Žalm 18

Vít Šmajstrla

Žalm 18

Jde o dlouhý žalm o jednapadesáti verších. Je zhruba pátým nejdelším žalmem.

1 Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. 

  • Ž 18 je s obměnami totožný s 2S 22;
  • [Označení „Hospodinův otrok David“ lze chápat jako titul Hospodinova královského místodržitele na zemi. . Stejně jsou označeni i Mojžíš, Elijáš, Izajáš či Daniel;
  • h.: z dlaně;
  • V mnoha žalmech David zoufale volá k Bohu o pomoc. Snaží se Hospodina „rozhýbat“, získat Jeho pozornost a zastání. Davidova situace je často kritická a nepřátelé nesmlouvaví.
  • Jedním z nejhorších nepřátel byl král Saul, u něhož bylo nepřátelství o to horší, že bylo iracionální – David mu nikdy neměl v úmyslu zkřivit ani vlásek.
  • Nyní je zřejmě Saul po smrti, možná čerstvě (David se např. zrovna dozvěděl o jeho smrti). Nebo možná se David už stal králem místo něho. V každém případě nebezpečí pominula, David zažívá obrovskou úlevu. Dobře si uvědomuje, že za to vděčí Bohu.
  • Sám sebe nazývá Božím otrokem, což je nejčestnější titul, který může člověk nosit – vzdát se osobní svobody a delegovat rozhodování na Boha, vrátit Bohu jablko, je to nejlepší, co může člověk v životě udělat.

2 Řekl: (Vroucně tě miluji,) Hospodine, moje sílo.

  • Tento výraz se v této podobě (qal) vyskytuje pouze zde (srv. ovšem jiné slovesné tvary – Ž 116,5; Oz 1,7 /slituji/). Je příbuzný slovu lůno (rechem), označujícímu v h. hluboké city;
  • tj. zdroj mé síly;
  • David překypuje vděčností a láskou; obojí z něj přímo tryská.
  • Uvědomuje si, že nebýt Hospodina, dávno by byl po smrti nebo zhroucený, neobstál by ve všech tlacích. Bůh jej ale podepíral, takže vším prošel.

3 Hospodin "I have má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh "I have má skála, v něm hledám útočiště; "I have můj štít a (roh mé záchrany,) můj nedobytný hrad.

  • n.: pevnost;
  • v h. jiné slovo (skála) než na počátku v., ovšem s neodlišitelným významem.
  • [Roh (zřejmě zvířecí) symbolizuje sílu, zdroj obrany i vítězství;
  • n~: má zachraňující moc; tj. mocný zachránce;
  • David ze sebe v rychlém sledu vysypal sedm slov vyjadřujících místo, kde je možno hledat vysvobození, bezpečí a ochranu: dvakrát skála (vyjádřená různými slovy), tvrz, útočiště, štít, roh záchrany, nedobytný hrad. Všechno tedy místa chráněná před nepřáteli.
  • Na skálu je možno vylézt, do hradu, útočiště či tvrze se uchýlit v nebezpečí. Na trubačův povel se zvedne vojsko k boji proti nepřáteli. Dokud je roh je vztyčený a funkční, je vojsko bojeschopné.

4 Volal jsem to Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.

  • Byl jsem v nouzi, pronásledován a pod tlakem. Volání k Hospodinu přineslo výsledek. To věru je důvod Boha chválit.

5 Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy. 6 Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.

  • 2S 22,5  má příboje místo provazy;
  • Patrně jde o jméno démona, používané někdy jako synonymum pro Satana; n.: ničemníka;
  • Bylo to se mnou opravdu špatné, přímo kritické – být omotán provazy smrti a podsvětí či chycen do léčky smrti ukazuje situaci, kdy už na člověk smrt sahá, už ho má v moci a on nemá sílu se vymanit, uniknout. Od překročení hranice smrti ho dělí jen malý kousek.
  • Když člověk plave ve vodě a zamotá se do provazů či pevných rostlin, jde o velmi nebezpečnou situaci – lana ho stahují dolů a svázané nohy a ruce nemohou plavat.
  • Existuje mnoho videí, které zachycují podobné situace: Někdo padá do propasti a zázrakem se zachytí na výstupku nebo keři, auto se řítí na chodník a o vlásek mine chodce; jiný přežije pád z letadla nebo mrakodrapu, u někoho se kulka zarazí o peněženku (nebo Bibli) v kapse. Někdo je na intenzivní péči v kómatu a zotaví se. Takových případů je nezměrné množství – a David zažil něco podobného: Saul jej několikrát už už dopadl, ale David vždy vyklouzl.

7 V tísni jsem volal to Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším. 

  • [V té době ještě nebyl postaven chrám v Jeruzalémě. Je míněno místo Hospodinova nebeského přebývání.]
  • n.: volání o pomoc; 
  • David mnohokrát v žalmech o Boží pozornost usiluje, dovolává se jí. V okamžiku, kdy se člověku podaří dosáhnout toho, že náš křik pronikne k jeho uším, že Bůh naši „kauzu“ zavnímá a začne se jí zabývat (ujme se jí, vezme ji za svou), máme vyhráno. Tohle David právě zažil a vděčně to reflektuje.

8 Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. 

  • Davidovi se podařilo svou kauzu protlačit před Boha – Ten se s ní „seznámil“ a velmi Jej rozčílila: Davidovi se děla „donebevolající“ křivda. Byl zákeřně a bez příčiny pronásledován nepřáteli.
  • Nejvyšší „praštil do stolu“, zvedl se a začal jednat. Příkazy létaly na všechny strany, jednotky andělů se daly do pohybu až se třásla země.

9 Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí. 

  • Můj obraz Boha vztekle udeřícího do stolu se může stát neuctivý, nicméně Davidův obraz Boha jako draka zapalujícího svým dechem uhlí, je ještě „horší“. Nejvyššímu ale tato Davidova naivní, pohádková či dětská představa o Božím hněvu a moci zjevně nevadí.

10 Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.

  • [nebesa jsou zde chápána jako stanová houně.
  • n.: temné mračno;
  • Zřejmě jde o obraz člověka rozhrnujícího závěs. Bůh za oponou či závěsem již dosti dlouho pouze naslouchal – nyní oponu odhrnuje a do věci se vkládá. Jeho vstup „na scénu“ je nanejvýše hrozivý.

11 Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. 

  • Pokračuje sled naivních (Bůh jistě nepoužívá anděly k transportu, ani neplachtí jako pták), ale působivých obrazů Boha, který se v moci snáší na zem, aby zasáhl.

12 Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka. 13 Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí. 14 Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas — krupobití a řeřavé uhlí. 

  • David Boha popisuje jako skrytého v temnotě, ale obklopeného září a disponujícího atributy moci (kdo je schopen ovládat hromy, krupobití a dštít z nebe oheň, jistě mocný je).

15 Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.

  • n~: Vystřelil;
  • k bleskům jakožto Božím šípům viz Ž 77,18; 144,6; Abk 3,11;
  • [míněni jsou zřejmě nepřátelé; (srv. druhou část v. a kontext použití vazby „přivedl do zmatku“ v odkazovaných místech)];
  • Dalším personifikujícím obrazem je Bůh střílející na nepřátele šípy a metající blesky.

16 (Když jsi zahrozil,) Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa — (před dechem tvého hněvivého ducha.)

  • h.: Od tvé hrozby ; n.(vzhledem ke kontextu jednání s nepřáteli se nabízí pochopení): Před tvým válečným pokřikem
  • moře;
  • n.: dýchnutím dechu ze tvého chřípí (v. 9); [Připomíná rozdělení Rákosového moře];
  • Bůh jako ten, kdo ruky je schopen do hloubky přeorat planetu pouhým fouknutím nebo mávnutím.

17 Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě . vytrhl mě z mocných vod.

  • h.: Poslal; [přeloženo dle obv. h. vazby); někteří vykladači mají za to, že Bůh poslal anděly];
  • [vody jsou zde symbolem nebezpečí a nepřátelství.]
  • Představa Boha, který vztáhne ruku z výšiny, zaloví v kalné vodě a vyloví z ní topícího se člověka, je názorná, plastická a živá.
  • A nesmírně povzbudivá: Jistě nejsme sám, kdo na sobě zakusil takovouto mocnu Boží intervenci a záchranu z katastrofálních problémů.

18 Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já. 

  • Není nic neobvyklého, že naši nepřátelé jsou silnější, než my. Nebo že naše problémy přesahují naše možnosti. Možná by se dalo spíše říci, že je to pravidlem.
  • Týká se to nepřátel pozemských i duchovních – ďábel a jeho suita jsou jistě mnohem silnější

19 Postupovali proti mě v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.

  • h.: holí (na opírání). V tomto tvaru se slovo vyskytuje pouze zde a // 2S 22,19;
  • 2S 22:19. Abd 1:13

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení