Ezdráš – kapitola 10

1 Když se Ezdráš modlil a vyznával, plakal a vrhal se k zemi před Božím domem, shromáždili se k němu z Izraele jako převeliké shromáždění muži, ženy i děti; i lid plakal velkým pláčem. 

• jeho zoufalství bylo tedy enormní. Přijde mi až přehnané, nicméně nebylo. Ve skutečnosti jeho pohled byl realistický – zřejmě si lid opravdu zahrával s trestem, který by tentokrát byl pravděpodobně definitivní a úplný
• i za Mojžíšovy doby se lid opakovaně dostával svým pokoušením Hospodina na samu hranu zániku. Nebyl si toho přitom vůbec vědom. V jak nebezpečné situaci se všichni nacházejí, docházelo pouze Mojžíšovi, event. několika dalším jedincům
• toto je zřejmě podobná situace – Ezdrášovi se najednou „rozsvítilo“, že věci nejsou v pořádku, jak se doposud domníval (domníval se tak i na základě toho, že Hospodin jim žehnal¹). A poněvadž byl zbožný a měl vhled do duchovních věcí, rychle mu došlo, jak velký je jejich „malér“. (Případně se dozvěděl, že rozsah „škod“ je větší, než vůbec tušil)

2 Nato promluvil Šekanjáš, syn Jechíelův, ze synů Élamových a řekl Ezdrášovi: Zpronevěřili jsme se vůči svému Bohu a brali jsme si ženy cizinky z národů země. Přes to je pro Izrael ještě naděje.

• situace nebyla beznadějná. Bez ohledu na velikost našeho problému, dokud žijeme, máme naději
• všechno je řešitelné, pokud jsme otevřeni ke korekci
• věci ale nelze vrátit zpátky. Když se za volantem dívám do mobilu a někoho zajedu, bylo by samozřejmě nejlepší, kdyby šel život pokáním vrátit o minutu zpátky. Což ale nelze. Odpuštění u Boha dosáhnout lze, ale některé věci zůstávají.
• analogicky by bylo nejlepší, kdyby šlo jejich svatby s pohankami vzít zpět. I když my sami získáme od Boha odpuštění, strašné důsledky našich hříchů zůstávají
• Bůh je sice může „utlumit“ či nějakým způsobem zvrátit, žádná záruka toho ale není

• jde o náročné těžko pochopitelné místo z Písma. Řešení, které Izraelci zvolí, se vzpírá našemu běžnému pojetí toho, co je správné. Naše myšlení je humanistické se s podobnými věcmi se těžko srovnává. (Podobné bylo např. propuštění Hagar Abrahámem, z mimobiblických událostí propuštění partnerky Svatým Augustinem)
• Písmo se ale nikdy nemýlí a zde je příběh podán příliš jednoznačně na to, aby mohl být interpretován jinak, než jak je podán. Není pochyb, že vzít si cizinky byla nevěra, neposlušnost a zpronevěření se Božím příkazům.
• můžeme se ale ptát, bylo-li nutné ženy i s dětmi propouštět, nestačilo-li by tedy vyznání hříchu s tím, že ženy i děti nadále zůstanou v péči manželů. Nešlo-li tedy o přílišnou horlivost pod vlivem emotivního okamžiku. Potřebovali bychom vědět, jaká byla v dané situaci Boží vůle
• podobnou situaci řeší poměrně běžně církve v zemích, kde existuje mnohoženství. Když se zde muž obrátí ke Kristu, potřebuje nějak naložit s nově zjištěným faktem, že Boží plán pro vztah muže a ženy je monogamie. Pokud je mi známo, církve takové lidi k zapuzení části manželek nevedou, ale ponechávají status quo. Důsledky svého dřívějšího jednání ale muži samozřejmě pak nesou po zbytek života (polygamie není „žádná výhra“).
• podobných složitých případů existují tisíce: tzv. patchworkové rodiny jsou v dnešní době téměř normou, klasická manželství (jeden otec, jedna matka, děti), spíše výjimkou. Pokud se někdo v rodině obrátí ke Kristu, musí i jako křesťan nějak „existovat“. Musí nadále nějak žít a pouze se snažit „minimalizovat škody“
• má-li muž (platí i naopak) milenku, případně s dítětem, neexistuje (ani po obrácení k Bohu) žádné dobré řešení jeho situace. Ať se rozhodne zůstat s manželkou nebo milenkou, vždy někomu katastrofálně ublíží. Osud jeho dítěte jej bude stát mnoho modliteb a bezesných nocí a ani tak nemá záruku, že z něho vyroste šťastný člověk, notabene křesťan. Trauma opuštění otcem si dítě ponese po celý život. Někoho muž ale opustit musí – zůstane-li v bigamii, nic nezachrání, naopak věci se budou pouze zhoršovat. Bolestivý „řez“ je nutný, jakkoliv je těžký
• toto ale není situace našich navrátilců – ti své pohanské ženy mohli mít rádi a kromě „náboženských“ důvodů je k jejich propuštění nic nenutilo.
• snad někteří mohli mít možná skryté motivy, že by se svých manželek rádi „zbavili“ a nastalou situaci přivítali jako „šikovnou“ příležitost. Pokud by někdo takový byl, šlo by o náboženské pokrytectví nejhrubšího zrna, které Hospodin nenávidí a trestá

• nevíme, jestli se cizinky po svatbě přichýlily k Hospodinu nebo nikoliv. Nevíme ani, zda kdyby po tom zatoužily, by jim to bylo umožněno. Ani zda se plánovaná odluka týkala i žen, které o příslušnost k Božímu lidu stály
• mnohem pravděpodobnější je, že o uctívání Hospodina nestály a držely se svých bohů. Z Písma víme, že když žena Rút a Rachab ze srdce toužily po Bohu, nebyly jí kladeny v manželství překážky (a obě se dokonce dostaly do Kristova rodokmenu)
• a víme také, že taková manželka je pro svého muže stálým svodem. Byť tehdejší společnost byla „tvrdě“ patriarchální, ženy vždy mají mnoho možností, jak na své muže působit ve směru, kterých chtějí. (I geniálního a zbožného Šalamouna nakonec jeho pohanské manželky od Hospodina odvedly)
• je dále velmi pravděpodobné či spíše jisté, že muži, kteří si pohanky brali, byli ve víře vlažní a řídili se při svém rozhodování jinými kritérii, než Boží vůlí. Boha se na Jeho vůli ohledně svých manželství určitě neptali

• víme z mnoha míst Písma, že rodinné vztahy při následování Boha bývají problémem. Sám Kristus varoval, že rodina bývá při rozhodování se o Jeho následování největší překážkou či nepřítelem. Jeho slova o tom, že kdo nemá v nenávisti vlastní rodinu, nemůže být Jeho učedníkem (Lk 14,26), jsou z podobného „soudku“.
• v Mt 10,34 Ježíš situaci podobně vyhrocuje: Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti‘. Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden. Pravděpodobně myslel Ježíš na podobné situace, kdy rodina věřícímu aktivně či pasivně brání v následování
• podobně tvrdá byla Ježíšova reakce, když svému potenciálnímu následovníku zakázal pohřbít vlastního otce nebo jinému rozloučit se s rodinou (Lk 9 konec kapitoly) – téměř jistě by mu totiž rodina jeho rozhodnutí rozmluvila
• v životě věřících opravdu nastávají situace, kdy „jde o všechno“. Kdy je v sázce samotná spása a není místo pro žádný kompromis
• a dále je třeba si uvědomit, že někdy naše hříchy způsobily škody natolik katastrofální, že ani Nejvyšší je není schopen bezbolestně napravit
• a dále lze postulovat pravidlo, že ve smíšených manželstvích prakticky vždy nevěřící partner odvede věřícího od víry, kdežto věřící nevěřícího k víře nepřivede téměř nikdy nikdy

• když se vrátíme do našeho příběhu, je zřejmé, že šlo o podobnou vyhrocenou situaci – kdyby se věci nechaly tak, jak jsou, Izraelci by zanikli a byl by tak v sázce sám Boží plán s Izraelem

3 Nuže, uzavřeme smlouvu se svým Bohem, že propustíme všechny ženy a ty, kteří se z nich zrodili, podle rozhodnutí Panovníka a těch, kdo se třesou před příkazem našeho Boha. Ať se stane podle zákona. 

