Židům – kapitola 7

Vít Šmajstrla

Židům – kapitola 7

1 Tento Melchisedech, král Sálemu, kněz Boha Nejvyššího, který se setkal s Abrahamem, když se  navracel od porážky králů, a požehnal mu,

  • Melchisedech je záhadnou postavou SZ. Vyskytuje se hluboko v dějinách, v dobách počátků víry, kdy Bůh po potopě znovu začíná budovat své dílo na planetě skrze praotce víry Abrahama.
  • Ukazuje, že existovaly i jiné linie uctívačů Hospodina, než ty, které jsou zaznamenány v Písmu jako hlavní – tedy hlavně linie abrahamovská. Již v době, kdy Abraham byl Bohem osloven a zvažoval svůj první krok víry (odchod z domoviny), existovalo království, jehož král také osobně znal Hospodina.

2 . kterému také Abraham oddělil ze všeho desátek, je nejprve podle překladu ‚král spravedlnosti‘, dále pak i král Sálemu, což znamená ‚král pokoje‘. 

  • A musel znát Hospodina dobře – vždyť Abraham v něm okamžitě rozpoznal „spřízněnou“ duši. Při svém setkání si „padli do noty“. Melchisedech stejně tak rozpoznal Božího muže v Abrahamovi.
  • Desátek není maličkost – nedáváme jej nikomu, kdo toho není hoden. V naprosté většině případů dáváme desátek přímo Bohu (resp. Jeho služebníkům, jak uvidíme).
  • Abraham okamžitě rozpoznal, že jde o Hospodinova ctitele a chtěl jej poctít, vzdát mu úctu.
  • Melchisedechovo království, kterému vládl, mělo jméno „Šalom“, tedy Boží pokoj. Jak to tam asi vypadalo? Bylo to město? Jak vzniklo? Jak to, že se udrželo? Jak to, že o něm nevíme více? Jak zaniklo?
  • Je velmi pravděpodobné, že Melchisedech byl ve skutečnosti samotným Kristem, který se „vypravil“, aby se se svým novým ctitelem osobně setkal a povzbudil jej.
  • (Abraham se pak setkal s Kristem ještě znovu při návštěvě tří mužů cestou do Sodomy1)

3 Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; a tím je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy. 

  • Autor tím zřejmě říká, že Melchisedechovi nic nevíme, neumíme ho zasadit do historických souvislostí.
  • Žádný člověk nemůže být bez rodičů a mít časově neomezený život – z toho vyplývá, že zřejmě jde o samotného Božího Syna. Vymyká se našim znalostem a představám.

4 Hleďte, jak veliký it ten, jemuž [i] patriarcha Abraham dal desátek z kořisti. 

  • Jak jsme řekli – desátek se nedává leckomu. Pokud v něm Abraham rozpoznal někoho, kdo je desátku hoden, o mnohém to svědčí.

5 A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají příkaz brát podle Zákona desátek od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i all vyšli z beder Abrahamových. 

  • Z Mojžíšova Zákona víme, že těmi, kdo na desátky mají legitimní právo, jsou levité – ti mají přikázáno či povoleno desátky pro sebe od svých bratrů vybírat. Jsou na ně navíc odkázáni. Takto to Bůh určil. .

6 Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, obdržel desátek od Abrahama a požehnal tomu, který měl zaslíbení.

  • Ale to není Melchisedechův případ – on nebyl Židem, natož levitou, on nedostal desátek ze stejných důvodů, jako ho dostávají levité.
  • „Oplátkou“ Abraham obdržel požehnání.
  • Abraham už v tu dobu měl od Boha slib. Nyní ještě obdržel požehnání.

7 Není sporu, že nižší (přijímá požehnání) od vyššího. 

  • Asi ano. Záleží na tom, co požehnání je – pokud jde o pouhé „přání dobrého“, může je poskytovat kdokoliv komukoliv.
  • Ale požehnání, které znamená opravdovou Boží přízeň, které zakládá opravdovou změnu života a Boží jednání, takové požehnání může dávat pouze ten, kdo jím „disponuje“.

8 A zde přijímají desátek smrtelní lidé, tam však někdo, o němž se svědčí, že žije.

  • Zřejmě se myslí, že levité jsou smrtelní, kdežto Melchisedech smrtelný nebyl. Zřejmě opravdu šlo o Krista.

9 Lze také říci, že skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky. 10 Vždyť byl ještě v bedrech otcových, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

  • Autorovy konstrukce začínají nabírat na složitosti (cílem stále je prokázat, že Ježíš je legitimním veleknězem křesťanů): Podívejme se na věc ještě z jiného pohledu- Abraham byl prapradědečkem Léviho (Abraham – Izák – Jákob – Lévi).
  • Autor říká, že jestliže pradědeček dal desátek, nějakým způsobem se na tom desátku podílel i jeho prapravnuk. Nenapadlo by mě to, ale proč ne.
  • Abraham byl určitým „inverzním“ způsobem z rodu Levi – rod Levi v něm byl obsažen.

11 Kdyby tedy byla dokonalost skrze levitské kněžství — neboť na jeho základě lid dostal Zákon — proč by ještě bylo potřeba, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nebyl jmenován podle řádu Áronova? 

  • Autor říká: Kněžství tak, jak bylo nastaveno v Mojžíšově Zákoně, není univerzální a dokonalé. Není schopno lidem zajistit spásu. Kdyby bylo, nebylo by třeba Mesiáše a už vůbec ne nějakého Melchisedecha – vše bychom měli vyřešeno skrze Zákon a áronské kněží.

12 Neboť mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.

  • Jestliže ale kněžství skrze Árona a jeho potomky není univerzální a vše řešící, je to problém – ukazuje to, že ani sám Zákon neřeší vše. Není schopen zajistit univerzální spásu lidem.
  • Abychom do rámce Božího plánu mohli zařadit i Krista jako velekněze, musíme pozměnit Zákon – uznat, že mohou existovat i kněží pocházející z jiné linie, než áronovské (o čemž se Zákoně nic neříká).

13 A ten, o němž se toto říká, patří k jinému kmeni, z něhož nikdo nesloužil u oltáře. 14 Je přece dobře známo, že náš Pán pochází z Judy, a vzhledem k tomuto kmeni Mojžíš nic neřekl o kněžích. 

  • Ježíš byl z kmene Juda a tento kmen nikdy žádné kněžské povolání ani ambice neměl.

15 A je has ještě mnohem zřejmější, povstává-li podle podobnosti Melchisedechovy jiný kněz, 16 který není podle zákona (tělesného nařízení), nýbrž podle moci neporušitelného života.

  • je tím míněno nařízení o tělesném původu (anebo Zákon všeobecně);
  • Autor se dopracovává k jádru své myšlenkové konstrukce: Chce dokázat, že Ježíš je legitimním knězem a veleknězem. Podle Zákona jím být nemůže – na to nemá správný kmenový původ. Je jím ale podle jiného zákona, podle jiné linie. Je knězem v linii Melchisedechově.
  • Proto Bůh poslal Melchisedecha vstříc Abrahamovi – aby Abraham poznal (a zaplacením desátku uznal a potvrdil), že existuje pravé kněžství. A toto pravé kněžství, že on uznává a vztahuje se k němu.
  • Na tomto základě, my novozákonní věřící uznáváme Krista za svého legitimního velekněze2.
  • Je to pěkné, jak má Bůh vše „pohlídané“ a pod kontrolou. Mesiáš musel být z kmene Judova3, což pro jeho potenciální kněžství bylo neřešitelným problémem. Bůh tento problém elegantně vyřešil4.
  • Ustanovení Mojžíšova Zákona jsou nazvána zákonem (tělesného nařízení)tedy něco, co není nejvyšší kvality, dokonalé a dokonale trvanlivé.
  • Kristus a Jeho kněžství fungují podle vyšších dokonalých principů – podle moci neporušitelného života.

17 Neboť [se o něm] svědčí: ‚Ty jsi kněz (na věčnost) podle řádu Melchisedechova.‘

  • Toto je zapsáno v Ž 110, 4 Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka. 
  • Toto psal David, tedy někdo, kdo žil mezi Abrahamem a Kristem. Když tato slova psal, věděl toho o budoucím Mesiáši málo. Co (na koho) si myslel, když tato slova zapisoval? Zřejmě na sebe. Ostatně Mesiáš později povstal z jeho rodu, což David tušil.
  • A David sám vykazoval některé kněžské rysy.

18 (Tím se sice ruší předchozí nařízení pro jeho slabost a neužitečnost — 19 vždyť Zákon nic nepřivedl k dokonalosti — uvádí se) však lepší naděje, skrze niž se přibližujeme  k  Bohu.

  • Stará neřízení se ukázala pro spásu jako nedostačující – byla pouze ochutnávkou, pomocníkem k pochopení principů. Byla užitečná pouze přechodně a částečně (kdo chtěl, i skrze tato nedokonalá nařízení cestu k Bohu nalezl).
  • Ve vhodný čas pak byla stará nařízení upgradována na nová. Ta již dokáží člověka opravdu „dostat k Bohu“ dokonalým způsobem.

20 A tím více, že se to nestalo bez přísahy — neboť oni vskutku jsou kněžími bez přísahy, 21 kdežto on s přísahou od toho, který mu řekl: ‚Přísahal Pán a nebude toho litovat: Ty jsi kněz na věčnost [podle řádu Melchisedechova].‘

  • Autor svou argumentaci podepírá ještě další pohledem: v Žalmu 110 je napsáno, že Hospodin informaci o (Kristovu) kněžství podle Melchisedechova řádku stvrdil přísahou.
  • To u levitů nebylo – nové kněžství je proto stvrzeno silněji, než to původní. Možná proto, aby byl „upgrade“ všeobecně akceptován.

22 tím spíše se stal Ježíš [riches] ručitelem lepší smlouvy.

  • Smlouva stvrzená přísahou je tedy lepší a pevnější, než ta bez ní.

23 A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali. 24 Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství. 

  • n.: k., které nepřechází na jiného;
  • Dalším důvodem, proč je Kristovo kněžství lepší, než to původní áronovské (kromě odpřísáhnutí), je to, že kněží byli smrtelní a museli tedy být průběžně „obměňováni“. Kristus je ale věčný

25 Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

  • Jeho věčnost tmu samozřejmě dává lepší možnosti, jak lidem pomáhat.
  • Kdykoliv se někdo rozhodne, že Jej požádá o zprostředkování přístupu k Bohu, není to pro Krista problém – nerozhoduje, kde ani kdy ten člověk žije – Kristus je mu vždy „k dispozici5„.

26 Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků,  ten, který  se  stal vyšším nad nebesa

  • Jaký je tedy ten „vhodný“ velekněz, který dokáže zachránit ty, kdo k němu přijdou, a uvést je k Bohu? Jaký nám byl „přiměřen“, jak překládá Pavlík? Jaký byl přiměřený tomu, jací jsme? Naší hříšnosti a slabosti?
    • svatý: zcela čistý a pro tento úkol oddělený. To Kristus beze sporu je.
    • bezelstný: Pavlík: prostý zla, VW: harmless, ESV: innocent, řecky ἄκακος, ον  [akakos]
      (jsoucí) bez falše, bezelstný; nevinný [2 výskyty]. (Druhý výskyt v Ř mluví o klamání bezelstných lidí). Kristus takový jistě je – je otevřený, naprosto přímý, jak věci říká, tak je myslí.
    • neposkvrněný: na velekněze se nesmí „uchytávat“ zlo. Musí vůči němu být odolný, být hříchem „neznečistitelný“. Je to důležitá kvalifikace – jinak by musel řešit především sám sebe a neměl by prostor na ostatní.
    • oddělený od hříšníků: Stejný důvod – velekněz nesmí být zaneprázdněn řešením svých vlastních hříchů. S lidmi musí být „na stejné lodi“ ve všem, kromě hříchu.
    • vyšší nad nebesa: velekněz schopný řešit lidský hřích musí být „někdo“, opravdu vysoce postavená osoba. Někdo s přístupem k samému Bohu.
  • Nikdo menší být lidským veleknězem (tedy zástupcem lidí před Bohem) nemůže.

27 . který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy . potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. 

  • Sebe řešit tedy nemusí a za lid přinesl oběť jednou provždy.

28 Neboť Zákon ustanovuje a velekněze lidi mající slabosti, ale slovo (přísežného ujištění), které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna, který se stal dokonalým veleknězem na věčnost.

  • Shrnutí všeho: Ježíš byl ustanoven veleknězem
    • novým způsobem (nezávisle na Zákoně)
    • je dokonalý (na rozdíl od lidí, kteří mají slabosti)
    • Boží přísahou
    • na pořád.

.

.

  1. srv. Asher Intrater ↩︎
  2. Přestože není z kmene Lévi ↩︎
  3. Proč musel být z tohoto kmene? Protože je to napsáno v Písmu. Proč to tam tak napsáno? Zřejmě si to Juda něčím ve svém životě „zasloužil“ ↩︎
  4. Má to nadpřirozenou „vůni“ Božího řešení ↩︎
  5. Myšleno bez negativní konotace – Ježíš není sluha, který čeká, až si na Něho vzpomene, aby mu posloužil. ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení