Žalm 17

Vít Šmajstrla

Žalm 17

1 Davidova modlitba. Slyš, Hospodine, spravedlivou při, věnuj pozornost mému nářku. Naslouchej mé modlitbě, nepochází z klamných rtů.

  • nářku: výraz se používá častěji pro radostný jásot;
  • David hovoří k Bohu. Je nešťastný až zoufalý.
  • Dovolává se naléhavě Boží pozornosti.
  • Nepochybuje totiž o tom, že jeho požadavky jsou spravedlivé a upřímné. Mluví s Bohem naprosto „na rovinu“.

2 Let soud nade mnou vyjde přímo od tebe, tvé oči vidí přímost.

  • h.: tvé tváře;
  • n~: to, co je správné;
  • David se nebojí volat po Božím rozsudku – nepochybuje o ryzosti svých postojů. Nepochybuje o tom, že je v právu.
  • To může být překvapující – člověk si sám sebou většinou tak jist není. Při sporu s někým si málokdy jsem zcela jist svou pravdou. I když si myslím, že mám pravdu, stále si uvědomují, že kdyby se do našeho sporu vložil vševědoucí, nitro zpytující a nestranný Soudce, nedopadlo by pravděpodobně Jeho hodnocení v poměru sto ku jedné v můj prospěch. I když si jsem jist svou pravdou, nikdy není vše z mé strany zcela čisté, argumentace objektivní a jednání zcela přímé.
  • Nicméně David si sebou jistý je. Jak je to možné? Bůh si totiž velmi cení naprosté otevřenosti a upřímnosti – a v tom byl David skutečně dobrý, to byla jeho silná stránka.
  • Když jsme před Bohem přímí, otevření jako kniha, když chodíme v plném světle, naše nedostatky přestávají vadit. Když na sebe Bohu všechno předem „prásknu“, odstraním mezi námi všechny bariéry, které by můj hřích a nedokonalost mohly vytvářet.

V dětství jsem brzy přišel na to, že nejjednodušší je na sebe doma vždycky všechno vysypat. Naučil jsem se, že než věci skrývat, je mnohem jednodušší je položit na stůl a "mít od nich pokoj". Když jsem se vrátil ze školy, nejprve jsem na rodiče vyhrnul všechny své maléry (většinou šlo o kázeňské problémy) . Tím ze mě všechno spadlo a s čistou hlavou jsem se mohl jít věnovat svým věcem. (Jistě to bylo částečně dáno tím, že jsem měl dobré rodiče, kteří věc vyřešili a dále nerozmazávali).

3 Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals  v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. ( záměry nepředcházejí má ústa.)

  • n.: volal jsi mě k zodpovědnosti;
  • tj. Nemám žádné skryté záměry / Říkám jen to, co si myslím; n.: Mám v úmyslu (/ Rozhodl jsem se), že má ústa nebudou překračovat (tj. hřešit); $ 
  • To, že se David dopracoval takovéhoto otevřeného vztahu s Bohem, nebylo hned a nebylo to automatické. Šlo o proces.
  • Předcházelo Boží
    • Zkoumání srdce: Bůh se Davidovi „hrabal v závitech“, procházel s ním jeho život, probírali společně Davidovo jednání v různých situacích. Bůh Davida konfrontoval s jeho chováním a vedl jej k nápravě.
    • To se dělo často za bezesných nocí: Člověk je v noci otevřenější Božímu hlasu, často je schopen lépe naslouchat a má citlivější svědomí.
      • Stává se mi poměrně běžně, že se v noci vzbudím hrůzou, když mi dojde věc, kterou jsem přes den neviděl (většinou nějaké špatné jednání nebo chyba).
    • Tříbení je proces, kdy Bůh znovu a znovu prochází naši mysl, aby mohl odhalit a vyřešit, co je třeba. Při opakovaných „průchodech“ nastavuje jemnější a jemnější síta. Každým přitakáním Božímu tříbení, každým pokáním se naše svědomí stává citlivějším a naše schopnost slyšet Boha jemnější.

4 Co se týče lidských skutků, podle slova tvých rtů jsem se chránil cest lupičů. 

  • David začíná od poměrně hrubého síta – lupičské období totiž ve svém životě David měl. Nicméně na Boží popud ho opustil a již se k němu nikdy nevrátil.
  • (Btw. Bůh Davida jej z tohoto období musel vytrhnout poměrně razantním způsobem, Davidovi samotnému tento životní styl vcelku vyhovoval – srv. 1S 27 a 28).

. 1Kr 13:1p; 2Pa 30:12 b Ž 119:9 c Ž 1:1in

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení