Jde o dlouhý žalm o jednapadesáti verších. Je zhruba pátým nejdelším žalmem.
1 Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.
- Ž 18 je s obměnami totožný s 2S 22;
- [Označení „Hospodinův otrok David“ lze chápat jako titul Hospodinova královského místodržitele na zemi. . Stejně jsou označeni i Mojžíš, Elijáš, Izajáš či Daniel;
- h.: z dlaně;
- V mnoha žalmech David zoufale volá k Bohu o pomoc. Snaží se Hospodina „rozhýbat“, získat Jeho pozornost a zastání. Davidova situace je často kritická a nepřátelé nesmlouvaví.
- Jedním z nejhorších nepřátel byl král Saul, u něhož bylo nepřátelství o to horší, že bylo iracionální – David mu nikdy neměl v úmyslu zkřivit ani vlásek.
- Nyní je zřejmě Saul po smrti, možná čerstvě (David se např. zrovna dozvěděl o jeho smrti). Nebo možná se David už stal králem místo něho. V každém případě nebezpečí pominula, David zažívá obrovskou úlevu. Dobře si uvědomuje, že za to vděčí Bohu.
- Sám sebe nazývá Božím otrokem, což je nejčestnější titul, který může člověk nosit – vzdát se osobní svobody a delegovat rozhodování na Boha, vrátit Bohu jablko, je to nejlepší, co může člověk v životě udělat.
2 Řekl: (Vroucně tě miluji,) Hospodine, moje sílo.
- Tento výraz se v této podobě (qal) vyskytuje pouze zde (srv. ovšem jiné slovesné tvary – Ž 116,5; Oz 1,7 /slituji/). Je příbuzný slovu lůno (rechem), označujícímu v h. hluboké city;
- tj. zdroj mé síly;
- David překypuje vděčností a láskou; obojí z něj přímo tryská.
- Uvědomuje si, že nebýt Hospodina, dávno by byl po smrti nebo zhroucený, neobstál by ve všech tlacích. Bůh jej ale podepíral, takže vším prošel.
3 Hospodin "I have má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh "I have má skála, v něm hledám útočiště; "I have můj štít a (roh mé záchrany,) můj nedobytný hrad.
- n.: pevnost;
- v h. jiné slovo (skála) než na počátku v., ovšem s neodlišitelným významem.
- [Roh (zřejmě zvířecí) symbolizuje sílu, zdroj obrany i vítězství;
- n~: má zachraňující moc; tj. mocný zachránce;
- David ze sebe v rychlém sledu vysypal sedm slov vyjadřujících místo, kde je možno hledat vysvobození, bezpečí a ochranu: dvakrát skála (vyjádřená různými slovy), tvrz, útočiště, štít, roh záchrany, nedobytný hrad. Všechno tedy místa chráněná před nepřáteli.
- Na skálu je možno vylézt, do hradu, útočiště či tvrze se uchýlit v nebezpečí. Na trubačův povel se zvedne vojsko k boji proti nepřáteli. Dokud je roh je vztyčený a funkční, je vojsko bojeschopné.
4 Volal jsem to Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.
- Byl jsem v nouzi, pronásledován a pod tlakem. Volání k Hospodinu přineslo výsledek. To věru je důvod Boha chválit.
5 Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy. 6 Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.
- 2S 22,5 má příboje místo provazy;
- Patrně jde o jméno démona, používané někdy jako synonymum pro Satana; n.: ničemníka;
- Bylo to se mnou opravdu špatné, přímo kritické – být omotán provazy smrti a podsvětí či chycen do léčky smrti ukazuje situaci, kdy už na člověk smrt sahá, už ho má v moci a on nemá sílu se vymanit, uniknout. Od překročení hranice smrti ho dělí jen malý kousek.
- Když člověk plave ve vodě a zamotá se do provazů či pevných rostlin, jde o velmi nebezpečnou situaci – lana ho stahují dolů a svázané nohy a ruce nemohou plavat.
