1 Andělu sboru v Sardách napiš: ‚Toto praví ten, který má sedm duchů Božích a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý.
- [bohaté a slavné město, metropol starověkého království Lydie; prav. totožné se Sefaradem v Abd 1,20; v blízkosti dnešní vesnice Sart];
- Ježíš píše do dalšího sboru, opět velkoměstského.
- Ježíš píše lidem v sardském sboru, ale možná také sborovému strážnému andělu.
- Situace sboru nebyla dobrá.
- Jak Ježíš sám sebe představuje? Jako toho, který má sedm duchů Božích a sedm hvězd: Ježíš říká, že s naprostou autoritou disponuje církvemi a jejich strážnými anděly.
- Co říká? Nejprve „Znám tvé skutky„: Opět zdůrazňuje, že se situaci v sardském sboru dokonale obeznámen.
- Následuje těžká výčitka: máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý. Sardský sbor existoval, byl na svém místě, nějak „fungoval“ – ve skutečnosti ale v Božích očích už byl mrtvý. Jako by nebyl. Formálně existoval, ale svou funkci Boží církve nevykonával.
- Zjišťujeme (s překvapením), že něco takového je možné – že některé sbory nebo církve, přestože formálně existují, v Božích očích už nikoliv – jsou mrtvé.
- Jak je to možné? Jak to v takovém sboru vypadalo? Jak to tam chodilo? Co bylo problémem sardských křesťanů? Jak bychom se tam cítili? Šlo o malý skomírající sboreček nebo o „normálně vypadající církev? Jak vypadaly bohoslužby? Byly formální a suché? Poznal člověk na první pohled, že něco není v pořádku?
- Pravděpodobně nebo spíše jistě takové sbory existují i nyní. Které to jsou? Není to zrovna ten náš?
- Jak se to pozná? Některé sbory se mohou „v komatu“ jevit na první pohled – málo lidí, dusivá atmosféra, mrtvá kázání. Naopak existují sbory, kde to zdánlivě „frčí“, duchovně ale přitom jde o bídu.
- První pohled ale nemusí být vypovídající – jsou sbory, které jsou malé a přesto věrné. Navíc každý sbor prochází různými obdobími – obdobími poklesů a vzestupů, krizemi i vzepětími, duchovními útoky a tlaky.
2 Buď bdělý a upevni to, co ještě zbývá (a je) na umření, neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné před mým Bohem.
- ř.: co bylo;
- ř.: naplněné;
- Možná v předcházejícím verši Ježíš trochu „přeháněl“ s cílem křesťany ve Smyrně probrat z letargie – sbor ještě není úplně mrtvý, pouze v „posledním tažení“ či v komatu. Smrt, tedy zánik mu ale rozhodně každou chvíli hrozí.
- Ježíš nad sborem neláme hůl, nenechává ho zmizet z povrchu zemského i fakticky, když už duchovně mrtvý skoro byl.
- Naopak – nabízí řešení, východisko z nouze. Jaké?
- Bdělost: Tedy, aby se věřící probrali z letargie, uvědomili si svou situaci a začali něco dělat. Jako cestující na lodi, kteří klidně spí nebo dřímou, když vtom jsou vzbuzeni informací, že loď se potápí. Najednou je ospalost pryč, všichni vyskočí a začnou se záchrannými pracemi – ucpávají díry, vylévají vodu, apod.
- Upevnění toho, co ještě zbývá (a je) na umření: Ježíš doporučuje začít stavět na tom, co je ve sboru ještě úplně nezaniklo; co ještě jakžtakž funguje.
- Jde o pokyn podobný teorii tzv. „přirozeného růstu církve“ (Natural Church Development, NCD) od Christiana A. Schwarze. Ten identifikuje osm základních kvalitativních charakteristik zdravé a rostoucí církve. Tyto oblasti jsou hodnoceny na základě principu, že církev roste přirozeně, pokud se všechny její aspekty vyvíjejí vyváženě a nejslabší oblast není brzdou celkového růstu.
- Teorie přirozeného růstu církve (Natural Church Development, NCD) od Christiana A. Schwarze identifikuje osm základních kvalitativních charakteristik zdravé a rostoucí církve. Tyto oblasti jsou hodnoceny na základě principu, že církev roste přirozeně, pokud se všechny její aspekty vyvíjejí vyváženě a nejslabší oblast není brzdou celkového růstu. Klíčovým principem je práce na nejslabším článku (tzv. „minimální faktor“), protože právě ten brání dalšímu přirozenému růstu.
- Těchto osm oblastí obnáší:
- Posilující vedení (Empowering Leadership) – Vedoucí církve nemají jen řídit, ale spíše vybavovat a povzbuzovat ostatní k tomu, aby využívali své duchovní dary.
- Nadšená spiritualita (Passionate Spirituality) – Živá víra a osobní vztah s Bohem, který se projevuje nadšením a angažovaností.
- Funkční struktury (Effective Structures) – Struktury a organizace církve by měly být pružné a efektivní, aby podporovaly růst, nikoli jej brzdily.
- Inspirující bohoslužby (Inspiring Worship Service) – Bohoslužby by měly být živé, smysluplné a oslovující, aby věřící i návštěvníci zakoušeli Boží přítomnost.
- Celostní malá společenství (Holistic Small Groups) – Malé skupinky, které podporují duchovní růst a vzájemné vztahy mezi věřícími.
- Evangelizace zaměřené na potřeby služba (Need-Oriented Evangelism) – Evangelizace zaměřená na skutečné potřeby lidí
- Láskyplné vztahy (Loving Relationships) – Autentické, srdečné a podpůrné vztahy mezi členy církve, které vytvářejí atmosféru přijetí a jednoty.
- Zapojení podle duchovních darů (Gift-Based Ministry) – Každý věřící by měl sloužit podle svých duchovních darů.
- Těchto osm oblastí obnáší:
- Neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné před mým Bohem: Ježíš zjevně očekával, že skutky Smyrňanských před Bohem úplné (kompletní) budou. Co to znamená mít před Bohem úplné skutky? Naše skutky jsou úplné, pokud to, co děláme, Bůh hodnotí jako „odpovídající“ naší situaci. To, že děláme to, co za dané situace dělat můžeme a máme.
- O co jde konkrétně, je samozřejmě individuální. Bůh navíc vždy velmi dbá na přiměřenost – je-li lidí ve sboru pár, neočekává od nich, že budou dělat totéž, co sbor se stovkami členů.
- Jde o obecný princip aplikovatelný i individuálně na každého jednotlivého křesťana – každý jednotlivec má věci, které od něho Bůh žádá, aby zlepšil. Ať je to nemohoucí senior na lůžku nebo mládenec na vrcholu sil, každý má ve svém životě oblasti lepší, horší i oblasti skomírající, které potřebuje zlepšit.
3 Připomínej si jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej "I have a učiň pokání. (Neprobudíš-li se), přijdu jako zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.
- n.: Pamatuj;
- n.: Nestaneš-li se bdělým;
- Jak to udělat, aby byl člověk motivován k takové změně? Resp. jak postupovat, když je některá oblast v mém životě z Božího pohledu na „odúmrť“?
- Za prvé: připomínat si, jak jsme Ježíšovo the word about přijali a slyšeli. Jinými slovy vrátit se k „základům“, připomenout si, jak jsme se s evangeliem setkali a přijali ho. Jak to může pomoci? K čemu je dobré vracet se zpátky? Ve chvílích krizí a útlumů je to velmi povzbuzující. Když se díváme na naše životy zpětně, vidíme nad sebou zřetelněji Boží otcovskou ruku, připomeneme si, z čeho jsme vyšli, apod.
- To, že jsme Slovo Boží slyšeli . přijali, nestačí – je třeba je také zachovávat. Teoretická znalost, dokonce ani přitakání nestačí – to ještě není křesťanství.
- A pokud jsme zachovávání Božího slova zanedbali, je třeba z toho učinit pokání – tedy přiznat to, přijmout odpuštění a věc změnit.
- Neprobudíš-li se: Pokud se sbor po Ježíšově varování neprobudí, nevzpamatuje, nebude se kát, nezmění svůj přístup, přijdou důsledky. Jaké budou?