• h.: vyvedeme 
• n.: mého pána [?tj. Ezdráše] 
• zbožnější z přítomných pochopili, že je třeba jednat
• a jednání mělo spočívat v napravení toho, co se pokazilo
• drsné je to, že měly být propuštěny i děti, což se jeví zcela nepřiměřené či nespravedlivé (děti samozřejmě za problémy svých rodičů nemůžou)
• na druhé straně je „každodenní“ zcela běžnou zkušeností, že děti tvrdě „odskáčou“ selhání svých rodičů – špatné vztahy až rozvody, okultismus, alkoholismus aj. závislosti, nezájem o děti, nezájem o Boha a mnoho mnoho dalšího. Pokud rodiče hřeší a nehledají Boha, jejich děti s velkou pravděpodobností dopadnou špatně
• tato situace navrátilců je typickým příkladem, kdy děti katastrofálně pykají za selhání svých rodičů
• dobré řešení nastalé situace neexistuje
• zbožnější z přítomných tedy hledali nejlepší ze špatných řešení

4 Povstaň, neboť je to tvoje věc a my jsme s tebou. Posilni se a jednej. 

• n.: Buď silný;
• Ezdráš byl paralyzován zoufalstvím a zklamáním. Potřeboval povzbuzení, aby se sebral a začal jednat
• něco dělat bylo třeba. Jak jsme již řekli, všechna nabízející se řešení byla těžká. Lidu hrozila záhuba. Ezdráš nesl zodpovědnost – on lidi zavedl až sem

5 Nato Ezdráš povstal a zapřisáhl předáky kněží a lévitů a celý Izrael, aby jednali podle tohoto slova. A odpřisáhli to.

• zvolili řešení radikální a těžké. Zda měli na výběr ještě jiné možnosti, těžko říci

6 Ezdráš vstal z místa před Božím domem a šel do komory Jóchanana, syna Eljašíbova. Když tam přišel, nejedl pokrm ani nepil vodu, protože truchlil nad věrolomností vyhnanců. 

• to, že činili pokání a přijali řešení k nápravě, nezměnilo nic na tom, že šlo o věrolomnost
• to, že z hříchu činíme pokání a je nám odpuštěno, ani to, že se snažíme následky svých hříchů odčinit, nedělají náš hřích menším nebo méně „odporným“. Pocit viny z nás sice spadne a v nebi je náš hřích vymazán, zklamání nad sebou samými a hrozné důsledky našich selhání ale zůstávají

7 Potom nechali provolat v Judsku a Jeruzalémě ke všem vyhnancům, aby se shromáždili v Jeruzalémě

• pokračovali v radikálním jednání, v napravování pošramocených věcí. Komunita tvořila celek – nestačilo, že se našlo pár zbožných jedinců, šlo o celou komunitu
• podobně to funguje v církvi – církev je shromážděním svatých (tedy pro Boha oddělených a Jím a pro Něj očištěných). Svatost není dokonalost – církev je také shromážděním ospravedlněných hříšníků. Jejich svatost spočívá v tom, že své hříchy průběžně vyznávají a tím se očišťují. Problémem je hřích, který ač poznán, zůstává nevyznán

8 a že každému, kdo by nepřišel do tří dnů, podle rozhodnutí předáků a starších bude zkáze zasvěcen všechen jeho majetek a on bude oddělen od shromáždění vyhnanců.

• vyloučení z komunity je katastrofou. Zkáza majetku asi znamená, že by byl zničen, ne konfiskován. Např. dům rozbořen
• hrozba tedy byla významná, bylo prakticky vyloučeno, aby někdo nepřišel – leda by chtěl se svým „židovstvím“ skoncovat

9 Všichni muži z Judy a Benjamína se shromáždili do Jeruzaléma do tří dnů; to bylo devátého měsíce, dvacátého dne toho měsíce. Všechen lid zůstal na náměstí Božího domu a třásl se kvůli této záležitosti a kvůli dešťům.

• tj. 19. 12. 458 př. Kr.
• takže zareagovali všichni. Kdyby někdo nedorazil, bylo by to zmíněno
• bylo to v zimě, klidně mohlo být třeba pět stupňů a pršelo, případně vítr atd. Stát v takovém počasí hodiny venku, na to se téměř nedá dostatečně obléct
• ale věc byla natolik vážná, že nemohli čekat na lepší počasí
• všem došla závažnost problému, případně jim jeho závažnost byla vedoucími vnucena
• stáli u chrámu a čekali, co se bude dít. Možná už tušili, v čem je problém, zřejmě se Ezdrášovo předcházející chování rozneslo
• nebo jen věděli, že se bude projednávat něco zásadního

10 Kněz Ezdráš povstal a řekl jim: Zpronevěřili jste se, brali jste si ženy cizinky, a tak jste přidali k provinění Izraele.

• zpronevěra znamená nevěrné nepoctivé chování, nedodržení závazků
• přidali k provinění: Izrael už tak toho má „na hrbu“ víc než dost. Koneckonců celé vyhnanství bylo důsledkem jejich úporného hřešení a odmítání nápravy.
• a sotva se vyhrabali z nejhoršího, chvíli to začalo vypadat, že by mohlo být lépe, že Hospodin se už nezlobí, tak začnou hřešit nanovo. To je muselo vyděsit. Co když Hospodin svou přízeň zase stáhne zpět? Stačilo by, aby od nich odtáhl svou ruku – a je po nich. Nepřátelé si na nich „smlsnou“ a „roznesou je na kopytech“

11 Nyní vzdejte chválu Hospodinu, Bohu svých otců, a učiňte to, co je mu milé: Oddělte se od národů země a od žen cizinek. 

• je třeba se snažit zabránit hrozící katastrofě, činit pokání a napravit, co se dá

12 Celé shromáždění odpovědělo a hlasitě řeklo: Ano, musíme jednat podle tvých slov.

• h.: velkým hlasem
• máš pravdu, nic jiného nám nezbývá

13 Ale lidu je mnoho a je čas dešťů. Nejsme schopni zůstat venku. To není práce na den či dva, neboť je nás mnoho, kdo jsme přestoupili v této věci.

• realistický přístup. Emoční vzepětí je jedna věc, realita věc druhá
• je třeba to vyřešit, ale musíme jednat rozumně. Jakkoliv je věc vážná, nebylo by rozumné, kdybychom se tady všichni nachladili a umřeli

14 Ať zůstanou naši předáci za celé shromáždění a všichni, kdo si vzali v našich městech ženy cizinky, ať přijdou v určený čas a s nimi starší ⁽jednotlivých měst⁾ a soudci, aby se od nás odvrátil planoucí hněv našeho Boha kvůli této záležitosti. 

• h.: města a města;
• je jasně řečeno, že si dobře uvědomovali, že nad nimi visí Damoklův meč zániku (planoucí Boží hněv)
• vyřešíme to krok za krokem. Nejprve podchytíme problém, uděláme seznamy a pak to budeme s autoritami řešit

15 Pouze Jónatan, syn Asáelův, a Jachzejáš, syn Tikvův, se postavili proti tomu a Mešulám a lévita Šabetaj jim pomáhali.

• konsenzus nebyl stoprocentní, což je vždy známkou autenticity a svobody. Stoprocentní souhlas je podezřelý. Ohledně účasti vedoucí nedali lidem na vybranou, ale souhlasit všichni nemuseli
• dále již tito čtyři muži zmiňováni nejsou – zřejmě, když viděli, že jsou v menšině, tak se podřídili. Kdyby např. odešli nebo odmítli ženy propustit, bylo by to zmíněno
• nemuseli to být nějací velcí rebelové – možná naopak byli měkčího srdce, viděli tu tragédii rozchodů a/nebo měli své ženy cizinky raději než ostatní

16 Vyhnanci tak učinili. Kněz Ezdráš oddělil muže, předáky rodů podle domu jejich otců, všechny jmenovitě, a zasedli prvního dne desátého měsíce, aby tu záležitost zkoumali. 

• TM: se oddělili / byli odděleni 
• [29. 12. 458] – tedy deset dnů po shromáždění zasedli vedoucí a začali řešit konkrétní kroky

17 Do prvního dne prvního měsíce skončili se všemi muži, kteří si vzali ženy cizinky. 

• [27. 3. 457] – seznamy přestupníků tedy připravovali po tři měsíce

18 Mezi syny kněží, kteří si vzali ženy cizinky, byli tito: ze synů Jéšuy, syna Jósadakova, a jeho bratrů: Maasejáš, Elíezer, Jaríb a Gedaljáš.

