1 Davidova modlitba. Slyš, Hospodine, spravedlivou při, věnuj pozornost mému nářku. Naslouchej mé modlitbě, nepochází z klamných rtů.
- nářku: výraz se používá častěji pro radostný jásot;
- David hovoří k Bohu. Je nešťastný až zoufalý.
- Dovolává se naléhavě Boží pozornosti.
- Nepochybuje totiž o tom, že jeho požadavky jsou spravedlivé a upřímné. Mluví s Bohem naprosto „na rovinu“.
2 Let soud nade mnou vyjde přímo od tebe, tvé oči vidí přímost.
- h.: tvé tváře;
- n~: to, co je správné;
- David se nebojí volat po Božím rozsudku – nepochybuje o ryzosti svých postojů. Nepochybuje o tom, že je v právu.
- To může být překvapující – člověk si sám sebou většinou tak jist není. Při sporu s někým si málokdy jsem zcela jist svou pravdou. I když si myslím, že mám pravdu, stále si uvědomují, že kdyby se do našeho sporu vložil vševědoucí, nitro zpytující a nestranný Soudce, nedopadlo by pravděpodobně Jeho hodnocení v poměru sto ku jedné v můj prospěch. I když si jsem jist svou pravdou, nikdy není vše z mé strany zcela čisté, argumentace objektivní a jednání zcela přímé.
- Nicméně David si sebou jistý je. Jak je to možné? Bůh si totiž velmi cení naprosté otevřenosti a upřímnosti – a v tom byl David skutečně dobrý, to byla jeho silná stránka.
- Když jsme před Bohem přímí, otevření jako kniha, když chodíme v plném světle, naše nedostatky přestávají vadit. Když na sebe Bohu všechno předem „prásknu“, odstraním mezi námi všechny bariéry, které by můj hřích a nedokonalost mohly vytvářet.
V dětství jsem brzy přišel na to, že nejjednodušší je na sebe doma vždycky všechno vysypat. Naučil jsem se, že než věci skrývat, je mnohem jednodušší je položit na stůl a "mít od nich pokoj". Když jsem se vrátil ze školy, nejprve jsem na rodiče vyhrnul všechny své maléry (většinou šlo o kázeňské problémy) . Tím ze mě všechno spadlo a s čistou hlavou jsem se mohl jít věnovat svým věcem. (Jistě to bylo částečně dáno tím, že jsem měl dobré rodiče, kteří věc vyřešili a dále nerozmazávali).
3 Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. (Mé záměry nepředcházejí má ústa.)
- n.: volal jsi mě k zodpovědnosti;
- tj. Nemám žádné skryté záměry / Říkám jen to, co si myslím; n.: Mám v úmyslu (/ Rozhodl jsem se), že má ústa nebudou překračovat (tj. hřešit); $
- To, že se David dopracoval takovéhoto otevřeného vztahu s Bohem, nebylo hned a nebylo to automatické. Šlo o proces.
- Předcházelo Boží
- Zkoumání srdce: Bůh se Davidovi „hrabal v závitech“, procházel s ním jeho život, probírali společně Davidovo jednání v různých situacích. Bůh Davida konfrontoval s jeho chováním a vedl jej k nápravě.
- To se dělo často za bezesných nocí: Člověk je v noci otevřenější Božímu hlasu, často je schopen lépe naslouchat a má citlivější svědomí.
- Stává se mi poměrně běžně, že se v noci vzbudím hrůzou, když mi dojde věc, kterou jsem přes den neviděl (většinou nějaké špatné jednání nebo chyba).
- Tříbení je proces, kdy Bůh znovu a znovu prochází naši mysl, aby mohl odhalit a vyřešit, co je třeba. Při opakovaných „průchodech“ nastavuje jemnější a jemnější síta. Každým přitakáním Božímu tříbení, každým pokáním se naše svědomí stává citlivějším a naše schopnost slyšet Boha jemnější.
4 Co se týče lidských skutků, podle slova tvých rtů jsem se chránil cest lupičů.
- David začíná od poměrně hrubého síta – lupičské období totiž ve svém životě David měl. Nicméně na Boží popud ho opustil a již se k němu nikdy nevrátil.
- (Btw. Bůh Davida jej z tohoto období musel vytrhnout poměrně razantním způsobem, Davidovi samotnému tento životní styl vcelku vyhovoval – srv. 1S 27 a 28).
