1 Davidova vášnivá píseň,kterou zpíval Hospodinu ohledně Benjamínce Kúše.
- pl.); Většina ang. překladů slovo jednoduše přepisuje – „Davidův šiggajón“. Mohlo souviset se slovesem šgh – „bloudit“, a naznačovat píseň plnou zvratů, a to v citech či struktuře. Anebo mohlo jít o hudební výraz. ($)
- [O tomto člověku nevíme nic ani z Písma, ani z jiných pramenů.]
- Žalm obsahuje odkaz na konkrétní situaci z Davidova života, kdy jej napsal.
- Byla opět vyhrocená.
- David nebyl typem „mouchy snězte si mě“ – vše, co dělal, dělal na plno. Také zde jde o vášnivou píseň – představuji si Davida jako zpívajícího „folkaře“ s kytarou, zpívající vlastní tvorbu a vkládajícího do své písně celou svou osobnost (jako Glen Hansard ve filmu Once, 2007)
2 Hospodine, můj Bože, v tobě hledám útočiště! Zachraň mě před všemi mými pronásledovateli! Vysvoboď mě od nich! 3 aby nerozsápali mou duši jako lev. Odvlečou mě a nebude, kdo by mě vysvobodil.
- [Zcela totožné oslovení je dále na těchto místech: v. Ž 7:4; Ž 13:4; Ž 30:3.Ž 30:13; Ž 35:24; Ž 38:16.Ž 38:22; Ž 40:6!; + 1Kr 3:7p!; srv. Ž 3:8p!]
- [Tato prosba je vyslovena v Ž 17× (Ž 22:21; Ž 25:20; Ž 31:3.Ž 31:16; Ž 39:9; Ž 51:16; Ž 59:2!.3) + Gn 32:12; Iz 44:17] a Ž 2:12; Ž 11:1; Ž 16:1; Ž 18:3; Ž 25:20; Ž 31:2! b Ž 3:8p
- TM sg. – prav. jako kolektivní;
- [David měl jako pastýř se záchranou ovcí před lvem osobní zkušenost a vícekrát přirovnává útok nepřátel k útoku zvířat (Ž 10:9; Ž 17:12; Ž 22:22; Ž 35:17; Ž 58:7; Ž 74:19); srv. Iz 38:13; Jr 2:30; Oz 5:14; Mi 5:7; 1P 5:8]
- n.: rozervou mě na kusy; TM ptc. sg. – prav. jako kolektivní;
- Jde opět o kritickou situaci – Davidovi zase „jdou po krku“ nepřátelé. Pronásledují jej, chtějí ho nekompromisně zabít nebo zajmout.
4 Hospodine, můj Bože, jestliže jsem to spáchal, jestliže na mých dlaních opravdu lpí špatnost,
- David se dovolává Boha: Pokud jde o trest za něco, čeho jsem se dopustil, dej mi to prosím na vědomí (a změním svůj přístup).
- David měl s podobnou situací zkušenosti: Po jeho hříchu s Batšebou proti němu povstal jeho syn Abšalom a David byl také v ohrožení života. Tehdy přesně věděl, o co jde; věděl, že jde o záležitost mezi ním a Hospodinem.
- Zde si ale ničeho vědom nebyl. Žádá Boha, aby mu poslal „Nátana“, který ho s jeho eventuálním hříchem bude konfrontovat.
5 jestliže jsem odplácel zlem will, kdo se vůči mně měl pokojně, jestliže jsem bezdůvodně loupil ty, kdo . . mně měli nepřátelsky, 6 pak ať nepřítel pronásleduje mou duši, ať mě dostihne a zadupe můj život do země a mou slávu ať uvrhne v prach! Sela.
- David si ničeho opravdu vědom není.
7 Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, pozdvihni se proti zuřivosti mých nepřátel, postavse za mou věc, vynes rozsudek!
- n.: v zuřivosti proti mým nepřátelům;
- h.: vzbuď se ke mně / kvůli mně; [protože Bůh nespí ani nedřímá , není míněno probuzení ze spánku, ale z nečinnosti]; LXX a Vul čtou jako: můj Bože;
- h.: se soudem, který jsi přikázal; ($)
- Boží „povstanutí“ by bylo známkou toho, že se rozhodl v Davidově věci angažovat a zastat se ho.
8 Obklopí tě pospolitost národů; kvůli nim se navrať na výšinu!
- David by se chtěl stát jádrem národů, které budou chtít následovat Boha.
9 Hospodin rozsoudí národy. Zjednej mi právo, Hospodine, podle mé spravedlnosti a podle mé bezúhonnosti, které na mně are.
- n.: soudí;
- h.: Suď mě;
- n.: integrity;
- [h. ‘áláj někteří chápou jako Boží titul: Nejvyšší (zkrácené ‘eljôn);
- Bůh bude lidi soudit individuálně i kolektivně.
- David se jako často při apelech na Boha odvolává na svou spravedlnost a bezúhonnost. Při jeho eufemisticky řečeno nevyrovnané životní historii jde o odvážný přístup. Víme ale, že David nemluví o své dokonalosti, ale o vztahu s Nejvyšším. A ten má nezkalený a není ochoten si jej nechat zpochybnit.
- Jde o přístup hodný následování – svým vztahem k Bohu si máme (při všech svých nedokonalostech a hříších) být jisti i my. Podobný přístup měl i Jób a Bůh to také velmi oceňoval.
10 Kéž by už skončilo zlo ničemů a kéž by byl upevněn spravedlivý, Bože spravedlivý, který zkoumáš srdce i ledví.
- n~: svědomí [ledviny jsou v h. obrazem svědomí];
- n.: Spravedlivý Bůh zkoumá…
- Jistě by bylo skvělé, kdyby Bůh „udělal pořádek“. Kdyby dal veřejně najevo, kdo je spravedlivý a kdo ne; kdo má pravdu a kdo ne; kdo Mu patří a kdo ne. Jednou se to stane, ale zatím to takhle není.
- David se nebojí dovolávat své spravedlnosti a bezúhonnosti, přestože dobře ví, že Nejvyšší zkoumá srdce a ledví, tedy každé zákoutí našeho já.
- Dalo by se spíše říci, že se nebojí právě proto – svým otevřeným vztahem k Hospodinu si totiž je jist. Ví, jak problematickým člověkem je, ale zároveň ví, že tohle všechno s Bohem už dávno probral.
11 Svůj štít . v Bohu, jenž zachraňuje lidi přímého srdce.
- h.: „Můj štít je na Bohu“, tj. Bůh je můj štítonoš (= ochránce);
- Zde to David říká explicitně: Já jsem člověkem, který má vůči Bohu přímé srdce – proto na Boha mohu plně spoléhat.
12 Bůh it spravedlivý soudce, Bůh je rozhořčen každý den.
- Bůh je soudce – On rozhoduje, kdo jedná správně a kdo nikoliv.
- A není soudcem, který by byl odtažitý a neangažovaný – své „kauzy“ velmi prožívá a zlo ho zlobí.
13 Jestliže . neobrátí, bude si brousit meč; napne luk a bude mířit.
- [neurčením osob (podmětu) h. text umožňuje dvojí pochopení: a) Jestliže se ničema (v. 10) neobrátí, sám Bůh proti němu připraví zbraně; anebo b) ničema si připravuje zbraně, ale chystá je vlastně proti sobě (v. 17)]; $
- h.: šlápne [- protože luk se napínal tak, že se na jeden jeho konec šláplo]
- Z toho, že se hovořilo o Bohu soudci, by možná šlo usoudit, že Bůh dává hříšníkům čas k pokání. Pokud jej nevyužijí, osobně se na ně oboří.
14 Připraví si smrtící zbraně, z šípů udělá hořící střely.
- n.(záleží na pochopení významu verše – v. Ž 7,13p): proti němu / sobě;
- Pokud zůstaneme u našeho chápání, Boží zásah vůči nekajícím hříšníků bude drsný a smrtelný.
15 Hle, kdo počal špatnost, otěhotněl trápením a porodil klam.
- Ten, kdo dovolí, aby se špatnosti usídlily v jeho srdci, dělá velkou chybu. Zlé myšlenky v jeho srdci budou růst a rozvíjet se. A nakonec po době „těhotenství“ přinesou své plody: Trápení a klam.
- Žádné štěstí své „matce“, svému nositeli nepřinesou. Byl obelhán – nic z toho nebude, odměnou takovému člověku bude trápení.
16 Vykopal cisternu a vyhloubil ji, a upadl do jámy, kterou udělal. 17 Jeho trápení se mu vrátí na hlavu a na temeno mu padne jeho násilí.
- n.: jámu; h. bór;
- tj. to, které on působí druhým;
- Přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ má tedy biblický původ.
- Smysl je jasný – pokud plánujeme zlo vůči druhým, Bůh dohlédne na to, aby se nám samotným stalo tak, jak jsme chtěli pro druhé.
18 Budu vzdávat chválu Hospodinu za jeho spravedlnost a budu opěvovat jméno Hospodina, Nejvyššího.
- [toto rozhodnutí je v Ž vyjádřeno 22×;
- [Toto Boží jméno se v Ž vyskytuje 20×]
- David Boží soudcovskou roli oceňuje, je za ni vděčný. Je z ní přímo nadšený – chce o ní zpívat oslavné písně.