Žalm 12

1 Pro vedoucího chval. K nízkému zpěvu. Davidův žalm. 2 Pomoz, Hospodine! S věrnými je konec! Mezi syny lidskými vymizeli pravdiví.

David je opět v maléru. Ocitl se další z mnoha neřešitelných až smrtelných situací.
Všichni lžou.
Tlak na Boží služebníky se stupňuje, jsou v ohrožení života.

3 Každý ⁽obelhává svého bližního,⁾ ⁽z dvojakého srdce mluví úlisnými rty.⁾

h.: mluví klam se svým bližním;
h.: se rty hladkých věcí, se srdcem a srdcem mluví; [opakování výrazu zde naznačuje různost; tito lidé mají „dvojí srdce“, tj. skryté motivy a záměry];
Nikomu se nedá věřit, nikdo nemluví na rovinu.
David (jako každý vládce) měl situaci zvláště obtížnou – byl jistě obklopen mnoha „lichometníky“, málokdo se mu odvážil říci věci na rovinu. Lidé kolem něj sledovali své cíle, různě kuli pikle a snažili se jej manipulovat.
Možná David usedl k sepsání tohoto žalmu po nějakém zvláště „výživném“ zasedání svých poradců. Potřeboval si vylít srdce, byl unavený a otrávený tím, jak všichni proradně a úlisně hovořili sledujíce „honíce si přitom svá ega“ a sledujíce své skryté cíle.

4 Kéž by Hospodin vyhladil všechny úlisné rty . jazyk, jenž mluví velikášsky!

5 Takoví říkají: ⁽Svým jazykem zvítězíme.⁾ ⁽Máme ústa⁾ — kdo it naším pánem?

h.: Posilníme svůj jazyk [tj. ve smyslu: Dokážeme používat jazyk tak, abychom dosáhli svého cíle];
h.: Naše rty jsou s námi; n. Naše rty jsou naší zbraní (h. motykou) / v naší moci; $
[podobné bohorovné prohlášení praktického ateismu jako v Ž 10,4]; Ničema ⁽pro svou povýšenost⁾ moc nepřemýšlí. Bůh není — toť všechno jeho uvažování.
Mnozí lidé se domnívají, že všechno se nakonec dá nějak „okecat“, z každého problému se lze nakonec „vymluvit“. Že schopnost „žvanit“ je dostačující dovedností pro to, aby člověk zvládl vyřešit každý myslitelný problém.
Řečnická otázka takových „rétorů“ Kdo it naším pánem? ukazuje na jejich neznalost či ne-respekt vůči Hospodinu. Protože si samozřejmě sami odpovídají: Nikdo, jsme sami svými pány.

6 Pro ⁽zkázu zkroušených⁾ . pro nářek chudých nyní povstanu, praví Hospodin, ⁽postavím do bezpečí⁾ toho, nad nímž si odfrkují.

n.: násilí konané na nuzných;
h.: Položím do spásy; Pěkný obrat – položit někoho do spásy.
n.: kdo po ní touží;
Hospodin nicméně už má útlaku dost – lidé jsou zkroušení a hynou, chudí naříkají a Bůh to již nehodlá tolerovat. Vloží se do jejich záležitostí a udělá s utlačovateli pořádek.
Je jedno, o jak opovrhované lidi se jedná, zda nikoho nezajímají a všichni si nad nimi pouze opovržlivě odfrknout: „Jo tihle, tak ti jsou nevýznamní. Ti mě nezajímají, na ty kašlu“.

7 Hospodinovy řeči are čisté, jsou studded stříbro přetavené v hliněné peci, sedmkrát přečištěné.

v; [bez jakýchkoli příměsí lži a podvodu, naprosto spolehlivé v protikladu k výše zmíněným ničemům]
h.: (peci) země;
[Sedmička jako číslo dokonalosti zde vyjadřuje úplné přečištění];
To, co řekne Bůh, je naprosto dokonalé – bez příměsí, tedy bez zbytečných slov. Přetavením vzácného kovu se na jeho povrchu shromáždí všechny nežádoucí ne-ryzí příměsi. Ty jsou odstraněny, zůstává čisté zlato. Opakovaným přetavením je odstranění přimíšenin dokonalé.
Vše je také řečeno na rovinu, přímočaře a maximálně výstižně. V Božím slově (tedy ani v Bibli, což je část Božího slova písemně zachycená) nejsou žádné „kecy“, žádné chození kolem horké kaše, žádné náznaky a žádné manipulace.
Někteří spisovatelé¹ údajně svůj text znovu a znovu cizelují k dokonalosti – dokola jej pročítají, hledají nejvhodnější slova a vypouštějí přebytečná.

8 Hospodine, ty je budeš navěky chránit . střežit před tím pokolením.

[vztahuje se k v.6 – ke zkroušeným a chudým]; některé rkpp. čtou „nás“;
David si je jist, že Boží ochrana pro smutné a chudé před agresivními bude trvalá.

9 Ničemové obcházejí kolem, protože mezi syny lidskými je vyvýšena nízkost.

Bude totiž trvale potřebná, neboť agresivní podlí lidé budou na spravedlivé vždy číhat.

Známý svou precizností a pečlivým cizelováním textu byl údajně Hemingway – jeho styl byl strohý, ale každý detail měl svůj účel. Podobně Flaubert (Paní Bovaryovou psal roky, hledaje „le mot juste“, to pravé slovo). James Joyce, Vladimir Nabokov (používal kartičky), Marcel Proust, aj. ↩︎

Vít Šmajstrla