• ani kněží nebyli vůči tomuto hříchu imunní. Čtyři z nich selhali
• a tak jim nebylo nic sleveno, žádnou protekci v tomto směru neměli
• spíše naopak – očekávalo by se, že půjdou příkladem, takže jejich problém musel být vyřešen prioritně

19 ⁽Podáním ruky slíbili,⁾, že propustí své ženy, a jako viníci obětovali berana ze stáda za své provinění. 

• h.: Dali ruku; 
• museli se domů vracet s těžkým srdcem. Raději si to nepředstavovat

20 Ze synů Imerových: Chananí a Zebadjáš. 21 Ze synů Charimových: Maasejáš, Elijáš, Šemajáš, Jechíel a Uzijáš. 22 Ze synů Pašchúrových: Eljóenaj, Maasejáš, Jišmael, Netanel, Józabad a Eleása.

• třináct

23 Z lévitů: Józabad, Šimeí, Kelajáš, to je Kelíta, Petachjáš, Juda a Elíezer.

• levité tedy na tom byli podobně jako kněží. Nešli příkladem
• šest levitů

24 Ze zpěváků: Eljašíb. Z vrátných: Šalúm, Telem a Urí.

• chváliči a ochranka rovněž měli problém
• jeden chválič a tři vrátní

25 Z Izraele: Ze synů Pareóšových: Ramjáš, Jizijáš, Malkijáš, Mijamín, Eleazar, Malkijáš a Benajáš. 26 Ze synů Élamových: Matanjáš, Zekarjáš, Jechíel, Abdí, Jeremót a Elijáš. 27 Ze synů Zatúových: Eljóenaj, Eljašíb, Matanjáš, Jeremót, Zábad a Azíza. 28 Ze synů Bebajových: Jóchanan, Chananjáš, Zabaj a Atlaj. 29 Ze synů Baního: Mešulám, Malúk, Adajáš, Jašúb, Šeal a Ramót 30 Ze synů Pachat-moábových: Adna, Kelal, Benajáš, Maasejáš, Matanjáš, Besaleel, Binúj a Menaše. 31 Synové Charimovi: Elíezer, Jišijáš, Malkijáš, Šemajáš, Šimeón, 32 Benjamín, Malúk a Šemarjáš. 33 Ze synů Chašumových: Matenaj, Matata, Zábad, Elífelet, Jeremaj, Menaše a Šimeí. 34 Ze synů Baního: Maadaj, Amrám, Úel, 35 Benajáš, Bedjáš, Keluhú, 36 Vanjáš, Meremót, Eljašíb, 37 Matanjáš, Matenaj, Jaasaj, 38 Baní, Binúj, Šimeí, 39 Šelemjáš, Nátan, Adajáš, 40 Maknadbaj, Šašaj, Šaraj, 41 Azarel, Šelemjáš, Šemarjáš, 42 Šalúm, Amarjáš a Josef. 43 Ze synů Nebóvých: Jeíel, Matitjáš, Zábad, Zebína, Jadaj, Jóel a Benajáš. 

• 86, pokud jsem dobře počítal
• dohromady kolem stovky rodinných tragédií
• kolik procent z navrátilců se problém týkal, je asi těžko odhadnout. Pokud šlo o sto rodin řekněme z padesáti tisíc navrátilců, „není to tak hrozné“
• v druhé kapitole je popsáno, že v této vlně se navrátilo 4289 kněží – čtyři selhavší se asi také dá považovat za „slušné“ číslo
• co jméno to tragédie
• zvážíme-li, kolik je kolem nás rozvodů, milenek a milenců a nemanželských dětí, dokážeme si lépe představit jednotlivé rodinné tragédie, které se musely odehrávat

44 Všichni tito si vzali ženy cizinky a ⁽některé z nich jim daly syny.⁾

• ČSP: věta je nesnadná skladbou i obsahem; jiní upravují a chápou takto: propustili je i s jejich syny
• zde kniha končí. Co k tomu dále říci – Boží hněv byl odvrácen, ale cena za neposlušnost byla strašná

.

1. víme, že Hospodin neodnímá své dary a požehnání v reakci na naši hříšnost ihned, ale nechává je „běžet“. Proč tomu tak je, je složitá otázka hodna podrobnějšího rozboru. Pravděpodobně je to podobné jako s našimi dětmi, kde jsme také ve vynášených trestech zdrženliví a dlouho vyčkávající: v reakci na jejich hříchy je hned nevyhazujeme z domu ani je hned nevyděďujeme ↩︎