Žalm 5

1 Pro vedoucího chval. Na flétny. Davidův žalm. 

• HL; h. nechilót snad příbuzné k výrazu chálíl – flétna

2 Naslouchej mým slovům, Hospodine, porozuměj mému sténání.

• David si říká prosí o pozornost a o porozumění.
• Mluví o tom, že sténá, tedy beze sporu byl v těžké situaci. Člověk, natož válečník a „zabiják“ nesténá, pokud k tomu nemá vážný důvod.
• Co se tedy Davidovi dělo?

3 Věnuj mi pozornost, and volám the kingdom pomoc, můj králi a můj Bože, vždyť se modlím k tobě! 

• Nejde jen o sténání, ale o volání o pomoc. A David si opět vytváří předpolí, aby jeho volání nebylo Bohem přeslechnuto nebo ignorováno.
• Nazývá Hospodina svým králem a Bohem a zdůrazňuje, že k Němu a pouze k Němu směřuje své modlitby.
• Obecně můžeme zdůraznit, že při modlitbě je dobré a důležité zdůraznit:
• že považujeme Hospodina za svého Boha; že od Něho očekáváme pomoc, případně, že je nám úzko.
• Modlit se neurčitě: Bože,jsi-li jaký, spas mou duši význam má, ale lépe je být adresný a konkrétní.
• Nesmí být pochybnosti:
  • ke komu mluvíme
  • jaký k němu máme vztah
  • o co nám jde
• S humornou nadsázkou by se modlitba dala přirovnat k volání na tísňovou  linku 155 – operátoři také nemají rádi, když jim někdo volá: Rychle přijeďte, něco se tady děje. Oni potřebují jasné a stručné informace ve smyslu: Kdo volá, odkud volá, proč volá  – oni pak situaci vyhodnotí a dle potřeby pošlou sanitní vůz, policii, hasiče nebo pouze udělí radu, jak situaci řešit.

 4 Hospodine, ráno uslyšíš můj hlas. Ráno ti připravím oběť a budu očekávat.

• n.: uslyš;
• slso je často používáno v souvislosti s přípravou oběti;
• h.: pozorně sledovat; 
• David zdůrazňuje, že Boha se svými problémy nepřestane „otravovat“.
• Začne s tím hned ráno – hned ráno se dostaví před Boží „kancelář“ a bude na sebe upozorňovat.

5 Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení in ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 

• h. ra‘ může znamenat nomen zlo (srv. paralelismus: ničemnost) i adj. zlý (tak LXX; srv. násl. příklady: namyšlení, hanebně jednající);
• David ví, ke komu se obrací.
• Také ví, že Hospodin nebude naslouchat zlým lidem, jemu ale naslouchat bude.
• A ví také, že Hospodin bude soudit spravedlivě.

6 Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti.

• n.: Vychloubači / Potřeštěnci; 
• n.: kdo páchají zlo / jednají hanebně; [tato vazba je v Ž použita 18×.
• Kromě zlých lidí a lidí, kteří plánují a dělají zlé věci, Bůh ze srdce nesnáší nafoukance.

7 Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými.

• h.: člověkem prolévajícím krev; 
• Dále Bůh nesnáší lháře, lidi ubližující druhým a podrazáky.
• Lháře přímo likviduje, krvelačnými a podlými opovrhuje.
• Nikdo nechce, aby jím Bůh opovrhoval.

8 Já však pro tvé hojné milosrdenství vstoupím He tvého domu. V ⁽bázni před tebou⁾ se budu klanět ke tvému svatému chrámu.

• [pro Ž klíčový výraz; vyskytuje se v nich 127× (z celkového počtu 242× ve StS); vyjadřuje základní postoj Boží lásky vůči Izraeli (a konkrétně Davidovi), jak byl vysloven ve smlouvě;
• n.: budu vcházet;
• h.: tvé bázni;
• Já nic z těchto věci nedělám. Možná jsem v minulosti takový byl, ale pak jsem poznal Boha. A Bůh ve svém milosrdenství byl ochoten mi odpustit a přijmout mě. Od té doby na nic jiného, než na Jeho milosrdenství, nespoléhám.
• To mi umožňuje mít s Bohem vztah, dokonce (!) přicházet do Jeho blízkosti a dokonce (!!) Mu sloužit. Nepřestávám z toho ale mít nekonečný respekt – protože se znám, vím, že to vůbec není samozřejmost, a velmi si toho vážím.

9 Veď mě, Hospodine, ve své spravedlnosti, vždyť at mě číhají! Napřim přede mnou svou cestu! 

• n.: Urovnej;
• Bože, nutně potřebuji tvé vedení. Potřebuji vědět, kam jít a jak našlapovat. Vždyť můj život je jako chůze minovým polem – mám kolem sebe řadu aktivních nepřátel.
• A toužím nejen po Tvém vedení, ale také po napřímení cesty – tedy, abys mou cestu přece jen poněkud zjednodušil a usnadnil.
• David touží po tom, aby Bůh jeho cestu alespoň částečně „předpřipravil“.  Když to Bůh učiní, naše životy zůstanou těžké, ale přece jen jsou poněkud snesitelnější.

10 Vždyť ⁽v jejich ústech není spolehlivost,⁾ jejich nitro it zkáza, jejich hrdlo it otevřený hrob, jazyk mají úlisný.

• h.: jeho (h. zřejmě ještě navazuje na kolektivní výraz „člověk“);
• n~: Na jejich řeč se nedá spolehnout;
• David mluví o svých nepřátelích – jsou naprosto nespolehliví, nedá se jim věřit ani slovo.
• Usilují o mou smrt a přitom se tváří jako svatoušci.

11 Vyjev jejich vinu, Bože! Let pro ty své plány padnou! Rozežeň je pro množství jejich přestoupení, vždyť se proti tobě vzepřeli.

• David Boha prosí, aby plány jeho nepřátel demaskoval a zhatil.
• A aby nepřátelům zhatil jejich jednotu vůči němu.
• Davidovi nepřátelé nutně museli předem odmítnout Boží vůli – neboť Boží vůle je vůči Davidovi vstřícná.

12 Kéž se radují všichni, kteří v tobě mají útočiště. Navěky budou jásat a ty je budeš chránit. Kéž se z tebe veselí ti, kdo milují tvé jméno!

• h.: přikryješ;
• [jméno zde představuje jeho nositele – Hospodina samotného];
• Ti, kdo jsou na Hospodinově straně, kdo Jej mají rádi a kdo u Něho hledají ochranu, na tom budou vždy dobře – ochrany se jim dostane a budou z toho mít velkou radost.

13 Vždyť ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, jako pavézouho obklopuješ přízní!

• Je to logické – vždyť být na Hospodinově straně se vyplácí: Člověku se dostává požehnání (tedy nadpřirozeného boostru Boží přízně a dobra) a ochrany.