1 Každý velekněz, který je brán z lidí, bývá ustanoven pro lidi (v Božích věcech), aby přinášel dary a oběti za hříchy.
- ř.: v tom, co k Bohu
- n.: obětoval;
- Taková je role velekněze – k tomu je vybrán a ustanoven: Přinášet Bohu dary a oběti za hříchy.
- Lidé to nemohou dělat sami za sebe, je k tomu ustanoven „profesionál“, vhodný člověk.
2 Dovede být mírný vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí.
- n.: jednat umírněně; HL
- n.: chybujícím;
- Takový velekněz vybraný z lidí má pro ostatní pochopení. Velmi dobře si totiž uvědomuje, že na tom je stejně jako ti, za které obětuje, tedy že je také slabý a se sklonem k hříchu.
- Když je někdo nevědomý, nemá informace nebo je nechápe.
- Když je někdo bloudící, je na špatné cestě. Je pomýlený.
- K takovým lze přistupovat tvrdě nebo mírně. Tvrdý velekněz: Jsi hloupý a pomýlený, není ti pomoci, nebudu se tebou zabývat, lámu nad tebou hůl. Nebo mírný: Je mi líto, jak na tom jsi, mám pro tebe pochopení, rád ti pomůžu.
- Je obklopován slabostí svojí, ale i slabostí lidí kolem sebe
3 A kvůli ní musí přinášet oběti za hříchy nejen za lid, ale i za sebe.
- Kvůli ní rozumí se kvůli slabosti.
- Kněz se tedy skrze svou funkci nevymyká ostatním lidem.
4 Tuto čest si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron.
- Jak je možno se stát knězem? Pouze skrze povolání. Bůh sám člověka musí oslovit s nabídkou.
- Tuto funkci si nelze žádným způsobem uzurpovat.
- Dá se předpokládat, že když si Bůh vyhlíží kandidáty, které by oslovil s nabídkou kněžské „funkce“, zohledňuje ochotné srdce a jiné parametry. Jistě je možno se Bohu v modlitbě izajášovsky „nabízet“ (Pošli mě).
5 Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.‘
- Jako se nikdo nemůže o své vůli „natlačit“ do role kněze, stejně do této role „nepasoval“ sám sebe ani sám Ježíš.
- Byla to Boží iniciativa ustanovit veleknězem Ježíše z Nazareta
6 Jak říká i na jiném místě: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘
- Tím jiným místem je Ž 110,4.
- Zde je tedy v Písmu předpovězeno, že Bůh se rozhodl ustanovit Krista veleknězem.
- Co znamená Melchisedechův řád? Do určité míry je to tajemstvím, nicméně v principu jde o to, že za Abrahamových dob žil někdo, kdo velekněžskou funkci vykonával a ustanovil pro ni pravidla.
- Co to bylo za člověka, kde se vzal a co vlastně dělal, nevíme. Jisté je, že znal Hospodina a sloužil mu.
- Vždycky v dějinách žili takoví lidé.
7 On ve dnech svého (pozemského života) s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost.
- ř.: těla
- ř.: silným
- ř.: přinášel;
- n.: úzkost / bázeň před Bohem;
- Jde o řecké slovo ἱκετηρία, ας, ἡ [hiketéria] s významem naléhavá / úpěnlivá prosba. Vyskytuje se v Písmu pouze zde.
- Je zřejmě myšlena především naléhavá noční modlitba v Getsemane. Ježíš se ale k Otci podobně pravděpodobně modlíval opakovaně.
- Že Otec Ježíše mohl zachránit od smrti je nepochybné.
- Autor uzavírá, že to také učinil. Vyslyšení ale bylo jiné, než bychom očekávali: smrt na kříži Kristus (kvůli nám) podstoupil, záchrana před smrtí se udála až potom skrze vzkříšení.
- Skrze svou bohabojnost: Kristova smrt byla totálně nespravedlivá, neexistoval pro ni nejmenší důvod, ďábel pro ni neměl žádný „záchytný bod“. Bůh proto tento nespravedlivý rozsudek vzkříšením zvrátil. A jako „vedlejší produkt“ Kristovy smrti a vzkříšení „vyplynula“ i spása lidí.
8 Ačkoli has byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl.
- Napsat o Ježíší, že se něco naučil, je nečekané.
- Autor si to uvědomuje, ale trvá na svém: Ano, uvědomuji si, že mluvíme o Božím Synu. Ale opravdu i on se potřeboval něčemu naučit.
- Čemu? Poslušnosti. Ježíši poslušnost Bohu nebyla vrozená? Ano i ne. Schopnost hřešit Kristus bezpochyby měl. Na rozdíl od nás lidí, ale měl i schopnost nehřešit. Mnohokráte ve svém životě stál před rozhodnutím, zda Boha poslechnout (od pokušení na poušti až po getsemanskou zahradu).
- Intenzita zkoušek se přitom zvyšovala. Pro poslušnost se rozhodl jednou na počátku, pak se rozhodoval znovu opakovaně až po závěrečné finále. Podřizování vlastní vůle vůli Boží přinášelo utrpení, ale také uspokojení a štěstí1.
- I my poslušností rosteme a učíme se.
9 I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,
- Ježíš tento proces vlastní výuky či výchovy dotáhl do dokonalosti. Byl poslušný až na kříž a tím všem následovníkům vybojoval věčnou záchranu.
10 když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova.
- Právě pro tuto Jeho dokonalou poslušnost si Jej Bůh vybral jako velekněze lidského pokolení
11 O něm (máme mnoho co říci) . je to obtížné slovy vysvětlit, protože jste se stali (línými ke slyšení)
- ř.: (jest) nám mnohé slovo;
- ř.: línými ušima;
- Autorova mysl překypuje nadšením nad hloubkou a velikostí Kristova díla. Napadají ho další a další souvislosti a způsoby, jak je popsat a vysvětlit. Uvědomuje si ale, že čtenáři by ho nebyli schopni následovat.
- Je to škoda, povzdechne si – tohle je ještě mimo vaše možnosti. Ale nemuselo by být, kdybyste o těch věcech sami pořádně přemýšleli. Vám se ale nechce, spokojujete se jednoduchými základními pravdami.
12 Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm.
- n.: principy;
- Váš duchovní růst je pomalý. Možná dokonce regredujete, byli jste už dál a zase jste se propadli níže.
- Jak jsem říkal, je to škoda, povzdechává si autor: Růst v poznání má být přirozený a setrvalý, ne přerušovaný a plný pádů.
- Autor přirovnává chápání Písem a Božích pravd k výživě dítěte od narození po dospělost. Základní Boží pravdy jsou mateřským mlékem či kašičkou. Ty logicky nasává čerstvě obrácený věřící.
- Hluboké Boží pravdy jsou jako šťavnatý steak – ten dokáže vychutnat pouze dospělý. Kdo i v dospělosti nestráví nic jiného, než „kašičku“, je v něčem v nepořádku.
- Bůh hledá lidi schopné hlubšího pochopení Písma a Božích pravd. Očekává, že takoví lidé budou mezi jeho dětmi dozrávat.
- Být stále vyučován, stále předmětem péče je znakem nezralosti. Spolu s autorem si nelze, než povzdechnout, že situace v dnešních sborech není příliš odlišná.
13 Neboť každý, kdo (potřebuje mléko), it nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně.
- ř.: se účastní mléka (‚je na mléku‘);
- Křesťan, který i po letech potřebuje stále dokola slyšet, ujišťovat se, např. že Kristus zemřel za jeho hříchy, že jsou mu odpuštěny atd., atp., je opravdu nezralý.
14 Pro dokonalé je však tuhý pokrm, pro ty, (kteří mají smysly návykem vycvičeny) k rozsuzování dobrého a zlého.
- n.: dospělé / vyspělé;
- ř. hexis, HL, zn.: ‚chování / stav / povaha / podstata / způsob života / zvyk‘
- n.: kteří vzhledem k svému stavu mají smysly vycvičeny;
- Cílem je rozsuzování dobrého a zlého, tedy schopnost hodnotit, vyhodnocovat přicházející informace. K tomu je zapotřebí být pevně zakotven v Písmu.
- Je třeba znát celou radu Boží, tedy číst Písmo celé. Lidé, kteří čtou pouze Novou smlouvu nebo dokonce jen své oblíbené pasáže, nemohou získat komplexní pochopení Božího pohledu na věci a Jeho charakteru. Hospodin je Bohem soudu i Bohem lásky, Bohem, který smetl lidstvo potopou i tím, který poslal na kříž svého Syna.2
- Jak této zralosti dosíci? Cvičením smyslů: tedy tréninkem, používáním. Nepoužívaný orgán atrofuje, krní. Studiem Písma se naše schopnosti rozvíjejí.
- Čtení Písma se nám musí stát návykem. Návyk je věc, kterou děláme automaticky a pravidelně. Návyky jsou špatné i dobré. Zbavit se špatného či získat dobrý návyk vyžaduje mnoho týdnů úsilí.
- Našim návykem se musí stát studium Písma. Bez toho zralosti nelze dosáhnout.
Říká se, že v době reformace znala každá česká selka Písmo lépe než římský biskup. Česko bylo zemí písmáků. Kéž by se tato doba zase vrátila. . . .