1 Pošlete beránka vládci země (ze Sély v pustině) na horu dcery sijónské.
- n.: jehně; var.: jehňata; (obvyklý způsob odvádění dávek vazala;)
- tj. „Skály“; edómské skalami přirozeně opevněné město dnes známé jako Petra;
- n.: ze Sély pustinou; n.: od Sély až po pustinu;
- Prorok / Hospodin radí Moábcům, jak se katastrofě vyhnout: Doporučuje poslat Izraelcům dar jako symbol poddání se. Mají dát najevo své poddané či vazalské postavení, může jít o prosbu o ochranu.
- Půjde zřejmě o obrácení se k Hospodinu: Až na vás přijdou tyto hrozné tresty, hledejte Hospodina, pokořte se před Ním. Toto pokoření mohlo mít konkrétní podobu poddání se Izraeli.
2 Jako poletující pták vyhnaný z hnízda, tak budou dcery moábské u arnónských brodů.
- Moábci, zvláště jejich ženy (muži zřejmě budou na frontě) jsou přirovnány ke zmateným nezralým ptáčatům vypadlým z hnízda. Jde a bezmoc a zoufalství uprchlíků hledajících, kam se uchýlit.
- Řeka Arnon byla hranicí mezi Moábem a Izraelem. Moábští uprchlíci (uprchlice) tedy hledají bezpečí v Izraeli, snad i u Hospodina.
- Cesta k záchraně tedy opět souvisí s Izraelem.
3 Dejte radu, udělejte rozhodnutí. Připrav v pravé poledne svůj stín jako noc. Ukryj zapuzené, uprchlého neodhaluj.
- Zřejmě Moáb prosí Izraelce o soucit a slitování v období krize a Božích trestů.
- Prosím poraďte se a přijměte rozhodnutí, že přijmete naše uprchlíky. Nacházíme se ve výhni Božích trestů a zoufale hledáme trochu úlevy. Jsme vyhnáni z vlastní země, jsme uprchlíky – tak nás prosím přijměte a ujměte se nás.
- Opět je zde ukázán způsob Božího myšlení: Katastrofy, které Moáb potkávají, jsou Božími tresty. Přesto Bůh velmi ocení, když Jeho lid trestaným Moábcům poskytne pomoc.
- A naopak víme, že když Bůh nějaký národ používá ke svým trestům, velmi oceňuje, když to ti, kdo byli povolání za Boží metlu, se svou agresivitou nepřehánějí.
4 (Moji zapuzení ať pobývají u tebe, Moábe.) Buď jim úkrytem před ničitelem. Vždyť přestane útlak, pomine zkáza, utlačovatelé vymizí ze země.
- var.: Ať moábští zapuzení pobývají u tebe.
- Možnost překladu, který je uvedena jako první, příliš nezapadá do kontextu – pokud je Moáb trestaným a deptaným národem, jak by mohl poskytovat útočiště druhým? Mohlo by snad jít o obecný apel na milosrdenství jednoho vůči druhému. Ti, kdo jsou na tom špatně, by měli pomáhat těm, kdo jsou na tom ještě hůře.
- Nebo v Moábu přebývali i židovští uprchlíci (Izrael měl zase svoje problémy)? A Bůh to oceňuje a dokonce snad „na to konto“ slibuje v trestu úlevu?
- Logičtější se ale zdá překlad: Ať moábští zapuzení pobývají u tebe, který zapadá do kontextu. Moáb v nouzi prosí Izraelce (jinak své historické nepřátele) o soucit a přijímání uprchlíků.
- A zdá se, že prorok slibuje, že to nebude navždy – že oprese pomine a situace se normalizuje.
- Obecné poučení je jasné: Je jedno, jaké máme s lidmi vztahy, je jedno, kdo je nepřítel – když přijde vážná krize, mají věřící pomáhat všem. Jde o Ježíšovský princip: Když má náš nepřítel hlad, máme ho nasytit. Škodolibost nemá v životech křesťanů žádné místo.
- Píšu tento text v době krátce po povodních na Moravě v září 2024 – je jasné, že křesťané mají pomáhat všem bez rozdílu.
5 A milosrdenstvím bude upevněn trůn a usedne na něj ve stanu Davidově v pravdě ten, kdo bude soudit podle práva a vyhledávat je a bude zběhlý ve spravedlnosti.
- Mluví se o izraelském králi – bude vládnout pevně a spravedlivě.
- To, že se tak stane, bude způsobeno Božím milosrdenstvím. To, že někdo má dobrého krále, jistě aktem Božího milosrdenství je.
- Možná tedy jde o informaci pro Moábce – držte se Izraelců, u nich se dočkáte dobrých vládců a dobrých konců.
- Samozřejmě vztahujeme tuto informaci na Krista a Jeho království.
6 Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný. O jeho vypínavosti, povýšenosti i zpupnosti — nesprávné jsou jeho prázdné řeči.
- Všechna použitá slova ukazují jedním směrem:
- Pýcha: Je pra-hříchem, nejhorším ze všech. Myslím si o sobě mnoho.
- Vypínavost: Chci být dominantní, lepší, než ostatní. Vypínám se nad ostatní.
- Povýšenost: Totéž – myslím si o sobě, že jsem více, než ostatní.
- Zpupnost: Kašlu na to ostatní i na Boha.
- Jde přitom o prázdné řeči – jsou to jen kecy, ve skutečnosti Moábci tak skvělí nejsou.
- Moábci se zřejmě v té době chovali podobně jako Němci „za Hitlera“ – považovali se za vyšší rasu, opovrhovali ostatními, zvláště Židy.
7 Proto bude Moáb nad sebou naříkat, celý Moáb bude naříkat. Pro kírcharesetské hrozinkové koláče budete vzdychat — zcela ubití.
- n.: ruiny; h. ašíším dle Gesenia a Davidsona ‚základy‘ (odhalené základy = ruiny); modernější slovníky uvádějí ‚hrozinkové koláče‘. Zde mohou souviset s modlářstvím, ale spíše představují zničené vinice (viz dále).
- Pýchu a zpupnost Hospodin ze srdce nesnáší a netoleruje – Moábci proto dopadnou podobně jako Hitlerovci: Budou stát uprostřed zničené země. O dřívější slávě a prosperitě si budou moci pouze zdát.
- Může jít o povzdech člověka uprostřed ruin ve smyslu: Jak já bych si dal dobrou českou povidlovou buchtu nebo tvarohový koláč.
8 Neboť zvadla chešbónská pole i réva sibemská. Páni národů otloukli to ušlechtilé révoví, které dosahovalo až k Jaezeru,
- které se vinulo pustinou. Jeho výhonky se rozpínaly, táhly se až za moře.
- [hl. zdroj jejich prosperity]
- [asi 5 km od Chešbónu];
- [asi 23 km S od Mrtvého moře]
- [srv. podob. hyperbolu Ž 80,12: Vyhnala své ratolesti až k moři a své větve k řece.
- Všechny zdroje moábské prosperity byly zničeny.
13 Proto budu plakat pláčem Jaezeru nad sibemskou révou, zavlažím tě svými slzami, Chešbóne a Eleále, protože jásot nad tvým letním ovocem i nad tvou sklizní opadl. 10 A bude vzata radost i jásání z té úrodné zahrady — na vinicích se nebude výskat a hlaholit; ten, kdo lisuje v lisech, nebude šlapat víno, jásot lisujících ukončím.
- Je to hrozná škoda – taková krásná úrodná, bohatá a prosperující zemědělská krajina s rozvinutým obchodem a nic z toho nezůstalo. Žádné dožínky, žádné pivní slavnosti, žádné slavnosti vína, nic.
11 Proto jako lyra budou vzlykat mé útroby nad Moábem a mé nitro nad Kir-cheresem.
- [většinou vyjadřuje veselí (Iz 5,12; Iz 24,8), zde smutek (Jb 30,31);
- [jakožto h. sídlo citů, tj. č.: srdce / nitro];
- Pěkné a vystihující popis hluboké lítosti – člověku se sevře břicho, rozbolí ho srdce.
12 I stane se, když (se Moáb ukáže a bude se namáhat na návrší,) že vejde do své svatyně, aby se modlil, ale nic nezmůže.
- n.: se Moáb ukáže a unaví se na návrší; n.: se ukáže, že se Moáb marně namáhal na návrší,
- Nebude pomoci – na návrších zřejmě Moábci uctívali své bohy a svatyně patřila také jim. Veškerá modlitba k těmto božstvům bude k ničemu.
13 To je slovo, které Hospodin k Moábovi promluvil již tenkrát.
- Myslí se zřejmě: Kdysi dávno, dříve, než vůbec někoho napadlo, že by Moáb mohl mít potíže to už Izajáš prorokoval.
14 Ale teď Hospodin řekl: V průběhu tří let, jako jsou léta najatého dělníka, zlehčím slávu Moába (s celým) jeho velkým davem a ostatek bude velmi skrovný, bezvýznamný.
- tzn. počítáno přesně, tak jako najatý dělník přesně odpočítává dohodnutý čas (Dt 15,18);
- Nyní ale prorok upřesňuje, že jeho proroctví se netýkalo vzdálené budoucnosti, ale že se uskuteční již v brzké době – během tří let.
- Obvyklá doba nájemné práce zřejmě byla tři roky (srv. Dt 15,18, jak je zmíněno v poznámce ČSP). A jako si dělník hlídá čas, aby náhodou nepřesluhoval, tak si Hospodin pohlídá, aby se Jeho slovo uskutečnilo.
- Moáb, jakkoliv je mocný a početný, ztratí svůj vliv i pověst a zůstane z něj pouze nevýznamný zbytek (ostatek).