Ezdráš – kapitola 2

Vít Šmajstrla

Ezdráš – kapitola 2

1 Toto jsou obyvatelé provincie, (kteří vyšli) ze zajetí, vyhnanci, které odvedl babylonský král Nebúkadnesar do Babylonu a vrátili se do Jeruzaléma a Judska, každý do svého města,

  • ČSP Neh 7,6 – 33 s menšími změnami
  • h. ólím se dnes používá pro žid. přistěhovalce do Izraele
  • podrobný, téměř jmenovitý seznam vyšedších je povzbuzující. Nikdo, kdo sebere odvahu opustit svou komfortní zónu a vydat se za Bohem, není zapomenut
  • výzvy nejsou pro každého. Bůh ponechává lidem svobodu. Pouze za komunistů byly volební výsledky stoprocentní

2 Ti, kteří přišli se Zerubábelem, Jéšuou, Nehemjášem,v3 Serajášem,t4 Reelajášem,t5 Mordokajem, Bilšánem, Misparem,t6 Bigvajem, Rechúmem,t7 Baanou. Toto je výčet mužů izraelského lidu: 

  • [tento Nehemjáš není totožný s autorem stejnojmenné knihy; ponechán zažitý č. tvar oproti h. Nechemjáš] 
  • t4 v Neh: Azarjášem t5 v Neh: Raamjášem, +Nachamaním t6 v Neh: Misperetem t7 v Neh: Nechúmem
  • Zerubábel byl vůdce. Vždy je třeba, aby se našel někdo, kdo zavelí, „trubka musí vydat jasný tón“. Dobrý vůdce motivuje a přitahuje ostatní.
  • každý z nás je někdy tím, kdo následuje, a někdy tím, kdo vede. Je dobré, když jsme například „Zerubábely“ svých rodin

3 Synů Pareóšových dva tisíce sto sedmdesát dva; 4 synů Šefatjášových tři sta sedmdesát dva; 5 synů Árachových sedm set sedmdesát pět; 6 synů Pachat-moábových, totiž synů Jéšuových a Jóabových, dva tisíce osm set dvanáct; 7 7synů Élamových tisíc dvě stě padesát čtyři; 8 synů Zatúových devět set čtyřicet pět; 9 synů Zakajových sedm set šedesát; 10 synů Baního šest set čtyřicet dva; 11 synů Bebajových šest set dvacet tři; 12 synů Azgadových tisíc dvě stě dvacet dva; 13 synů Adoníkamových šest set šedesát šest; 14 synů Bigvajových dva tisíce padesát šest; 15 synů Adínových čtyři sta padesát čtyři; 16 synů Aterových, totiž Chizkijášových, devadesát osm; 17 synů Besajových tři sta dvacet tři; 18 synů Jórových sto dvanáct; 19 synů Chašumových dvě stě dvacet tři; 20 synů Gibarových devadesát pět; 21 synů Bét-lechemových sto dvacet tři; 22 mužů z Netófy padesát šest; 23 mužů z Anatótu sto dvacet osm; 24 mužů z Azmávetu čtyřicet dva; 25 mužů z Kirjat-jearímu,t8 Kefíry a Beerótu sedm set čtyřicet tři; 

  • nejprve je uveden výčet podle rodů či klanů
  • je-li nějaká skupina tvořena stovkami lidí, není ještě zcela anonymní a člověk se s ní může identifikovat. Jsem-li jedním z miliónu, mohu mít pocit nevýznamnosti, jsem-li jedním s několika set, jsem důležitý
  • čím menší je skupina, tím větší je můj „význam“ – volby na úrovni Evropy jsou něco jiného, než volby do „domovního výboru“

26 mužů z Rámy a Geby šest set dvacet jedna; 27 mužů z Mikmásu sto dvacet dva; 28 mužů z Bét-elu a Aje dvě stě dvacet tři; 29 mužů z Neba padesát dva; 30 mužů z Magbíše sto padesát šest; 31 mužů z jiného Élamu tisíc dvě stě padesát čtyři; 32 mužů z Charimu tři sta dvacet; 33 mužů z Lódu, Chadídu a Óna sedm set dvacet pět; 34 mužů z Jericha tři sta čtyřicet pět; 35 synů Senáových tři tisíce šest set třicet.

  • následují skupiny podle místa bydliště
  • když v době probuzení v osmnáctém století emigrovali potomci Moravských bratří ze Suchdolska do Ochranova, také byli rozlišováni podle rodin (např. Nitschmannovci), ale i podle vesnic (např. Ženklava či Suchdol).
  • každý člověk má více identit: identifkuji se jako Evropan, Čech (nejsem Rakušan ani Francouz), Moravák (vymezuji se tak např. proti Pražákům, jako Ostravák (nejsem z Olomouce, z Opavy ani z Brna), jako obyvatel Ostravy-Jihu (nejsem ze Slezské ani z Poruby). Jsem také lékař, mezi lékaři patřím ke skupině gastroenterologů, mezi nimi k ambulantním specialistům. Jsem křesťan, protestant, evangelikál, člen Křesťanského společenství, patřím do ostravského sboru. Atd.

36 Kněží: synů Jedajášových z domu Jéšuova devět set sedmdesát tři; 37 synů Imerových tisíc padesát dva; 38 synů Pašchúrových tisíc dvě stě čtyřicet sedm; 39 synů Charimových tisíc sedmnáct.

  • kněží tvořili skupinu specialistů nezbytných pro chod bohoslužby.
  • celkem jich vyrazilo 4289, což předpokládám bylo procentuálně větší „úspěšnost“ než u ostatních profesí. Byli motivovanější – v Babylóně, bez chrámu se neměli, kde a jak „realizovat“1.
  • kněží žili z darů ostatních věřících, byli na nich závislí. Kdyby tvořili příliš velkou skupinu, společnost by „jejich provoz neutáhla“. Kdyby jich bylo málo, nebyli by schopni bohoslužbu udržet v chodu nebo by byli přetížení
Někdy si "provoz" chrámové bohoslužby představuji jako udržení chodu jaderného reaktoru. Aby reaktor mohl běžet, je zapotřebí rozsáhlé skupiny specialistů a široké podpory okolí. Jen tehdy může reaktor efektivně a bezpečně fungovat a dodávat celému národu energii.
Jeho provoz je ale rizikový, vyžaduje vysoké know-how a dodržování všech technologických postupů.  
  • kdyby kněží nevyrazili s ostatními, stavba chrámu by nedávala smysl
  • na druhé straně kněží bez chrámu neměli „smysl života“. K čemu je mi, že jsem špičkový specialista na jadernou energii, když bydlím mezi „křováky“ v Africe a nejbližší jaderní elektrárna je tisíce kilometrů daleko
  • kdyby kněží zůstali na místě, možná by jejich podpora přestala dávat smysl i ostatním

40 Lévité: synů Jéšuových a Kadmíelových, totiž synů Hódavjášových, sedmdesát čtyři.

  • levité byli podpůrnou skupinou pro kněží, také pomáhali při provozu chrámové bohoslužby
  • např. jako pomocný personál v nemocnici? Jako úklid a ochranka v Temelíně?
  • zdá se, že jich vyrazilo poměrně málo – 74 je je v porovnání s kněžími nečekaně nízké číslo

41 Zpěváci: synů Asafových sto dvacet osm.

  • vysocí specialisté. Jejich služba vyžaduje znalosti a dovednosti, ale nezbytné je i nadání
  • chybí-li ve sboru „chváliči“, není to neřešitelné (bohoslužba bez chval je možná), ale je to významná komplikace. Hudba tvoří vždy tvořila součást Hospodinovy bohoslužby


42 Synové vrátných: synů Šalúmových, synů Aterových, synů Talmónových, synů Akúbových, synů Chatítových, synů Šobajových celkem sto třicet devět. 

  • vrátní byli zřejmě jakousi „ochrankou“
  • šlo o druhou či třetí generaci těch, kdo takto sloužili v původním chrámě
  • „klobouk dolů“ před rodiči, kterým se podařilo v dětech a vnoučatech udržet povědomí o důležitosti jejich poslání
  • 139 je podobně nízké číslo jako u zpěváků

43 Chrámoví nevolníci: Synové Síchovi, synové Chasúfovi, synové Tabaótovi, 44 synové Kérosovi, synové Síaovi, synové Padónovi, 45 synové Lebánovi, synové Chagábovi, synové Akúbovi, 46 synové Chágabovi, synové Šalmajovi, synové Chánanovi, 47 synové Gidélovi, synové Gacharovi, synové Reajášovi, 48 synové Resínovi, synové Nekódovi, synové Gazamovi, 49 synové Uzovi, synové Paséachovi, synové Besajovi, 50 synové Asnovi, synové Meúnejců, synové Nefíšesejců, 51 synové Bakbúkovi, synové Chakúfovi, synové Charchúrovi, 52 synové Baslútovi, synové Mechídovi, synové Charšovi, 53 synové Barkósovi, synové Síserovi, synové Tamachovi, 54 synové Nesíachovi, synové Chatífovi.

  • nevolníci, netihim -dle Coursona mohlo jít o potomky Gibeóňanů, kteří sice obelstili Jozua a nebyli vyhubeni, ale byl jim určen úděl těžařů dřeva a čerpačů vody (Joz 9,21)
  • pokud by tomu tak bylo, bylo by pěkné, že se svým údělem identifikovali a přijali ho za svůj a za důležitý
  • pokud by byli po generace stále ukřivdění a nespokojení, vítězství Babylóňanů by přivítali jako osvobození a ani by nenapadlo se vracet do Izraele
  • byli by příkladem pro všechny, jejichž práce je obyčejná a neatraktivní

55 Synové Šalomounových otroků: Synové Sótajovi, synové Sóferetovi, synové Perídovi, 56 synové Jaalovi, synové Darkónovi, synové Gidélovi, 57 synové Šefatjášovi, synové Chatílovi, synové Pokereta Sebajimského, synové Amiovi. 58 Všech chrámových nevolníků a synů Šalomounových otroků bylo tři sta devadesát dva.

  • dokonce potomci otroků se rozhodli vrátit. Jaký mohli mít jiný důvod, než věc samu? Než Hospodina samého?
  • bylo jich 392

59 Toto jsou ti, kteří přišli z Tel-melachu, Tel-charšy, Kerúb-adánu a Imeru, ale nemohli určit rodinu svých otců a jejich potomstvo, zdali jsou z Izraele:  60 Synů Delajášových, synů Tóbijášových, synů Nekódových šest set padesát dva

  • existovala dokonce poměrně velká skupina lidí (652), kteří se nemohli jasně prokázat svým židovským původem. Do určité míry tedy na ně bylo pohlíženo na občany druhé kategorie
  • jde opět o dojemný příklad pokory a následování Boha kvůli Němu samému
  • navíc lze zvažovat, že jejich postoj byl časem zohledněn a že nakonec do komunity byli nakonec přijati – loajalita v těžkých časech se počítátím, že jsou

61 ze synů kněží synové Chobajášovi, synové Kósovi, synové Barzilaje, který si vzal ženu z dcer Barzilaje a byl nazván podle jejich jména. 62 Ti hledali svůj zápis v rodokmenech, ale nenašly se a byli jako nečistí vyloučeni z kněžství. 63 Místodržitel jim řekl, že nesmějí jíst z nejsvětějšího jídla, dokud nepovstane kněz s urím a tumím.

  • pokud zůstaneme u obratu chrámu jako jaderného reaktoru, je logické, že k jeho obsluze nelze pustit někoho, kdo nemá nejvyšší stupeň bezpečnostní prověrky
  • pochybnosti v tomto případě ze služby vylučují.
  • až velekněz se schopností zjistit Boží názor s nejvyšším možným stupněm jistoty může pochybnosti definitivně rozptýlit
  • do té doby platí zásada, že v pochybnostech platí NE. Věc je tak závažná, že nelze riskovat ani malou nejistotu. Nelze „hrát na“ pravděpodobnost

64 Celé shromáždění dohromady čítalo čtyřicet dva tisíc tři sta šedesát lidí,

  • dle Coursona v exilu žilo odhadem asi dva milióny Židů (pokud tedy myslí pouze muže, neboť v seznamech jsou uváděni vždy pouze muži, ženy se s nimi jaksi „vezou“)
  • pokud by tomu tak bylo, k odchodu se rozhodla asi dvě procenta vyhnanců
  • pokud by dva milióny byly včetně žen a dětí, ke každému navrátilci bychom museli připočíst např. čtyři další členy rodiny (nebo i více, např. deset). Procento navrátilců by tím vzrostlo např. na osm, deset nebo i dvacet procent
  • v každém případě počet navrátilců byl (podle Coursona)2 dvojnásobný oproti těm, kdo do exilu byli odvedeni
  • ukazuje to, že ani špatné okolnosti nemohou Bohu zabránit, aby svůj lid „rozvíjel„. Čtyřsetletý pobyt v Egyptě také nebyl dobrovolný, a přesto posloužil Božímu lidu jako „inkubátor“ – odcházela jedna rodina, z Egypta odcházelo přes milión lidí
  • podobně církev často nejvíce roste dobách pronásledování a potíží

65 kromě jejich otroků a otrokyň, jichž bylo sedm tisíc tři sta třicet sedm.

  • kromě nezmiňovaného počtu členů rodin se s navrátilci vracelo 7347 otroků. Ti zřejmě neměli na výběr- o jejich loajalitě nic nevím, mohla být různá
  • na 42 360 navrátilců připadalo 7337 otroků. Jeden otrok tedy připadal na pět navrátilců. Nebylo to tedy tak, že by každý navrátilec automaticky měl množství otroků

Měli také dvě stě zpěváků a zpěvaček,

  • nějaká další skupina zpěváků, snad ne-chrámových (mohly ženy zpívat v chrámu? Asi těžko)

66 sedm set třicet šest koní, dvě stě čtyřicet pět mezků, 67 čtyři sta třicet pět velbloudů a šest tisíc sedm set dvacet oslů.

  • oslové byli zjevně daleko nejběžnějším dopravním a přepravním prostředkem – na čtyři osly připadl jeden jeden kůň, mezek nebo velbloud
  • celkem bylo zvířat 8136, tedy jedno zhruba na pět navrátilců
  • většinou jistě zvířata vezla náklad, jen málo lidí se vezlo
  • (v ČR jezdí kolem 6 miliónů osobních aut – poměr je tedy asi jeden vůz na dva obyvatele)

68 Někteří z předáků rodů, když přišli k Hospodinovu domu v Jeruzalémě, se rozhodli dobrovolně  dát  na Boží dům, aby ho postavili na jeho základech.

  • sg.; n~: původním místě
  • dobrovolnost je klíčová. Bůh miluje radostné dárce (2K 9,7 Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.)
  • nadšení v národě bylo značné. Jak už jsme říkali, ne každý musel vyrazit na cestu, ale každý se mohl podílet
  • zmíním-li projekt českých křesťanů biblického vyučování jihosúdánských pastorů, aj. aktivit (adopce sirotků, zdravotní péče, viz Spolek pro Jižní Súdán, odkaz je na domovské stránce tohoto webu) – ne každý musí hned vyrazit do Jižního Súdánu. Množství podporovatelů přispívá finančně, adopcí sirotků modlitbami či jinou spoluprací.

69 Podle svého jmění dali na poklad určený pro práci šedesát jedna tisíc zlatých darejků ,v13 pět tisíc stříbrných hřivenv14 a sto kněžských rouch. 

  • v13 n.: drachem; [tj. cca 500 kg] 
  • v14 h. min; [tj. cca 2,9 tuny]
  • půl tuny zlata je neskutečné množství. Kýros jim z pokladu vrátil třicet zlatých misek a třicet pohárů. Tohle je násobně více, cena půl tuny zlata může být kolem miliardy CZK, snad tedy více než desetinásobek
  • stříbra Kýros uvolnil asi půl tuny, takže opět mezi lidem se vysbíralo více (asi šestinásobek)
  • to, co udělal Kýros, byla určitým způsobem „restituce“ církevního majetku. Vidíme ale, že věřící se na obnově podíleli násobně více. Restituce měla spíše podpůrný či možná symbolický význam3
  • lze ale obecně vyvodit, že spravedlivé restituce jsou legitimní

70 I usadili se kněží, lévité, někteří z lidu, zpěváci, vrátní a chrámoví nevolníci ve svých městech; celý Izrael se usadil ve svých městech.

  • navrátilci se usazovali ve svých městech, nešli všichni do Jeruzaléma
  • (tedy Ostraváci se vrátili do Ostravy, Olomoučáci do OLomouce).
  • připomeňme si, že se vraceli do domova svých prarodičů, který nikdy neviděli. Převedeno do dnešních poměrů: mileniál, který prožil celý život v Číně (stejně tak jeho rodiče), se rozhoduje se navrátit do Česka. V Číně je plně etablován, Česko zná pouze z vyprávění prarodičů, kteří z něj odcházeli v padesátých letech
  • rozhodování opravdu nebylo lehké a motivace musela být silná

  1. možná již vznikaly synagogy a bohoslužba nějakým způsobem probíhala i bez chrámu, ale „nebylo to ono. To až my, novozákonní věřící nejsme závislí na budovách ↩︎
  2. 2 Kr 24,14 Odvedl celý Jeruzalém: Všechna knížata, všechny udatné hrdiny, deset tisíc vystěhovalců, i všechny řemeslníky a kováře; zůstal jenom chudý lid země.
    2 Kr 24,16 Všechny bojovníky, sedm tisíc, řemeslníky a kováře, jeden tisíc, všechny hrdiny bojovníky babylonský král přivedl jako vyhnance do Babylona.
    2 Kr 25,11 Zbytek lidu, který ve městě zůstal, i přeběhlíky, kteří přeběhli k babylonskému králi, a zbytek davu velitel tělesné stráže Nebúzaradán odvedl. ↩︎
  3. pro zajímavost příjmy ŘKC v roce 2021: dary 362 mil. korun, kostelní sbírky 364 mil., dotace provozní 753 mil. korun, (čerpání z různých zdrojů, kofinancování apod.), státní příspěvek na činnost: 625 mil., roční splátka náhrady 1.410 mil., výnosy z hospodářské činnosti (tržby) 4.090mil. Jiné nám bližší církve se mi nechtělo hledat.
    Křesťanským společenstvím nebylo, co restituovat. Žádné dotace od státu nebereme ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení