Izajáš – kapitola 44

1 Ale nyní slyš, Jákobe, můj otroku, a Izraeli, jehož jsem vyvolil:

Navazujeme na nanejvýš depresivní verše, kde Bůh je nezájmem a formálností vztahu Božího lidu vůči své osobě již značně otráven.
Bůh se pro svůj lid znovu nadchl (nadchává?).
Bůh připomíná, že si Izrael opravdu vybral za svůj lid a že tento výběr stále platí.

2 Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě formoval od lůna matky a bude ti pomáhat: Neboj se, můj otroku Jákobe, a Ješúrúne, jehož jsem vyvolil,

[jedno ze jmen pro Izrael;]
Bůh připomíná (a oslovuje Izrael velmi něžně), že svůj lid „zná od mala“, ba co více, že On je tím, kdo stál u jeho stvoření a růstu.
Zdůrazňuje, že si Izrael vybral za svůj lid a že tato volba stále platí.
Zdůrazňuje, že má v úmyslu Izrael nadále podporovat.
Možná něco ve smyslu: Neboj Pepíčku, já tě přece znám už od miminka; jsi můj syn, na tom se nic nezměnilo a nezmění; budu ti stále pomáhat a podporovat tě.
V kontextu předcházející kapitoly je to překvapující: Buď Hospodin opravdu je ochoten takto vstřícně hovořit s někým, kdo na něho předtím systematicky kašle, nebo jde o Izajášova slova z jiné doby a jiné situace, pouze zařazené za sebou¹.
První možnost ale není nepravděpodobná – Bůh se takto vstřícně k nevěrným a chladným chová poměrně často (i když ne do nekonečna). Někdy Jeho téměř nekonečná vstřícnost zapůsobí a přivede problematického partnera k pokání a návratu.

3 neboť vyleji vody na žíznivého a bystřiny na suchou zemi; vyleji svého Ducha na tvé potomstvo, své požehnání na tvé potomky.

h.: výhonky;
Bůh hodlá s Izraelem jednat. Vylití vod a bystřin na suchou krajinu je obrazem naprosté změny situace – vztah, který byl suchopárný a formální se stává svěžím a srdečným.
Způsobí to Hospodin tím, že na svůj lid vyleje svého Ducha. Dojde k probuzení a lidé se roztouží po Bohu.
Mluví se o potomstvu, dojde k tomu tedy až v budoucnosti; bude se to týkat dalších generací.
Zmínka o žíznivém člověku může ukazovat, že ani při probuzení se Nejvyšší nevnucuje těm, kdo o to nestojí. Kdo žíznivý není, žádnou vláhu nedostane.

4 A budou vzcházet mezi trávou jako topoly u tekoucí vody.

n.: uprostřed trávy;
Boží lid najednou začne zřetelně vyčnívat. Prorazí průměrnost okolí a být zřetelný a výrazný.
Vše za podpory vody zdola, tedy Ducha Svatého, která podporuje růst.
Izrael a církev jsou ve světe v zásadě nenápadné a příliš nad okolí nevyčnívají. Při výrazném Božím jednání, např. při probuzení se to ale mění.

5 Tento řekne: Jsem Hospodinův. A tenhle se nazve jménem Jákobovým. Tento napíše na svou ruku: Hospodinův a jako titul si dá jméno Izrael.

Patřit Bohu se stane vyhledávaným a atraktivním. To, co dříve nikoho nezajímalo, najednou bude „moderní“.
Kdekdo se bude „ohánět“ Bohem.
Slovo titul s nadsázkou můžeme použít v moderním smyslu titulu akademického. Jako je nyní atraktivní mít titul před jménem a někteří lidé nahromadí titulů více, při Božím navštívení se stane atraktivním dát najevo, že jsem křesťanem. Něco ve smyslu: křesťan Mgr. Jan Novák, PhD.
- V některých zemích se náboženská příslušnost uváděla nebo stále uvádí na identifikačních průkazech (Malajsie, Indonézie, Pakistán, dříve Egypt a Turecko).

6 Toto praví Hospodin, král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední; kromě mne není žádný Bůh.

Hospodin je Bohem Izraelců (a křesťanů) – vykoupil si je pro sebe.
Je Bohem vojenských zástupů, je Bohem boje, Bohem, který prosazuje svou vůli.
Byl u počátku stvoření, bude u jeho závěru a je u všeho mezi tím.
Nikdo srovnatelný neexistuje.
Ježíš se na toto místo jistě odkazuje v knize Zjevení, kde je tento výrok třikrát. Jednou se vztahuje na Hospodina, dvakrát na Krista:
- Zj 1,8 Já jsem Alfa i Omeg, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.
- Zj 21,6 Stalo se! Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já tomu, kdo žízní, dám zadarmo pít z pramene vody života.
- Zj 22,13 Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.Kdo jako já to může vyhlásit a oznámit?^)t4

7 Ať to přede mnou seřadí od doby, kdy jsem postavil lid dávný! A věci přicházející, které teprve přijdou, ať jim oznámí.

n.: Kdo je jako já? Ať se ohlásí a oznámí to! ($);
n.: věčný;
Zřejmě se Bůh znovu vymezuje s těmi, kdo by se chtěli s Ním nějak srovnávat nebo se prohlašovat za bohy – vždyť nikdo z jeho „konkurentů“ nemá ani ponětí o stvoření a o lidské historii, natož o Božích plánech pro budoucnost.

8 Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne? Není jiná skála, o žádné nevím.

Na Hospodina je možno se spolehnout. Je-li člověk součástí Jeho lidu, má jistotu, že je v dobrých rukou. Okolnosti se mohou jevit hrozivé či nepochopitelné, ale to nevadí: Jednak Hospodin svůj lid dopředu informuje či varuje, jednak je naprosto pevnou nepohnutelnou jistotou. Na něho spoléhající nemohou být zklamání.
Když Bůh říká, že kromě sebe o žádné jiné životní jistotě (o ničem naprosto spolehlivém) neví, lze to vzít vážně. Bůh totiž ví všechno a mluví vždy pravdu. Pokud by existovala alternativa, informoval by nás.
Určitým způsobem je alternativou k Hospodinu ďábel. Jeho si lze vyvolit za boha a sloužit mu. Opravdovým bohem ale není – je pouhým stvořením, navíc je naprosto nespolehlivý a prolhaný. Taková volba nedává smysl. (Přesto si ji značná část lidí již od Adama vybírá).

9 Ti, kdo vytvářejí tesané modly, jsou všichni marnost a jejich vzácnosti jim neprospějí. Jsou jejich svědky: Nic nevidí ani nevědí — jsou jim k zahanbení.

n.: miláčci / to, po čem dychtí;
Žádná jiná skála kromě Boha neexistuje. Kromě Boha se není, kam obrátit.
Tak si lidé (naprosto absurdně) alternativní bohy začínají vytvářet sami.
Je to ovšem činnost naprosto marná: Ani ty nejcennější (např. celé ze zlata nebo s velkou historickou cenou) nejsou ničeho schopny. Jsou neživé, naprosto inertní, nereagují. Nejsou pro své uctívače schopny udělat vůbec nic.
Pro jejich tvůrce a uctívače jsou to „vyhozené peníze“ a promarněné úsilí. Výsledkem je pouze ostuda. Když ne ostuda na tomto světě, tak určitě na druhém břehu. Až člověk bude stát před živým Bohem, bude se za své uctívání sošek, obrazů, ikon či čehokoliv jiného hrozně stydět.
Nikde v Bibli není sebemenší náznak, že by se Bůh s jakýmkoliv artefaktem identifikoval, jeho uctívání schvaloval nebo dokonce zasahoval ve prospěch jejich uctívačů. Jakýkoliv náznak uctívání artefaktů (typicky had na holi) Bůh v zárodku eliminuje.

10 Kdo by formoval boha nebo odlil modlu, když mu to nijak neprospěje?

Otázkou je, zda se s modlami nemůže identifikovat ďábel a démoni a zda ve „prospěch“ jejich uctívačů nemohou jednat oni: Jsem nemocný, vyhledám vhodnou modlu (nabídka je široká,) a poprosím ji o uzdravení. Modle příslušný démon mou prosbu vyslyší a ďábel mi zařídí uzdravení. Jak víme z pohádek, má to háček – stojí mne to duši.
Ve verších je ale napsáno, že modly jsou zcela inertní a že nic neprospějí – je tedy otázka, jestli je výše popsaný model (na uctívání modly zareaguje ďábel) možný. Verš může být míněn tak, že modly jsou neživé a tím neužitečné ve fyzickém světě. Pokud se za ně ale postaví duchovní síly, může být situace jiná.
Řekl bych, že zkušenost by mohla nasvědčovat tomu, že modly (démoni za nimi stojící) jednat mohou – množství vyslyšených „modliteb“ k nim zřejmě přesahuje počet pravděpodobnosti.² Prokazuje se to ale těžko (stejně jako se těžko vědecky prokazuje efektivita skutečných modliteb k Bohu³) – skutečně organických neoddiskutovatelných zázraků je málo; ve hře je síla samotné víry v uzdravení, autosugesce a podobné faktory.

11 Hle, všichni jeho společníci se budou stydět. Řemeslníci jsou jen lidé. Ať se všichni shromáždí, ať se postaví. ⁽Budou se bát a stydět spolu.

[zřejmě toho, kdo vyrábí modly];
Všichni kdo se modlami zabývají, kdo je vyrábějí a starají se o ně se budou společně s těmi, kdo je uctívají, svorně před Bohem „do krve“ stydět. Jaká ubohost, když nyní vidí, že byl k „dispozici“ živý Hospodin! Dát proti živému Bohu dali přednost ubohé sošce je strašná hanba.
Podobně jako se strašně stydí muž, jehož manželka přistihne při sledování pornografie – jaká ubohost (a jaká zrada) ve srovnání s milováním s živým člověkem.

12 Kovář ⁽dělá sekeru, pracuje s uhlím a formuje ji kladivy. Dělá to⁾ svou silnou paží, navíc hladoví, až je vysílený, nepije vodu a je unavený.

n.: používá svůj nástroj, … formuje modlu (h.: to) kladivy; dělá ji;
h.: bez síly;
Následuje ironizace lidského úsilí při výrobě model – lidé se při dřou až do vyčerpání, zapojují svůj um a kvalifikaci, obětují se.
Bylo by to obdivuhodné, kdyby to nebylo trapné.

13 Tesař roztáhl míru, vyznačuje modlu rudkou, upravuje ji dláty a kružidly ji vyznačuje. Zhotoví ji jako napodobeninu muže, jako krásného člověka, aby ji usadil v domě. 14 Pokácel si cedry nebo vzal cypřiš či dub, který si ⁽nechal vyrůst⁾ mezi lesními stromy. Vysadil vavřín a déšť mu dá vzrůst.

[jmenovány nejcennější známé stromy;]
h.: upevnil (zn.~: zajistil); n.: vybral
n.: cedr; [nejasné HL ’óren může být písařskou chybou za ’erez – cedr;
Izajáš či Bůh nadále „kroutí hlavou“ nad lidským ochotou se angažovat při výrobě model – lidé volí ty nejlepší materiály a zapojují veškerý svůj um.
Rozhodli se, že modla bude mít podobu krásného člověka.
Náboženské sochy a obrazy bývají umělecky cenné a krásné. To nic nemění na tom, že zůstávají modlami⁴.

15 Pak to je člověku k topení — vzal z toho, aby se zahřál, také zatopí a napeče chléb; také udělá boha a bude se klanět: Zhotovil si tesanou modlu, aby se před ní rozprostíral tváří k zemi. 16 Polovinu toho spálil v ohni: Tedy na polovině upeče maso, sní pečeni a nasytí se. Také se zahřeje a řekne: Výborně, zahřál jsem se a ⁽užil jsem si tepla!⁾ 17 A z toho, co zbylo, udělal boha, svoji tesanou modlu. Bude se před ní rozprostírat tváří k zemi, klanět se a modlit se k ní: Vysvoboď mě, protože jsi můj bůh! 17 A z toho, co zbylo, udělal boha, svoji tesanou modlu. Bude se před ní rozprostírat tváří k zemi, klanět se a modlit se k ní: Vysvoboď mě, protože jsi můj bůh!

Absurdita takového jednání je do nebe volající: Z jednoho kusu dřeva je část použita na topení a část na výrobu modly. Té se pak výrobce klaní a prosí ji o přízeň.
Jde o absurdní nesmysl – Izajáš se podivuje, že vůbec může takto uvažovat.

18 Nic nevědí a ničemu nerozumějí, protože zalepil jejich oči, aby neviděli, a jejich srdce, aby nerozuměli. 19 ⁽Nepřijde mu to na mysl,⁾ nemá poznání ani rozum, aby si řekl: Polovinu toho jsem spálil v ohni, také jsem napekl na řeřavém uhlí chléb. Upeču maso a sním ho, ze zbytku mám zhotovit ohavnost a před dřevěným špalkem se mám rozprostírat tváří k zemi? 20 Sytí se popelem, svedená mysl ho odklání stranou. Nevysvobodí svou duši ani si neřekne: Není to, co je v mé pravici, falešné?

Člověk z normální nezastřenou myslí by absurditu takovéhoto svého počínání musel vidět: To přece nedává smysl mít za boha kus dřeva.
Pokud ji lidé nevidí, je to proto, že lidé takto hřešit chtějí a Bůh to respektuje: vydává je marnosti a ponechává zaslepenosti jejich srdcí.
Kdyby chtěli, trapnost svého konání by odhalili.
n.: pase po popelu; h.: pase popel; Jak je myšlena věta o popelu? Asi nějak souvisí s tím, že polovina špalku byla spálena. Možná tedy něco ve smyslu: Jak se můžeš klanět něčemu, co je z materiálu, který může být tak snadno obrácen vniveč? Vždyť stejně tak se může kdykoliv proměnit v popel i ta druhá půlka přetvořená v sochu.

21 Pamatuj si tyto věci, Jákobe, a Izraeli, vždyť jsi můj otrok; utvořil jsem tě, jsi můj otrok, Izraeli, ⁽u mne nebudeš zapomenut.⁾

n.: nebudeš opomenut; var.: nezapomeň na mne;
S mým národem ale tomu má být diametrálně jinak – mělo by mu docházet, jakou trapností uctívání model je.
Když někdo pozoruje ubohost lidského modlářství, měl by chápat gigantický rozdíl mezi kusem dřeva a Všemohoucím Stvořitelem.
Vždyť Bůh je tvůrcem člověka a intenzivně se jím zabývá.

22 Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy. Navrať se ke mně, neboť jsem tě vykoupil.

Jsme Božím stvořením, Božími milovanými, Božími služebníky.
A to dokonce až tak, že Bůh je ochoten zapomenout na naše hříchy.
Tak jako oblak zakrývá oblohu a pak zmizí, tak je Bůh ochoten odstranit naše hříchy, které nás od Něj oddělují. Nechce to mnoho – stačí pokání, návrat k Hospodinu.

23 Výskejte, nebesa, protože Hospodin to učinil, hlaholte, útroby země, ať propuknou v jásot hory i les a všechny stromy v něm, protože Hospodin vykoupil Jákoba a na Izraeli ⁽zjeví svou slávu!⁾

n~: hlubiny; h.: nejnižší části;
n. (pf. lze chápat jako prorocké pf.): vykoupí;
n.: krásu;
n.: se oslaví;
To, že Hospodin je ochoten jednat s Izraelem, zachránit jej, odpustit mu hříchy a mít jej za syna, je důvodem k enormní radosti celého stvoření.
Boží spasitelné dílo má důsledky pro celé stvoření, které díky tomu má nadějí na dobré vyústění.

24 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, a ten, který tě utvářel od lůna matky: Já jsem Hospodin, který činím všechno: Já sám ⁽roztahuji nebesa,⁾ ⁽kdo byl se mnou, když jsem rozprostíral zemi?⁾

Q: svou mocí (h.: ze sebe) jsem rozprostíral zemi.
Hospodin mluví ke svému lidu:
- Jsem tvůj vykupitel: Stojím o tebe, chci tě pro sebe, zaplatil jsem za tebe
- Utvářel jsem tě od lůna matky: Vím o tobě všechno. Jsi chtěný. Já jsem byl u tvého zrození i u tvého vývoje. To, že tady jsi, není náhoda.
- Jsem Iniciátorem a Stvořitelem všeho jsoucna. Byl jsem od počátku všech počátků, jsem od věčnosti.

