Izajáš – kapitola 7

1 I stalo se za dnů judského krále Achaza, syna Jótama, syna Uzijášova, že vytáhl Resín, král aramejský, a Pekach, syn Remaljášův, král izraelský, do boje proti Jeruzalému. Ale nemohl ho dobýt.

• n.: syrský;
• n.: zaútočit / se s ním střetnout;
• Nikdo si nemůže být jist klidem. Zlé věci se dějí i dobrým lidem. I když člověk dělá „všechno dobře“ neznamená to, že nebude vystaven útokům zla.
• Král Achaz navíc patřil ke králům špatným.
• O to pozoruhodnější je, že Hospodin bude intervenovat v jeho prospěch. Z toho vidíme, že Boží plány jdou svou vlastní cestou – nereagují nutně ihned na naše chování. Naše chování své důsledky mít bude a bude Bohem souzeno. V této chvíli však ještě nebylo Boží plánem, aby byl Juda zničen.

2 A domu Davidovu bylo oznámeno: Aram ⁽se spojil s Efrajimem.⁾ Srdce krále i srdce jeho lidu se roztřáslo, jako se třesou lesní stromy ve větru. 

• n. (jiné odvození slova): táboří (h.: odpočinul) na Efrajimském území.
• Koalice samozřejmě byla silná.

3 A Hospodin řekl Izajášovi: Teď vyjdi vstříc Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašúb, na konec strouhy Horního rybníka, na silnici k Valchářovu poli,

• [tj.„ Ostatek se navrátí“; (jako jména dalších dětí proroků nese v sobě důležité poselství;
• [samo místo ukazuje na pozdější události];
• Hospodin se rozhodl krále podpořit. Používá svého věrného služebníka, proroka Izajáše. Ten má na věci Hospodinův „globálnější“ pohled. Kdo se na věci dívá Božím pohledem, není tak vydán na pospas okolonostem.
• Izajáš přináší králi pohled naděje a povzbuzení.
• Což ale neznamená, že tomu tak musí být vždy. Proroci přinášejí zvěsti různé, přinášejí „čerstvé“ Boží pohledy na aktuální dění. Např. u proroka Jeremjáše byla situace opačná – lidé byli odhodláni bojovat, Boží pohled ale říkal něco jiného (že odpor je zbytečný a kontraproduktivní). Nejde o pravidla, ale o živý vztah s Bohem. A už vůbec neplatí pravidla nějakým způsobem triumfalistická (Boží lid musí vždy zvítězit).
• Achaz se někam ubíral. Izajáš mu měl jít naproti a setkat se s ním na konkrétním místě.
• Izajáš s sebou měl vzít svého kluka. Kolik mu mohlo být? Přesně to asi známo není. Pět? Deset? Patnáct? Dvacet? Zaučoval se do tátova prorockého „řemesla“? Měl tam být kvůli svému povzbudivému vyznavačskému jménu? Král znal jméno Izajášova syna? Bylo to všeobecně známo, že Izajáš má děti s vyznavačskými jmény? O jeho druhém synu je psáno v Iz 8,1-4 – u něho bylo zřetelné, že jde o zvláštní dítě s význačným jménem .
• V Iz 8,18 je napsáno: Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli za znamení a divy od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijón. 
• Izajáš tedy jménem svého syna chtěl králi ukázat, že nakonec soud nad Izraelem nebude definitivní a zcela zničující? Ale zde měl krále povzbudit, aby se nebál, že tento útok nebude úspěšný? Jméno ale ukazuje spíše na něco jiného, ukazuje do vzdálenější budoucnosti: Že odvedení do zajetí nebude definitivním zánikem Izraele.

4 a řekni mu: Měj se na pozoru a uklidni se, neboj se a tvé srdce ať neochabne před těmito dvěma čadícími opálenými špalky, kvůli planoucímu hněvu Resína a Aramu a syna Remaljášova

• první z řady výzev k důvěře namísto intrik;
• tato poznámka ČSP pěkně shrnuje Izajášovo poselství: Důvěra namísto intrik je přesně to, o co šlo.
• [označovat někoho pouze jako „syna XY“ bylo pohrdavé;
• Právě vůči intrikám se král měl mít na pozoru. Nespoléhat na vlastní plány a vychytralost, na koalice a politickou obratnost.
• Měl se uklidnit – zvládnout přívaly paniky. Vydýchat stres. Spočinou v tom, že to dobře dopadne.
• Pěkné jsou odkazy ČSP: Iz 8:12; 28:16; 30:15; 35:4; 41:14; 51:12n. Ukazují jedním směrem – v těžkých přemáhajících krizích bývá odpověď v klidu, spočinutí, oddělení se od paniky, které propadá okolí.
• Tvé srdce ať neochabne je vystihující obrat: když se problémy zdají být příliš velké a neřešitelné, opustí nás síla. Ztratíme schopnost jednat, máme tendenci se zhroutit.
• Bůh ale velikost problému staví do reálných měřítek: problém, nepřátelé nejsou tak hroziví, jak se snaží působit. Opálený čadící špalek má už nejlepší dobu za sebou. Už toho moc nepředvede. Žádný velký žár už nevyprodukuje, ve skutečností ho čeká jen vyhasínání. Také útočící nepřátelé ve skutečností nejsou tak nebezpeční, tak silní v kramflecích, jak vypadají nebo jak se snaží vypadat.

5 proto, že na tebe Aram s Efrajimem a synem Remaljášovým připravili zlo se slovy:  6 Vytáhneme proti Judovi, ochromíme ho, rozdělíme si ho a ustanovíme v něm králem syna Tabealova! 

• n.: vyděsíme (ochromíme hrůzou);
• n.: dobudeme ho
• Jejich plán byl jasný – dobýt, paralyzovat, ovládnout a ustanovit loutkového krále.¹
• Bůh jejich plán ale hodnotí jako zlý.
• Loutkového krále už měli i vyhlédnutého a připraveného – možná to byla pro Achaza nová informace? Možná mu prorok přinesl cennou informaci, jaký je vlastně nepřátelský plán. Možná si nyní mohl dát větší pozor na syna Tabealova? Možná šlo o skrytého kolaboranta v jeho řadách, který spolupracoval tajně s nepřáteli?²

7 Toto praví Panovník Hospodin: To se nenaplní a nestane. 

• člověk míní, Pán Bůh mění. Plány mají hezké, ale důležité je, jak to vidí Bůh. Někdy plány ničemníků proběhnout nechává, někdy ne. Jít proti Bohu je marné.
• V toto případě měl tlak agresorů polevit pod tlakem blížící se asyrské armády.
• Známý bonmot říká, že když chceme Boha rozesmát, máme mu sdělit svoje plány.

8 Neboť hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku Resín; a během šedesáti pěti let bude Efrajim otřesen tak, že již nebude lidem.

• Bůh si bere jako zástavu, zapřísahá se obecně známými a nezpochybnitelnými skutečnostmi. Ve smyslu: Jako že hlavním městem ČR je Praha a ní sídlí prezident Petr Pavel.
• Vynáší rozsudek na severním Izraelem (Efrajim je používáno jako synonymum pro severní Izrael) – historie severního Izraele během pětašedesáti let skončí. Teď se tady ještě naparují, ale všeho do času. Jejich čas je spočtený.
• Jak víme, severní Izrael byl skutečně zničen v r. 722 BC, tedy dlouho před Judou (586 BC). Izajáš prorokoval asi 740 -680 BC, což úplně nevychází, ale situace je složitá k vyhodnocení.

9 Hlavou Efrajima je Samaří a hlavou Samaří syn Remaljášův. Nebudete-li věřit, jistě neobstojíte.

• n.: nebudete stálí / spolehliví / věrní; (jiný tvar slovesa věřit);
• opět zapřísáhnutí se známou skutečností: Jakože hlavním městem Slovenska je Bratislava a Čaputová prezidentkou (2024), se stejnou jistotou vězte, …
• co mají vědět? Že pokud chtějí proti současnému náporu obstát, potřebují víru, věrnost, stálost. Potřebují spolehlivě stát na Božím slově, tedy držet se toho, co Bůh říká. Situace nesnese nejistotu, kolísání, váhání. Nelze hrát na obě strany. Je třeba uvěřit Izajášovi a dělat to, co říká.
• Takové rozhodnutí věru není lehké. Uvěřit nikdy není lehké. Izajáš, stejně jako každý Boží svědek byl pouhým člověkem, jedním z mnoha, kteří si pro sebe nárokují pozornost a uvěření.

10 Hospodin dále mluvil k Achazovi: 11 Vyžádej si od Hospodina, svého Boha, znamení, ⁽žádej, ať to je hluboko dole⁾ nebo vysoko nahoře. 

• Tuto obtížnost Achazova rozhodování si Hospodin zjevně uvědomoval. Proč by měl Achaz věřit zrovna Izajášovi?
• Připomeňme si, že zodpovědnost krále byla obrovská a tlaky na něj četné. Kdyby se rozhodl špatně – např. bojoval do posledních sil místo, aby se vzdal a podepsal vazalskou smlouvu, mohlo to vést k vyhubení celého národa. Naopak vzdát se, když byla naděje na ubránění se, by bylo rovněž katastrofou. Rozhodoval za celý národ. Navíc byl vystaven tlakům svého okolí – kolem něj byla jistě řada lidí, kteří mu radili, aby se vzdal, i řada těch, kteří doporučovali bojovat. Všichni měli dobré argumenty. A jistě se vyskytovali i proroci s různými názory, kteří si do jednoho nárokovali pro ty své Boží autoritu.
• Taková zodpovědnost je k neunesení – a když Achaz na procházce potkal podivínského Izajáše (za ruku se synem), který mu přinášel opět jednu z rad, nelze se mu divit, že měl pochybnosti: Proč bych měl věřit zrovna tobě?
• Bůh na nás ale neklade břemena nad naše síly, nechce po nás, abychom uvěřili nemožnému. Nabízí znamení.
• var.: ať to je hluboko v záhrobí; [celá výzva zn., ať žádá něco nadpřirozeného] 
• Tedy nadpřirozené potvrzení toho, že Izajáš mluví pravdu. Žádat znamení je tedy za určitých okolností legitimní. Za okolností, kdy uvěřit je příliš těžké, Bůh tuto možnost nabízí.
• Toto pravidlo je obecné. Každý člověk v určité chvíli svého života stojí před rozhodnutím, zda uvěří Bohu nebo ne. Bůh okolnosti tohoto rozhodnutí vždy „nastrojí“ tak, aby toto uvěření bylo možné. Nevyžaduje od nás víru nad naše možnosti.
• Ježíš také svá slova „podkládal“ nadpřirozenými skutky (zázraky). Uvěřit, že onen tesař z Nazareta je Mesiášem, bylo natolik obtížné, že Bůh jeho slova potvrzoval mimořádnými porušeními přirozeného běhu světa.
• Bůh Achazovi říká: Buď neústupný a pevný, bojuj. Já jsem s tebou a zvítězíš. Chápu, že je pro tebe obtížné tomu uvěřit, a jsem proto ochoten ti poskytnout nadpřirozený důkaz, že to říkám opravdu já.

12 Ale Achaz řekl: Nebudu žádat a nebudu zkoušet Hospodina. 

• [falešná pokora Achaze nemůže zakrýt jeho nevěru, ani když se dovolává Zákona – 5M 6,16]
• poznámka ČSP je vystihující. V 5M je opravdu napsáno: Nezkoušejte Hospodina, svého Boha, jako jste ho zkoušeli v Masse. Kontext je ale jiný – Izraelci v Masse byli v situaci, kdy nedávno zakusili celý sled silných neoddiskutovatelných zázraků. Vyžadovat v takovém okamžiku další a další bylo provokací.
• Achaz byl ve zcela jiné, obtížnější situaci, žádná Boží potvrzení nezakusil a Bůh byl proto ochoten mu potvrzující zázrak poslat.
• Achazova „pokora“ je opravdu falešná – není známkou silné obdivuhodné víry ve smyslu: Mám tak silnou víru, že žádné potvrzení nepotřebuji (něco ve smyslu římského setníka nebo Syrofeničanky, jejichž víru Ježíš oceňoval).
• Achazova odpověď je apriorním odmítnutím Božího plánu – byl předem rozhodnut, že Izajášovi uvěřit nehodlá a nechtěl, aby mu jeho rozhodnutí nějaký nečekaný zázrak naboural.
• Poučení pro nás je jasné: Když jsou naše rozhodnutí víry příliš obtížná, je možno Boha žádat o nadpřirozená potvrzení. Pravděpodobně se to týká zvláště situací, kdy naše rozhodnutí mají dalekosáhlé důsledky pro naše okolí.
• Typickým příkladem je Gedeon, který stál v podobných rozhodnutích jako Achaz – a znamení si od Boha vyžadoval opakovaně – tak dlouho, dokud opravdu neuvěřil, že má udělat, co má udělat.
• Vyžadováním znamení lze Boha jak hříšně provokovat (za situace, kdy máme dosti podkladů pro to, abychom se správně rozhodli), tak může jít o legitimní prosbu za situace, kdy naše rozhodování víry jsou příliš obtížná.
• V tomto případě je pravděpodobné, že Achaz měl již svůj plán, byl rozhodnut, jak bude postupovat a nechtěl, aby mu do toho Izajáš (a Bůh) „hodil vidle“. Proto nechtěl ani nadpřirozené znamení – protože nechtěl znát Boží vůli. Byl rozhodnut si udělat svoje.

13 Nato Izajáš řekl: Slyšte nyní, dome Davidův. Málo je vám unavovat lidi, že budete unavovat i mého Boha? 

• n.: zkoušet trpělivost
• n.: chcete unavovat / zkoušet trpělivost; [trváním na pomoci Asýrie)
• Bůh samozřejmě věděl, o co Achazovi jde, a hned to také Izajášovými ústy demaskoval – nazval věci pravým jménem:
• Unavovat lidi i Boha – jak? Když si někdo stále „mele svoji“, když se s někým nedá mluvit, protože je hluchý k argumentům, je to únavné až k smrti. Bavit se s takovým člověkem je zkouškou trpělivosti pro člověka a, jak vidíme, také pro Boha.
• Boha zjevně nebaví se bavit s někým, kdo má předpřipravený názor a neposlouchá.

14 Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel.

• n.: panna (LXX); h. výraz označuje dívku zralou k manželství, nezdůrazňuje panenství 
• h: zvolá jeho jméno
• Toto je zcela nečekané. Do kontextu to příliš nezapadá. Ten je následující: Za Achaza byl Jeruzalém obležen Aramejci a severním Izraelem. Achaz byl vyděšený, Bůh poslal Izajáše, aby jej uklidnil, že nepřátelé nezvítězí. Král ale byl zřejmě již rozhodnut, že se raději spolehne na pomoc Asýrie.
• Achaz odmítá požádat o znamení, zde ale Bůh říká, že jim znamení přesto dá. Bude zcela nečekané, s válečnou situací se nezdá souviset – jde o otěhotnění dívky.
• Podle poznámky ČSP ne nutně jde o pannu. Pokud odhlédneme od „Ježíšovského“ kontextu, otěhotnění dívky není v zásadě nic mimořádného. Narození syna rovněž nikoliv. Podivuhodné zřejmě je jméno, které narozený syn má obdržet.
• význam jména Immanuel je „Bůh je s námi“. Možná se tedy mělo odehrát něco ve smyslu: V situaci všeobecného strachu v obklíčení nepřáteli se narodí dítě, jemuž matka dá jméno plné naděje. V situaci všeobecné deprese může jít o opravdu povzbuzují a naděje plné svědectví – i když všichni mají strach z budoucnosti, já si pořídím dítě a dám mu nadějeplné jméno o tom, že Bůh je s námi.
• částečně to může odpovídat současné situaci, kdy se někteří lidé obávají mít děti – přivádět je do tohoto světa, který vnímají jako neperspektivní, ohrožený a bez naděje. Pokud křesťané zakládají rodiny a děti mají, jde to podobně proti proudu.
• V křesťanském kontextu jde rozhodně o silné místo, u kterého „není divu“, že je používáno jako proroctví o narození Krista. Na druhé straně nelze se divit ani žídům, že na tomto verši nevidí nic přesvědčivého: něco takového se během obléhání zřejmě opravdu odehrálo – otěhotnělo děvče a „divně“ pojmenovala svého a syna.

15 Bude jíst máslo a med, aby uměl zavrhnout zlé a zvolit dobré. 16 Protože dříve než ten chlapec bude umět zavrhnout zlé a zvolit dobré, země, jejíchž dvou králů se děsíš, bude opuštěna. 

• n.: než bude umět;
• [dle 1Kr 16 – izraelský Pekach a aramejský Resín];
• Že by zrovna tyto dvě potraviny zlepšovaly intelektuální schopnosti, se nezdá. Snad obrazně by mohlo jít o konstatování, že se chlapec bude komplexně a zdárně rozvíjet a jednou bude mít schopnost se správně rozhodovat.
• Nebo se v komentářích píše, že jde o chudou stravu – tedy, že chlapec bude vyrůstat v chudobě.
• Pokud je správný překlad „než bude umět“, byl by význam verše: Než chlapec dostane rozum (tedy během nižších jednotek let, snad se dá říci, že dítě je schopné morálních soudů ve třech nebo pěti letech?) , hrozba nepřátel pomine. A nejen to, jejich země budou zpustošené.
• Zůstaneme-li u symboliky, kde chlapec narození z panny rovná se Kristus, jde snad o něco ve smyslu: onen narozený Mesiáš jako dítě zdárně poroste a bude se rozvíjet. Zakusí různé stránky lidského života a jeho smysl pro spravedlnost bude mimořádný a rozvine se u něho časně.
• Je ale možné, že prorocký je izolovaně pouze verš o narození z panny a další verše se už Mesiáše netýkají.
• Snad by také mohlo jít o Izajášova druhého syna rovněž s prorockým jménem.

17 Hospodin uvede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké nepřišly ode dne odstoupení Efrajima od Judy — přivede asyrského krále.

• to, že tito králové proti tobě nic nezmůžou, ale není žádný velký důvod k radosti. Tato hrozba tě sice mine, ale tvé spoléhání na Asýrii se ti těžce nevyplatí.
• rozdělení Izraele na severní a jižní království bylo bolestivé. Stejně bolestivé ale bude i útlak ze strany Asýrie, na kterou nyní, Achazi, spoléháš.

18 ⁽I stane se v onen den,⁾ že Hospodin hvízdne na mouchy na konci egyptských řek a na včely v asyrské zemi.

• [Obrat používaný nejčastěji Izajášem (13×), ale i dalšími proroky: 
• [tzn.: v deltě nebo u pramenů Nilu]; n.: v končině egyptských kanálů
• Tlak na Judu bude nejen ze strany Asýrie, ale i ze strana Egypta, další velké říše té doby. Tento tlak vyvolá sám Hospodin.

19 Přitáhnou a všechny se usadí v korytech potoků a ve skalních trhlinách, ve všech křovinách a ve všech napajedlech.

• přitáhnou velká vojska a pokryjí judskou zemi

20 V onen den Panovník oholí čepelí najatou za Řekou — asyrským králem — hlavu a chlupy nohou, a také plnovous odstraní.

• [ironické, Achaz se domníval, že si ji najal on];
• Spojenectví se Achazovi zcela vymkne z rukou. Země bude „cizími „spojeneckými“ vojsky těžce vysávána.

21 V onen den člověk zachová při životě ze skotu jalovici a dvě ovce.

• Bude obtížné si zachovat byť jen základní obživu.

22 Avšak pro množství získaného mléka bude jíst máslo, neboť máslo a med bude jíst každý, kdo bude ponechán v zemi. 

• h.: učinění / produkce;
• Pokud mléko a máslo a med jsou chudé pokrmy, verš znamená, že v zemi zavládne chudoba. Jediné, co se podaří uchránit před procházejícími armádami bude trochu dobytka. A jedinou dostupnou potravinou zůstane mléko a jeho produkty, případně med nasbíraný od divokých včel. Na těchto potravinách lidé budou přežívat.
• Jedna kravka ve chlévě rodině většinou byla schopná zajistit základní obživu.
• Ponechán v zemi ukazuje, že část obyvatel bude odvedena někam pryč.

23 I stane se v onen den, že na každém místě, na kterém je tisíc vinných keřů za tisíc stříbrných, bude trní a bodláčí. 24 Člověk tam půjde s lukem a s šípy, protože celá země bude trní a bodláčí.

• n.: šekelů stříbra; [tzn. nejlepší zemědělskou půdu (obrazně byl k tomu přirovnán ve v.7,20 plnovous – nejzarostlejší místo lidského těla)] 
• Hospodářský propad bude obrovský. Zemědělská krajina zdivočí a nebude se hodit než k lovu.

25 A na žádnou horu, která se okopává motykou, nebudeš chodit ze strachu z trní a bodláčí; bude výběhem pro skot a k pošlapání ovcím. 

• Všechna pole zarostou.

–

1. vcelku typický plán všech agresorů – tak to ostatně plánoval i Putin s Ukrajinou v 2022 ↩︎
2. něco jako Theron ve filmu Thermopyly 300, který kolaboroval s Peršany ↩︎