1 Hle, Hospodin nechává zemi zpustnout a pustoší ji, rozvrátí její povrch a rozptýlí její obyvatele.
- Tato (a následujících několik) kapitola hovoří rovněž o zkáze, ale, jak uvidíme, je univerzální. Nehovoří o konkrétním městě ani říši.
- Hovoří se o zpustnutí, pustošení, rozvracení a rozptýlení.
- Kdo a kdy takto hrozně dopadne? Uvidíme. Na soud a zpustošení je ale zralá celá země. Žádná oblasti nemůže tvrdit, že je na tom vůči Hospodinu dobře a že si trest nezaslouží.
- Může jít o Izrael i o lidstvo obecně.
2 Pak na tom bude lid stejně jako kněz, otrok stejně jako jeho pán, služka stejně jako její paní, kupující stejně jako prodávající, věřitel stejně jako dlužník, lichvář stejně jako ten, kdo je u něj zadlužen.
- [sociální rozdíly nehrají při soudu roli, nedávají možnost záchrany];
- Ani jiné rozdíly.
3 Země bude zcela zpustlá a naprosto vypleněna, protože Hospodin promluvil toto slovo.
- Lidí ubyde – odejdou nebo zemřou.
- Nezbude nic, co by mělo cenu.
- Postapokalyptických knih a filmů je hodně (křesťanský nádech má např. Kniha přežití, The Book of Eli, USA, 2010), takže si dovedeme představit takto zpustlou a vyplněnou zemi.
4 Usychá, vadne země, chřadne, vadne svět, (chřadnou velikáni lidu země)
- n. (homonymum): truchlí;
- n.: vysoko postavení; h.: výšina;
- var.: chřadne nebeská výšina spolu se zemí;
- Země je vyprahlá, neplodná, usychající, vadnoucí – po stránce života i po stránce lidské slávy.
5 a země je znesvěcena pod svými obyvateli. Vždyť přestoupili zákony, změnili ustanovení, porušili věčnou smlouvu.
- prav. zn.: kvůli svým …
- [týká se všeho tvorstva na zemi;
- Lidé mají schopnost svou zkažeností pokazit i všechno kolem. Chřadnoucí planeta je pojem široce používaný i dnes. Lidský hřích, naše špatné správcovství, sobeckost a sklon k drancování ničí rostliny, živočichy i planetu jako celek. Ekologie má sice řadu negativních rysů, ale vychází ze správných principů – ano lidstvo planetu opravdu „huntuje“.
- Ekologové samozřejmě nechápou podstatu, tedy že u počátku vší zkázy stojí lidský hřích, opuštění Hospodina. Lidé přestoupili zákony, změnili ustanovení, porušili věčnou smlouvu. Vše ve vztahu k Nejvyššímu.
6 Proto sžírá zemi prokletí a její obyvatelé nesou vinu. Proto ubude obyvatel země a lidí zůstane maličko.
- n.: budou planout obyvatelé; LXX: zchudnou;
- [ve slovesu je kořen slova ostatek poskytující záblesk naděje uprostřed spouště];
- Lidé si svým chováním vůči Bohu vykoledovali prokletí. Jejich vina je stále na nich. Proto v důsledku katastrof lidí ubude.
7 Bude usychat mladé víno, bude chřadnout réva, budou vzdychat všichni radostného srdce. 8 Ustane veselí tamburín, přestane hukot rozjařených, ustane veselí lyry. 9 Nebudou za zpěvu pít víno, pivo pijanům zhořkne.
- Důvodů k radosti výrazně ubude. Nebude z čeho se radovat, nebude se mít kdo radovat.
10 Zdrceno bude město marnosti, každý dům bude zavřen, (takže bude nemožné vejít.
- Město marnosti, n. zmatku nebo také město bez řádu, město chaosu.
- Může symbolizovat vcelku jakýkoli národ nebo město, které se staví proti Božímu řádu a spravedlnosti, a následně podléhá Božímu soudu. Město, kde nevládne Boží řád, je marné.
- Lidé jsou pozavíráni doma a nikomu neotevírají. V situaci všeobecného chaosu a bezvládí je to obvyklé – na ulicích není bezpečno, potulují se tlupy rabujících ozbrojenců, apod.
11 Na ulicích bude slyšet žalostný křik pro víno, veškerá radost potemní, veselí se vystěhuje ze země.
- O to bolestnější bude vzpomínka na zlaté časy prosperity a pohody.
12 Ve městě zůstane hrozná spoušť a brána bude rozbita v troskách.
- Město bude otevřené a bezbranné.
13 Neboť tak bude uprostřed země, mezi národy, jako po otlučení olivy, jako paběrky, když pominulo vinobraní.
- tj. lidí na zemi zůstane maličko;
14 Ti pozvednou hlas a budou výskat, v Hospodinově vznešenosti budou jásat od západu.
- ?tj. ti, kdo přežijí;
- Mezi přeživšími nastane probuzení?
- Od západu (nebo od moře) někdo přijde s dobrou zprávou a lidé naleznou Boha?
- K něčemu podobnému došlo během druhé občanské války za nezávislost v Jižním Súdánu. Země byla rozvrácená a právě za této situace došlo k duchovnímu probuzení: Konflikt přinesl nejen fyzické utrpení, ale také hluboké hledání naděje a smyslu uprostřed zoufalství. Křesťanství se pro mnoho lidí stalo zdrojem odolnosti a naděje. Církve poskytovaly ve válkou zničených komunitách zásadní podporu, nabízely humanitární pomoc, vzdělávání a lékařské služby, a také podporovaly usmíření a nenásilí.
- Miliony obyvatel JS hledaly útočiště v uprchlických táborech v okolních zemích. V některých proběhlo Boží navštívení, během kterého tisíce uprchlíků nalezlo Krista. Toto probuzení bylo svrchovaným Božím jednáním, jen s malou účastí zahraničních misionářů. Děly se zázraky uzdravení z nemocí i duševních zranění.
15 Proto na východě ctěte Hospodina, na mořském pobřeží jméno Hospodina, Boha Izraele!
- n.: na úsvit; n.: mořských ostrovech;
- Tato reakce na obtížnou situaci je univerzální – vždy, za všech okolností, na všech místech a ve všech časech je nejlepší možná.
16 Od konce země jsme slyšeli zpěvy: Sláva Spravedlivému! Řekl jsem: (Jsem zničen, jsem zničen, běda mi! Zrádci jednají zrádně. Zrádci jednají naprosto zrádně!)
- n.: Čest; h.: nádhera / ozdoba;
- nejasný význam, HL; h.: bída (/ zánik) mi; $
- [klasický příklad h. slovní hříčky: h. razi li razi li, oj li! Bogedím bagadu, ubeged bogedim bagadu!]
- Jeden verš se dvěma důrazy: V první půli ještě doznívá zvěst o probuzení ve vzdálených oblastech.
- Autor ale radost nemá – ve vzdálenějších zemích se sice dějí dobré věci, ale vůči němu osobně zřejmě někdo kuje zrádné pikle.
17 (Strach, propast a past na tebe,) obyvateli země!
- Izajáš pokračuje v líčení všeobecné zkázy.
18 I stane se, že kdo uteče (před tou děsivou vřavou,) spadne do propasti, a kdo vyleze z propasti, chytne se do pasti; protože se otevřely průduchy z výšin a otřásly se základy země.
- h.: před hlasem (/ zvuken) hrůzy; n.: před křikem hrůzy; n~: když uslyší o té hrůze (tzn. „o tom, z čeho má strach“);
- Z hrůz a neštěstí nebude úniku – najdou si každého. Je to proto, že za nimi je Hospodinova ruka. To On dohlíží na to, aby nikdo neunikl.
19 Země se zcela rozbila, země se úplně rozdělila, země se velice rozkolísala. 20 Země se bude velmi potácet, jako opilec, bude se klátit jako strážní budka; těžce na ni dolehne její přestoupení. Padne a již nepovstane.
- n. vv. 18-19 celé v bud. čase (viz h. prorocké perfektum); [opakování výrazu země + gram. zesilujících tvarů sloves zvýrazňuje prohlášení];
- Země rozbitá, rozdělená, rozkolísaná potácející se, klátící se, padající jsou hrozivé představy ve smyslu zemětřesní a horotvorných změn.
- Zkáza bude trvalá a nezvratné
- Země si za to ovšem může sama.
21 I stane se v onen den, že Hospodin na výšině navštíví armádu výšiny a na zemi krále země.
- Vždy když se hovoří onom dni, je to „podezřelé“, nemyslí-li se Kristův příchod.
- Je otázka, o jakých událostech Izajáš mluví.
- Co je armáda výšiny? Hovoří se o konečném zúčtování s ďáblem a jeho posluhovači, s duchovními bytostmi? Ve smyslu: Z Božího soudu nebude vyňat nikdo na nebi ani na zemi.
- Jde zřejmě o eschatologickou událost typu Armagedonu.
22 A budou sebráni do shromáždění vězňů do jámy a budou zavřeni ve vězení; po mnohých dnech budou navštíveni.
- Mohlo by korespondovat se Zj 20,kde s hovoří o přechodném věznění satana,
23 Zastydí se měsíc a bude zahanbeno slunce, když bude Hospodin zástupů kralovat na hoře Sijón a v Jeruzalémě, a před jeho starci (bude jeho sláva.)
- n.: luna; h.: úplněk;
- tj. zatmí se / nebudou svítit;
- n.: v slávě. / slavný.
- O zatemnění slunce a měsíce se v souvislosti s posledními časy hovoří často. Upozorňoval na ně i Ježíš.
- A že Ježíš bude během Tisíciletého království kralovat z Jeruzaléma, také víme.
- Stejně jako ze Zj víme o přítomnosti starců před Božím trůnem.
- Jak Izajáš tato proroctví přijímal? Viděl věci nebo by byly diktovány? Rozuměl jim?