. 1Kr 13:1p; 2Pa 30:12 b Ž 119:9 c Ž 1:1in
- 5Mé kroky. (se držely)t6 ve tvých stezkách,t7 mé nohy neuklouzly.t8 t6 h. inf. lze chápat také jako impv. (přeloženo dle paralelismu a kontextu); srv. Jb 23:11 t7 h.: drahách (Př 2:9p); [Boží dráhy jsou jeho příkazy, předepsané mravní způsoby] t8 h.: se nepohly (Ž 15:5!; Př 10:30) . Ž 44:19; Př 14:15
- 6Volám. to tobě, Bože, protože mi odpovídáš.b (Nakloň ke mně své ucho,)c slyš mou řeč. . Ž 3:5p; Ž 18:4; Ž 27:7 b Ž 65:6; Ž 86:7; Jb 30:20:: c Ž 31:3!; Př 4:20srv
- 7Prokaž své milosrdenství,t9 spasiteli těch, kdo před protivníky. hledají útočištěb ve tvé pravici.c t9 n.: milosrdné činy; Ž 31:22; Ž 89:2; Pl 3:22! . 2S 22:40 b Ž 2:12; Ž 18:31; Ž 31:20; Ž 34:23 c Ž 18:36; Ž 20:7; Ž 21:9; Ž 44:4; Ž 48:11; Ž 60:7!; Ex 15:6; Pl 2:3
- 8Chraň. mě jako zřítelnicib svého oka, ve stínuv10 svých křídelc mě skryjd v10 [h. výraz stín je častou metaforou pro ochranu. Viz Gn 19:8; Nu 14:9; Sd 9:15; Ž 91:1; Iz 25:4n; Iz 30:2p; Pl 4:20] . Ž 16:1! b Dt 32:10; Př 7:2; Za 2:12in c Ž 36:8; Ž 57:2; Ž 61:5; Ž 63:8; Ž 91:4; Rut 2:12, Mt 23:37 d Ž 64:3
- 9před ničemy, kteří mě ničí, před úhlavnímit11 nepřáteli, kteří mě obklopují.. t11 h.: (nepřáteli) z duše; n~: na život a na smrt (srv. Př 7:23; Pl 5:9) . Ž 22:17; Ž 109:3
- 10Zarostli tukem,v12 (jejich ústa mluví. povýšeně.)t13 v12 Ž 119:70; Iz 6:10v; [obezita je v StS spojována s bezbožným životem (Ž 73:7; Dt 32:15; Jr 5:28)] t13 n~: vytahují se . Ž 12:4; Ž 31:18; Ž 73:8; 2P 2:18
- 11Nyní (mě už vystopovali,)t14 obklíčili. mě, zkoumají,t15 jak mě dostat na zem. t14 TM(’aššurénů): naše kroky – čteno jako ’iššerúní t15 h.: kladou své oči . Ž 118:10n; Ž 140:10
- 12Podobá se lvu,. bažícímu po trhání kořisti, mladému lvu,t16 jenž ve skrytu číhá.t17 t16 Ž 35:17; Ž 58:6; Jr 25:38 t17 h.: sedí . Ž 7:3p; Ž 10:9
- 13Povstaň,. Hospodine, předejdi hot18 . srazb ho, svým mečem vysvoboďc mou duši od ničemy t18 h.: jeho tvář . Ž 3:8 b Ž 18:40 c Ž 18:3
- 14. svou rukou, Hospodine, od lidí, od lidí tohoto věku,v19 (kteří mají podíl na životě.)v20 Ze své pokladnice jim plníš břichov21 — i jejich synové se nasytí a zbytek zanechají svým dětem.t22 v19 Srv. Ž 10:18, kde se mluví o „člověku ze země“ a podobně i zde jsou míněni lidé, kterým nepatří věčnost v20 h.: jejichž podíl it v životě; tj. vše, pro co žijí, je jenom tento život; [tak jako podíl Izraelců, zvl. kněží byl „v Hospodinu“ (Joz 22:25; srv. Dt 12:12; Ž 16:5), Judejců „v Davidovi“ (1Kr 12:16), podíl těchto lidí je pouze v životě – v pozemském blahu] v21 [žalmista si zde nestěžuje na to, že se ničemům dobře daří (srv. Ž 37:7; Ž 73:3), ale zdůrazňuje Boží dobrotu vůči všem (Mt 5:45)] t22 K tématu viz i Kaz 6:2 . L 16:25
- 15Já they spatřím. tvou tvářb (v spravedlnosti;)v23 až procitnu,v24 budu nasycent25 tvým zjevem.t26 v23 n.: pro svou spr.; [tak jako ve v. Ž 17:1 poukazuje na svou spravedlnost; (srv. ovšem zároveň Ž 5:8)] v24 [snad míněn spánek smrti, a tudíž předzvěst budoucího vzkříšení (srv. Jb 14:12; Iz 26:19; Da 12:2; Mt 27:52; 1Te 4:13)] t25 n.: se sytit; Ž 65:5 t26 srv. Nu 12:8; Mt 5:8 . Ž 11:7; Jb 19:26n; 1J 3:2; Zj 22:4 b Ž 4:7