Žalm 3

1 ⁽Žalm Davidův,⁾ když utíkal před svým synem Abšalómem.

• ČSP: [Toto celé označení je v h. u 35 Ž (často mezi Ž 3-65 a dále 101; 108nn; 139nn; 143) + 18 Ž je pouze označeno: Davidův (11; 14; 25-28; 32; 34n; 37; 52n; 61; 69n; 144n)] 
• 13× se v nadpiscích Ž objevují odkazy na situace z Davidova života (Ž 3, 7, 18, 34, 51-52, 54, 56-57, 59-60, 63, 142)
• David ve svých žalmech reaguje na události ze svého života. Davidův život byl „naštěst퓹 velmi bohatý na události, na vzestupy a pády.
• Kdyby prožil celý život jako pastýř ovcí na otcově farmě, tolik materiálu by pro svou poezii neměl.
• Bylo by zajímavé spočítat, kolikrát byl David ve svém životě nahoře a kolikrát dole.²
• Vzpoura a spiknutí vlastního syna byly bezesporu jedním z nejhorších a nejkritičtějších chvil jeho života. Vnějším nepřátelům se brání „dobře“, ale zrada vycházející z vlastní rodiny je mnohem horší.
• Navíc šlo o trest či důsledek za Davidův katastrofální hřích – cizoložstvo a s ním spojenou vraždu – a David si toho byl dobře vědom. Věděl, že pokud Hospodin od něj trest neodejme, „nemá šanci“.
• Můžeme tedy říci, že jde o naprosté dno Davidova života, navíc o dno zasloužené. Jak se tedy David modlí?

2 Hospodine, jak mnoho je mých protivníků! Mnozí povstávají proti mně. 

• David se obrací k Bohu. Bůh přitom za spiknutím stál, přinejmenším dovolil, aby se událo a bylo úspěšné. Nechává na Davida dopadat trest za jeho katastrofální hřích.
• David ale dobře ví, že není, kam jinam se obrátit. Mimo Boha není pomoci, není dovolání. Vše se děje z Jeho dopuštění. Není nikdo, kdo by mohl Boží rozhodnutí rozporovat.
• David má dost. Volá k Bohu: Je toho na mne moc! Sype se to na mě ze všech stran. Uvolnily se všechny hráze. Dovoluje si teď na mě úplně každý.

3 Mnozí ⁽o mé duši⁾ říkají: Není pro něj záchrany v Bohu. Sela.

• [Konkrétně např. Šimeí – viz 2S 16,8] 
• tj. o mně; 
• ČSP ohledně zajímavého slova Sela:
  • [71× v Ž a 3× v Abk;
  • výklad pojmu je nejistý.
  • LXX překládá: diapsalma (zřejmě ve smyslu: mezihra – ať zpívaná či hraná),
  • Vul výraz vypouští.
  • Dle žid. tradice: navždy.
  • Novodobé návrhy:
  • a) odvozeno od s-l-l (pozvednout) – hlas (tj. hlasitěji), či oči (tj. opakovat v.);
  • b) od s-l-h (ohnout / sklonit), tedy místo, kdy se shromáždění klanělo] 
• D: Moje situace je natolik kritická, že mnozí již nade mnou zlomili hůl. Říkají, že jde o můj konec, že nemám východisko – a skutečně to tak vypadá. David ale ví, že tomu tak být nemusí.
• Sebekritičtější situace se může zvrátit. Mnoho lidí, kteří prožili dlouhé a bohaté životy, má za sebou pády i vzestupy. Zažívají to byznysmeni i politikové.
• Říká se že každý úspěšný byznysmen za sebou má deset neúspěšných projektů. Nevím, jestli je to pravda, ale rozhodně na tom něco je.
• Jako příklad z politické oblasti mě napadá Winston Churchill, který za svůj dlouhý politický život zažil několik naprostých vrcholů (vítězství ve WW2) i propadů (prohra u Gallipoli ve WW1, porážka jeho strany ve volbách v červenci 1945).³

4 Ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mě. Má Slávo, pozvedáš mi hlavu.

• Již ve čtvrtém verši David svou optiku pozvedá k Bohu. Situace je velmi špatná, ale proč se tím zabývat zbytečně dlouho? Bůh to ví.
• A Hospodin Davida je ochoten ochránit. Jako štít, jenže ze všech stran.
• Boha oslovuje: Má Slávo. Pokud David mohl o nějaké slávě hovořit, pak pouze díky tomu, že Hospodin byl setrvale na jeho straně. A Hospodin byl to jediné, čím se David byl ochoten chlubit. Věděl moc dobře, že nic jiného k chlubení nebo k oslavování nemá. Jeho schopnosti, ani charakterové vlastnosti by důvodem ke slávě nebyly.
• Pozvedáš mi hlavu: David měl hlavu svěšenou, byl zkroušený. Starostí bylo moc, nepřátel bylo moc. Všeho bylo moc. Bůh k němu ale přichází, uchopuje ho za bradu a hlavu mu pozvedá: Podívej se na mě, Davide. Já jsem Bůh, já ti to všechno pomůžu vyřešit. Ochráním tě.

5 Můj hlas zní k Hospodinu, volám a he mi ze své svaté hory odpovídá. Sela. 

• Obě slovesa v tomto verši jsou v impf. Obě je možné přeložit jak časem minulým, tak časem budoucím.
• [téma volání a Boží odpovědi je pro Ž klíčové;
• David na svou nouzi reaguje modlitbou k Hospodinu – a je si jist, že Hospodin nejen slyší, ale i odpovídá.

6 ⁽Ulehl jsem a usnul. A⁾ probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.

• n.: Ulehnu, usnu a;
• Nemusím se bát si jít lehnout s tím, že mě někdo v noci zabije nebo se něco hrozného stane. Ne, můžu jít spát a mohu spát klidně, protože Bůh nade mnou bdí.
• Bůh mě podepírá, tedy když jsem na tom tak špatně, že nemůžu chodit či stát, postaví se vedle mě.

7 Nebojím se desetitisíců lidu, které se kladou kolem mě. 

• n~: spousty; n.: vojska;
• Počty nepřátel nejsou rozhodující.

8 Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, ⁽můj Bože!^) (Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům,⁾ ničemům vyrazíš zuby.

• [první z 11 těchto zvolání v Ž (Ž 7:7; Ž 9:20; Ž 10:12; Ž 17:13; Ž 35:2; Ž 44:27) + Nu 10:35]; 
• n~: Dej mi vítězství; [totožná prosba je v Ž vyslovena 11× (Ž 6:5; Ž 7:2; Ž 22:22; Ž 31:17; Ž 54:3; Ž 59:3!) + Ž 12:2!; Ž 106:47; Jr 17:14]; 1S 4:3! 
• [Zcela totožné oslovení je dále na těchto místech: Ž 22:3; Ž 25:2; Ž 40:9.Ž 40:18; Ž 42:7; Ž 71:4.Ž 71:12;  Ž 83:14; Ž 86:2; Ž 118:28 + Neh 5:19p!; srv. též Ž 7:2p!; Ž 18:3p; Ž 69:7p];
• Smysl této věty je jednoduchý: Všem mým nepřátelům rozbiješ hubu. 
• Bože, přestaň situaci pouze sledovat, vlož se do ní. Rozhodni se zasáhnout!
• Vždyť jsi mým Bohem. Já k tobě patřím, já nejsem cizí. To, co se děje, se týká člena tvé rodiny, tvého služebníka.
• Poznámka ČSP o rozbití huby je relevantní. Rozbitá čelist je vážné zranění, zvláště tehdy mohlo být nezhojitelné a katastrofální; vyražené zuby jsou také hrozné. Zvláště např. ve filmech jsou poměrně běžné situace, kdy si záporný hrdina takto brutální odplatu zaslouží.
• Nemyslím si, že bychom se takto někdy měli modlit proti člověku (i když asi by se dostatečně zlí lidé našli), proti ďáblu to ale adekvátní je. Když se děje křivda někomu bezmocnému, když si zlý někoho „příliš vychutnává“, je takováto modlitba adekvátní. Ostatně David rozhodnutí nechává na Nejvyšším – nehrne se sám do vykonání trestu.
• Je ale hodně naštvaný – nepřátelé po něm jdou brutálně, podle (jsou podlí) a hlavně zcela neoprávněně. David jim nic neudělal.

9 Spása náleží Hospodinu. Na tvém lidu it požehnání! Sela. 

• Tolik zkušeností již David měl, aby nepochyboval o tom, že odnikud odjinud záchranu očekávat nelze.
• A také dobře věděl, že je skvělé patřit do Hospodinova lidu, tedy tam, kde Hospodin koná k dobrému.

.

.

1. Pro nás čtenáře jeho žalmů ↩︎
2. Chat GPT nabídl hrubý výběr pěti dobrých období a čtyř špatných. Ve skutečnosti jich bylo mnohem více. Více v kapitole Sinusoida Davidova života v První Samuelově v sekci Biblické knihy ↩︎
3. Jak už jsem zmiňoval, kariéru plnou výkyvů za sebou měl W. Churchill. U nás má za sebou bohatou politickou kariéru s výsluními i pády např. Miroslav Kalousek ↩︎