1 Ale nyní toto praví Hospodin, (jenž tě stvořil,) Jákobe, a (který tě zformoval,) Izraeli: Neboj se, neboť jsem tě vykoupil, (povolal jsem tě tvým jménem,) jsi můj.
- n.: tvůj stvořitel; v. n.: tvůj tvůrce;
- n~: vyvolil jsem tě;
- Nesmírně útěšné verše následují po verších o Božím otroku Mesiáši a o Božích trestech dopadajících na nechápavý lid.
- Každý člověk i každý národ je chtěný – Bůh byl u zrodu každého člověka od jeho zárodku.
- To je uklidňující, není třeba se bát – Bohu se nic nevymklo z rukou, osud každého zná a má pod kontrolou.
- Kromě toho, že Bůh každého stvořil a zná, jsou zde uvedeny další dva zásadní důvody, proč je možno se nebát:
- Bůh lidi vykoupil: Tzn. vyřešil jejich problém s otroctvím hříchu a ďáblu (a něco Ho to stálo).
- Bůh lidi povolal jménem: Bůh chce, aby Je lidé následovali, aby Mu dali své životy. Zná je osobně a osobně je k Sobě volá.
- Bůh si na lidi dělá nárok, považuje je za Své „vlastnictví“
2 Když půjdeš přes vody, budu s tebou, a přes řeky, nezalijí tě. Když půjdeš ohněm, nespálíš se a plamen tě neožehne.
- Okolnosti nerozhodují – ani obtížné úseky života tě nemají moc zničit. (Chůze po cestě je běžným a poměrně přesným obrazem života).
- Dvakrát je zmíněna voda, dvakrát oheň – zřejmě jako symboly extrémně obtížných úseků různého druhu. Potíže, kterými v životě musíme procházet, bývají různé, někdy protichůdné, vždy náročné. Nicméně Bůh nás jimi provází, takže si můžeme být jisti jejich zvládnutím.
3 Protože já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj zachránce. Dal jsem jako výkupné za tebe Egypt. Kúš a Sebu jsem dal místo tebe.
- [Buď země blízko Kúše, anebo Šeba];
- Bůh se k Izraeli hlásí jako ke svému národu. Je rozhodnut jej chránit a zachránit před nepřáteli.
- V jakém smyslu Bůh dává jiné národy za Izrael jako výkupné?
- Snad ve smyslu, že je ochoten jiné národy zničit, když jeho lid ohrožují.
- Zajímavý je výklad, že syn Kýra Velikého vedl později úspěšnou expanzi do Afriky (Egypt. Kúš a Seba jsou africké země, Seba je v dnešní Etiopii), čímž své říši vykompenzoval ztrátu způsobenou tím, že Kýros po porážce Babylónie propustil Izraelce domů.
4 Protože jsi byl vzácný v mých očích a vážený, a já jsem tě miloval, dal jsem lidi za tebe a národy za tvůj život.
- Verš potvrzuje verš předcházející: Bůh si svůj lid tak cení, že je ochoten za něj dát „vyměnit“ národy jiné.
- Myšlenka na výměnu je poněkud „urážlivá“. S kým Bůh národy mění? S ďáblem? Ve smyslu: Ty se mi přestaneš montovat do Izraele a já ti za to dám pár afrických států?
- S ďáblem spíše nikoliv, i když těžko říci – Bůh je v jednání s národy svrchovaný, žádnému národu nekřivdí – nicméně lidé zemi ďáblu propachtovali a ten na ni určitý legitimní nárok má (srv. Lk 4,6 Dám ti všechna království světa… Neboť mně je dána a komu chci, ji dám, J 12,31 Ježíš mluví o „vládci tohoto světa“, 2K 4,4 Bůh tohoto světa oslepil nevěřící. apod.)
- Zřejmě nezbývá, než se držet myšlenky, že Izrael je v Božích očích výjimečný.
5 Neboj se, protože já jsem s tebou. Přivedu tvé potomstvo od východu, shromáždím tě od západu. 6 Severu řeknu: Vydej! A jihu: Nezadržuj! Přiveď mé syny z daleka a mé dcery od končin země,
- Nové ujištění o Boží neochvějné přízni.
- Nyní se projeví tím, že Bůh v budoucnosti shromáždí potomky Izraele opět do zaslíbené země.
- Jde zřejmě o symbolické vyjádření ve smyslu „odevšad“, vzdálenost nerozhoduje a odlehlost nerozhoduje.
- Když Hospodin poručí, není síla, která by Jeho rozhodnutí mohla odolat. Vladaři různých národů a říší se mohou zdráhat Židy propustit, ale nebude jim to nic platné.
7 Každého, kdo je nazýván mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem utvořil i učinil.
- Návrat do zaslíbené země se bude týkat všech, kdo se k Hospodinu a jeho lidu hlásí.
- Bůh svůj vztah bere velmi vážně – deklaruje, že On je tvůrcem svého národa.
- A cílem toho, že Bůh Izrael stvořil, je Boží sláva. Věci „kolem“ Izraele jsou opravdu mimořádné a slavné.
8 Vyveď lid slepý, ačkoliv má oči, a hluchý, ačkoliv má uši.
- Bůh bude svůj lid shromáždit navzdory tomu, jak je vůči Němu Izrael „příšerně“ nechápavý, ba „natvrdlý“ a rezistentní.
9 Ať se spolu shromáždí všechny národy, ať se shromáždí lidé! Kdo z nich to oznámí a zvěstuje nám ty dřívější věci? Ať vydají svá svědectví a ospravedlní se! Lidé to uslyší a řeknou: To je pravda.
- Buď jde o to, že závěrečné shromažďování národů bude širší – nebude se týkat pouze Izraele samého. Bůh otevře dveře i pro ostatní zájemce.
- Nebo jde o Boží výzvu národům, aby se shromáždily a pokusily se ve veřejné debatě s Bohem prokázat svou pravdu.
- Lidé samozřejmě ničeho takového schopni nejsou – pouze Hospodin dějiny řídí a je schopen je vysvětlit. Natož aby lidé byli schopni věrohodně hovořit o budoucnosti.
- Lidé nejsou schopni zdůvodnit či ospravedlnit dokonce ani své vlastní jednání.
- Toto vše musí každý rozumný člověk uznat a přestat se s Bohem dohadovat.
10 Vy jste mými svědky, je Hospodinův výrok, jste (mým otrokem,) kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že (to jsem já.) Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude.
- h.: já jsem On;
- Bůh si vyvolil svůj lid (Židy a křesťany) pro sebe. Chce, po svém lidu tři věci:
- aby Jej Jeho lid poznal,
- aby Mu uvěřil
- a aby Mu porozuměl.
- Poznat Hospodina osobně je první krok. Uvěřit, že je Bohem a že věci dělá dobře, druhým. A pochopit Jeho cesty třetím.
- Bůh je jediným opravdovým Bohem – žádný jiný pravý Bůh neexistuje, neexistoval a ani existovat nebude.
11 Já, já jsem Hospodin a kromě mne žádný zachránce není.
- Naprostá výlučnost Boží se odráží ve všem – mimo jiné Bůh připravil pro lidi cestu k záchraně (před sebou samými, před hříchem v nás a před Božím hněvem z toho pramenícím).
12 Já jsem oznamoval, zachraňoval a zvěstoval, a nebyl jiný) bůh mezi vámi. Vy jste mí svědkové, je Hospodinův výrok, a já jsem Bůh.
- Bůh se odjakživa snažil lidi varovat, navázat s nimi kontakt a přivést je ke spáse. To nikdo soudný nemůže popřít.
13 I od onoho dne já jsem a není, kdo by vyrval z mé ruky. (Budu jednat, a) kdo ji odvrátí?
- n~: od doby, co je den;
- n.: jednám-li;
- Jsem živoucí bytí od počátku. Jsem zcela svrchovaný – jak rozhodnu, tak je. Není nikdo, kdo by má rozhodnutí mohl zvrátit.
14 Toto praví Hospodin, váš vykupitel, Svatý Izraele: Kvůli vám jsem poslal do Babylona a (zahnal jsem je všechny na útěk) — (i Chaldejce na jejich lodích plných výskání.)
- n.: srazil jsem / srazím všechny závory jejich vězení;
- n. (nepatrná změna punktace): a výskání Chaldejců změním v nářky.
- Bůh se Izraele zastával proti mocným nepřátelům.
- Izajáš prorokuje více než dvě stě let do budoucnosti: Zřejmě hovoří o dobytí Babylóna Peršany v r. 539 př. Kr. n. l. a o následném návratu z exilu.
- Lodě plné výskání – Babylonem protékal Eufrat a na něm probíhala bohatá říční plavba. Je dost možné, že již tenkrát existovaly zábavní lodě s hudbou, tancem a hostinami. Válka tomu pak učinila rychlou přítrž.
15 Já jsem Hospodin, váš Svatý, stvořitel Izraele, váš král.
- Znovu a znovu: Od vykoupení z Egypta už nejste sami svoji – máte Boha a tím jsem já, Hospodin.
16 Toto praví Hospodin, který činí cestu skrze moře a stezku skrze dravé vody,
- Začalo to průchodem přes moře a pokračuje to dále – i když v životě přicházejí kritické chvíle (nutnost přechodu přes dravou řeku), já vám pomůže to zvládnout (vždyť jsem váš Bůh).
17 který vyvádí vozbu i koně, vojsko i vojenskou moc. Najednou ulehnou a už nevstanou, dohořeli, zhasli jako knot:
- h.: vyhasli, uhasli;
- Zřejmě připomenutí osudu egyptského vojska utopeného v moři. Obecněji osud všech Božích nepřátel. Jakkoliv působivě vypadají, bude neslavný – z jejich plamene zůstane pouze knot s červenou tečkou na konci.
18 Nepřipomínejte si dřívější věci a dávnými věcmi se nezabývejte.
- Vstoupili jste do nové fáze vašich životů. Není třeba se vracet k minulosti, vzpomínat na starou slávu. Bůh chystá věci nové a ještě slavnější.
19 Hle, činím novou věc a už vzchází, což to nevíte? Ano, učiním v pustině cestu, v pusté krajině řeky.
- No, nevíme, chtělo by se odpovědět. Jak bychom mohli? Řečnická prorokova otázka ale naznačuje, že bychom to vědět měli. A co vlastně?
- Že Bůh učiní v pustině cestu, v pusté krajině řeky: Tedy Bůh bude jednat na nepravděpodobných, nevhodných místech (jde zřejmě o obraz neúrodného a ztraceného Izraele). Neschůdná krajina se stane schůdnou a poušť bude zavlažena.
- I pro naši současnou (vyprahlou a neúrodnou) českou církev, je uklidňující, že Bůh může začít jednat i v takovémto prostředí. Sebevětší pustina mu není překážkou toho, aby začal měnit její úděl.
20 Bude mne ctít polní zvěř, šakali a pštrosi, neboť dám vodu v pustině a řeky v pusté krajině, abych dal pít svému lidu, svému vyvolenému.
- I naprosto nepravděpodobná divoká stvoření ocení Boží jednání – až navštíví pustinu svou vláhou.
- Může jít o symbolické vyjádření podobné podobenství o hostině: Když Boha neoslavují pozvaní hosté, činí to lidé od plotů. Když Mesiáše nevítají autority, oslavuje jeho příjezd „kamení“.
- Pokud Bůh pošle do naší země probuzení, bude zřejmě oslovovat lidi „divoké“ ne-náboženské a problémové.
21 Ten lid jsem utvořil pro sebe: budou vypravovat moji chválu.
- n.: vypočítávat;
- Takové je jedna z úloh Božího lidu (Izraele a církve) – vypravovat o tom, jak slavné věci Bůh dělá.
22 Ale ty, Jákobe, jsi mne nevzýval, (neboť jsi mnou unavený,) Izraeli.
- n.: nevolal;
- n.: a nenamáhal ses kvůli mně;
- Obě možnosti překladu jsou mimořádně zajímavé:
- Jákob odmítl vykonávat tento čestný Boží úkol (zvěstovat Jeho slávu) – příčinou byla únava z Boha. Co si pod tím představit? Někdy se naše životy věřících (židů nebo křesťanů) „táhnou“ – dlouho se nic neděje, případně věci jsou stále stejné. To může vést k únavě, ztrátě elánu, otrávenosti.
- Pokud by byl správný překlad a nenamáhal ses kvůli mně, ukazovalo by to na situaci, kdy důvody k oslavování Boha by se sice našly, ale člověku se nechce. (Něco ve smyslu, že na bohoslužbách při chvalách mi sice hoří srdce, ale nevstanu, protože se mi nechce. Koupil bych sice manželce květiny, ale nechce se mi do květinářství, apod.).
23 Nepřivedl jsi mi ovci ke svým zápalným obětem, ani jsi mne nepoctil svými oběťmi. Nenutil jsem tě sloužit mi přídavnou obětí, ani jsem tě neunavoval kadidlem.
- Vidíme, že jde o případ neochoty Bohu sloužit z důvodu lenosti. Bůh mluví ironicky a naštvaně: Vidím, že je ti zatěžko se Mnou zabývat – než by ses měl přemáhat a vzdychat, jak je Moje služba namáhavá a těžká, raději se na to vykašli. Vždyť já se bez toho obejdu. Než, abys mi sloužil se vzdycháním a stěžováním, raději mi nesluž vůbec. O takovou službu já nestojím.
- To je nanejvýše pochopitelný postoj – také v tom jsme stvořeni k Božímu obrazu: Nikdo z nás nestojí o uvzdychaný vztah, který partnera unavuje a obtěžuje. Než takový vztah, to raději žádný.
24 Nekoupil jsi mi za stříbro vonné koření, ani tukem svých obětí jsi mne neosvěžil. Avšak svými hříchy jsi mne nutil ti sloužit, unavoval jsi mne svými proviněními.
- Ve smyslu: Nikdy jsi mi neřekl, že mě máš rád, ale svými problémy jsi mě zahrnoval v nejvyšší míře. Pořád jsem musel řešit (a žehlit) tvé maléry, ale vděku jsem se za to nikdy nedočkal. Také já už jsem z toho unavený a nebaví mě to.
- Kolik znám takovýchto vztahů, kdy jeden z partnerů se snaží, nese břemena, stará se o druhého – a nedostává se mu za to žádného ocenění, vděku, vztahu, vstřícnosti, zájmu; nedostává se mu vůbec ničeho.
25 Já, já jsem ten, kdo mažu kvůli sobě tvá přestoupení a tvé hříchy připomínat nebudu.
- Je to neuvěřitelné, ale Bůh je zřejmě ochoten se nad takový hnusný přístup povznést. Je ochoten na něj zapomenout, odpustit jej.
26 Připomeň mi to a suďme se spolu: Ty vypočítej, proč bys měl být ospravedlněn.
- Ale stojí o to vůbec někdo? Má toto odpuštění pro Božího partnera vůbec nějakou cenu?
27 Tvůj praotec zhřešil a tvoji prostředníci se proti mně vzbouřili.
- h.: první otec; [může být míněn buď Abraham (Iz 51,2 o něm však Iz nemluví nikde negativně) či spíše Jákob]
- n.: mluvčí (/ tlumočníci); [asi míněni kněží a proroci];
- Náš vztah jsem udržoval kvůli tvým předkům, ale ani ti se neukázali být spolehlivými prostředníky našeho vztahu. Měli ve vztahu ke Mně své vlastní problémy.
- Na čem tedy mám v našem vztahu vůbec stavět? Zájem z tvé strany je nulový, pouze Mně využíváš. Historický základ je rovněž nanejvýš „vachrlatý“. Proč se mám vůbec snažit?
28 Proto jsem znesvětil knížata svatyně, vydal jsem Jákoba do klatby a Izraele ke zhanobení.
- n.: výsměchu;
- Já jsem se potom opravdu rozzlobil – odtáhl jsem svou ruku a nechal tě samotného sobě. Když o Mě nestojíš, přestal jsem se vnucovat. Důsledky pro tebe byly samozřejmě katastrofální.
- Beze mně totiž nejsi nic – veškerá tvoje hodnota totiž pochází ode Mne. Beze mne jsi pouze všemi opovrhovaný zoufalec.