- the přijde jako zloděj, bez toho, aby křesťany dopředu upozornil a dopředu varoval. Jasné je, že Ježíš v tom případě přijde nečekaně a bez varování. Lidé ve sboru si budou spokojeně žít – a najednou se něco stane. Co ale Ježíš bude dělat?
- To není upřesněno – Ježíš se do situace ve sboru razantně vloží, nějak zasáhne. Na nekajícné křesťany dopadne Boží ruka. V čem spočíval jejich hřích a v čem bude spočívat trest, není uvedeno – může ale „klidně“ jít o konec sboru. Ježíš pohne svícnem a je hotovo.
4 Máš však v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha; ti budou se mnou chodit v bílých šatech, protože jsou toho hodni.
- ř.: jmen; Ježíš je tedy samozřejmě zná jménem.
- Ve sboru existovalo několik lidí, kteří se „vymykali“. Kolik jich bylo? Více, než jeden jistě. Tři? Čtyři neb pět? To jsou číslovky, které mě napadnou, když se řekne „několik“ (oliga onomata) . Deset už je na „několik“ moc. Pokud by ale sbor byl velký, mnohasetčlený, mohlo by jít i o nižší desítky lidí?
- (V medicíně se oligos používá spíše, když je něčeho málo. Běžně se také používá slovo oligarcha).
- Tyto osoby se lišily od zbytku sboru tím, že neposkvrnily svá roucha – neúčastnily se tedy něčeho znečišťujícího, zatímco ostatní ano. O co mohlo jít? Mohli se znečistit venku (mimo sbor), ale spíše šlo o něco, co se dělo uvnitř.
- Sbor se mohl zapojovat do modlářských hostin. Např. někdo pozval křesťany na nějaký festival spojený s obětováním modlám, a sexuální rozvolněností – všichni křesťané ze Sard až na pár výjimek se ochotně zúčastnili. (Sardy byly údajně známé uctíváním pohanských božstev, zejména bohyně Kybelé).
- Sexuální nebo jiná nečistota se ale mohla provozovat i ve sboru samotném. Město bylo údajně bohaté, rozmařilé a dekadentní. Křesťané mohli ztratit rozlišení a sílu vzdorovat okolí – a začít žít promiskuitně, tolerovat nevěru, homosexualitu nebo jinou zvrácenost.
- Vzhledem k tomu, že sbor je nazván „mrtvým“ mohla se většina sboru provinit duchovní laxností nebo pouze formální vírou, kdy zbylo pouze pár lidí, kteří Boží věci brali opravdu vážně.
- Ježíš jejich pevný a „protiproudní“ postoj velmi oceňuje: tito lidé jsou hodni Jeho odměny. Pokud většina páchá zlo, jsme povinni se vzepřít (Ex 23,2 „Nenásleduj většinu, páchá-li zlo, a při svědectví v soudu se nepřikláněj k většině na úkor práva.“)
- Jaká jejich odměna bude? Budou s Ježíšem chodit v bílých šatech: Možná doslova, ale jistě i symbolicky – jde o duchovní roucho symbolizující čistotu od hříchu: budou (jako Ježíš) započteni mezi ty, kdo se neposkvrnili hříchem, resp. (v případě lidí, Ježíš nezhřešil) k těm, jimž jsou hříchy odpuštěny1.
5 Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly.
- Tato menšina, která v Sardách obstála, je dána za příklad všem ostatním sardským křesťanům, ale i nám. Pouze ti, kdo vítězně dojdou až do konce, kdo vítězně vybojují všechny své boje a svou cestu za Kristem nevzdají – pouze ti budou žít s Ježíšem v nebi očištěni od všech hříchů.
- Dostávají ještě další dva sliby:
- Ježíš jejich jména nevymaže z knihy života. O nebeských knihách více ve studii Nebeské knihy v sekci Biblické studie. Jde o explicitní informaci, že spása nemusí být definitivní – ti lidé tam bezesporu zapsáni byli, ale pak byli vymazáni. Těm, kdo zvítězí, Ježíš slibuje, že oni vymazání nebudou.
- Představa, že jsem „vydeletován“ ze seznamu, že na závěrečném check-pointu nebudu nalezen v seznamech a budu poslán pryč, je hrůzná. Musíme udělat cokoliv, aby se nám tohle nestalo.
- Dalším slibem (daným do kontrastu s vymazáním z knihy života) je být Ježíšem vyznán před svým Otcem a před jeho anděly. Až tedy budeme stát před Bohem, Ježíš řekne: „Ano, toho znám, ten je můj“. A od soudu nás vezme k sobě.
- Znovu je nesmírně hrozivé, že toto Ježíš udělá jen pro ty, kdo Jej neopustili ani nezapřeli až do své samé smrti.
6 Kdo má (uši, slyš), co Duch praví sborům.‘
- Opět připomínka na závěr, že to, co Ježíš církvím říká, je třeba brát s největší vážností – nestačí to slyšet, ale je třeba to pochopit a aplikovat.
7 Andělu sboru ve Filadelfii napiš: ‚Toto praví ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když with zavírá, nikdo neotevře:
- [město v úrodné části rovinaté země, s čilým obchodem, ale často postižené zemětřeseními; jméno („bratrská láska“) připomíná lásku jeho zakladatele, krále Attala II. (220-130 př. Kr.), k jeho bratru; dnešní Alasehir]
- Adresátem je další velkoměstský sbor.
- Ježíš se představuje jako:
- Svatý: poměrně „běžné“ označení pro Boha. Pro Ježíše je časté méně:
- J 17,19 „A já sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“
- Mk 1,24; Lk 4,34 „Vím, kdo jsi: Svatý Boží.
- Sk 3,14 „Ale vy jste zapřeli Svatého a Spravedlivého a žádali jste, aby vám byl omilostněn vrah.“
- Žd 7,26 „Právě takového velekněze jsme potřebovali: svatého (ὅσιος, hósios), nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa.“
- Ve SZ Mesiáš jako svatý:
- Ž 16, 10 (citován ve Sk 2,27 a 13,35) „Nenecháš svého Svatého (chasid) spatřit porušení.“
- Další výskyty v Novém zákoně
- Dále se představuje jako pravý (ἀληθινός údajně neznamená jen „pravdivý“ ve smyslu „nesoucí pravdu“, ale především skutečný, autentický, oproti napodobeninám).
- J 6,32 „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává pravý (ἀληθινόν) chléb z nebe.“
- J 15,1 „Já jsem pravý (ἀληθινός) vinný kmen a můj Otec je vinař.“
- 1J 5,20 „Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost poznat toho Pravého (τὸν ἀληθινόν); a my jsme v tom Pravém (ἐν τῷ ἀληθινῷ), v jeho Synu Ježíši Kristu.“
- J 1,9 „Bylo tu pravé (ἀληθινόν) světlo, které osvěcuje každého člověka.“
- Dále se představuje jako ten, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když with zavírá, nikdo neotevře:
- Svatý: poměrně „běžné“ označení pro Boha. Pro Ježíše je časté méně:
8 Znám tvé skutky.. Hle, ppostavilt10 jsem před tebou potevřené dveře,b které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé cthe word aboutc a nezapřel jsid mé jméno. t10 ř.: pdal . Zj 2:2 b Sk 14:27! c J 17:6 d Zj 2:13
9Hle, dávám ti ze synagogy. Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, fzpůsobím, že fpřijdou a fpokloní se před tvýma nohama;b a poznají,c že já jsem si tě zamiloval.d . Zj 2:9 b Iz 49:23 c Ez 12:15m d Iz 43:4; J 17:23; Ř 8:37