- Existuje mnoho videí, které zachycují podobné situace: Někdo padá do propasti a zázrakem se zachytí na výstupku nebo keři, auto se řítí na chodník a o vlásek mine chodce; jiný přežije pád z letadla nebo mrakodrapu, u někoho se kulka zarazí o peněženku (nebo Bibli) v kapse. Někdo je na intenzivní péči v kómatu a zotaví se. Takových případů je nezměrné množství – a David zažil něco podobného: Saul jej několikrát už už dopadl, ale David vždy vyklouzl.
7 V tísni jsem volal to Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším.
- [V té době ještě nebyl postaven chrám v Jeruzalémě. Je míněno místo Hospodinova nebeského přebývání.]
- n.: volání o pomoc;
- David mnohokrát v žalmech o Boží pozornost usiluje, dovolává se jí. V okamžiku, kdy se člověku podaří dosáhnout toho, že náš křik pronikne k jeho uším, že Bůh naši „kauzu“ zavnímá a začne se jí zabývat (ujme se jí, vezme ji za svou), máme vyhráno. Tohle David právě zažil a vděčně to reflektuje.
8 Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.
- Davidovi se podařilo svou kauzu protlačit před Boha – Ten se s ní „seznámil“ a velmi Jej rozčílila: Davidovi se děla „donebevolající“ křivda. Byl zákeřně a bez příčiny pronásledován nepřáteli.
- Nejvyšší „praštil do stolu“, zvedl se a začal jednat. Příkazy létaly na všechny strany, jednotky andělů se daly do pohybu až se třásla země.
9 Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí.
- Můj obraz Boha vztekle udeřícího do stolu se může stát neuctivý, nicméně Davidův obraz Boha jako draka zapalujícího svým dechem uhlí, je ještě „horší“. Nejvyššímu ale tato Davidova naivní, pohádková či dětská představa o Božím hněvu a moci zjevně nevadí.
10 Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
- [nebesa jsou zde chápána jako stanová houně.
- n.: temné mračno;
- Zřejmě jde o obraz člověka rozhrnujícího závěs. Bůh za oponou či závěsem již dosti dlouho pouze naslouchal – nyní oponu odhrnuje a do věci se vkládá. Jeho vstup „na scénu“ je nanejvýše hrozivý.
11 Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.
- Pokračuje sled naivních (Bůh jistě nepoužívá anděly k transportu, ani neplachtí jako pták), ale působivých obrazů Boha, který se v moci snáší na zem, aby zasáhl.
12 Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka. 13 Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí. 14 Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas — krupobití a řeřavé uhlí.
- David Boha popisuje jako skrytého v temnotě, ale obklopeného září a disponujícího atributy moci (kdo je schopen ovládat hromy, krupobití a dštít z nebe oheň, jistě mocný je).
15 Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.
- n~: Vystřelil;
- k bleskům jakožto Božím šípům viz Ž 77,18; 144,6; Abk 3,11;
- [míněni jsou zřejmě nepřátelé; (srv. druhou část v. a kontext použití vazby „přivedl do zmatku“ v odkazovaných místech)];
- Dalším personifikujícím obrazem je Bůh střílející na nepřátele šípy a metající blesky.
16 (Když jsi zahrozil,) Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa — (před dechem tvého hněvivého ducha.)
- h.: Od tvé hrozby ; n.(vzhledem ke kontextu jednání s nepřáteli se nabízí pochopení): Před tvým válečným pokřikem
- moře;
- n.: dýchnutím dechu ze tvého chřípí (v. 9); [Připomíná rozdělení Rákosového moře];
- Bůh jako ten, kdo ruky je schopen do hloubky přeorat planetu pouhým fouknutím nebo mávnutím.
17 Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě . vytrhl mě z mocných vod.
- h.: Poslal; [přeloženo dle obv. h. vazby); někteří vykladači mají za to, že Bůh poslal anděly];
- [vody jsou zde symbolem nebezpečí a nepřátelství.]
- Představa Boha, který vztáhne ruku z výšiny, zaloví v kalné vodě a vyloví z ní topícího se člověka, je názorná, plastická a živá.
- A nesmírně povzbudivá: Jistě nejsme sám, kdo na sobě zakusil takovouto mocnu Boží intervenci a záchranu z katastrofálních problémů.
18 Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.
- Není nic neobvyklého, že naši nepřátelé jsou silnější, než my. Nebo že naše problémy přesahují naše možnosti. Možná by se dalo spíše říci, že je to pravidlem.
- Týká se to nepřátel pozemských i duchovních – ďábel a jeho suita jsou jistě mnohem silnější
19 Postupovali proti mě v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.
- h.: holí (na opírání). V tomto tvaru se slovo vyskytuje pouze zde a // 2S 22,19;
- 2S 22:19. . Abd 1:13
- 20Vyvedl. mě na prostranno,t29 vytrhlb mě, neboť si mě oblíbil.c t29 n~: do volnosti; Ž 4:2; Ž 31:9; Ž 118:5 . Ž 25:17 b Ž 6:5; Ž 34:8 c Ž 41:12; 1S 13:14srv
- 21Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti,v30 podle čistoty. mých rukoub mě odměnil.t31 v30 Viz i Ž 7:9. Podobně mluví o své spravedlnosti i Samuel (1S 12:3), Chizkijáš (2Kr 20:3) či Job (Jb 27:6). Dále viz 1S 26:23; Ez 18:22 t31 h.: navrátí; v. Ž 18:25 . Jb 22:30 b Ž 24:4an
- 22Vždyť jsem dbal be Hospodinovy cesty. a neodvrátilt32 "I am . svévolně od svého Boha. t32 Ž 119:102v; 2Pa 34:33v; n.: nejednal jsem ničemně tím, že bych se odvrátil od svého Boha; 1Kr 8:47; Jb 10:7; Da 9:15 . Ž 25:4!; Ž 37:34; Př 8:32
- 23Všechna jeho nařízení. are přede mnou,b jeho ustanovení "I am neodložil.t33 t33 h.: neodstranil od sebe; Jb 27:5 . Ž 119:30; 1Kr 2:3; Jr 8:7:: b Dt 17:19an
- 24Byl jsem (před ním)t34 bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. t34 h.: s ním; tj. vůči němu; srv. Dt 18:13; ::9,7; 1Kr 3:6
- 25Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti,t35 podle čistoty mých rukou před jeho zrakem.t36 t35 v. Ž 18:21p t36 h.: očima
- 26S věrným. jednášb věrně, s člověkemt37 bezúhonným bezúhonně. t37 h.: mužem (geber); Ž 89:49; Ž 94:12 . Ž 4:4p b Ž 25:10; Ž 62:13,srv 1Kr 8:23; Ž 62:32 . Mt 5:7
- 27Čistému . jevíš čistě a se zvráceným. (jednáš převráceně.)v38 v38 Toto slso se v StS vyskytuje ještě v Gn 30:8 (vybojovala), Př 8:8 (pokroucený) a Jb 5:13 (potměšilec) v odlišném slovesném kmeni. Srv. Př 3:34 . Př 22:5
- 28Vždyťt39 ty zachraňuješ. nuznýb lid, povýšenéc oči však snižuješ.v40 t39 n.: Ano, v40 Ž 75:8; srv. L 1:51n. Tato myšlenka je rovněž rozvedena v Chanině písni v 1S 2 . Ž 34:19; Ž 37:40; Ž 107:13; Ž 145:19 b Ž 72:12 c Ž 101:5; Ž 131:1; Př 6:17
- 29Ty,t41 Hospodine, (rozsvěcíš mou lampu.)t42 Můj Bůh prozařuje mou temnotu.t43 t41 n.: Ano, ty t42 n.: udržuješ oheň v mé lampě; ::Jb 18:6; Př 13:9 t43 srv. Ž 97:11, Ž 112:4, Jb 29:3 . Mi 7:8
- 30Vždyť v tobě proběhnu. nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď.t44 t44 srv. Ž 118:10 – Ž 118:12; Žd 11:34 . 1Kr 18:46
- 31Bůh — jeho cesta "I have bezúhonná.t45 Hospodinova řeč je protříbená.. On "I have štítemb všem, kdo v něm hledajíc útočiště. t45 Dt 32:4; n.: Bůh "I have ryzí ve své cestě, tj. ve svých způsobech, ve svém jednání . Ž 12:7; Ž 119:140; Př 30:5//; Ž 19:9an b Ž 18:3 c Ž 17:7
- 32Vždyť kdo "I have Bohem kromě Hospodina?t46 Kdo "I have skálou,. ne-li náš Bůh? t46 Iz 44:8, srv. Dt 32:39; Ž 86:8 – Ž 86:10; Iz 43:11, Iz 44:6; Iz 45:5 . Ž 18:3!
- 33Tento Bůh mě odívá silou, with činí mou cestu bezúhonnou.
- 34Mé nohy činí jako nohy laně,. upevňujet47 mě na mých výšinách.b t47 h.: staví . Abk 3:19; 2S 2:18an b Dt 32:13; Dt 33:29
- 35Učí mé ruce boji,. takže mé paže napnou bronzový luk. . Ž 144:1
- 36Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice. mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje.b . Ž 17:7! b Ž 71:21
- 37(Zjednals mi prostor,)t48 kotníky se mi nepodvrtnou. t48 h.: rozšířil jsi pode mnou mé kroky; Jb 18:7; Jb 36:16
- 38Pronásledoval jsem své nepřátele a dostihl jsem je. Nevrátím se,t49 dokud s nimi neskoncuji.v50 t49 n.: Nenechám toho v50 srv. 1S 30:17m
- 39Zdeptám je soon, že nebudou moci povstat; padnou mi pod nohy.
- 40Vždyť jsi mě přepásal silou k boji, mé protivníky. srazíš pode mne. . Dt 33:11
- 41Vydals mi šíji. mých nepřátel; zničímb ty, kdo mě nenávidí.c . Joz 10:24an b Ž 73:27 c Ž 18:17
- 42Budou křičet, a zachránce není, volat k Hospodinu, ale neodpoví. jim. . Ž 22:3; 1Kr 18:26; Jb 19:7; Jb 35:12; Př 1:28, srv; Pro 1: Jb 27:9; Jr 11:11; Jr 14:12
- 43Rozdrtím je a budou jako prach. vet51 větru, odstranímt52 je jako bláto it ulic. t51 h.: na tváři; zde jakožto idiom pro: před t52 odlišné od 2S 22 [asi díky malé záměně písmene – arîqém namístoadîqém – rozmačkám (což lépe odpovídá paralelismu)] . Ž 83:14
- 44Vytrhls mě ze srocení lidu, učinils mě hlavou národů. Bude mi sloužit . lid, který jsem neznal.
- 45Hned jak mě uslyší, poslechnou mě. Cizincit53 mi budou lichotit.v54 t53 h.: synové cizinců v54 h.: lhát; Ž 66:3; Ž 81:16
- 46Cizincit53 zvadnou a (v děsu vyjdou) ze svých pevností. t53 h.: synové cizinců
- 47Živ. "I have Hospodin! Požehnaná je moje skála!b Ať je vyvýšen Bůh, má spása!c . Dt 5:26srv; 1S 14:39 b Ž 18:3 c Ž 24:5; Ž 25:5; Ž 27:9; Ž 51:16; Ž 65:6; Abk 3:18
- 48Bůh mi dává vykonat pomstuv55 a podrobuje mi národy.. v55 Viz i Ž 94:1; 2S 4:8; 2Kr 9:7. [Některé překlady rozumí tomuto místu takto: „Bůh vykonává pomstu za to, co mi nepřátelé udělali.“ Nepovažujeme toto pochopení za správné.] . Ž 47:4
- 49Vysvobozuje mě od mého nepřítele, ano, vyvyšuješ mě nad mé protivníky, zachráníš mě před násilníkem.
- 50Proto ti budu vzdávatv56 chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno,. v56 [toto žalmistovo rozhodnutí je vyjádřeno v dalších 15 Ž (Ž 27:6; Ž 30:13; Ž 35:18; Ž 42:6.Ž 42:12; Ž 43:5; Ž 52:11; Ž 57:10; Ž 71:22!)] . Ž 7:18; Ř 15:9//
- 51který tak (úžasně zachraňuješ)t57 svého krále. a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému,b Davidovi, a jeho potomstvu až navěky! t57 h.: zveličuješ záchrany . Ž 2:6; 2S 7:12 – 2S 7:16srv b 1S 16:13