1 Lid, který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. Na ty, kdo bydlí v zemi nejhlubší tmy, na ně zazáří světlo.
- n.(LXX): stínu smrti; (rozdílné odvození slova calmáwet);
- Ať byla situace jakkoliv bídná, ať lidé hledali pomoc bůhvíkde, nakonec se Bůh do situace vlomí. Jde o naprosto suverénní Boží jednání, z hlediska lidu na této změně není pražádná zásluha.
- Kontrast je velký – temnota, nejhlubší tma přechází do velikého zářivého světla.
- I taková změna o sto osmdesát stupňů je tedy možná.
- Chodit v temnotě, bydlet v nejhlubší tmě je obrazem totálního zmaru, smutku a dezorientace. Ve tmě člověk nechápe svou situaci, orientuje se pouze v nejbližším okolí, bloudí, naráží do překážek, zoufale kolem sebe tápe, snaží se domluvit s okolím, volá o pomoc. Není v tom nic, ale vůbec nic kladného.
- Může jít i obraz deprese, kdy člověk nevidí ve svém životě nic dobrého, pozitivního, žádnou naději.
- Světlo je v takové situaci vysvobozením.
2 Rozmnožil jsi ten národ a zvětšil jsi jeho radost. Radovali se před tebou, jako když mají radost ze žně, jako když jásají při dělení kořisti,
- Světlem v temnotách útlaku a agrese je radostný růst národa. Přirovnáván je k radosti ze žně nebo rozdělování válečné kořisti.
3 protože jho jeho břemene i (hůl na jeho ramena) i žezlo jeho utlačovatele jsi rozdrtil jako v den Midjánu.
- n.: metlu na jeho záda;
- n.: hůl / prut;
- Odkaz je na Gedeonovo vítězství nad Midjánci, kdy se útlak změnil v naprosté vítězství.
- Jho břemene – člověk musí pro utlačovatele vláčet břemena, je přitom poháněn holí a je mu tvrdě vládnuto.
- Takéto vydechnutí jsme zažili po pádu komunismu či naši rodiče při osvobození v r. 1945.
4 Proto každá bota, (která šlape) ve vřavě, a plášť, který se válí v krvi, bude ke spálení, jako pokrm ohně.
- HL; ptc. stejného kořene jako zde ‚bota‘; n.: která je obouvána;
- n: se hřmotem;
- Zřejmě: Vojenské uniformy budou odloženy a spáleny. Když se člověk vrátí „z mise“ domů, odloží případně vyhodí znečištěné oděvy. Již nebudou zapotřebí
5 Neboť chlapec se nám (narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo) panství. (Dal mu) jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.
- n.: narodí, syn nám bude dán … spočine…
- n.: panování (/ svrchovaná moc)
- h.: zvolal jeho
- h. El Gibbor;
- [míněno ve smyslu „věčný ochránce“ – nikoliv ve vlastním smyslu otcovství]
- Slavný kristovský verš. Mluví se o narození chlapce, syna – důležitého dítěte, které bude mít významnou roli v Božím plánu pro Izrael.
- Bude vládnout, panovat. Bude mu svěřena velká či veškerá moc.
- Jeho jména budou četná a významná. dá mu je zřejmě sám Bůh:
- Podivuhodný rádce: Rádce někomu radí. Králové mají rádce, ministři, vedoucí, vládcové všeho druhu. Vládce je odborník, specialista. Kdo si nechá poradit, vyhrává. Kdo má lepšího rádce, vyhrává. Konflikt David vs. Abšalóm byl soubor rádců Chúšaje a Achítofela.
- Kdo si má nechat radit v tomto případě? Zřejmě Izrael. Rádcem bude Syn, tedy Ježíš.
- mocný Bůh: Ten syn bude Bohem a bude mocný. Jak tento verš interpretují židé?
- Věčný Otec: Syn bude otcem a ještě napořád. Každý syn bude jednou otcem. Ježíš nezůstane navždy synem?
- Kníže pokoje: vládce, který usiluje o pokoj a nastoluje ho, je k nezaplacení
6 Nebude konce vzrůstu jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a (posilnit v právu a v spravedlnosti) (od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.)
- n.: panování (/ svrchovaná moc);
- h.: hojnosti / (?)rozšiřování panství;
- n.: posilnit v uplatňování práva a spravedlnosti; n.: podepřít právem a spravedlností;
- n. (TM): . Od nynějška až navěky to bude činit horlivost Hospodina zástupů;
- Hovoříme stále o synu, který se má narodit. Dozvídáme se dále, že
- Nebude konce vzrůstu jeho panství: expanze jeho království bude neomezená, až pojme všechno.
- nebude konce pokoje: Za Kristova panování bude definitivně nastolen na zemi pokoj.
- aby ho mohl upevnit: Bůh synu pomůže, aby jeho kralování vše zavzalo a bylo neotřeistelné.
- aby ho mohl (posilnit v právu a v spravedlnosti): Bůh mu pomůže prosadit právo a spravedlnost. Na konec dějin tedy bude na celé zemi Kristovo království, tedy bude vládnout právo a spravedlnost.
- od nynějška až navěky: To už bude napořád.
- Horlivost Hospodina zástupů to učiní: Bohu na tomto projektu velmi záleží a velmi jej prosazuje. Protlačí jej za každou cenu.
- Dosti dobrá perspektiva propadlou planetu!
7 Panovník poslal slovo proti Jákobovi, a dopadlo na Izrael.
- [vlastní jméno Jákob (často v paralelismu s: Izrael) je především u proroků (zvl. Iz a Jr /10×/) hojně užíváno zástupně pro Izraelce]
- Bůh tedy poslal slovo (skrze proroka, jak jinak?) a to se nekompromisně realizovalo.
8 Ví to všechen lid, Efrajim i obyvatelé Samaří, kteří v pýše a velikášství srdce říkají:
- Rány na Izrael sice dopadají (zřejmě včetně Samaří), ale Boží národ to nevede k pokoře.
9 Cihly spadly, budeme stavět z tesaného kamene; sykomory jsou pokáceny, nahradíme je cedry.
- Jde zřejmě o aroganci ve smyslu: Hospodin nám to tady sice všechno zničí, ale my si to vybudujeme ještě hezčí a lepší. Ať si nás Hospodin trestá, my si z toho nic neděláme – otřepeme se a budeme ještě silnější.
- Četl jsem celou prorockou knihu od amerického autora (název si nevzpomenu), že po jedenáctém září Američané tento verš „hrdě“ používali vůči Islámskému státu, tedy chybně. Ve smyslu: Vy jste nám zbourali Dvojčata, my si ale postavíme ještě něco lepšího. Na místě zbouraných Dvojčat prý přežil jediný strom a to je sykomora, která je dnes chráněna jako památka. Autor poukazoval na to, že Američané nepochopili Boží zvěst, kterou jim jedenácté září mělo přinést.
- Smysl věty je ale právě opačný – trestaný lid se takto vyjadřuje v pýše a velikášství srdce.
10 Ale Hospodin postavil jeho protivníky od Resína vysoko nad něho a popudil jeho nepřátele: 11 Aramejce od východu a Pelištejce zezadu a budou požírat Izrael plnými ústy. V tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.
- Na Hospodinově rozhodnutí Izrael trestat se ale nic nezměnilo. Zkáza bude přicházet ze všech stran.
12 Ale lid se nenavrátí k tomu, kdo ho bije, Hospodina zástupů hledat nebudou.
- Všechno marné – lid to k pokání nepřivede.
13 Pak jednoho dne Hospodin utne Izraeli hlavu i ocas, palmovou ratolest i rákos. 14 Stařec a vznešený je tou hlavou, prorok vyučující klam je tím ocasem.
- Bůh tedy bude svůj tlak stupňovat – bude postupně odstraňovat ničit opory národa.
- Vysvětlení obrazu:
- hlava = stařec a vznešený. Tedy budou odstraněny kladné autority. Ti, kteří by lidem mohli svou moudrostí opravdu pomoci.
- ocas = falešný prorok. Ale budou odstraněni i ti, kdo vykládají nesmysly. V dnešních reáliích by se možná dalo říci: Rozumní lidé s vhledem k falešní konspirátoři vykládající situaci nesmyslně. Bude všechno jedno, „zlikvidováni“ budou všichni bez rozdílu. Lid bude ponechán sám sobě.
- Palmová ratolest i rákos by mohli být mladí i staří.
15 Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci, takže ti, kteří byli vedeni, byli uváděni do zmatku.
- n.: byli pohlcováni / ničeni;
- Když i autority jsou k ničemu nebo spíše přinášejí zmatek a rozvrat, je to katastrofa. Jak přitom víme z dějin, nejde o nic mimořádného.
16 Proto se Panovník z jeho mládenců nebude radovat a nad jeho sirotky a vdovami se neslituje, neboť každý z nich je bezbožný a zločinec a každá ústa mluví hanebnost. V tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.
- Hospodin bude jednat proti své přirozenosti – tou je (jako u každého rodiče) nad dětmi se radovat a mít s nimi slitování. Jak je něco takového možné?
- Zlo se extrémně rozmohlo, nejsou žádné záchytné body – na Boha kašlou úplně všichni, všichni páchají zločiny a mluví zle
17 Vždyť ničemnost vzplála jako oheň, stravuje trní i bodláčí; zapálí lesní houštiny, a ty se vířivě vznesou ve sloupu kouře.
- Ničemnost národa ve svém důsledku vede ke zničení všeho.. Je nesmírně destruktivní.
18 Kvůli hněvu Hospodina zástupů se země zatmí; lid bude pokrmem ohně, nikdo nebude mít soucit ani se svým bratrem.
- n.: bude vypálena;
- Bůh se hněvá opravdu strašně a zkáza bude děsivá.
- Když je zkáza příliš velká a hluboká, např. při hladomorech či válkách lidé ztrácejí i poslední zábrany a chovají se k sobě nesmírně krutě.
19 Uřízl si kus napravo a je hladový, zhltnul něco nalevo a není nasycen; člověk bude požírat maso své vlastní paže — 20 Manases Efrajima a Efrajim Manasesa, oni společně potáhnou proti Judovi. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.
- V prostředí všeobecné zkázy se budou obracet sami proti sobě, proti příbuzným. Ale nic jim to nepomůže. Ani taková hrůza Boha nepřiměje k ukončení trestu