1 Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi, jehož uchopím za pravici, abych mu podrobil národy a (rozvázal bedra králů,) abych (před ním) otevřel vrata, takže brány nebudou zavřeny:
- h.: mesiáši;
- h.: před jeho (/ tvou) tváří;
- n~: učinil krále bezmocné [ten, kdo se chtěl volně pohybovat, přepásal si oděv kolem beder;
- Když králům někdo rozváže jejich podkasané suknice, budou se jim motat pod nohy a nebudou schopni se normálně pohybovat.
- Bůh se postará o to, aby před Kýrem nikdo neobstál – projede nepřáteli „jako nůž máslem“.
2 Já půjdu (před tebou) a hory vyrovnám, bronzová vrata rozlámu a železné závory odsekám.
- h.: před jeho (/ tvou) tváří t4 dle 1QIs; LXX; TM: velebně se vypínající /čnící místa;
- Sám Hospodin se bude starat o to, aby Kýrova tažení byla snadná a obranné aktivity marné.
3 A dám ti poklady temnoty a skryté zásoby z úkrytů, abys poznal, (že jsem to já, Hospodin, který tě povolávám jménem, Bůh Izraele.)
- [tj. ty nejpečlivěji schované, tedy nejvzácnější]
- n.: že já, Hospodin, Bůh Izraele, tě povolávám jménem.
- Kýros „vyrabuje“ dobytá království až do dna. Žádné poklady se před ním nepodaří ukrýt.
- Kýrovi by ze snadnosti jeho úspěchů mělo dojít, že je s ním nadpřirozená Boží podpora.
- Kýra si Bůh vybral osobně, jmenovitě. A to až tak, že jeho jméno zaznělo od Izajáše již staletí před jeho narozením.
4 Kvůli svému otroku Jákobovi a kvůli Izraeli, svému vyvolenému, jsem tě povolal tvým jménem a dal jsem ti titul, ačkoliv mě neznáš.
- Bůh chce, aby bylo jasno, že to, co pro Kýra dělá, dělá ne kvůli němu, ale kvůli svému lidu.
- Používá si Kýra jako svůj nástroj i přestože Kýros sám Hospodina nezná.
- To je zajímavé a důležité – Bůh si lidi využívá ke svým záměrům, ať Jej znají nebo ne.
- Boží myšlení přesahuje jakékoliv jiné a je tudíž schopen vymyslet plány, jejich komplexnost přesahuje lidské chápání.
- V některých filmech vystupují hrdinové (většinou jsou to sympatičtí zločinci) tak inteligentní, že jsou ve svých plánech vždy o krok před svými soupeři. Boží plány takto přesahují plány lidí (i ďábla) o mnoho řádů.
5 Já jsem Hospodin a (jiného není,) kromě mě není Boha. Přepásám tě, ačkoliv mě neznáš,
- h. vazba: ’én ‘ôd („není již“) se v této kp. vyskytuje 6×!
- Hospodin jakoby mluvil přímo ke Kýrovi. Lze ale chápat i obecně: Bůh dokáže využít pro své záměry každého, dokonce i své nepřátele nebo nevěřící.
- Konec konců i ďábel posloužil Hospodinu pouze jako „užitečný idiot“ – když zabitím Božího Syna způsobil svou definitivní porážku a „zařídil“ spásu lidstva.
6 aby poznali od východu slunce (i ti od jeho západu,) že není nikoho mimo mě: Já jsem Hospodin a jiného není.
- Vše Bůh směřuje k tomu, aby jej poznali lidé celého světa: Když lidé sledují dějiny a zamýšlejí se nad nimi, mělo by je „trknout“, že za nimi stojí někdo naprosto mimořádný.
7 Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno.
- Jde o kontroverzní verš.
- Otázka teodicei, tedy původu zla ve světě je jednou z teologicky nejkomplikovanějších.
- Na jedné straně je těžké připustit, že by dobrý Bůh mohl aktivně působit zlo.
- Na druhé straně nepochybně platí, že tím, že Bůh stvořil svět takový, jaký je, vznik zla přinejmenším umožnil.
- Také platí (a říká to na více místech i Písmo), že mohu-li zlu zabránit a neučiním to, stávám se spoluviníkem. Bůh je všemohoucí a je tedy těžké jednoduše říci, že se zlem nemá nic společného.
- Tajemných věcí týkajících se zla je mnoho a nám nezbývá, než Bohu důvěřovat:
- Že když stvořil lidi a duchovní bytosti, „věděl, co dělá“.
- Že stvořit svět a nebesa a zaplnit je svobodnými bytostmi (lidmi a anděly) „stálo za to“ – že cíl je natolik úžasný, že vyváží všechno utrpení a zlo, které jsme jako lidé na svět přivedli.
- Že stejně jako si jako svého nevědomého služebníka „vodí“ pohanského krále Kýra“, má pod kontrolou i ďábla a zlo v lidských srdcích.
- Že má plán na definitivní porážku zla, který prosadí navzdory svobodné vůli ďábla i nás, zlých lidských bytostí.
- Že má způsob, jak zlo „vykompenzovat“.
- Nejsilnějším argumentem pro to, že Bůh „ví co dělá a že mu to stojí za to“, je Boží/Kristovo osobní angažmá zakončené strašnou smrtí. Jestliže Bůh byl ochoten se osobně sám tak extrémně nasadit, musí cíl stát za to.
- Kdyby nic nestvořil, nemusel Kristus prožít tak hrozné věci. Jestliže do stvoření Bůh přesto „šel“, musel vědět, proč; muselo to stát za to.
- To, že Bůh není pouhým nezúčastněným pozorovatelem, je nejsilnější zvěstí křesťanské víry. Tohle jiná (falešná) náboženství „nabídnout“ věru nemohou.
- Kdybych měl s bázní a třesením říci svůj názor, domnívám se, že Bůh opravdu do nějaké míry „tvoří zlé“ – Kristovo lidství a smrt ale situaci ohledně zla nesmírně komplikuje a znepřehledňuje.
- Kdybych měl říci, proč to Bůh všechno dělá, řekl bych, že celý geniální plán stvoření, pádu a spásy lidstva má jeden cíl: Dosáhnout toho, že svobodné stvořené bytosti budou Boha dobrovolně milovat a mít s ním obecenství.
- Zde jsou odkazy dle poznámek ČSP hovořících o tom, že Hospodin někdy působí zlo:
- Mi 1,12 Obyvatelé Marótu se strachovali o dobro, protože od Hospodina sestoupilo zlo k jeruzalémské bráně.
- 1Kr 22,8 Izraelský král odpověděl: „Je ještě jeden muž, skrze něhož se můžeme dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův.“ Júdský král řekl: „Ať král tak nemluví.“
- Jb 2,10 On jí však řekl: „Mluvíš, jako bys byla jedna z pošetilých žen. Cožpak máme přijímat od Boha jen dobro a zlo přijímat nebudeme?“
- Jer 4,6 Zvedněte na Sijónu korouhev, utíkejte, nezastavujte se, neboť ze severu přivádím zlo a velikou zkázu.
- Jer 5,12 Zapřeli Hospodina a řekli: „Není to on! Nepřijde na nás nic zlého, neuvidíme meč ani hlad.
- Jer 23,12 Proto jejich cesta bude jako kluzké stezky ve tmě. Budou zahnáni a padnou na ní, protože na ně uvedu pohromu v roce jejich navštívení, je výrok Hospodinův.
- Am 3,6 Zatroubí-li v městě polnice, nebudou se lidé třást? Přijde-li na město pohroma, neudělal ji Hospodin?
- Pl 3,38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?
8 Vydejte, nebesa, krůpěje shůry a z oblaků ať plyne spravedlnost. Ať se otevře země a nese ovoce spásy a zároveň dá vyrůst spravedlnosti. Já, Hospodin, jsem to stvořil.
- Hospodin působí dobré i zlé věci. Jeho cílem je spravedlnost a spása. K tomu vše směřuje.
- Jak může z oblaků plynout spravedlnost jako voda z nebes? Jak může země nést ovoce spásy a vyrůstat z ní spravedlnost? O jako symboliku jde?
- Bůh zřejmě dokáže způsobit, že se spravedlnost a spása na zemi „spontánně“ prosazují. Možná jde o nějakou formu duchovního probuzení.
- Možná ani není třeba čekat na probuzení, možná taková situace již existuje nyní: Vždyť dějiny nezadržitelně směřují ke svému vyústění a lidé jsou každodenně zachraňování pro věčnost. To není samozřejmé ani automatické.
9 Běda tomu, kdo vede spor se svým Tvůrcem, střep mezi střepy země! Což hlína řekne svému hrnčíři: Co to děláš! (nebo: Tvé dílo nemá ruce?
- n.: držadla;
- nebo řekne ti tvé dílo: On nemá ruce / Je jako bez rukou?;
- Můžeme diskutovat o tom, jak Bůh „spravuje vesmír“. Z Bible (např. z Jóba nebo Žalmů) víme, že Nejvyššímu podobné diskuze do značné míry nevadí nebo je přinejmenším toleruje. Vše má nicméně své meze:
- Zde Hospodin ty drsně stírá: nazývá je střepy a vyslovuje proti nim „běda“ (nikdo nechce stát pod Božím běda).
- Myšlenkový pochod je takový: Bůh je hrnčíř … hrnčíř stvořil nádobu … nádoba už dokonce ani neexistuje, je rozbitá … přesto jeden ze střepů, který z nádoby zbyl,s hrnčířem vede spor.
- O co se přou? O cokoliv – o to, jak Bůh nádobu stvořil, jakou ji stvořil; možná i o to, proč ji vůbec tvořil.
- Možná se střep pře o to, že nádoba nebyla nerozbitná nebo krásnější nebo jiná nebo používaná k jinému účelu.
- Druhé připodobnění lidí je k hlíně, tedy materiálu, ze které hrnčíř nádoby tvoří. To, co z hlíny vznikne, je naprosto, ze sta procent v hrnčířově pravomoci. Má hlínu v rukách (obrazně i doslova). Hlína nemá nejmenší pravomoc mu do toho mluvit.
- A Bůh se zjevně za takovéto svrchovaného hrnčíře považuje a to, že mu do toho hlína „kecá“ jej překvapuje a zlobí.
- Obraz hrnčíře se v Písmu vyskytuje vícekráte – Jer 18,6; Řím 9,20-21.
10 Běda tomu, kdo říká otci: Co to plodíš? a ženě: Co to rodíš?
- LXX: matce;
- h.: se svíjíš bolestí;
- Následuje druhé Boží „běda“, které se tentokrát obrací proti „kritikům dětí“. V jakém smyslu? V tom, že je naprosto nepatřičné, aby někdo rodičům vytýkal, jaké dítě zplodili.
- Spíše ale jde o to, když něco rodičům vytýkají samy děti: Proč jste mě zplodili takového, jaký jsem? Případně: Proč jste mě vůbec přivedli na svět?
- Co to znamená z hlediska Božího? Bůh zjevně nesnáší, když někdo kritizuje jeho dílo – zvláště, když se vůči Němu s kritikou obrací Jeho dílo samo: Proč jsem takový, jaký jsem? Proč jsem se nenarodil jindy a jinde a v jiném těle, v lepším stavu a s lepšími schopnostmi?
- Jako je nepatřičné, aby se obracela hlína nebo střep proti svému hrnčíři, je nepatřičné, aby děti kritizovaly své rodiče za to, jaké se narodily.
- Toto připodobnění mi přijde méně přesné, než to o hrnčíři:
- Jednak manželé nemají nic v rukou – o tom, jaké budou jejich děti, nerozhodují a nemohou to ovlivnit. Jediné, co ovlivnit mohou, je, jestli dítě mít budou nebo nikoliv.
- Mnoho mohou ovlivnit výchovou, ale o tom se zde nemluví.
- Shrnuto: Ve dvou verších Bůh skrze Izajáše vyzývá svůj lid, aby nepochyboval o Jeho svrchovanosti a plánu. Stejně jako je absurdní, aby dítě vyčítalo rodičům, že se narodilo, je absurdní, aby člověk kritizoval Boha za to, jak byl stvořen, kdy se narodil nebo jaký je jeho úděl.
- V kontextu kapitoly může jít o to, že někteří Izraelité mohli pochybovat o Božím rozhodnutí použít pohanského panovníka Kýra k vykoupení svého lidu. Potom jde o odpověď na tyto námity: Bůh připomíná, že On je Stvořitelem a že Jeho cesty nejsou k diskusi.
11 Toto praví Hospodin, Svatý Izraele a jeho Tvůrce: Na přicházející věci se mě vyptávejte! Ohledně mých synů, díla mých rukou mi chcete přikazovat?
- Bůh pokračuje v korekci svých kritiků: To mi, Tvůrci opravdu chcete „žvanit“ do toho, jak řídím dějiny?
- Opravdu mi, Svrchovanému chcete radit, jak bych to měl dělat? To jste se zbláznili? Vždyť jste jen střepy, nejste ani nádoba a chcete radit hrnčíři? Jediné, co můžete, je se pomilovat – jaké bude dítě je již zcela na Mě.
- Jde o podobnou zlobu, jakou měl vlastník vinice v podobenství o dělnících na vinici (Mt 20), když mu chtěl „celodenní“ dělník vyčítat to, jak zachází se svými penězi. Když ho chtěl „školit“ a radit mu, jak by to měl dělat „správně“.
- Na přicházející věci se mě vyptávejte! Smysl je dvojí:
- Vykazuje Boží kritiky do patřičných mezí: Místo žvanění a kritizování se mě můžete ptát na věci pro vás opravdu důležité, např. na budoucnost.
- Nebo (spíše): Já opravdu vím, co dělám – vždyť mám naplánovánu a pevně v rukou i celou budoucnost. Když si uvědomíte, o jak složitý problém jde, budete ve své kritice opatrnější.
- Možná by se dalo říci, že jde o stejnou aroganci, jako kdyby začátečník chtěl vyčítat šachovému velmistrovi, kterou figurkou táhne. Nebo možná pacient, kterému špičkový chirurg operuje srdce, chtěl mluvit do toho, kde má operatér vézt řez.
- V Coursonově komentáři je výklad odlišný: Bůh chce, abychom Mu ve víře přikazovali, co má udělat – pokud je to v souladu s Biblí / Boží vůlí, vyplní to. Moc se mi to nezdá, kontext tomu neodpovídá.
12 Já jsem učinil zemi i člověka na ní jsem stvořil. Já — mé ruce roztáhly nebesa — a přikazuji celému jejich zástupu.
- Hospodin dále uvádí své kritiky „do kontextu“ – jsem Stvořitelem všeho jsoucna, živého i neživého.
13 Já jsem ho vzbudil ve spravedlnosti a napřímím všechny jeho cesty. On vystaví mé město a mé vysídlence pošle domů, ne za peníze ani ne za dar, praví Hospodin zástupů.
- tj. Kýra;
- (možno chápat jako prorocké pf.) n.: vzbudím;
- Stvořil jsem celý vesmír – takže nepochybujte, že jsem schopen ovlivnit i jednání jednoho krále.
- Ovlivním ho a on bude jednat správně, tak, jak Já chci. Dokonce jej ani nebudu muset ani „uplácet“. Udělá to dobrovolně.
- Kiýros opravdu z toho, že Židům umožnil návrat a znovu-vystavění Jeruzaléma, mocensky nic nezískal.
14 Toto praví Hospodin: Výtěžek Egypta, zisk z obchodu Kúše i Sebajci, muži obrovití, k tobě přijdou a budou tvoji. Půjdou za tebou, přijdou v řetězech.
- Budou se ti klanět, k tobě se modlit: Jenom (u tebe);
- je Bůh a jiného není, bohové nejsou nic.
- [obnovený Izrael je vylíčen po způsobu starověkého Blízkého Východu jako velmoc, která přijímá jako dar bohatství a otroky;
- Poznámka ČSP se mi moc nezdá – Izajáš spíše mluví o Kýrovi, než o Izraeli; ve smyslu, že mu Jeho zasazení se o Izrael bude kompenzováno jinde a odjinud. Kýros skutečně dobil Egypt a Kúš, kdežto Izraelci se již nikdy nevzmohli na úroveň mocné říše, které by se okolní národy vtíraly do přízně.
- Leda by šlo o eschatologické proroctví o Izraeli v posledních časech, čemuž ale neodpovídá, že přijdou v řetězech.
15 Přece ty jsi Bůh, který se skrývá, Bůh Izraele, zachránce.
- Zajímavý verš – Hospodin je Bohem Izraele, ale zároveň Bohem, který se skrývá.
- Že Bůh se před lidmi skrývá, víme – od doby vyhnání z ráje nám svým skrýváním dává šanci k tomu, abychom Jej hledali a nalezli u Něj odpuštění a přijetí.
- V tom, že Bůh je Bohem Izraelců (a Bohem křesťanů) a přitom stále dbá na to, aby zůstal skrytý, je určitý rozpor. Bůh se o ty svoje stará, navazuje s nimi vztah, ale činí to stále poměrně nenápadným skrytým způsobem – jinak řečeno: Dokonce ani těm svým se Bůh nedává poznat otevřeně.
- Je dobré si připomenout, že to tak je a že je to v pořádku. Že jde o Boží vůli.
16 Stydí se a jsou všichni zahanbeni — výrobci modlářských výtvorů s potupou společně odešli.
- Není divu: Neexistuje zřejmě větší „trapas“, než když se výrobci a uctívači model setkají s živým Bohem.
- Snad lze znovu pro porozumění použít obraz nekonečného studu, který musí zažívat manžel přistižený manželkou při obcování s nafukovací erotickou pannou. Ubohost takového počínání je děsivá.
17 Izrael je Hospodinem zachráněn věčnou spásou. Nebudete se stydět a nebudete zahanbeni na věky věků.
- S vámi, mým lidem to ale nedopadne jako s uctívači model. Vy jste moji, já jsem vás zachránil. A modlami se nezabýváte, takže nebudete mít důvod se stydět, až se se Mnou setkáte.
18 Neboť toto praví Hospodin, jenž stvořil nebesa, on je Bůh, který vytvořil zemi a připravil ji, on ji upevnil, nestvořil ji zbytečně, vytvořil ji k bydlení: Já jsem Hospodin a jiného není.
- Izajáš uvádí Boha jako:
- toho, jenž stvořil nebesa
- který vytvořil zemi (možná by měla spíše s velkým Z)
- připravil Zemi
- upevnil Zemi
- nestvořil Zemi zbytečně, ale k bydlení
- Shrnuto: Bůh při svém „tvoření stvoření“ všechno soustředil k tomu, aby na Zemi pro lidi vytvořil místo vhodné k životu.
- A co tento Stvořitel říká? Logickou a vcelku „samozřejmou“ věc: Já jsem Hospodin a jiného není.
- Neexistuje žádný další bůh, žádný jiný stvořitel.
19 Nemluvil jsem tajně v temném místě země, neřekl jsem (potomstvu Jákobovu zbytečně: Hledejte mě.) Já, Hospodin, mluvím spravedlnost, oznamuji přímost.
- tj. skrytém;
- n.: potomstvu (h.: semeni) Jákobovu: Hledejte mě nadarmo (/ v nicotě). / Je zbytečné, abyste mě hledali.
- n.: to, co je pravé / pravdivé;
- h. pl.; n.: to, co je správné;
- Hospodin má pro své stvoření zásadní zprávu: Výzvu k tomu, aby Jej hledali.
- Bůh svět stvořil, stvořil člověka a po jeho pádu se skryl (srv. v. 15) – to ale neznamená, že by nechtěl, aby Jeho výzva nezazněla zřetelně a srozumitelně. Vůbec ne – Bůh hovoří „napřímo“ a říká pravdu.
20 Shromážděte se a přijďte, přibližte se spolu, uprchlíci z národů! Ničemu nerozumějí ti, kdo nosí své dřevěné modly a modlí se k bohu, který nemůže zachránit.
- Kdo jsou uprchlíci z národů, kteří mají přijít k Hospodinu?
- Může jít o pohany, kteří vyhledají Hospodina poté, co rozpoznají marnost uctívání model tak, jak je u nich praktikováno.
- Může jít o návrat židů rozptýlených po světě, včetně např. těch, kteří nějak zabředli do modloslužby národů uprostřed kterých žili.
- Mají se shromáždit, přijít a společně se přiblížit – důraz je na přiblížení se k Bohu, které má být společné. Lidé z celého světa mají dát hlavy dohromady, zamyslet se nad svou situací, opustit modly a společně se vydat za pravým Bohem.
- Je to to nejracionálnější, co mohou udělat – uctívání model je naprostou marností a k ničemu nevede.
21 Oznamte a předložte fakta, jen ať se spolu poradí. Kdo to odedávna zvěstoval, odedávna to oznamoval? Zdali ne já, Hospodin? Vždyť není jiného Boha kromě mě. Jiný Bůh, spravedlivý a zachraňující, mimo mě není.
- Lidé ze všech národů se mají společně zamyslet – podkladů pro to mají dostatek.
- Bůh odpradávna nemlčel – dával o sobě vědět celému světu, nejenom židům.
- Že je jenom jeden opravdový Bůh Stvořitel, musí být jasné každému, kdo se nezaujatě zamyslí. Už jenom stvořený svět o tom vypovídá.
22 Obraťte se ke mně a zachraňte se, všechny končiny země, protože já jsem Bůh a jiného není.
- Nabídka k záchraně je otevřená pro všechny lidi na planetě. Je třeba přijít k Hospodinu (ke Kristu) – jiná cesta k záchraně neexistuje.
23 Při sobě jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se neodvrátí, že přede mnou klesne každé koleno, každý jazyk bude přísahat:
- Když Bůh chce něco zdůraznit, přísahá. Nedělá to kvůli sobě, neboť Jeho slovo je vždy pravdivé a dokonalé, nikdy nemluví do větru. On přísahat nepotřebuje. Proč to tedy dělá?
- Dělá to zřejmě kvůli nám, aby nám zdůraznil, že to, co říká, je nepochybně pravdivé a že se to uskuteční.
- Bůh prohlašuje spravedlnost, slovo, které se neodvrátí – tedy to, co říká je naprosto v pořádku a neotřesitelně to spěje k naplnění.
- Je to pozoruhodné, neboť Bohu do Jeho plánů často „házejí vidle“ ostatní svobodné bytosti vesmíru – lidé a ďábel s démony.
- A co tedy Hospodin prohlašuje? že před Ním klesne každé koleno. Dalo by se říci, že přinutit každého člověka, aby si před Bohem klekl, není tak těžké – setkání s Hospodinem je pro každého přemáhající. Ke kleknutí lze přinutit, lze to vypůsobit silou (a té má Nejvyšší dost).
- Hospodin dále přísahá, že každý jazyk bude přísahat. Co budou lidé přísahat, uvidíme dále.
24 Jenom v Hospodinu, řekne, (mám spravedlnost) a sílu. (Přijde až k němu, a všichni, kteří proti němu planou hněvem, se budou stydět.)
- n.: mohu konat spravedlivé činy;
- var.: Přijdou až k němu a budou se stydět všichni, kteří proti němu planou hněvem.
- Lidé vyznají, že jenom v Hospodinu, mají spravedlnost a sílu. Toto se týká věřících. Největší Boží stvořitelský „majstrštyk“ je, že svobodné bytosti se sklonem ke zlému se dobrovolně Bohu poddají. To totiž silou zařídit nelze. Lásku nelze vynutit, láska musí být dobrovolná. Část lidí poté, co Boha pozná (skrze Krista), se u dobrovolně a ráda poddá. Uznají, že On je spravedlivý a vše, co dělá je spravedlivé.
- A uznat, že pokud máme nějakou sílu, máme ji od Něho, už pro věřící tak těžké není. Je to spíše přirozené.
- Takto se Bohu ale nepoddají všichni – co ti, kdo Boha odmítali nebo vůči Němu byli dokonce nepřátelští? Ti se budou stydět: Poté, co uvidí na vlastní oči, jaký Bůh je, jim jejich jednání bude připadat trapné, zbytečné a bláznivé. Když zjistí, proti komu bojovali, jejich stud bude nekonečný.
25 V Hospodinu budou ospravedlněni a jím se bude chlubit všechno potomstvo Izraele.
- Hospodin v Něho věřící ospravedlní – prohlásí je za spravedlivé na základě jejich víry.
- A věřící se budou Hospodinem chlubit: Vidíte, to je ten Bůh, o kterém jsme vám říkali a kterého jsme následovali. Vidíte, jak je úžasný? Vidíte, že jsme měli pravdu my a ne vy?
- Jsme v SZ, mluvíme tedy o Božím lidu Izraeli – platí to ale i pro novozákonní křesťany.
.
.