Izajáš – kapitola 19

1 Prorocký výnos o Egyptu: Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku a přichází do Egypta. Egyptské nicotnosti se před ním roztřesou a srdce Egypta se v něm rozplyne.

• Prorok obrací svou (Boží) pozornost k velké sousedící zemi. Egypt hrál a hraje v historii Izraele významnou roli. Sám Spasitel tam v dětství několik let žil, „egyptsky“ zřejmě uměl, apod.
• Jak to s Egyptem vidí Nejvyšší?
• Hodlá se jím urychleně zabývat.
• Egypt sám sebe považuje za významnou říši, v Božích očích jde ovšem o nicotnosti.
• Jako vše lidské se i Egypt před Božím zásahem vyděsí.
• Lidské sebevědomí je nesmírně „vachrlatá“ věc. Stačí nesmírně málo, aby z nás lidí byly roztřesené uzlíčky nervů. Píšu to na začátku října 2024, kdy jsme krátce po povodních (mnoho lidí přišlo o majetky), pokračuje válka na Ukrajině, eskaluje konflikt v Izraeli. Jak může někdo být v takovémto kontextu sebevědomý a sebejistý?

• Můžeme se zamyslet nad těmito kapitolami obecně: Hospodin jedná s národy a státy kolektivně. Víme, že vždy se zbožní (nebo naopak nezbožní) jedinci mohou celkovému trendu vzepřít.
• Jak to ale Bůh dělá, zůstává tajemstvím. Musí nějak na obyvatele „souhrnně“ působit; působit na jejich mysl, aby jednali určitým způsobem. Toto tajemství ale není nic nového – s tím se ohledně Božího jednání s lidmi setkáváme stále. Platí současně, že Bůh respektuje lidskou svobodnou vůli, ale zároveň na nás nějak působí. Víme např., že by nikdo sám od sebe neuvěřil.

2 A popudím Egypťany proti Egypťanům a budou bojovat jeden proti druhému a každý se svým bližním, město proti městu a království proti království.

• Bůh ani nemusí nikoho aktivně ničit – stačí když dá průchod lidské zlobě a nevraživosti a lidé se pozabíjejí sami mezi sebou.
• Mezi lidmi existuje tolik rozdělujících linií – pro nás lidi není nejmenší problém najít důvod, proč se navzájem nenávidět a zabíjet.
• Píšu to v říjnu 2024, kdy rozdělení společnosti dosahuje v mnoha zemích výrazného stupně.

3 Duch Egypta v něm bude rozrušen a jeho plán zmatu. Budou se dotazovat nicotností, zaklínačů mrtvých, těch, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštců. 

• Duch Egypta – může jít o duchovní mocnost. Nad národy panují duchovní mocnosti, tzv. regionální duchové. Někdy ztratí svou orientaci a sebejistotu, což se v národě projevuje zmatky, neklidem a nejednotou.
• Navíc Egypťané byli orientování na okultismus – a v pochybnostech se obraceli k naprosto špatným rádcům: k modlám a okultistům nejrůznějšího druhu.
• Tam se samozřejmě nic rozumného nedozvědí – budou pouze vtahováni hlouběji do zkázy.
• Nejde o vzácný model – národy se v nouzi místo k Hospodinu často obracejí o radu k „druhé straně“ a doplácejí na to.
• Fascinuje mě, jak ďáblův sluha Hitler napadl svého kolegu, rovněž ďáblova sluhu Stalina. Ďáblu se při nejlepší vůli nepodařilo jejich postup koordinovat. Bůh jeho plány zcela zmátl.

4 Pak vydám Egypťany do moci tvrdého pána a surový král jim bude vládnout, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. 

• [?asyrský Esarhaddon dobyl Egypt r. 670 př. Kr.; především jde o posun od úpadku k tyranii];
• Dalším soudem bude vláda tvrdého a surového vládce – ať už vnitřního nebo „externího, jak je navrženo v poznámce ČSP.

5 Ztratí se voda z moře a řeka vyprahne a vyschne. 6 Řeky zasmrádnou, ramena egyptské řeky  zeslábnou a vyschnou; třtina a rákos povadnou.

• v h. je tu pl. slova, které v sg. většinou označuje Nil (v. 7) – může znamenat ramena (/ kanály) nebo deltu Nilu; 
• n.: budou zničeny mšicí;
• Tresty budou mít i přírodní dopady – pro Egypt byl vždy Nil zcela zásadní životodárnou tepnou – a tresty budou cílit právě ne něj. Bude trpět nedostatkem vody.

7 Lučiny u Nilu, u ústí Nilu a všechno osení v okolí Nilu uschne, bude odváto a nebude. 

• n.: papyrus

8 Rybáři se budou rmoutit a truchlit budou všichni, kdo házejí do Nilu udice; ti, kdo na vodní hladině rozprostírají sítě, budou chřadnout. 9 Zahanbeni budou ti, kdo pracují se lnem, česačky a tkalci ⁽bílého plátna.⁾

• Postiženi budou všichni, kdo jsou na nilské vodě jakkoliv závislí.

10 ⁽Opory země budou rozdrceny,⁾ všem pracujícím za mzdu ⁽bude smutno v duši.⁾

• h.: její základy; [tzn. vůdcové / významné osobnosti]
• n.: tkalci / provazníci budou zdrceni; $ 
• h.: (Všichni …) budou smutní duše; n.: … budou sklíčeni; (h.: muži hořcí v duši :- rozhořčení).
• Bude zničeno vedení země, autority nebudou schopny vládnout. To postihne všechny pracující, zvláště zaměstnance.

11 Knížata Sóanu jsou jen hlupáci, rada moudrých faraonových rádců je hloupá. Jak můžete říkat faraonovi: Já jsem synem moudrých, synem ⁽dávných králů?⁾

• [prav. Tanis v SV části nilské delty, Izraelcům známý z jejich pobytu v Egyptě;
• prav. vyjadřuje jako na jiných místech druhovou příslušnost, tj. jedním z mudrců; (srv. syn proroka, tj. prorocký žák;
• n.: králů východu; (jejich moudrost byla příslovečná);
• Faraon nemá rozum a jeho rádci také ne, přestože se tváří bůhvíjak chytře. V den Hospodinova navštívení nebude nikdo vědět, co si počít.
• Izajáš se nebojí Egypťany nazvat hlupáky. Každý, kdo nehledá moudrost u Hospodina, hlupákem také je. Na tom, jaké má postavení nebo z jaké je rodiny či kultury pochází, přitom vůbec nezáleží.
• Všichni na západě jsou v současné době unešení „moudrostí“ východních náboženství. Jde ale o falešná učení, o hlouposti – jakápak moudrost bez hledání pravého Boha Stvořitele?

12 Kdepak jsou tvoji mudrci? Jen ať ti oznámí a zjistí, jak rozhodl Hospodin zástupů o Egyptu. 

• O tom mluvíme – jakápak moudrost, když neznáš názor Hospodina? Vždyť pouze On rozhodne, co se s Egyptem stane.

13 Sóanská knížata jednala hloupě, knížata memfidská jsou podvedena — vůdcové jeho kmenů Egypt svedli.

• Protože nevedli svůj národ k poznání Nejvyššího, jsou zodpovědni za katastrofy, které je potkávají.
• Svedli svůj národy k uctívání falešných bohů. Možná přitom byli sami podvedeni ďáblem, ale to na věci nic nemění.

14 Hospodin v jeho středu namíchal ducha závrati, aby svedli Egypt v každém jeho díle, jako opilec vrávorá ve svých zvratcích.

• n.: překroucenosti / převrácenosti; 
• Bůh způsobil nebo dovolil, aby se démonické mocnosti ovládající vládce Egyptaúplně pobláznily. Jednají iracionálně, naprosto nesmyslně – přirovnání k pozvracenému opilci ukazuje na vysokou míru dezorientace, ztráty schopnost uvažovat a jednat.
• Pozvracený opilec sotva schopný chůze opravdu není tím, o kom bychom si přáli, aby přijímal státnická rozhodnutí.

15 Egyptu se nepovede žádné dílo, ať ho udělá hlava či ocas, palmová ratolest nebo rákos.

• Je jedno, odkud vyjde iniciativa, kdo co vymyslí – neúspěch je „zaručen“.

16 V onen den bude Egypt jako žena: Bude se třást a strachovat před máváním ruky Hospodina zástupů, který proti němu bude mávat. 

• Co může být horšího, než když je Hospodin proti zemi? Kdo by se nebál?

17 Judská země se stane Egyptu postrachem: Každý, kdo si ji připomene, se bude strachovat před plánem Hospodina zástupů, který proti němu připravuje.

• Egypťané mají spojeno území Izraele s Hospodinem. Každá zmínka o Izraeli vyvolá strach: To je země Hospodina, mocného Boha, který „po nás jde“:

18 V onen den bude v egyptské zemi pět měst mluvících kenaanskou řečí a přísahajících věrnost  Hospodinu zástupů; jednomu se bude říkat Město ruin.

• [může označovat obecné: několik / mnoho];
• [může znamenat buď oddanost Egypta Hospodinu (srv. v. 21-22,25) nebo doslovnou přítomnost židů v Egyptě (srv. Jr 44,1);
• n. (h.): Ir Ha-heres; var. [1QIs; Pš; VUL]: Heliopolis (h. Ir Ha-h.eres – Město Slunce); neboli Ón v Dolním Egyptě;
• Buď tedy existence zbožných měst uprostřed pohanské země nebo přivrácení celé země k Hospodinu.

19 V onen den bude Hospodinův oltář uprostřed egyptské země a u její hranice Hospodinův posvátný sloup.

• [výraz je často používán ve smyslu pohanských sloupů, zde však v pozitivním významu jako Gn 28,18 a Gn 35,13]
• Až tak? Hospodinů oltář uprostřed Egypta? Toto proroctví se jistě ještě nenaplnilo. Jde nutně o budoucnost, kdy se Egypt obrátí k Hospodinu na konci věků.
• Nicméně v historii byla v Egyptě několikrát významná přítomnost Židů:
  • V období Exodu (13. st. př. Kr.) – to bylo dávno před Izajášem.
  • Po pádu Jeruzaléma a během babylónského zajetí (6. století) – tito uprchlíci ale byli pod prokletím, neboť jednali vyloženě proti Jeremiášově příkazu do Egypta neodcházet.
  • Během Ptolemajské doby byla v Egyptě silná židovská přítomnost. Alexandrie byla dokonce centrem židovské vzdělanosti, zde vznikla Septuaginta.
  • Ve středověku žilo v Egyptě mnoho Židů pod muslimskou nadvládou (Maimonides).
• Nezdá se ale, že by něco z tohoto mohlo být naplněním tohoto Izajášovo proroctví o přítomnosti Božího oltáře a sloupů. Takže se to naplní spíše v budoucnosti, ke konci dějin.

20 A bude to na znamení a na svědectví Hospodina zástupů v zemi egyptské, protože budou křičet k Hospodinu před utiskovateli, a pošle jim zachránce a obhájce, který je vysvobodí. 

• Egypťané dokonce v nouzi budou volat k Hospodinu a On odpoví.

21 Hospodin se dá Egyptu poznat a Egypťané v onen den poznají Hospodina; a budou mu sloužit obětí a přídavnou obětí a učiní Hospodinu slib a splní ho.

• n.: budou znát; n.: uznají; 
• To je zcela ideální vyústění – lépe to s nikým dopadnout nemůže: Bůh se zjeví, lidé zareagují a stanou se Božími služebníky.

22 Hospodin Egypt postihne — postihne a pak uzdraví. I navrátí se k Hospodinu, a on se dá pohnout jejich prosbami a uzdraví je. 

• V případě Egypta tedy Boží tlak přinese ovoce optimálním způsobem: národ se navrátí k Bohu a On své tresty stáhne.

23 V onen den bude silnice z Egypta do Asýrie; Asyřané ⁽budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie a budou sloužit Hospodinu Egypt s Asýrií.⁾

• n.: půjdou s Egypťany a Egypťané s Asyřany a Egypťané s Asyřany budou sloužit Hospodinu.
• n; LXX: … a budou otročit Egypťané Asyřanům. [Dvojznačný h. výraz et umožňuje i tento překlad, ale kontext pro toto čtení nesvědčí.] 
• Nejen, že se k Hospodinu obrátí Egypt, ale také Asýrie.
• Spojení mezi Asýrií a Egyptem bude úzké a snadné, vzájemné návštěvy běžné. A oba národy budou svorně sloužit Bohu.
• To je nečekané a úžasné.

24 Onoho dne bude Izrael jako třetí s Egyptem a s Asýrií — požehnání uprostřed země,

• Izrael bude Egyptem a Asýrií tvořit triádu zbožných zemí, které budou požehnáním pro okolí.
• Kdy se toto naplní? Egypt je vůči Izraeli relativně méně nepřátelský, než ostatní jeho sousedé, k „tažení za jeden provaz“ a společné zbožnosti to ale má daleko.
• A Asýrie se rozkládala na území dnešního Iráku, Sýrie, Turecka a částečně Íránu. Tam o nějaké spolupráci či zbožnosti nemůže zatím být ani řeči.

25 jíž Hospodin zástupů požehnal slovy: Požehnaný můj lid Egypt, dílo mých rukou Asýrie a mé dědictví Izrael!

• Bůh všem třem entitám požehnal. Každou charakterizoval trochu odlišně:
  • Egypt nazval mým lidem
  • Asýrii dílem svých rukou 
  • Izrael svým dědictvím.