Izajáš – kapitola 41

1 Tiše mi naslouchejte, ostrovy, a národy ať obnoví svou sílu. Ať se přiblíží, pak ať promluví. Přistupme spolu k soudu.

• Bůh vyzývá jednotlivé národy (i ty nejvzdálenější), aby se “sebraly” a přišly k Bohu “k soudu”. Bůh tedy s nimi hodlá “účtovat”, probrat s nimi jejich situaci, říci jim, co je a co není v pořádku.

2 Kdo vzbudil vítěze od východu? Kdo ho řádně povolá do své služby? Vydá mu národy a nechá ho pošlapat krále, dá je jako prach jeho meči, jako odvívané stéblo jeho luku.

• [jak ukazuje další text (v. 25nn; 13,17; Jr 51,11), mělo by jít o perského dobyvatele Kýra (559-530 př. Kr.), který dobyl Babylon r. 539] 
• n.: jehož spravedlnost povolává do své služby (h.: … ke své noze); n.(jiné pochopení):
• toho, jehož potkává úspěch na každém kroku; $ 
• h.: jeho tváři;
• [Peršané byli vyhlášení lukostřelci];
• O kom Hospodin hovoří? Kdo je „vítězem od východu“.
• Mohl by to být Kýros Veliký, perský král –  Bůh ho povolává do své služby, aby svrhl babylonskou říši a umožnil Izraelitům návrat z exilu. (Babylon dobyl v r. 539 př. Kr.)
• Izajáš prorokuje 150 až 200 let dopředu. Ve 44. kapitole přímo uvádí Kýrovo jméno (“Říkám o Kýrovi: ‘On je můj pastýř a vykoná vše, co si přeji.’“ (To samozřejmě skeptiky dráždí a Izajášovo autorství zpochybňují).
• Samozřejmě Izajáš může mluvit také o Kristu (přináší vítězství nad hříchem a smrtí, pošlapal ďábla), klidně ale o obojím – některá proroctví se naplňují opakovaně na více úrovních.

3 Bude je pronásledovat, bude táhnout v pokoji, na stezku nohama nevstoupí.

• n~: bez překážek;
• tzn. bude postupovat velice rychle; n.: stezkou, kterou nohama nikdy neprošel; (tzn. do nových území);
• n.: jeho nohám se nenaskytne překážka (význam ekv. ze staroaramejštiny)
• Dozvídáme se další detaily o Vítězi od východu:
  • Bude je pronásledovat – bude nad královstvími a králi drtivě vítězit.
  • Bude táhnout v pokoji – pokud jde o Kýra, mohlo by to znamenat, že jeho síla bude tak veliká, že bude vítězit bez odporu.
  • Na stezku nohama nevstoupí – snad že se král nebude tažení osobně účastnit nebo  že jeho vojsko bude tak mocné, že si prostě prošlape svou cestu.
• Pokud bychom proroctví chápali mesiánsky, mohlo by jít o něco ve smyslu:
  • Kristus bude postupovat jinak (jinými stezkami), než jiní králové (nenásilně a nepoliticky, na oslu a ne na koni). Ve smyslu Iz 55,8 „Mé myšlenky nejsou vaše myšlenky a vaše cesty nejsou mé cesty.“

4 Kdo to udělal a způsobil? Ten, kdo povolává generace od počátku. Já, Hospodin, jsem první, a také u posledních já budu.

• LXX: jsem; h.: jsem on;
• Kdo způsobil co? Povolání Kýra či příchod Mesiáše. Bůh samozřejmě.
• Bůh povolává generace od počátku: Bůh stvořil člověka a udržuje jej od generace ke generaci.
• Já, Hospodin, jsem první,a také u posledních já budu: Bůh byl u počátku a bude i u konce, byl u Gn a bude u Zjevení. Rovněž Ježíš je alfa i omega, A i Z dějin.

5 Ostrovy to viděly a bály se, končiny země se budou třást, přiblíží se a přijdou.

• Tato skutečnost (Boží řízení dějin) se týká všech národů a je pro všechny národy stejně hrozivá.

6 Jeden bude pomáhat druhému a řekne svému bratru: Buď silný! 7 Tak posiluje řemeslník zlatníka, ten, kdo vyhlazuje kladivem, toho, kdo buší do kovadliny, říkaje o spoji: Je to dobré. A upevní to hřebíky, takže se to nepohne

• [popis horečného a marného úsilí];
• (r. 546 př. Kr. Kýros dobyl záp. pobřeží Malé Asie, když jeho hlavním oponentem byl Croesus, král Lydie);
• Jak je v poznámce ČSP: Řemeslníci dávají hlavy dohromady a v horečnatém úsilí vyrábějí modlu, která jim má pomoci. Podaří se jim vyrobit ji kvalitně.
• Jde ale o naprosto nesmyslné úsilí – i kdyby vzývali všechny satanské síly světa, je to marné.

8 Ale ty, Izraeli, můj otroku, Jákobe, kterého jsem vyvolil, semeno ⁽mého přítele Abrahama,⁾

• n~: potomku / potomstvo;
• var.: Abrahama, jehož jsem si zamiloval;
• Pohané ať si dělají ohledně model, co chtějí – u vás, můj lide to ale má být naprosto odlišné.
• Vás jsem si vybral pro sebe, a to již před generacemi, kdy jsem se „spřátelil“ s vaším praotcem Abrahamem.

9 ty, kterého jsem uchopil z končin země a povolal z jejích odlehlých míst — tobě jsem řekl: Ty jsi můj otrok! Vyvolil jsem tě a nezavrhl jsem tě. 

• Bůh pokračuje ve velmi vstřícné charakteristice svého lidu: Byl povolán „odnikud“ a Bůh si jej vyvolil pro sebe.

10 Neboj se, protože já jsem s tebou, nehleď ustrašeně, protože já jsem tvůj Bůh. Budu tě posilovat, ano, budu ti pomáhat a držet tě svou spravedlivou pravicí;

• n~: spásnou / záchranu přinášející;
• To, že patříme (Izrael patří) Bohu jako Jeho otroci, je nanejvýš povzbuzující – patřím-li Všemocnému, není důvod se bát.
• Není důvod hledět ustrašeně, tedy kráčet životem s postojem vystrašeného králíka.
• Bůh hodlá pro svůj lid dělat mnoho: Posilovat jej, pomáhat mu, držet ho v ruce.

11 Hle, budou se stydět a budou zahanbeni všichni, kteří proti tobě planou hněvem, stanou se ničím a zahynou tvoji odpůrci. 

• Jednou se ukáže pravda – ukáže se jasně, kdo měl pravdu a kdo ne; kdo sloužil Bohu a kdo ďáblu.
• A až Boží nepřátelé zjistí, jak se věci měly, že úporně bojovali proti Božím vyvoleným, bude to pro ně hrozné a zahanbující zjištění. A budou za to potrestáni.

12 Budeš je hledat a nenalezneš ty, kdo se s tebou hádají. Stanou se ničím a nebudou ti, kdo s tebou válčí. 

• Já sám se postarám o jejich úplnou porážku a eliminaci, zmizí. Tvůj problém bude vyřešen.

13 Protože já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který drží tvoji pravici a říká ti: Neboj se, já ti budu pomáhat.

• Jde o sled nesmírně povzbudivých a útěšných veršů: Všemohoucí Hospodin drží člověka za ruku a uklidňuje ho, že mu bude pomáhat.

14 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já ti budu pomáhat, ⁽je Hospodinův výrok. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele.⁾

• srv. Rt 2,20; první ze 13 míst, kde se v Iz vyskytuje tento výraz jako titul pro Hospodina (srv. u Jr pouze 1×);
• n.: je výrok Hospodina a tvého vykupitele, Svatého Izraele. 
• Bůh svůj národ oslovuje velmi láskyplně (možná bychom řekli „broučku“) – na jedné straně připomíná jeho malost, na druhé straně zdůrazňuje, že to nevadí.
• Že Izrael je Jeho a že se o něj postará.
• Slovo „Vykupitel“ ukazuje, že získat pro sebe lid nebylo jen tak – Bůh za to zaplatil.

15 Hle, učinil jsem tě novým oboustranným mláticím smykem. Budeš mlátit hory a rozdrtíš je a návrší proměníš v plevy. 

• n.: majícím dvojí hrany / ostří;
• Jak přesně takový smyk vypadá, nechápu, nicméně je zjevně účinnější, než smyk běžný, normální. Mlátící smyk přejíždí přes obilí a odstraňuje z něho hrubou silou plevy.
• V kontrastu s malostí izraelského národa Bůh způsobí, že bude schopen hrubou silou porážet své nepřátele.
• Přitom se mj. oddělí zrno od plev.

16 Prověješ je a vítr je odnese, vichřice je rozptýlí. Ty však budeš jásat v Hospodinu, budeš se chlubit Svatým Izraele.

• Prorok zůstává u obrazu mlácení obilí – to, které již bylo přejeto smykem, je vyhazováno do vzduchu a oddělené lehké plevy odlétají pryč.
• Tak tomu bude s nepřáteli Izraele. Ten naopak zůstane nepohnutelně na místě.

17 Nuzní a chudí hledají vodu, ale žádná není. Jejich jazyk je vyprahlý žízní. Já, Hospodin, jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím.

• Ať už jde o žízeň (nouzi) tělesnou nebo duchovní, Bůh se chystá pomoci. V nouzi člověka neopustí.
• Ježíš také slíbil, že uhasí žízeň duchovně vyprahlých.

18 Otevřu na holých návrších řeky a uprostřed plání prameny; proměním pustinu v jezerovod a zemi bezvodou ve vodní zdroje.

• Je vcelku jedno, o jak velkou nouzi jde – pro Boha není problém pomoci i v nejbeznadějnějších situacích.

19 Dám vyrůst v pustině cedru a akácii, myrtoví a plané olivě, v Arabě vysadím cypřiš a jilm spolu se zimostrázem. 

• [tyto stromy ozdobí pustinu;] 
• h.: strom oleje;
• I nejnehostinnější poušť se zazelená rostlinami a přinese plody.

20 Aby viděli a poznali, zvážili a společně pochopili, že ruka Hospodinova to učinila a Svatý Izraele to stvořil.

• Kontrast mezi původní pustinou a pozdější přívětivou úrodností je tak markantní, že bije do očí. Všechny národy by to měli vyhodnotit a pochopit, že to není jen tak, že za tím musí být nadpřirozený Boží zásah.
• Typická je tato situace v současném Izraeli, který se obyvatelům postupně podařilo proměnit z pouště v zelený a úrodný „ráj na zemi“.
• V duchovním smyslu by Boží nadpřirozený zásah měl udeřit do očí všechny, kdo vidí lidi obracející se ke Kristu – kontrast jejich původní vyprahlosti a pozdějším naplněním, radostí a úrodností.

21 Předložte svůj spor, praví Hospodin, přineste své pádné argumenty, praví král Jákobův.

• Vidíte věci jinak? Máte jiné názory? Sem s nimi! Pokud si myslíte, že máte pravdu a Bůh se mýlí, nyní máte prostor.

22 Ať je přinesou a oznámí nám, co se má přihodit. Oznamte, co jsou ty dřívější věci, ať si to  vezmeme  k srdci a poznáme jejich konec, nebo nám zvěstujte věci přicházející.

• tj. budoucí; 
• Jde o ironizaci těch, kdo by se chtěli s Nejvyšším pouštět do diskuze nebo dokonce do soudní pře – co máte relevantního? Co o věcech víte? Co víte o minulosti, natož o budoucnosti?
• Jde samozřejmě o řečnické otázky, kde odpověď je jasná – oproti Bohu Stvořiteli nevíte vůbec nic.
• Možná bychom mohli říci: Víte úplné houby.
• Jak se tedy s takovým deficitem informací a intelektuálního výkonu chcete s Bohem pouštět do diskuze?

23 Oznamte, co má přijít potom, a poznáme, že jste bohové. Také vykonejte něco dobrého nebo zlého, ať na to s hrůzou hledíme a společně to spatříme. 

• Hrajete si na bohy, ale nevíte nic a nemůžete nic. Nevíte nic o budoucnosti, nedokážete učinit nic významného.

24 Hle, nejste nic a vaše skutky nejsou na nic. Ohavností je ten, kdo si vyvolí vás. 

• Vybrat si za boha takové neschopné nýmandy je hanba a Bohu se to hnusí.
• Nemohu nesrovnat s manželem, který si na místo své krásné ženy vybere za partnerku nafukovací pannu.

25 Vzbudil jsem vítěze od severu a přišel — od východu slunce ten, kdo ⁽bude vzývat mé jméno.^) (Podupe správce jako hlínu,⁾ jako hrnčíř bude šlapat bláto.

• [Kýros používal H. jméno ve svých dekretech, ale neuznal ho skutečně]; [var.: bude povolán svým jménem];
• var; TM: přijde na správce jako na hlínu;
• Opět jsme u vítěze z východu, kterého v budoucnosti Bůh použije jako svou trestající metlu vůči Izraeli.
• Kýros nějaké povědomí o Hospodinu měl, jak je napsáno i v poznámce ČSP.
• Jeho vítězství mělo být drtivé.

26 Kdo to oznámil od počátku, abychom to věděli, a odedávna, abychom se ptali: Má pravdu? Avšak nikdo nic neoznámil, ano, nikdo nic nezvěstoval a nikdo neslyšel vaše řeči.

• Hospodin vyzývá národy, aby předložily důkaz, že jejich bohové jsou skuteční a mají moc předpovídat budoucnost nebo řídit dějiny.
• „Kdo to oznámil od počátku, abychom to věděli…?“ Jinými slovy: Existuje někdo, kdo předpověděl budoucnost tak jako Já? Má snad někdo pravdu kromě Mne?
• Bůh si sám odpovídá: Samozřejmě nikdo nic neoznámil, protože kromě Mě nikdo nic neví a o ničem nerozhoduje.

27 Já jsem první, kdo mluvil k Sijónu, a hle, zde jsou. Jeruzalému dám svého zvěstovatele. 

• snad slova o budoucnosti; $
• Kromě mne, Hospodina nikdo nic relevantního mému lidu není schopen sdělit.
• A já ke svému lidi hovořím, věci jim sděluji a vysvětluji.

28 Podíval jsem se a není nikdo, není mezi nimi rádce, aby odpověděli, když se jich zeptám.

• Opravdu není nikdo, kdo by věcem rozuměl; kdo by chápal mMé jednání se svým lidem.
• Já jsem svrchovaný, Já se rozhoduji sám – nikdo mi neradí; nikdo mi do mých rozhodnutí nemluví.

29 Hle, jsou samá špatnost, jejich díla jsou nicota, jejich modly jsou větrem a marností.

• Všichni, kdo spoléhají na modly, jsou naprosto marní. Ignorovat Boha je špatnost.