Izajáš – kapitola 26

1 V onen den se bude v judské zemi zpívat tato píseň: Máme pevné město, Bůh připravil záchranu, hradby a val.

• Zřejmě po Boží záchraně zpívají věřící tuto píseň. Je o Boží spáse, o Božím městě, případně přímo o (Novém) Jeruzalému.
• U Boha je dokonalé bezpečí.

2 Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost.

• Do Božího města jsou zváni věřící a věrní.

3 ⁽Mysl upevněnou v tobě⁾ budeš střežit ⁽dokonalým pokojem, protože ⁽tobě důvěřuje.⁾

• n.: Úmysl;
• n.: Toho, kdo je pevné mysli (tj. mysli pevně zaměřené jistým směrem – z kontextu vyplývá: upnuté k Bohu);
• h.: pokojem pokoje; 
• n.: na tebe spoléhá;
• Krásný, obecně platný verš a obrat – jaká je Mysl upevněná k Bohu? Na Něj soustředěná, k Němu upnutá. Mající Boha stále na paměti a na Něho spoléhající. Jemu důvěřující.
• Je jasné, že takto centrovaná mysl je méně náchylná k tomu, aby ji něco rozhodilo. Není tak závislá na okolnostech života.
• Dokonalý pokoj je vědomí či pocit, že vše je v pořádku; vše je, jak má být; vše je pod dokonalou Boží kontrolou. Pokud je toto vědomí jisté, neexistují okolnosti, které by mohly tento pokoj „nabourat“, pokoj je dokonalý.
• Střežit mysl pokojem znamená, že Bůh dbá na to, aby člověk tento pokoj neztrácel.

4 Důvěřujte Hospodinu až navěky, protože v Hospodinu, v Hospodinu je skála věků. 

• Bohu lze důvěřovat ohledně celé budoucnosti. On je ohledně budoucnosti jedinou jistotou.

5 Vždyť sehnul obyvatele výšiny — město, které je vyvýšené, sníží, sníží je až k zemi, srazí je až do prachu; 

• n~: v samolibém bezpečí;
• Na Boha lze spolehnout – On nastoluje spravedlnost. Není pro Něj problém samolibé vykázat do patřičných mezí.

6 pošlape je noha, nohy chudého, kroky chudáků. 

• Bůh nastoluje spravedlnost – k ponížení samolibých často používá nečekané skupiny, např. chudé.

7 Cestou spravedlivého je poctivost; ⁽ó, Přímý, ty budeš urovnávat stezku spravedlivého!⁾

• n.: upřímnost / přímost / bezelstnost;
• n.: stezka spravedlivého je přímá, neboť ji urovnáváš; 
• Spravedlivý jedná poctivě. Bohu se to líbí a následně se o jeho život stará, dohlíží, aby se mu dobře vedlo.

8 Také na cestě tvých soudů, Hospodine, očekáváme na tebe; po tvém jménu a po tvém připomenutí touží naše duše.

• n.: právních nařízení / úsudků 
• n.: tvé památce; tj. to, podle čeho / jak je H. pamatován; (Qu: tvém Zákoně;) n~: kterým jsi připomínán;
• I když zrovna prožíváme nedobré období, kdy nás kázníš, kdy nás soudíš a trestáš za naše hříchy. Ani v takové situaci se neobracíme nikam jinam, než k Tobě. Neočekáváme dobro odnikud odjinud, než od Tebe. Očekáváme, že toto období zase přejde a zase bude lépe – ale zase pouze z Tvojí ruky.
• Po dobru odnikud odjinud, než od Tebe, netoužíme.
• Koneckonců jsme vděčni i za to, že nás trestáš – je to známkou našeho synovství, známkou toho, že jsi s námi ještě neskončil. Jsme rádi, že nás koriguješ, když my „ujíždíme“. Jsme rádi, že se nám připomínáš, když na Tebe zapomínáme.

9 Toužím po tobě v noci celou svou duší, hledám tě ve svém nitru celým svým duchem. Vždyť když se dějí tvé soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.

• h.: usilovně; n.: za úsvitu; („budu tě usilovně hledat“ je v h. jedno slovo – ešaharechá) 
• Toužím po tobě v noci celou svou duší, hledám tě ve svém nitru celým svým duchem. Šťasten je ten, kdo tento výrok může podepsat. Toužit po Bohu tak intenzivně a naplno, že kvůli tomu nemůžu spát, není samozřejmé.
• Izajáš touží po Božích soudech – je to možnost, jak se dozvědět, jak věci vidí Nejvyšší.

10 Když se udílí milost ničemovi, nenaučí se spravedlnosti; v zemi správných způsobů bude páchat bezpráví a na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.

• Všichni si umíme představit, jak by vypadala společnost, kde by nebyly prosazovány zákony. Kde by se nad zlým jednáním pouze mávlo rukou. Lidé v takové společnosti brzy ztratí vůči zlu zábrany.
• Je důležité, aby zlo bylo trestáno a dobro odměňováno. Vnitřní kompas svědomí se jinak brzy pokazí či překalibruje směrem dolů.

11 Hospodine, tvá ruka je pozdvižena, ale oni to nevidí; uvidí a budou zahanbeni pro  ⁽horlivost  tvého  lidu,⁾ nadto tvé protivníky stráví oheň.⁾

• n.: tvou horlivost pro tvůj lid; $ 
• h.: ano, oheň tvých protivníků, stráví je. ?n.: ať oheň určený pro tvé protivníky, je stráví.
• Izajáš jako jeden z mála rozpoznává, co se ve společnosti děje. Že jde o Boží trest.
• Prorok spíše hovoří o národech vně Izraele, případně o těch národech, které si Hospodin používá jako svou trestajícím metlu. Tyto národy nechápou, že to, že Izrael má problémy, je Božím trestem. Až ale Izraelci zareagují pokáním, vše se změní – Boží lid se horlivě obrátí k Bohu a tresty pominou. Trestající národy budou smeteny.

12 Hospodine, ty nám ⁽uchystáš pokoj;^) (vždyť i všechna naše díla jsi udělal za nás.⁾

• n.: dáš / zajistíš mír; n.: dopřej blaho;
• někteří (+LXX) čtou [po přemístění písmene kaf: ki-gmul namísto gam kól]: tak jako jsi nám odplatil za naše skutky;
• Většina zásluh za naši prosperitu, bezpečí a prakticky cokoliv patří a i nadále bude patřit Bohu.

13 Hospodine, Bože náš, panovali nad námi páni jiní než ty; jen tvé jméno budeme připomínat.

• n.: + tobě budeme oddaní a …; (h.: + v tobě);
• n~: vyznávat / oslavovat (písněmi);
• I když jsme měli různé pány zvenčí i zevnitř, na Tebe jsme nikdy nezapomínali. Jestli tomu tak opravdu vždy bylo, těžko říci. Část věrných (např. kolem proroka) ale zachována zůstala vždy.

14 Mrtví neožijí, nebožtíci nevstanou; protože jsi je navštívil a vyhladil, ba zničil jsi každou památku na ně.

• Když se Bůh rozhodne s někým skoncovat, je to definitivní a úplné. Vymizí i z kolektivní paměti.

15 ⁽Rozmnožil jsi národ,⁾ Hospodine, rozmnožil jsi národ a oslavil ses, daleko jsi vzdálil všechny hranice země.

• h.: přidal jsi (k) národu;
• Národu se dařilo – rozmnožil se a rozšířilo se jeho území.
• To je k Boží slávě.
• Zrovna jsem viděl graf úbytku porodnosti v ČR (listopad 20214 – v souvislosti s diskuzí o tom, zda pokles může být způsobem očkováním proti covidu) – jako Češi máme tak nízkou natalitu, že o nějakém Božím oslavení se nad naším národem nemůže být řeči. Ostatní západní národy jsou na tom podobně.

16 Hospodine, v tísni tě hledali, ⁽šeptali naučenou modlitbu^) (kvůli tvému káznění.⁾

• h.: navštívili; n.: postrádali^; n. (h.?): vylévali zaříkávání; n.: , když tvá kázeň byla na nich (h.: na něm; LXX: na nás); $ 
• Jsme zvyklí se modlit vlastními slovy, nicméně modlit se naučenou modlitbu není špatně, pokud k ní člověk přikládá své srdce. Bible je plná „předformulovaných“ modliteb včetně žalmů a otčenáše.
• Četl jsem o severokorejské rodině, která pronesla svou víru přes několik generací „za pomocí“ jediné naučené modlitby před jídlem. Jiná rodina v Rumunsku uvěřila skrze jednoduchou modlitbu své služebné.
• Lidem bylo pod Božími tresty velmi zle – ve vrcholné nouzi se modlili tak, jak byli momentálně schopni. Čím je člověk ve větší nouzi, tím více se může uchylovat k naučeným modlitbám. Domnívám se, že právě proto je do Písma „vložena“ kniha Žalmů.

17 Jako těhotná, když se přibližuje ku porodu, se svíjí a křičí v bolestech, takoví jsme byli před tebou, Hospodine. 

• Připodobnění k rodičce těsně před porodem je velmi názorné. Rodička před porodem má bolesti výrazné a stále častější.
• Očekává, kdy už „to“ přijde, očekává změnu a úlevu. Touží už mít vše za sebou.
• Lidé procházející Božími tresty jsou na tom podobně. Neztrácejí ale ze zřetele, že vše je v Boží režii.

18 Otěhotněli jsme, svíjeli jsme se bolestí a jako bychom porodili vítr; nezpůsobíme záchranu zemi, ani se nezrodí obyvatelé světa. 

• Naším problémem je, že všechno to utrpení, kterým procházíme, nic smysluplného přinést nemusí (na rozdíl od porodu, který nakonec dá vznik novému životu).
• Otěhotněním je zřejmě myšlen nástup Božích trestů. Ty ale nepřinesly opravdová pokání a navrácení k Nejvyššímu. Národ proto nebude plodný, nebude plnit svou spasitelskou funkci pro svět (skrze židy má do celého světa přijít spása).
• Možná by se dalo říci, že židovský národ má tolik problémů sám se sebou, že mu nezbývá prostor pro službu navenek.
• Taková situace je vcelku běžná v životech jednotlivců i v církvích – jsou tak zaměstnáni řešením vlastních hříchů a vlastních problémů, že zůstávají neschopnými sloužit ostatním.

19 Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou. Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu, protože tvoje rosa je rosou světla úsvitu a země vyvrhne nebožtíky.

• srv. 1Te 4,16: mrtví v Kristu!;
• [::v. 14; poukaz na obnovu Izraele, snad i vzkříšení mrtvých] 
• [tj. Hospodin!; rosa představuje oživení;
• pl. zesilující význam; [n~: rostlin; slovo označuje také sléz okrouhlolistý (Malva rotundifolia), který je velmi citlivý na světlo a jeho plody jsou jedlé;
• n.: vrhne / zrodí / se vzdá (svých nebožtíků);
• Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou: Do beznadějné situace Božích trestů a nedostatečné reakce Božího lidu nyní povzbuzující slovo. Jednou to dopadne dobře. Tresty nejsou definitivní. Ani smrt nemusí být definitivní.
• Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu: Nyní se plazíte v prachu, ale bude líp. Radujte se, protože změna již přichází.
• protože tvoje rosa je rosou světla úsvitu: Přichází změna, do suchopáru Božích trestů již prosvítá naděje Božího navštívení.
• a země vyvrhne nebožtíky: Země své mrtvé neudrží. Až Bůh dá příkaz, všichni budou vzkříšeni. (Jde o kontrast proti verši 14).

20 Jdi, lide můj, vejdi do svých pokojů a zavři za sebou dveře; ukryj se na malou chvíli, dokud nepřejde rozhořčení.

• [srv. podobný princip – Gn 7,17 (skrytí se do archy), Ex 12,22 (natření nadpraží krví beránka dokud nepřejde anděl zhoubce);
• Výzva k nalezení klidného útočiště po dobu Hospodinova hněvu. Kde ale takové klidné místo nalézt v době, když Hospodin „zuří“?
• Kde jsou ty pokoje, kde je možno se „odizolovat“ a přečkat Boží hněv? Jde jistě o atraktivní řešení – kdo by se nechtěl někam uklidit, než přejde otcův hněv?
• Navozuje mi to představu hřešícího syna, kterého matka varuje před otcovým návratem domů: Otec teď na tebe zuří, raději zůstaň ve svém pokoji a neukazuj se mu na oči. Víš, že jeho hněv se rychle přežene.
• Zde zřejmě hovoří prorok – zná Boha lépe, než Izraelci a radí jim jako matka, která má o své dítě starost, aby ho otec v hněvu nepřizabil: Můj lide, raději se teď nějakou dobu moc neprojevujte, držte se zpátky, „sekejte latinu“.

21 Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby navštívil obyvatele země za jejich vinu. Země odhalí svou prolitou krev a nebude již zakrývat své zavražděné. 

• Teď není dobrá chvíle pro to se moc ukazovat: Bůh je hodně naštvaný – a má proč.
• Možná jde o závěrečný soud celé země, všech lidí. A Izajáš má starost, aby se se světem „nesvezl“ i celý Boží lid.
• Svět si Boží soud zaslouží – zla je nesmírně mnoho a volá k Bohu o pomstu.
• Je nanejvýš rozumné se v okamžicích Božích velkých dějinných činů držet v povzdálí.
• Jak se to ale dělu konkrétně, jak se Bohu „uklidit z očí“, moc jasné není.