10Protože jsi zachoval (cslovo mé vytrvalosti),t11 i já fzachovám. tebe vt12 hodině zkoušky,b která má přijít na celý sobydlený ssvět,c saby svyzkoušela obyvatele země.d t11 n.: mé slovo the kingdom vytrvalosti; ř.: slovo vytrvalosti mé; Zj 1:9 t12 ř.: z . 2P 2:9 b Zj 2:10 c Zj 12:9; Zj 16:14; Mt 24:14! d Zj 6:10; Zj 8:13; Zj 11:10; Zj 17:8
11(Přijdu brzy).t13 sDrž spevně,. co máš, aby ti nikdo nevzal věnecb vítěze. t13 ř.: přicházím (…) rychle; Zj 22:7 . Zj 2:25 b Zj 2:10
12Kdo vítězí, toho fučiním sloupem. ve svatynib svého cBoha a již nikdy nevyjde ven. fNapíšu na něj jménoc svého cBoha a jméno městad svého cBoha, nového Jeruzaléma,e který sestupuje z nebe od mého cBoha, i své nové jméno. . 1Kr 7:21; Jr 1:18; Ga 2:9 b Zj 7:15! c Zj 14:1; Zj 22:4 d Ez 48:35 e Zj 21:2; Ga 4:26
13Kdo má (uši, slyš),. co cDuch praví sborům.‘ . Zj 2:7p
14Andělu sboru v Laodicejiv14 napiš: ‚Toto praví Amen,t15 svědek věrný. a pravý, původt16 cBožího stvoření:b v14 [díky strategické poloze nejbohatší město ve Frygii (Sk 2:10), známé bankovnictvím, očním lékařstvím a textilní výrobou (z přepychové černé vlny); do města se však musela přivádět voda z horkých pramenů v Hierapoli, (která se zřejmě mezitím stala vlažnou)]; Ko 1:2p t15 Iz 65:16 (zde č. ‚pravý‘ = h. ámén) t16 gr.: arché zn. počátek (Zj 21:6; J 1:1; Ko 1:18), ale také: původ / prazáklad / princip . Zj 1:5 b J 1:3; Ko 1:15
15Znám tvé skutky;. nejsi studenýv17 ani horký.v18 Kéž bys byl studený nebo horký!b v17 [jako občerstvující voda; v. Zj 3:16; Mt 10:42†; Př 25:25] v18 [jako léčivé prameny] . Zj 2:2 b Ř 12:11
16Takto však, že jsi vlažný,v19 a nejsi studený ani horký, vyvrhnut20 tě ze svých úst. v19 HL; [vlažná voda se používala jako dávidlo] t20 ř.: vyzvracím; HL; Iz 19:14 (LXX)
17Neboť říkáš: Jsem bohatý, pzbohatl. jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý,b politováníhodnýc a chudý, slepýd a nahý.e . Oz 12:8; Za 11:5; 1K 4:8 b Ř 7:24† c 1K 15:19 d 2P 1:9 e Zj 16:15
18Radím. ti, sabys ode mne skoupilb zlatoc v ohni ppročištěné, a tak zbohatl,d bílé šaty,e aby ses oblékl a neukázala se hanbaf tvé nahoty, a mastt21 k pomazání svých očí, abys viděl. t21 ř.: kollyrium . Ž 16:7; Př 1:25; Př 19:20 b Př 23:23; Iz 55:1; Mt 25:9 c 1P 1:7 d Zj 2:9 e Zj 3:4 f Jr 13:26; Da 12:2
19Já usvědčuji a kárám ty, které miluji;. buď tedy horlivý a sučiň spokání.b . Žd 12:5 – Žd 12:11 b Zj 2:5p
20Hle, pstojím u dveří. a tluču;b kdo by uslyšel můj hlasc a otevřel dveře, k tomu fvejdud a budu s ním večeřett22 a on se mnou. t22 n.: jíst; Zj 19:9 . Mt 24:33; Jk 5:9 b L 12:36 c J 10:3 d J 14:23
21Kdo vítězí, tomu fdám usednout se mnou na můj trůn,. jako i já jsem zvítězilb a usedl se svým Otcem na jeho trůn. . Zj 20:4; Mt 19:28; 2Tm 2:12~ b Zj 5:5; Zj 17:14; J 16:33
22Kdo má (uši, slyš),. co cDuch praví sborům.‘“ . Zj 2:7p
- I když v tomto případě tito lidé obstáli a nezhřešili, zcela bez hříchů jistě nebyli. ↩︎