Galatským – kapitola 1

Vít Šmajstrla

Galatským – kapitola 1

1 Pavel, apoštol vyslaný ne od lidí nebo skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých,

  • apoštol (ἀπόστολος apostolos) – znamená poslaný
  • Pavel se tak tituluje – jednak tím dává najevo, že patří do kruhu dvanácti Ježíšových učedníků (na tom mu velmi záleželo, aby nebylo pochyb, že je jedním z nich. Odvozoval od toho svou legitimitu), jednak tím připomíná, že je Bohem „zaúkolován“ – posel poslaný se zprávou.
  • mimochodem: Pavel na vlastní oči neviděl Ježíšovy zázraky. Nebyl mezi poslanými po dvojicích, když uzdravovali a vymítali, atd. Jeho zkušenost byla značně „chudší“, než u ostatních učedníků. Pavla také doprovázely nadpřirozené věci, ale nebylo jich tolik. Zjevně to ale nebylo na překážku jeho službě
  • Pavel si tedy legitimitu svého poslání „bere“ přímo od Boha. On je ten, kdo mě posílá. takže nejsem závislý na tom, co si kdo o mně myslí;, co si myslíte vy Galaťané nebo co si myslí ostatní apoštolové v Jeruzalémě nebo kdokoliv jiný. Já to povolání následuji, poslouchám, jdu za ním a Bůh to nadpřirozeně potvrzuje. A to mi stačí.
  • to je dobrý, zdravý postoj
  • i když nezávislost na názoru lidí může být někdy riskantní (nejsi korigovatelný, můžeš „uletět“.) Nicméně zážitek cestou do Damašku byl natolik silný, že se na něm dá postavit život
  • (a konec konců korigovat se Pavel nechával dost dlouho – dlouhou dobu strávil „uklizený“ v Tarsu. A ani později nevyrážel na cesty, aniž by byl vyslán církví
  • a je patrné, že Pavel odvozuje svou legitimitu od Ježíše (se kterým se setkal), ale potažmo i od Otce, který Ježíše vzkřísil

2 a všichni bratři, kteří jsou se mnou, sborům Galacie:

  • Pavel není jediný autor – možná se radil při psaní s ostatními?
  • vyčetl jsem: „na lokalizaci adresátů záleží určení data, kdy byl dopis napsán. Starší teorie tvrdí, že adresáti byli v etnické Galácii v sev. částí Malé Asie, kterou prý Pavel navštívil při druhé mis. cestě (ačkoliv to není ve Sk zmíněno). Potom by dopis byl napsán cca r. 53-57 po Kr. Pravděpodobnější je tzv. jižní teorie, kdy za galatské sbory jsou považovány ty, jež byly v jižní části římské provincie Galatie (Antiochie, Ikonium, Lystra a Derbe) a které Pavel založil při první mis. cestě. V tom případě by Pavel dopis napsal r. 48-49 v Syrské Antiochii po první mis. cestě, ještě před koncilem v Jeruzalémě (Sk 15)“.
  • (mockrát jsem si maloval schémata Pavlových cest a jeho dopisů, odkud kam psal atd. Ale vždy mi to rychle vyprchalo z hlavy)
  • ale asi to nyní pro nás není důležité. Prostě píše „nějakým“ sborům, více církvím, které založil. Brali ho vážně a jeho názory brali jako velmi důležité
  • samozřejmě vše, co píše, je nadčasové a platí obecně pro křesťany všech věků a míst. Tedy o pro nás dnes a tady. Proto se jimi také zabýváme

3 Milost vám a pokoj od Boha (našeho Otce a Pána) Ježíše Krista,

  • var.: Otce a našeho Pána
  • takže Pavel začíná s tím, co považuje za nejdůležitější. Je to pozadí, na kterém se pohybujeme a budeme pohybovat. Když k nám Bůh totiž nebude přistupovat milostivě, skrze milost, s milostí, jsme „vyřízení“. Je to jako prostředí, ve kterém žijeme, nebo vzduch, který dýcháme, . proud řeky, ve které plaveme, který nás nese
  • milost znamená nezaslouženou přízeň. Jednat milostivě znamená jednat s někým lépe, než by si zasloužil.

4 který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce,

  • n.: aby si nás vybral
  • téma světa a vysvobození z něj je nesmírně zajímavé. Bude obsahem jedné ze studií na tomto webu. Jsme ve světě, ale nejsme ze světa je úžasné prohlášení s obrovskými konsekvencemi
  • nejen, že ze světa nejsme, my jsme z něj, jak vidno, dokonce vysvobozeni
  • když jsi odněkud vysvobozen, už tam nepatříš. Tvoje občanství se přesunulo někam úplně jinam
  • chce vůbec někdo patřit do tohoto světa? Jak kdy. Když se daří a život je růžový a béžový1, je svět snesitelné místo k životu2
  • na druhé straně je svět často (možná většinou a pro většinu lidí) zlé místo k životu. Mění se to také v různě během života, prožíváme dobrá a špatná období.
  • nicméně pokud existuje něco lepšího, rozumný člověk pochopí, že „je výhra“, nepatřit sem, ale „tam“ Nespadat do tady toho „bince“, ale někam, kde je to lepší3
  • je to výhra mít občanství Ugandy, a ne Jižního Súdánu (viz náš projekt)4
  • každý chce žít raději v EU než v Severní Koreji. Možná musíš z nějakých důvodů dočasně v Jižním Súdánu žít, fungovat tam, ale tvůj domov to není. Domov máš jinde a těšíš se tam.
  • nebo je tento svět možno přirovnat k vězení: možná tam musíš žít, ale tvůj domov to není. Ještě tam sice prodléváš, ale propouštěcí papíry už máš vyhotovené

5 jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

  • (tedy Bohu) – je skvělé, že to udělal, tedy že nás z tohoto světa vysvobodil. To opravdu stojí za oslavu a za poděkování. Nikdy mu za tohle nepřestanu děkovat, že to pro mě/pro nás udělal

6 Divím se, že se od toho, který vás povolal (Kristovou milostí), tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.

  • n.: v [Kristově] milosti
  • ř. heteros (tzn. odlišného druhu)
  • Pavel na to jde zostra. Okamžitě přechází k tématu, které je pro galatské nejaktuálnější. Co především potřebují slyšet.
  • milí galatští: byli jste přece u (patřili jste mu) toho, který vás povolal Kristovou milostí. Tedy u Boha.
  • vzpomeňte si, jak jste se tam dostali – přece Kristovou milostí. Jak ostatně jinak? Jinak to přece nejde – bez milosti byste se přece k Bohu vůbec nemohli dostat.
  • povolal vás Bůh. Oslovil vás a pozval (k Sobě).
  • no a vy se od toho odvracíte. Jak probíhá odvracení? Přestává vás to postupně zajímat, přestáváte o to usilovat, žít v tom, zabývat se tím. Otáčíte se k tomu zády, projevujete nezájem.
  • od koho nebo čeho se odvracíte? Samozřejmě od Boha. K Němu jste se dostali (Kristovou milostí). Proběhlo to tak, že On, Kristus byl tak milostivý, že vám „nakoupil vstupenky“ do Boží přítomnosti. A vy už o ně teď nemáte zájem.
  • zajímá vás teď tedy něco jiného. Co to je? Zcela kvalitativně odlišné evangelium. Tedy jiná dobrá zpráva5. Zpráva o čem? O tom, jak se dostat k Bohu, jak získat odpuštění hříchů a věčný život
  • Ježíš tedy nakoupil vstupenky do Boží přítomnosti a zdarma je rozdává. Vás to nejprve zaujalo, „drali“ jste se o ně, chtěli jste je získat a získali jste je. Nejprve jste se nakupili kolem Pavlova (a Ježíšova) „stánku“. Tlačili jste se a hlásili se: Dej mi vstupenku!
  • ale pak, po nějaké době vás to nějak přestalo zajímat a obrátili jste se jinam. Kam? K jinému stánku, kde ty vstupenky také nabízejí (až časem se ukáže, že jsou falešné). Nenabízejí je ale jako dar, ale za peníze, za úsilí (např. dobré skutky nebo dodržování Zákona). Ten „jiný stánkař“ vykřikuje: Kupte si ty vstupenky u mě, zaplaťte za ně dodržováním mých pravidel a dostanete je. Tady si na ně můžete vydělat, tady si je můžete zasloužit, odpracovat
  • přestali Galatští „stát o“ Boží přítomnost? To nikoliv. A oni tedy nerozpoznali, že ty Pavlovy vstupenky fungují? Že se skrze ně do té Boží blízkosti skutečně dostali6? Zřejmě někteří ne. Jinak by neměli potřebu to zkoušet jinde
  • je „na této straně nebe“ možno mít jistotu, že mám tu správnou, opravdu validní vstupenku k Bohu?
  • to je složitá otázka. Mnoho lidí se domnívá, že ji má, ale mnoho se jich také mýlí. My křesťané jsme přesvědčeni, že existuje jen jedna opravdu platná a to je ta „s kapkou Kristovy krve“
  • v každém případě platí, že náš život zde na zemi je „hlavně o tom“, abychom si tu správnou validní vstupenku opatřili. Je ale fakt, že dokud ji nevyzkoušíme (nebudeme stát před Bohem a čekat na jeho výrok), stoprocentní jistotu nezískáme
  • my křesťané se domníváme, , že jsme ten „správný stánek“ našli. Je to stánek Ježíše Krista
  • máme „jistotu spasení“, ale tato naše jistotu je stále „vírou“, očima uvidíme až na druhém břehu.
  • obraz „chumlu lidí “ kolem Pavlova „stánku“ se mi jeví celkem přesný: lidé s nadšením přijímají jeho zvěst, dávají se pokřtít, zakládají sbor. Po nějaké době ale někteří přesunují svou pozornost jinam. Přicházejí totiž další „evangelisté“ s konkurenčními nabídkami. Přece jen je třeba uznat, že to „naše Kristovo evangelium“ je dost „obyčejné“, dost nepravděpodobné, možná až urážlivě snadné, pro někoho málo atraktivní. A hlavně eliminuje jakékoliv vlastní zásluhy, což nikdo nemá rád
  • možná je to i pravda a jevit se tak může. Má ale jednu zásadní „výhodu“: je pravdivé

7 Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí (Kristovo evangelium) překroutit.

  • ř allos (tzn. jiné stejného druhu);
  • nevidím zásadní význam v rozdílu heteros/allos, který zde bývá zdůrazňován. Buď úplně jiná zpráva odlišného druhu nebo zpráva podobného druhu, jen se trochu lišící.
  • možná je ten rozdíl myšlen takto: buď, že na to musíš jít úplně z gruntu jinak (zapomeň na víru, rozhoduje Zákon, skutky) nebo jen lehká modifikace (ano, víra je důležitá, ale musíš k ní ještě něco dalšího přidat, např. obřízku).
  • jinak řečeno: neexistuje alternativní možnost, jak se dostat k Bohu. Mohou existovat odlišní zpravodajové – přinášet hodně nebo trochu odlišné způsoby, jak se dostat k Bohu. Ale výsledkem těchto odlišných zpravodajů je vždy to, že jimi nabídnutá vstupenka se ukáže jako neplatná.
  • ale výsledek bude vždy a stále týž: klíč do zámku nezapadne. A je jedno, jestli je ten nabízený klíč naprosto odlišný klíč (třeba dózický klíč a cylindrický zámek) do nebo jsou si klíče hodně podobné, a chybí jen jeden mikroskopický výstupek Zkrátka nezapadne do zámku, nezafunguje
  • vždy se vyskytovali, vyskytují (budou vyskytovat) lidé, kteří budou dobrou zprávu „zamotávat“, modifikovat, zesložiťovat, upravovat. A když ji zamotají dostatečně rafinovaně, vždy se najde někdo, pro koho to bude lákavé nebo matoucí. Někdo, kdo si řekne: není tam opravdu přece jen nějaký háček, který nám Pavel neřekl? Není třeba k víře ještě něco přidat? To co nám říkají, zní tak logicky a atraktivně. To Pavlovo evangelium je přece jen až urážlivě primitivní a divné, atd.
  • když u „alternativní zvěstovatelé dobré zprávy“ u alternativních stánků vykřikují dostatečně hlasitě a jejich letáčky jsou dostatečně nablýskané a přitažlivé, své posluchače si vždycky najdou. Smutné je, že někdy k sobě „přetáhnou“ část posluchačů i od stánku Kristova/Pavlova

8 Ale i kdybychom [vám] my nebo sám anděl z nebe (zvěstoval v evangeliu) něco (jiného než) to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet!

  • ř. euangelizó
  • ř. para; tzn. ‚proti‘ ‚vedle / mimo‘ 
  • ř. euangelizó (aor.)
  • je jedno, jak hodnověrně vypadá ten zvěstovatel. Může být naprosto špičkově důvěryhodný, neuvěřitelně vzdělaný, nadpřirozeně podložený, atraktivně mluvící. Pokud se ale to, co říká liší od naší původní zvěsti, je to naprosto mimo.
  • ale hůře než to – není jen mimo, je ďábelsky protibožský. Je třeba ho nejen odmítnout, ale přát mu zlé. Ať se na něho za to, co činí, vylije zlo od Boha
  • až tak velký problém to je. Ale proč? Proč to není jedno? Proč nemůže mít každý svou pravdu, každý své evangelium? Protože ta falešná evangelia lidem uzavírají nebo znesnadňují cestu k Bohu.
  • oni stojí přede dveřmi, které vedou k Bohu. A Pavel je povzbuzuje: Jsi tady dobře. Nyní stiskni zvonek (víry) a Bůh ti otevře. Zmáčkni tlačítko a vyjede ti platná vstupenka. Opravdu, až tak jednoduché to je. Ale ti falešní zvěstovatelé přicházejí a začínají věc komplikovat, zamotávat, zatemňovat (stisknout zvonek nestačí, je třeba k tomu něco přidat. Musíš se nejprve polepšit aspoň částečně, atd.)
  • výsledkem je, že někdo, kdo užuž stál před zmáčknutím, zklamaně odchází, aby šel „sbírat kredity“, které ve skutečnosti nikdo nevyžaduje a které nikdy neshromáždí v dostatečném množství
  • a tohle je vážný problém hodný razantního odsudku. Vždyť jde opravdu o záchranu. Ten člověk nestojí před ledasjakými dveřmi, ale před dveřmi, které vedou na záchranný člun. A během shánění nepotřebných kreditů se loď může potopit nebo záchranný člun může odplout 
  • slovo má velkou moc: může zachránit, ale i zahubit. Ani Ďábel Evě nekroutil ruku, ale jen mluvil – a důsledky byly, jak víme naprosto katastrofální

9 Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo (zvěstuje jako evangelium) něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!

  • ř. euangelizó
  • ř. para; tzn. ‚proti‘, vedle / mimo‘
  • prokletí znamená, že Bůh je proti člověku, „pracuje“ vůči němu ke zlému, škodí mu. A Pavel to tomu falešnému zvěstovateli přeje. Ale co jiného přát člověku, který sám do záchranného člunu nevstupuje a ostatní od něho lžemi odhání?
  • zní to tvrdě, říká Pavel, ale já si za tím stojím a opakuju to: je to takový problém, že takový člověk si zaslouží, aby na něm dopadlo zlo od Boha. Já mu to zlo přeju, já to zlo na něj posílám.
  • my nejsme povolání k tomu, abychom proklínali, byť naše nepřátele7. Ale tohle je natolik vážná věc, možná nejvážnější ze všech, že si zde Pavel přivlastňuje výjimku8

10 Získávám si teď lidi, nebo Boha? Či se snažím líbit lidem? Kdybych se chtěl ještě líbit lidem, nebyl bych Kristův otrok.

  • když tohle říkám, nikomu se to nelíbí. resp. mnoha lidem se to nelíbí.
  • co se vlastně lidem nelíbí, co je na této zvěsti tak dráždí? Hlavně ta vyhrocenost a výlučnost. Že existuje jen jediná cesta ke spáse a to skrze víru. To, že Pavel si nárokuje, že „sežral všechnu moudrost“ a cokoliv odlišného tak tvrdě odsuzuje.
  • je dost možné, že Pavel byl první, kdo věci až takto jasně a vyhroceně formuloval. Ostatní učedníci evangelizovali také, ale asi jinak. Možná „přirozeněji“ – že Ježíš byl vzkříšen, že je Mesiášem.
  • je to stejně urážlivé a provokující jako modlitba spasení: to, že by jedna modlitba mohla změnit celý osud člověka, když předtím třeba celý život na Boha nepomyslel, to je opravdu rozčilující a drzá představa
  • dále Pavel říká: posláním křesťanů není zavděčit se lidem. Kdykoliv proti sobě stojí nějaká Boží pravda a naše přijetí lidmi, je volba jasná
  • pokud jsi chtěl být oblíbený, zvolil sis špatné „náboženství“ (křesťanství) a špatné „zaměstnání“ (evangelista), špatného pána (Krista). Pokud jsi chtěl být oblíbený, měls jít dělat něco jiného

11 Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka.

  • ř. euangelizó (aor.)
  • tzn. není lidskou věcí (n. lidského původu)
  • to Pavlovo (a naše) evangelium (dobrá zpráva) není z tohoto světa, z této planety. Proto zní tak divně, proto je tak neoblíbené. Je to prostě mimozemská záležitost. A mimozemské věci bývají divné. Evangelium je mimozemského původu, je „nadpřirozeně působící“ – proto obrací lidská srdce. Proto také na něj moc „nefunguje“ naše „rozumování“. A proto je pro mnoho lidí divné a nepříjemné.
  • kdybych to vymýšlel já, Pavel, určitě by to vypadalo jinak.
  • je pravda, že hodně věcí na křesťanství je „divných“ a Pavel si toho byl vědom. Ostatní náboženství jsou mnohem více „podle člověka“ – jsou pochopitelnější, stravitelnější, více odpovídají lidské přirozenosti. Kdybych „já byl Bohem, vymyslel bych to jinak“, více po lidsku. Také evangelium by bylo mnohem lidštější, stravitelnější a méně kontroverzní
  • takže když se mi na křesťanství některé nezdají nebo mi nevyhovují, je to přirozené.

12 Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista. 

  • zdroj je důležitý. Když je zdroj nadpřirozený, je celá zvěst nadpřirozená

13 Vždyť jste slyšeli o mém někdejším počínání, když jsem byl v židovství, a že jsem do krajnosti pronásledoval Boží církev a (ničil ji).

  • n.: způsobu života
  • n.: snažil se ji vyhubit;
  • Pavel říká: při mém tehdejším chápání skutečnosti bylo moje jednání logické – vždyť jsem byl „v židovství“. Židovství, tedy židovské náboženství je taky „divné“, ale pořád o hodně „méně divné“ než křesťanství. (Židovství je souborem pravidel, jejichž dodržování nás má přiblížit Bohu. To je mezi náboženstvími běžný přístup.)
  • ta židovská pravidla jsou „dost zvláštní“ a hodně specifická (o Hospodinu, tedy i o našem křesťanském Bohu hodně odhalují) – ale oproti křesťanství je to zvláštní mnohem méně
  • a když se z lidského pohledu na křesťanství zadíváš, nutně tě to vede k jeho pronásledování: co jiného chceš s takovým divným náboženstvím dělat? Např. ta jeho výlučnost si o pronásledování přímo koleduje.

14 Předčil jsem v židovství mnohé vrstevníky svého rodu, neboť jsem byl mimořádný horlivec pro otcovské tradice.

  • kdyby se někdo z vás se mnou chtěl porovnávat, třeba tvrdit, že je stejně „po židovsku“ zbožný jako já, nebude to mít lehké. Protože já jsem byl v židovství extrémista, naprostý horlivec. Bral jsem to všechno děsně vážně a dělal s největším úsilím

15 Když se však [Bohu], který mne oddělil již (v lůně) mé matky a povolal svou milostí, zalíbilo

  • ř.: z lůna
  • ř.: skrze svou milost
  • zajímavý verš. Nebudeme zde rozebírat tajemství Božího vyvolení a předzvědění, to přesahuje možnosti tohoto rozboru (a stejně je v tom Boží tajemství, žádné teologické odpovědi nejsou zcela uspokojivé)
  • ale je to zkrátka tak, jakkoliv je to záhadné. Všechno, co se v Pavlově životě dělo, bylo v Božím úradku a někam to směřovalo
  • oddělení pro službu sobě. ἀφορίζω [aforizó] 1. oddělit, odloučit; vyloučit 2. vyvolit, vybrat, určit (εἴς τι k čemu) [10]
  • καλέω [kaleó] 1. volat 2. nazvat, pojmenovat (τινά τι [ak.] ἐπὶ τῷ ὀνόματί τινος koho jak po kom); (pas.) být nazýván, jmenovat se; nechat se nazývat 3. povolat (εἴς τι k čemu), zavolat; pozvat [148]
  • oddělil pro sebe: stejně člověk neodolá přemýšlení – jak to všechno Bůh „narafičil“, že to v Pavlově životě později opravdu „klaplo“? Že se Pavel dostal tam, kam měl? To se Bůh prostě rozhodne, že si někoho oddělí a pak všechno k tomu směřuje, ať ten člověk chce nebo nechce?
  • je pravda, že to Pavlovo setkání s Ježíšem na cestě do Damašku bylo hodně „impresivní“ – jak bylo v jednom článku v Hlasu mučedníků9: kdo by se neobrátil po takovém brutálním setkání? (oslepující světlo, shození z koně, oslepnutí, hlas z nebe) 10
  • Pavel dostal „pozvání, které se neodmítá.
  • ale bez ohledu na to, jak je to s vyvolením – všechno, čeho se Pavlovi dostalo, byla milost a nic než milost! Jestliže Hospodin Pavla povolává, dává mu šanci „pro něho něco vykonat“ nebo něco vytrpět, je to čirá milost. Je to nadstandard, kterého se nedostává každému.

16 zjevit ve mně svého Syna, abych evangelium o něm hlásal mezi pohany, neporadil jsem se hned (s tělem a krví),

  • ř.: národy
  • tzn.: s člověkem
  • Bohu se zalíbilo: zvláštní slovo – prostě Mu to přišlo jako dobré, jako dobrý nápad zaujalo ho to, rozhodl se pro to; napadlo ho to. tak to realizoval. U Boha „není nic“ mezi nápadem a realizací. Žádné překážky, žádné nutné další kroky
  • je v tom naprostá suverenita a svrchovanost: ta slova mám rád. Vůbec neznáme příčiny Božího jednání, pozadí Jeho činů. Nemusíme je znát, vlastně nejsou pro nás důležité. Většinou je za nimi Jeho milost, někdy také nějaké smlouvy z minulosti, Jeho globální plán se světem a kdoví, co ještě.
  • On se prostě rozhodne, a tak to je. Není povinen nikomu nic zdůvodňovat. Nikomu nevydává účty
  • možná je to trochu podobné rodiči, který svému dítěti taky nevysvětluje, proč se teď musí obléct a jít ven.  Rodič se tak prostě rozhodne a dítě to musí akceptovat. Je to v jeho nejlepším zájmu, ať už tomu rozumí nebo ne. (Buď se potřebuje vyvenčit nebo rodič potřebuje něco zařídit. Obojí je nutné. Dítě to nemusí chápat)11
  • takže co se Bohu zalíbilo?: zjevit v Pavlovi svého Syna. Zvláštní obrat. Bůh chce světu/tedy lidem zjevit něco, co zjevné není, tedy, co je skryté, co není obecně známé a dostupné. Něco o svém, tedy Božím synu. Něco, co my křesťané a čtenáři NZ už asi víme – že Syn existuje a že přišel na zem vy/řešit lidský hřích, zachránit nás atd. Tuto informaci je třeba lidem zjevovat, protože je jim skrytá a běžnými kanály je nezjistitelná
  • jak to dělá? používá k tomu lidi, zde například Pavla. Svoje svědky, kteří o tom mluví, tedy jinak řečeno přinášejí svědectví o tom, co zažili a viděli
  • ale zjevit v někom ukazuje ještě na něco dalšího. Jakoby se Pavel sám stal tím synem. nejenom nositelem té zvěsti, ale tou zvěstí samotnou. Kdo se dívá na Pavla, vidí Syna.
  • asi to tak nějak funguje s křesťany obecně – v nich se zjevuje Syn. Tím, jak se chovají, jak žijí, jací jsou. To je pěkné a uklidňující. Samou svou existencí svědčí/me o synu.
  • to mě povzbuzuje – možná ani není třeba vždy o evangeliu nějak dramaticky mluvit. (I když Pavel mluvil dost, rozhodně jenom „nebyl“). Ale určitě to tak může do jisté míry fungovat – že už naše existence a chování v tomto světě je svědectvím.
  • (ale patří tam i to hlásání)
  • mezi pohany pohan je každý, kdo nepatří Kristu. Zde ještě ve smyslu ne-Žid. Tihle lidé, to byla Pavlova specializace, tedy na tuto cílovou skupinu se specializoval
  • takže Pavel pochopil, že tohle má být do budoucna jeho práce, jeho povolání (v pravém smyslu toho slova). Takže dále potřeboval zjistit, jak by tato jeho práce mohla probíhat. Potřeboval poradit, potřeboval se poradit
  • ale „neběžel“ automaticky tam, kam by nás to napadlo nejprve– tedy za zkušenějšími křesťany. Dokonce neběžel za žádným člověkem. Kam se tedy obrátil?
  • tělo a krev, to vyjadřuje člověka. S kým se tedy Pavel radil, když ne s lidmi? Zřejmě se šel nejprve modlit
  • to je velmi užitečný, tzv. Mojžíšovský zvyk12 – nejprve se modlit

17 ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a pak jsem se zase vrátil do Damašku.

  • Pavel si uvědomuje, že se má stát apoštolem (ať už to znamená cokoliv) a automaticky se mezi ně už také řadí
  • ale nevyhledává hned své (zkušenější) „kolegy“
  • jde někam úplně „pryč“, do Arábie a pak do Damašku (tam jeho cesta začala, tam křesťany poprvé potkal)
  • proč zrovna Arábie? Damašek bych asi chápal, např. David Wilkerson13 se taky vracel na místa, kde s Bohem něco prožil
  • ale proč ta Arábie? Chtěl mít klid k meditaci či modlitbám? Chtěl se v klidu dovzdělat v křesťanství? (z jakých zdrojů?). Projít si znovu SZ Písma z nového pohledu? Netušíme, koho tam znal, co tam dělal.
  • jisté je, že nespěchal. Neměl pocit, že za měsíc už musí evangelizovat
  • tři roky je poměrně dlouhá doba.. Např. obvyklý vysokoškolský sabatikal trvá půl roku.
  • ale nezapomínejme, že Pavel byl úplným křesťanským začátečníkem. Potřeboval si novou skutečnost vzkříšeného Krista to dát do kontextu s jeho židovskými pozadím.
  • podívat se na SZ v novém kontextu – to zní pravděpodobně. Pohled na SZ ve světle NZ je nový. Jde o úplné přeformátování myšlení. Židé myslí jinak než křesťané.
  • tohle mohlo nějaký ten rok opravdu zabrat. Poctivé podrobné studium vyžaduje čas
  • a kdo věří, nemusí spěchat. Bůh není uhoněný a stále pozadu za termíny. Ježíš byl vytížený, unavený, ale ne neustále v časové tísni14

18 Potom po třech letech jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se seznámil s Kéfou, a zůstal jsem u něho patnáct dní.

  • tj. Petrem;
  • k čemu za ty tři roky dospěl? Co se u něj změnilo? Co se naučil? Co prožil? A co vlastně dělal?
  • mohl si např. zařizovat věci, aby byl uvolněný pro službu. Předat firmu (možná už předtím měl firmu na „outdoorové vybavení“ (dělal stany). Nebo se naopak mohl řemeslu učit15. (Vždycky se můžu na misii živit řemeslem). Při jeho systematičnosti to opravdu mohl pojmout jako A. Schweizer
  • určitě se vzdělával. Přečetl znovu SZ a díval se na něj nově, tedy ve světle NZ
  • jinak: Pavel měl to povolání k evangelizaci velmi intenzivní a dosti konkrétní: Ježíš mu to přímo řekl16
  • jakou měl Pavel vlastně zkušenost? Pojďme si to připomenout, je to až v 9. kapitole Skutků: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ 5Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 6Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ … „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele. 16Ukáži mu, co všechno musí vytrpět pro mé jméno.“ … „Bratře Saule, Pán, Ježíš, který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým. …s učedníky v Damašku 20 a hned v synagogách hlásal Ježíše, že on je Syn Boží. … 2Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku. 23Když to trvalo už dost dlouho, rozhodli se Židé, že ho zabijí. 24Saul se však o jejich úkladech dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány, aby ho mohli zabít. 25Učedníci ho však v noci vzali, vysadili ho otvorem ve zdi a spustili v koši dolů. 26Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem. 27Barnabáš se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně mluvil v Ježíšově jménu. 28 A byl s nimi, volně chodil po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu. 29Mluvil také s Helénisty a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít. 30Když se to bratři dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje a vyslali do Tarsu.
  • Ježíš mu tedy mj. řekl, že „se vzpíná proti bodcům“ (marně se vzpěčuje Bohu), že bude Kristovým poslem a že bude trpět.
  • Pavel pak opravdu hlásal (že Ježíš je Mesiáš a Boží Syn). Na to konto si pak zažil pronásledování i záchranu, odmítnutí v církvi, různé disputace, aj., aj. A to vše poměrně brzy, řekněme v řádu měsíců
  • teprve potom následovaly ony tři roky „klidu“
  • pak se Pavel snažil setkat s Petrem. Nejdřív neúspěšně, protože se s ním setkat nechtěl. Teď už se s Petrem setkal a strávil s ním dva týdny. Co dělali? O čem si povídali? Petr musel na Pavlovi vidět, že je vzdělaný a zbožný, horlivý. Že je opravdovým křesťanem. Ale co s tím?
  • Petr a Pavel byli naprosto odlišní – rybář a intelektuál. Petr znal Ježíše mnohem lépe.
  • nicméně nějak to setkání „zvládli“. Vyjasnili si kompetence. Petr se uklidnil, že mu Pavel nebude interferovat ve sboru, ale „uklidí se“ někam daleko. Tak proč to nezkusit
  • za povšimnutí stojí, že Pavel ty tři roky „vydržel u víry“. Tři roky už člověka prověří – kdyby stavěl jen na jednorázovém (byť nadpřirozeném a hodně intenzivním zážitku), asi by u „křesťanství“ nezůstal17
  • když přijde do sboru někdo čerstvě obrácený, jsi samozřejmě rád. Ale důvěra se musí vybudovat. Nově příchozí je často entuziastický, ale může mu chybět realismus a samozřejmě zkušenosti. Ježíš mě poslal kázat pohanům – zní dobře. Ale jak to budeš dělat konkrétně?
  • nezapomeňme, že zatím za Pavlem nebyly žádné výsledky
  • pokud ty tři roky navštěvoval církev, musel toho hodně musel toho už dost „nakoukat“, nasát.

19 Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra18.

  • zajímavý „detailek“ – kde je potkal? Kde byli a co dělali? Pracovali v jeruzalémském sboru? Nebo byli „rozprchnutí“? Na cestách? Na misiích? Zakládali sbory? Kdo ví.
  • ale Petr se Pavlovi věnoval. Nikdy nevíme, koho máme před sebou. Pavel možná nevypadal na budoucího „mega“apoštola pohanů. Ale Petr ho neodbyl. Možná v něm rozeznal budoucí potenciál, možná se tak choval ke všem
  • potkal Jakuba, rodného bratra Ježíšova. Musí to být zvláštní mluvit s Ježíšovým „bráchou“. (Měli po Marii 50% společných genů). Možná mu Pavel líčil: Tak jsem se ti setkal s „tvým bráchou“. Představ si, že mě srazil koně a oslepil. To ti byla síla.  
  • oba tedy měli hodně odlišnou osobní zkušenost s Ježíšem: Jakub znal Ježíše jako staršího bratra. Asi trochu zvláštního, ale v každém případě dost „obyčejného“. (Nezúčastnil se ani setkání na hoře s Ježíšovým proměněním. Pavel měl jeden silný zážitek19. říkalo se mu Jakub spravedlivý a byl pilířem sboru v jeruz., asi biskupem. musel se tedy obrátit zřejmě v reakci na vzkříšení, možná i dříve
  • Jakub jako autor Jakubova listu vystupuje jako fajn „chlap“, realista, praktický člověk

20 Hle, před Bohem prohlašuji, že to, co vám píšu, není lež.

  • proč to Pavel tak zdůrazňuje? Co čtenářům sděluje tak závažného, že se musí zapřísahat, že si nevymýšlí?
  • zdůrazňuje tyto skutečnosti: 1) že je povolán k misii a 2) že to povolání má přímo od Boha

21 Potom jsem šel do končin Syrie a Kilikie.

  • tedy po tom setkání v Jeruzalémě se tam odebral. Oproti Jeruzalému to byla asi dost velká „“periferie“ Třeba jako kdyby odjel z Prahy do Ostravy? Nebo až někam „na východní Slovensko? Nebo dokonce „na Ukrajinu“? Nebo ještě dále?

22 Ve sborech v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně neznali. 23 Pouze o mně slýchávali, že ‚ten, který nás kdysi pronásledoval, zvěstuje nyní víru, kterou kdysi ničil‘, a slavili kvůli mně Boha.

  • kde ho osobně neznali, neměli s ním zřejmě „takový problém“. Byla to povzbuzují historka či svědectví o pronásledovateli, který se obrátil, nic víc
  1. myslím zpívá Helena Vondráčková. Aspoň to tvrdí Evžen Boček v Poslední aristokratce ↩︎
  2.  Mt 5,44 .. on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Bůh učinil život na této planetě snesitelným pro věřící i nevěřící – dal nám práci, jídlo, pití, víno, sex, aj. jako legitimní zdroje radosti. ↩︎
  3. to lepší místo je Boží království, jedno z ústředních Ježíšových témat. Toto království je již přítomné (i když zatím neviditelné) a je možno se do něho „zapisovat“ ↩︎
  4. https://spolekjiznisudan.cz/ ↩︎
  5. dobrá zpráva je význam řeckého slova „evangelium“ ↩︎
  6. pobývání v Boží přítomnosti není otázkou permanentního zážitku nebo libého pocitu. Po počátečním nadšení obvykle následuje fáze určité „obyčejnosti“ ↩︎
  7. v NZ je to vícekráte zdůrazněno, že proklínání není „náš džob“ ↩︎
  8. když se nastavují pravidla pro církev, když jde o precedens, jsou někdy pravidla tvrdší: srv. Ananiáš a Zafira ↩︎
  9. časopis o pronásledování křesťanů ↩︎
  10. v tom článku v HM bylo nádherně srovnáváno Pavlovo obrácení na cestě do Damašku s obrácením lotra na kříži. Pavel viděl spektakulární Boží moc, kdežto lotr viděl pouze zbědovanou umírající lidskou trosku. Autor vyvozuje, že obrácení lotra na kříži bylo mnohem větším zázrakem- vždyť tváří tvář takové Boží moci, kdo by se neobrátil. Ale tváří tvář zbitému umírajícímu, kdo by se obrátil. . ↩︎
  11. když vnučka má hlad a je protivná, nechápe dokonce ani, že se musí najíst Nemá ještě propojený hlad s jídlem (a svou protivnost z hladu už vůbec ne). Máma někdy do ní musí jídlo „nacpat“ dokonce i proti její vůli. A světe div se, s každým soustem je všechno růžovější, nálada lepší a svět veselejší. To krmení přitom vnučka zpočátku vnímá jako křivdu (to není špatný obraz některých skutků Božích) ↩︎
  12. Mojžíš, když se vyskytl nějaký problém, první, co udělal bylo, že se zavřel do stanu setkávání a probral věc s Bohem ↩︎
  13. autor Dýky a kříže a dalších knih. Toto dělal, myslím, v knize Začalo to dýkou a křížem ↩︎
  14. Iz 28,16 podle CEP: Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat (podle ČSP nebude spěchat). ↩︎
  15. srv Albert Sshweitzer – vystudoval medicínu, aby mohl jet do Afriky (Lambarene). Na svou práci si vydělával varhanními koncerty ↩︎
  16. je naprosto výjimečné, že někdo slyší Boha akusticky ↩︎
  17. je smutné, kolikrát jsem viděl odpadnout od víry lidi, kteří zažili s Bohem velmi intenzivní a velmi nadpřirozené zkušenosti ↩︎
  18. že měl Ježíš sourozence je nade všechny pochyby: Mt 13,55 Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?  A nejsou všechny jeho sestry u nás? Marie zcela jistě po porodu a šestinedělí začala s Josefem normálně žít a měli další děti ↩︎
  19. Ježíšovu bratru se říkalo Jakub spravedlivý. Byl pilířem sboru v Jeruzalémě, asi biskupem. Obrátil se zřejmě v reakci na vzkříšení, možná i dříve ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení