě není definitivní, že se Ježíš přece jen rozmyslí a vrátí se.
• Dva andělé byli zřejmě tentokráte velmi obyčejní – není psáno nic o jejich neobvyklé velikosti a nebudili hrůzu. Možná učedníci ale byli ve stavu, kdy je nemohlo nic překvapit.
• Byli bíle oblečeni, jinak zřejmě vypadali jako obyčejní dva „chlapi“.

11 a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru ^[do nebe^], přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“ 

• Jaký vzkaz tito andělé pro učedníky (i pro nás) měli? Je zbytečné hledět do nebe – Ježíš je opravdu pryč.
• Andělé vůbec nespecifikují čas Ježíšova návratu. Učedníci i my si můžeme být naprosto jisti, že se zase vrátí, kdy to bude, ale netušíme.
• Učedníci si dost možná mohli myslet, že se tak stane během pro ně dohledné doby – například za několik dnů, měsíců nebo let. Mysleli si, že se tak stane ještě za jejich životů. Kdybychom se někoho z nich zeptali, kdy návrat očekávají, o dvou tisících letech by pravděpodobně nikdo nezauvažoval.
• My už víme s jistotou, že tento neznámý interval je dlouhý minimálně dva tisíce let. Jak dlouho ještě do Kristova návratu uplyne, nevíme. Máme vyhlížet znamení, že se k návratu již schyluje, ale přesně datum návratu nikdy nezjistíme.
• Osobně se domnívám, že již o další tisíce let nepůjde, že Kristův návrat se blíží. Za signifikantní znamení považuji především opětovný vznik státu Izrael a dále celkovou akceleraci dějin – lidé dříve žili po staletí stále stejně, nyní se během dekád dějiny pozoruhodně urychlují.
• Zajímavá je informace, že Ježíšův návrat proběhne stejně jako Jeho odchod, pouze v opačném gardu: Sestoupí z mraků na Olivovou horu.

12 Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová, která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty.

• vzdálenost, kterou bylo dovoleno ujít: asi 1 km;
• Učedníci museli být „naspídovaní“ nedávnými zážitky – to, čeho byli svědky, bylo naprosto mimořádné.
• Jistě přemýšleli, co mají dělat – kam jít, čemu se věnovat. Možná by zvažovali „rozchod“ do svých domovů – vždyť „Ježíšovské“ jedno období jejich životů právě skončilo. (Začalo ve chvíli, kdy si je Kristus povolal, trvalo tři roky. Skončilo smrtí vzkříšením a čtyřicetidenním pobytem se vzkříšeným Ježíšem.)
• Věděli ale, že se rozcházet nemají, že mají zůstat pospolu a čekat.

13 Když vešli do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův

• Takže si vyhlédli vhodný dům a dostatečně velkou místností, de se všichni apoštolové shromáždili. Bylo jich bez Jidáše jedenáct.

14 Ti všichni zůstávali jednomyslně oddáni modlitbě spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a ^[s^] jeho bratry.

• gr.: homothymadon;
• var.: + a prosbě;
• Kromě apoštolů byla přítomna i Ježíšova rodina (matka a bratři) a další doprovázející ženy. Dle dalšího verše se zdá, že přítomných mohlo být trvale nebo občas až sto dvacet.
• Jistě se do Letnic nemodlili nepřetržitě – museli si zajistit jídlo a museli spát.
• Že byli jednomyslní, je naprosto pochopitelné – společné zkušenosti a zážitky je stmelily.
• Byli oddáni modlitbě: Věnovali se jí tedy s velkým nasazením, zaujetím a intenzitou. Jak to probíhalo? Za co se modlili?
• Šlo jistě o modlitbu takovou, jak ji známe my. (Až do Letnic se jim ničeho dalšího nadpřirozeného nedostalo). Zkrátka tak jako my mluvili k Bohu vlastními slovy bez toho, aby dostávali jasné či akustické odpovědi. Něco jistě u toho prožívali, ale domnívám se, že to bylo na úrovni toho, jak modlitby prožíváme my, nebo dokonce ještě „slabší“, protože Duch Svatý ještě nebyl dán.
• Co tedy mohli Bohu říkat? Vzpomínali společně na tři prožité roky, připomínali si různé detaily všech událostí – je pravděpodobné, že jim věci postupně docházely, zařazovali si prožité zkušenosti , které se jim zvolna v mysli skládaly a začínaly dávat větší smysl. Diskutovali a diskutovali.
• Možná Matouš, Jan či Marek začali se korekturami svých doposud zapsaných záznamů.
• Jak bych se v dané situaci mohl modlit já?
• .

15 V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří — byl and pohromadě zástup asi sto dvaceti osob — a řekl: ^v13 [ve smyslu: spoluvěřících, sourozenců skrze Kristovu krev, příslušnosti do rodiny Božích dětí (srv. Mt 23:8; Mk 3:35)]; Sk 9:30; Sk 10:23; Sk 11:29; Sk 15:1!; Ř 1:13!; Fp 1:12; 1Tm 6:2; Zj 12:10 ^t14 ř.: jmen

• 16„⁽Muži bratři,^)v15 muselo se naplnit^. the word about Písma, které předpověděl^b cDuch Svatý ústy^c Davidovými^d o Judovi,^e jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše; ^v15 [toto oslovení se vyskytuje ve Sk 13×; Sk 2:29.Sk 2:37; Sk 7:2!; Sk 13:15; Sk 15:7; srv. Sk 6:3; 1K 1:10!; Jk 1:2p] ^. Mt 26:56; J 13:18 ^b Sk 7:52; Ř 9:29 ^c Sk 15:7 ^d Sk 4:25 ^e Mt 26:47
• 17byl ^ppočítán mezi nás^. a obdržel podíl na této službě.^b . J 6:70m&mbsp;^b Sk 1:25; Sk 20:24; Sk 21:19; 2K 4:1
• 18Z odměny za nepravost získal pole,^. . ^sthat lies ^sspadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly.^b . Mt 27:3 – Mt 27:10 ^b Ž 55:16~; Ž 55:24~
• 19A that se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole.
• 20Neboť je ^pnapsáno v knize Žalmů: ‚Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil‘^. a ‚Jeho pověření^t16 ať obdrží jiný‘.^b t16 gr.: episkopé (= dozorčí úřad) ^. Ž 69:26 ^b Ž 109:8
• 21Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval^t17 mezi námi,^. t17 ř.: vcházel a vycházel; Sk 9:28; (srv. Nu 27:17; 1Kr 3:7) ^. Mk 3:14~
• 22od křtu Janova^. až do dne, kdy byl od nás ^svzat ^svzhůru, stát spolu s námi svědkem^b jeho zmrtvýchvstání.“ ^. Mt 3:16 ^b Sk 1:8
• 23I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje.
• 24Pak se pomodlili^. a řekli: „Ty, Pane, ^skterý ^sznáš ^ssrdce^b všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil,^c . Sk 6:6; Sk 13:3; Sk 14:23 ^b Sk 15:8; 1S 16:7; Jr 17:10 ^c Sk 1:2
• 25^saby ^sdostal místo^t18 in této ⁽službě^. . in apoštolství⁾,^t19 od něhož se Juda odvrátil a odešel na své^t20 místo.“ ^t18 var.: los ^t19 n.: apoštolské službě ^t20 ř.: vlastní (= eufemismus pro smrt) ^. Sk 1:17
• 26Dali jim losy^. a los padl na Matěje; i ^sbyl ^svolbou ^spřipojen k jedenácti^b apoštolům. ^. Lv 16:8; Nu 26:55; 1S 14:41; Př 16:33; L 1:9 ^b Sk 2:14; Mt 28:16

1. Možná se do jeho systematičnosti promítala jeho profese lékaře ↩︎