25 On hatí znamení žvanilů a z věštců dělá potřeštěnce, moudré obrací nazpět a jejich poznání mění v bláznovství.

Proti takovémuto Bohu jsou všichni duchovní „guru“ pouhými prázdnými mudrlanty, žvanily a blázny. Jakkoliv se zabývat jejich „moudrem“ nedává smysl.
I kdyby nějaké duchovní schopnosti nebo poznání měli, Bůh si snadno pohlídá, aby je obrátil v nic.

26 Naplňuje slovo svého otroka a vykoná radu svých poslů. O Jeruzalému říká: Bude obydlen, a o judských městech: Budou vybudována. Dám mu povstat z trosek.

var.: svých otroků;
n.: plán;
Čí slova naplní a čí rady vykoná? Zřejmě slova svých proroků (včetně Izajáše). Slova o tom, že Jeruzalém a Judsko, jakkoliv jsou poničené, budou znovu vybudovány a osídleny.

27 Mořské hlubině říká: Vyschni! Tvoje řeky vysuším.

Boží moc je tak veliká, že pro něj není v případě potřeby problémem ani vysušit moře.

28 O Kýrovi říká: Hle, můj pastýř. Vykoná celé mé přání a řekne o Jeruzalému: Bude vybudován, a o chrámu: Bude založen.

[titul často používaný pro vládce;] (pastýř)
[Kýrův dekret umožnil znovupostavení chrámu a obnovení Jeruzaléma;]
Jde o fascinující proroctví: Izajáš žil v 8. století př. n. l.⁵ Kýros Veliký, zakladatel Perské říše, vládl mezi lety 559–530 př. n. l. a v roce 539 př. n. l. dobyl Babylón (čímž umožnil návrat Izraelců z babylonského zajetí a znovuvybudování Jeruzaléma a chrámu). Izajáš tedy prorokoval 150 až 200 let před Kýrosem. Toto proroctví je fascinující, protože Kýros je zmíněn jmenovitě.
Jde o vcelku unikátní případ, který se Bibli vyskytuje již pouze jednou v souvislosti s králem Jóšijášem, o jehož narození se v 1K 13,2 píše asi o tři sta let dopředu.: „Hle, narodí se syn domu Davidovu, jménem Jóšijáš. Ten obětuje na tobě kněze posvátných návrší, kteří na tobě pálí oběti, a lidské kosti budou na tobě spalovány.“ Tam si snad lze představit, že Jóšijášův otec na základě četby První královské rozhodl svého syna pojmenovat ve shodě s proroctvím. Že by se někdo v Persii rozhodl pojmenovat budoucího krále na základě proroctví nějakého proroka z dalekého Izraele, je nemyslitelné.
- Jóšijášovým otcem byl ale král Ámón, (a dědečkem dokonce Menaše) který byl špatným modloslužebným králem. Vládl pouze dva roky. Že by zrovna on toužil, aby jeho syn naplnil dávná proroctví moc pravděpodobné není (ale ne nemožné).
- raktiky svého otce Menašeho a konal „to, co je zlé v Hospodinových očích“.
- Nakonec byl zavražděn svými služebníky ve spiknutí.
Některé nevěřící vědce to samozřejmě vede k závěru, že kniha Izajáš (nebo alespoň tento a následující verše) nebyla napsána Izajášem. (jinou možnost nemají – museli by uvěřit v Boží existenci⁶).

Pomíjím teorie o třech autorech knihy Izajáš. Pocházejí od těch, kdo nedokáží přijmout možnost, že prorok opravdu může mít zjevení do budoucnosti. ↩︎
Srv. četné děkovné tabulky a lístečky ↩︎
Objektivní vědecké studie na téma účinnosti křesťanských modliteb (nebo naopak třeba homeopatie, což je snaha o vyléčení z opačné strany) existují – jejich výsledky bývají neprůkazné nebo často hraniční. ↩︎
Nemohu nevzpomenout úsilí, které římští katolíci věnují péči o oblečky pro Pražské Jezulátko nebo pro sochy panny Marie. ↩︎
Tradičně se uvádí mezi lety 740–681 př. n. l. ↩︎
Ze stejných důvodů evolucionisté nemohou přijmout kreaci, byť by pro ni realita jakkoliv svědčila ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz