Jakubův – kapitola 5

1 Nuže nyní, boháči, plačte a naříkejte nad svými trápeními, která na vás přicházejí.

• Následuje Jakubův vášnivý „útok“ na bohaté lidi.
• Proč s nimi má Jakub takový problém?
• Obecně samozřejmě od Ježíšova setkání s bohatým mládencem víme, že bohatí problém mají – jejich bohatství se jim snadno může stát překážkou v následování Krista: mohou se ho neradi vzdávat a mohou na ně spoléhat. S bohatstvím se jen obtížně „protlačí uchem jehly“. Vyloučené to není, ale jde vždy o mimořádnou Boží milost a o zázrak.
• V náznacích jsme před pár verši viděli, že bohatí podnikatelé té doby se zřejmě arogantně chlubili svými podnikatelskými záměry. Nyní si Jakub „podává“ bohaté lidi dále.
• Nejprve je vyzývá k nářku nad trápeními, která na ně přicházejí. Proč by právě na bohaté lidi mělo přicházet trápení, uvidíme dále.
• Obecně lze podotknout, že bohatí lidé si s něčím starost dělat nemusejí, na druhé straně zase mají starosti, které chudí nemají, např. aby o své bohatství nepřišli. Mít na účtu deset nebo sto tisíc žádný problém není; mít tam několik milionů už je starost.

2 Vaše bohatství je shnilé a vaše šatstvo je rozežráno moly.

• Kritizovaní boháči své majetky zjevně nepoužívali – moli napadají šaty uložené ve skříni, nikoliv věci každodenně nošené, a věci hnijí ve skladištích, ne při denní používání.
• Zdá se tedy, že boháči své majetky pouze hromadili bez smysluplného využití. Tomu rozumíme dobře – k čemu je obrovská vila, kde bydlí dva lidé? Když v ní bydli rodina s deseti dětmi, je taková vila v pořádku.
• K čemu padesát párů bot nebo obleků, které nikdy nevynosím? K čemu hodinky za milion a auto za milionů deset?
• Majetek sám o sobě problémem být nutně nemusí, ale majetek hromaděný bez smyslu a bez využití je hříchem.
• Existují bohatí lidé, kteří své majetky smysluplně využívají, někteří za svůj život dokonce „protočí“ miliony, aniž by to dávali nějak najevo. Jejich bohatství na ně ně nemá negativní vliv.

3 Vaše zlato a stříbro zrezavělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nashromáždili jste si v posledních dnech.

• Zlato a stříbro nereziví – jde o obraz peněz ležících ladem, nevyužívaných k ničemu užitečnému a smysluplnému.
• Je tolik dobrých věcí, ke kterým lze peníze využít – to, že ležely nevyužity bude jednou předmětem Božího soudu a trestu.
• Navíc žijeme v posledních dnech: Bez ohledu na to, kdy se Kristus vrátí, jsou naše životy krátké a pomíjivé – je třeba využívat toho mála času, který máme k dispozici. Nechat zahálet peníze, které mohou sloužit Bohu, je v Božích očích vážným problémem.

4 Hle, mzda, kterou jste zadrželi dělníkům, kteří požali vaše pole, hlasitě křičí, a volání ženců pronikla k sluchu Pána Sabaoth.

• h.: Zástupů; 
• Peníze boháčů nejen ležely ladem, ale byly také nespravedlivě získané – nezaplatit dělníkům je donebevolajícím hříchem. Pracovníci ošizení o svou mzdu po právu ukřivděně volají k Bohu a Bůh jejich volání slyší. Nechtěl bych být při Božím soudu v kůži takových zaměstnavatelů.
• Zaměstnanci jsou navíc na svých výplatách existenčně závislí – žijí většinou bez rezerv, apod.
• Znám řadu příkladů lidí, kteří za svou práci nedostali zaplaceno (ať už jako zaměstnanci nebo živnostníci), a jde o srdceryvné případy, které jsou opravdu „donebevolající“ dva týdny kopáčských prací, řemeslná zakázka obnášející měsíční práci, aj., aj.)
• Proč Pán Sabaoth? Jde o termín Bůh Zástupů, myslí se vojenský velitel – v tomto kontextu je zřejmě použit, aby Jakub zdůraznil hrozivost Božího trestu. Provokovat k hněvu civilního soudce není dobrý nápad, ale provokovat vojenského „prokurátora“, navíc během válečného konfliktu, je katastrofa. Když mrháme svými prostředky během války, kdy jde o všechno, jde o ještě větší problém, než když to děláme v míru. A my žijeme ve válce se zlem.
• Jakub tedy říká: Tady se odehrává boj o všechno, boj o lidské duše – a vy své prostředky používáte k pořádání opulentních nesmyslných hostiny, kde se k prasknutí „cpete kaviárem“ a naléváte drahými víny.

5 Hýřili jste na zemi a oddávali se rozkoším. Vykrmili jste svá srdce v den porážky.

• S boháči je to ještě horší: Nejen, že peníze smysluplně nevyužívali, nejen, že je získali odíráním svých zaměstnanců – oni svá bohatství ještě užívali k nesmyslnému hýření a rozkoším.
• Vykládal mi jeden živnostník, jak nedostal zaplaceno za svou práci – a zadavatel se přitom proháněl po Ostravě v Mercedesu.
• Jakub nicméně připomíná den Božího soudu, který pro takovéto boháče bude dnem smrti: Budou zabiti jako vykrmený dobytek.
• To, že se Bůh na „vyžrané“ boháče dívá jako na dobytek vykrmený k porážce, je značně hrozivé: My všichni (lidé na Západě) totiž jíme příliš mnoho. Naše (Bohem svěřené) peníze proměňujeme v tukovou tkáň v našich tělech místo, abychom je smysluplně využili pro Boží království. Budiž nám Nejvyšší milostiv.
• Kdyby Bůh spočítal kolik peněz jsme utratili za nadbytečné jídlo, šlo by o promrhané miliony. Ty jsme mohli využít k něčemu prospěšnému.
  • Nadbytečné jídlo nám navíc škodí. Když se z tohoto hlediska podíváme na situaci ve světě, zvrácenost lidského přístupu je do očí bijící: V dnešním světě již více lidí trpí civilizačními chorobami z nadbytku, než nedostatkem. Hladových lidí je přitom stále více, „než dost“.
  • Obyvatelé rozvinutých zemí utratí ročně miliardy za diety a léky na hubnutí (v poslední době typicky „ozempicová mánie“, nyní nastupuje na scénu ještě účinnější Mounjaro¹).
    • Dobře pojíst přitom není automaticky hříchem – Ježíš se také účastnil opulentních hostin.
• Většina lidí na Západě je navíc ve srovnání se světovým průměrem poměrně bohatá. Jaká jsou tedy pravidla pro zacházení s penězi, která nás mohou ochránit před hrozivými Božími soudy?
  • Nenechávat peníze ležet ladem, „nehamounit“ – „protáčet“ je, investovat, používat pro dobré věci.
  • Spravedlivě a včas vyplácet zaměstnance.
  • Žít prostě. Nemít příliš vysokou osobní spotřebu za jídlo a požitky.
  • Uvědomovat si, že žijeme v totální válce se zlem a chovat se podle toho.

6 Odsoudili a zavraždili jste spravedlivého; on vám neodporuje.

• O kom se mluví? Buď o Kristu nebo (spíše) o nevyplaceném námezdním pracovníkovi existenčně závislém na své mzdě. Tito lidé se totiž většinou svých mezd agresivně nedomáhají.

7 Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane ⁽podzimního a jarního^) [deště^].

• ř.: raného a pozdního;
• Všichni žijeme v těžkém světě – musíme přitom vydržet až do konce (do Kristova příchodu nebo do vlastní smrti).
• Jako příklad trpělivého a nadějeplného očekávání dává Jakub rolníky: Ti totiž nemohou po zasetí pro svou úrodu již nic udělat – mohou pouze čekat a doufat, že se potenciál, Bohem do semen uložený, projeví.

8 Buďte i vy trpěliví a upevněte svá srdce, protože Pánův příchod se přiblížil.

• Pro to, abychom se Pánova příchodu dočkali v dobré „duchovní kondici“, potřebujeme udržet víru a ´duchovně „nezvlčet“ – přinášet ovoce dobrých skutků.
• To není samozřejmé ani snadné. Potřebujeme k tomu:
  • Trpělivost: Trpělivost je schopnost vytrvat v obtížích, čekat bez podráždění a snášet nepřízeň s klidem a nadějí.
    • Trpělivost je spíše pasivní, vytrvalost aktivní. Trpělivost je jako strom, který stojí pevně v bouři. Vytrvalost je jako běžec, který nepřestane běžet, i když ho bolí nohy.
    • Křesťan potřebuje vydržet všechny obtíže, které mu život přináší, aniž se vzdá – a to až do Kristova návratu (nebo do smrti).
  • Dále potřebujeme upevnit svá srdce: Pevné srdce nepochybuje a drží se Krista za každých okolností. Naše srdce taková vždy nejsou – máme pravidelně provádět sebediagnostiku stavu našeho srdce – a když ta nám ukazuje, že nám srdce slábne, můžeme je upevnit. Jak? Tím, že se znovu vzpamatujeme, „sebereme“ síly, odhodláme. Připomeneme si Boží věrnost. Modlíme se a čerpáme sílu z Písma.

9 Nenaříkejte, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!

• Čekání na Krista je tedy dlouhé. Zajímavé je, že jedním z největších problému, kterým při svém čekání čelíme, jsou bratři a sestry kolem nás.
• O zákazu souzení psal Jakub před chvílí – soudy nám nepřísluší; kdo soudí bratra, kritizuje kvalitu a dostatečnost Božího Zákona.
• Navíc Bůh na souzení používá svůj známý princip: Jak se chováš ty, tak se pak chovám k tobě já.
  • Princip Bůh používá ještě na odpuštění (Když ty neodpustíš, ani já ti neodpustím) a na jiné situace:
    • 2. Sam 22,26-27 (Ž 18,26-27): „K věrnému jsi věrný, k bezúhonnému bezúhonný, k čistému čistý, ale k převrácenému se chováš převráceně.“
    • Abd 15 „Jak jsi jednal ty, tak se stane tobě. Odplata na tvou hlavu padne, co jsi spáchal.“
      → Boží spravedlnost se projevuje i v historii národů – jejich činy se jim vracejí.
    • Mt 7,2 „Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám.“
    • Zj 22,12 „Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků.“
      
• Je tedy pro člověka velmi rozumné zajistit si budoucí Boží shovívavost tím, že sami budeme v našich soudech shovívaví, budeme pro druhé hledat spíše polehčující okolnosti.
• Navíc se Boží soud nezadržitelně blíží (blíží se Kristův návrat, ale také naše smrt, což je z hlediska soudu totéž).
• Spěchat s vynášením soudu, když opravdový nejvyšší Soudce již téměř otvírá dveře soudní síně, je velmi riskantní.
• My si na soudce pouze hrajeme: Nemáme nikdy všechny informace, nemáme žádnou reálnou pravomoc – jsme vždy pouhými kritiky. Hrát si na soudce v soudní síni chvíli předtím, než se otevřou dveře a vejde ten skutečný soudce v taláru, je krátkozraké až hloupé.

10 Za vzor ve snášení zlého a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu.

• Jak souvisí souzení s trpělivým snášením zlého? Velmi – většinou totiž zlé snášíme od lidí kolem, nezřídka i od bratří. A v takových situacích, když se nám dějí křivdy či je nám ubližováno, jsme náchylní druhé soudit.
• Jakub říká, že nejde o nic nového – takové to bylo vždycky, a zlé jednání zažívali zvláště ti, kdo jednali v souladu s Boží vůli, např. proroci. Ti nikdy neměli „lehký chleba“ – nicméně z Bible víme, že většinou celoživotně trpělivě svůj úděl nesli, aniž by své odpůrce soudili (přenechávali soud Bohu).

11 Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, ⁽jaký konec mu Pán připravil⁾. Neboť Pán je velmi soucitný a milostivý.

• ř.: konec (od) Pána; 
• To, jak proroci trpělivě snášeli svůj osud, všichni oceňujeme – vždyť mohli na svůj vztah s Bohem rezignovat, „vykašlat se na něj“. Nebo se mohli bránit, mohli své nepřátele „postřílet“.
• Extrémním příkladem trpělivosti je Jób, který svůj vztah s Pánem nikdy neztratil a veškeré stížnosti adresoval vždy jen Jemu.
• Máme dobrou naději, že, když vytrváme (budeme svůj osud trpělivě snášet a nebudeme soudit), nakonec to s námi dobře dopadne – Bůh je totiž soucitný a milostivý.

12 Především nepřísahejte, moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.

• Jakub má na srdci ještě jednu věc, kterou považuje za velmi důležitou. Je poměrně překvapivá a také hrozivá – kdo ji totiž nedodržuje, bude za ni Bohem souzen (propadne soudu).
• Jde o přísahy všeho druhu.
• Zakazuje je sám Ježíš v kázání na hoře: Mt 5,33n „Také jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: ‚Nebudeš křivě přísahat, ale splníš Pánu své přísahy.‘ Já vám však říkám: Nepřísahejte vůbec: ani při nebi, protože je Božím trůnem, ani při zemi, protože je podnoží jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je městem velikého Krále. Nepřísahej ani na svou hlavu, protože nemůžeš učinit jediný vlas bílým nebo černým. Vaše slovo buď „ano, ano – ne, ne“; co je nad to, je ze zlého.“
• Jakub, bratr Páně, autor epištoly nepatřil ke Dvanácti a je tedy pravděpodobné, že kázání na hoře osobně neslyšel. Tato Ježíšova slova tedy četl, např. v Matoušově podání nebo slyšel od učedníků.
• Nyní je zdůrazňuje ke konci svého listu jako jedno z důležitých témat (vedle nesouzení, potřeby trpělivosti aj.)
• Přidává k Ježíšovým slovům své varování že ti, kdo přísahají, propadnou soudu. Domnívám se, že člověk nepropadá soudu za přísahání samotné, ale že Jakub má na mysli, že přísahat je nesmírně rizikovou činností: Nejsi totiž nikdy schopen garantovat, že přísahu dodržíš – a protože Bůh bere přísahu vážně a její nedodržení sankcionuje, snadno se ti může stát, že tě bude za nedodržení přísahy soudit.
• A stejně jako Ježíš Jakub zdůrazňuje, že slova křesťanů mají mít velkou váhu a závaznost sama o sobě, i bez přísahy.

13 Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály! 

• V rámci Jakubova volného toku myšlenek (nebo spíše myšlenek, které považoval za nutné sdělit) nyní autor přináší sled tří rad, jak se chovat v různých životních situacích.
• Za prvé: Co dělat v situaci, kdy se nám daří zle? Jde o obecné vyjádření, které může zahrnovat naprosto cokoliv špatného, co nás v životě může potkat. Taxativní výčet by byl příliš dlouhý, možností je nekonečné množství. Co tedy dělat ve špatných životních obdobích?
• Modlit se, tedy hovořit o své situaci s Bohem. A prosit za její změnu. Lepší rada neexistuje. My samozřejmě ve zlých situacích děláme, co můžeme, ale opravdová úleva může přijít pouze od Boha.
• Za druhé: Co dělat, když je někdo dobré mysli? I to se stává. Život není pouze poušť, ale za každou pouští následuje zase oáza. V životě máme dobrá i špatná i období. Co dělat v těch dobrých? Zpívat Bohu chvály! Jinak řečeno být vděčný a pro radost z darů nezapomenout na Dárce.

14 Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. 

• n.: slabý / bezmocný;
• Za třetí: Co dělat v případě nemoci? Alternativní překlady slabý či bezmocný ukazují stejným směrem. Člověk z nějakého důvodu, nejčastěji kvůli nemoci (ale může jít i o nezvládnutelné životní okolnosti), není při síle.
  • Je použito řecké slovo ἀσθένεια (astheneia), které v medicíně používáme jako astenii (např. neurastenie, slabost nervů).
• Je dobré zavolat starší sboru za účelem modlitby a pomazání olejem.
• Je tedy správné a užitečné se modlit sám, ale je také správné požádat o modlitby duchovní autority, v tomto případě starší svého sboru.
• Ti se mají modlit, ale také pomazat nemocného olejem. Proč? Jde o symbolický či prorocký akt a také o akt poslušnosti.. Tím, že nemocný starší zavolá a ti se pomodlí a pomažou jej, se uděje celá řada věcí:
  • Nemocný dává najevo, že hledá pomoc
  • Že ji hledá výlučně u Boha
  • Že je vydán do místního sboru a spadá pod jeho duchovní autoritu (ta ho zastřešuje a chrání)
  • Že místní duchovní autoritu uznává
  • Starší se s nemocným na modlitbě sjednocují – přidávají se k jeho volání k Bohu a říkají k němu své „Ano“. Možná by se dalo obrazně říci, že k jeho prosbě o uzdravení dávají své „razítko“: Ano, Bože, my potvrzujeme, že toto je ovečka našeho (tvého) sboru a prosíme tě spolu s ním, abys v její prospěch zasáhl.
    • Z modlitby jednotlivce se stává jednotná modlitba dvou či tří (Mt 18,19 Opět vám pravím: Pokud se dva z vás na zemi dohodnou o čemkoli, o co budou žádat, stane se jim to od mého Otce, který je v nebesích).
    • Jde o něco podobného, co udělali učedníci, kdy orodovali za setníkova nemocného sluhu: Pane, zaslouží si, abys mu to udělal, protože miluje náš národ a postavil nám synagogu (Mt 8,6-7). Nebo vdovy za zemřelou Tabitu ve Sk 9.
  • Pomazáním olejem do věci symbolicky (a oficiálně) vtahují Svatého Ducha a nemocného dávají do Jeho ruky a pod Jeho ochranu
• Římsko-katolicky přístup a tradice učinily z této modlitby tzv. poslední pomazání, tedy něco odlišného od původního smyslu.
  • Když si na smrt nemocný člověk zavolá kněze k poslednímu pomazání, je to samozřejmě v pořádku
  • Lze se ale někdy setkat s tím, že nemocní se pomazání olejem bojí – pod vlivem ŘK pohledu je berou jako přípravu na nevyhnutelnou smrt, jako známku toho, že je nad nimi již „zlomena hůl“, že jim již není pomoci.

15 A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.

• ř. euché také znamená ‚slib‘; (tedy modlitba víry nebo slib víry).
• Tím, že nemocný zavolal starší a tím, že ti se za nemocného modlí a potírají jej olejem, je vyjádřena víra všech zúčastněných. Víra se projevila skutkem.
• Co se pak s nemocným stane? Dvě věci:
  • Modlitba víry jej zachrání: je použito ř. slovo σῴζω  [sózó] 1. zachránit, uchovat (život); spasit; uzdravit; vysvobodit 2. (pas.) být zachráněn / spasen; nechat se zachránit / spasit 
  • A Pán jej pozdvihne: ř. ἐγείρω  [egejró] 1. (akt.) probudit, vzbudit (i přen.); pozvednout; vzkřísit; (znovu) postavit ¦¦  vstaň!, postav se! 2. (pas.) vzbudit se, probudit se, vstát (ze země, z lože), postavit se, povstat (ἐπί τινα proti komu); být vzkříšen, vstát (z mrtvých) 
• Pečlivý rozbor je důležitý, protože se vedou spory o tom, jestli zde Jakub nemocným garantuje uzdravení nebo nikoliv.
  • Moje osobní zkušenost je následující: Modlil jsem se a potíral olejem mnoho nemocných a mnohokrát se při mých nemocech starší modlili a potírali mne. Moje zkušenost je taková, že někdy nemocní byli uzdraveni, někdy ne. Vždy ale podle mých zkušeností měla modlitba význam a vždy přinesla změnu.
  • Zastánci hnutí víry samozřejmě také nemají při svých modlitbách „stoprocentní úspěšnost“ – jejich odpověď na „neúspěchy“ je vždy stejná: Uzdravení neproběhlo, protože od nemocného nešlo o opravdovou modlitbu víry; víra chyběla nebo byla slabá. Tuto argumentaci považuji za chybnou a navíc „sprostou“ – její zastánci se zbavují zodpovědnosti, vinu za svou špatnou teologii „přehazují“ na nemocného (a k jeho trápení mu tím ještě přidávají další).
    • Svůj pohled na nemoc částečně vysvětluji v článku: Pohled naší civilizace na nemoc je pomýlený v sekci Články.
• Je proto důležité pečlivě prozkoumat, co zde Jakub vlastně říká. Co znamená, že Modlitba víry  zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.
  • První otázkou je, zda „zachrání“ znamená „uzdraví“. Odpověď není jednoznačná: Slovo záchrana může mít význam duchovní ve smyslu spasit (Ježíš lidi zachránil od pekla pro věčný život), ale i běžný (“Byl hrozně nemocný, ale doktoři ho zachránili. Dcero, tvá víra tě zachránila, sesōken se. Samařan zachránil přepadeného muže, apod.)
  • Podobné je to se slovem „pozdvihne„: Může znamenat pozdvihnout z lůžka, ale rovněž pozdvihnout psychicky, na duchu.
    • Řečtina má pro uzdravení i jednoznačnější termíny: Kromě σῴζω (sōzō) 110 výskytů:
      • ἰάομαι (iaomai) – např. Lk 5,17 „A moc Páně byla přítomna, aby je uzdravovala (ἰᾶσθαι – iasthai).“ 26 výskytů.
      • θεραπεύω (therapeuō) – např. Mt 4,24 „…a on je uzdravoval (ἐθεράπευσεν – etherapeusen).“ 43 výskytů.
• Dá se předpokládat, že kdyby si Jakub byl jist uzdravením po každé modlitbě starších, použil by ἰάομαι nebo θεραπεύω, jednoznačné to ale není.
• Zvláštní je pokračování věty: jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Jak to souvisí s modlitbou za nemocného? Nemocný si přece určitě starší volal kvůli své nemoci, nikoliv kvůli tomu, že by ho tlačilo svědomí kvůli nějakým hříchům. Co nám tato věta říká?
  • že uzdravení souvisí s odpuštěním hříchů?
  • že odpuštění hříchů je podmínkou uzdravení?
  • že starší se nemodlili za uzdravení, ale primárně za odpuštění hříchů? Proč?
  • protože bez odpuštění hříchů nemůže uzdravení proběhnout?
    • Něco podobného zažil ochrnutý muž spuštěný střechou: přišel si pro uzdravení a Ježíš mu nejprve odpustil hříchy. Uzdravil ho až v druhé fázi na dosvědčení toho, že hříchy odpouštět může
  • že odpuštění hříchů automaticky vypůsobí uzdravení?
  • že modlitba za uzdravení automaticky působí odpuštění hříchů?
  • resp. že neopuštěné hříchy mohou uzdravení blokovat?
    • V J 9,2–3, ale Ježíš říká, že ne každá choroba je důsledkem hříchu.
    • Na druhé straně hřích příčinou nemoci nebo překážkou uzdravení být může (např. v J 5,14 Ježíš říká: „Hle, jsi zdráv; už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího.“ a řada SZ odkazů).
  • že uzdravením si člověk nikdy nemůže být jist – proto je pro nemocného krajně důležité, aby měl odpuštěné hříchy (pro případ, že by zemřel)?
  • že modlitba za uzdravení „automaticky“ vypůsobí odpuštění hříchů?
• Rozhodně lze vyvodit, že modlitba za uzdravení (a potírání olejem) s odpuštěním hříchů spolu souvisí. Starší mají při své návštěvě nemocného mít na mysli obojí.
• Jde o kombinaci – pro nemocného je důležité, aby měl odpuštěné hříchy z více důvodů: Jednak aby byl připraven na případnou smrt; jednak mohou jeho hříchy být příčinou nemoci nebo blokovat uzdravení.
• To, že nemocný pozve starší, aby se za něho modlili, zároveň může vypovídat o tom, že jeho vztah s Bohem je v pořádku a také o jeho zkroušenosti – a Bůh ji může chápat jako signál k tomu, aby mu zároveň odpustil hříchy.
• Proč se starší nemodlili pouze za uzdravení, ale řešili i hříchy nemocného? Možná také proto, že jejich role byla spíše duchovní, než lékařská. Ostatně pomazání olejem je známkou toho, že do problému je „vtahován“ Duch Svatý.

16 Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže ⁽účinná modlitba spravedlivého⁾.

• n.: modlitba spravedlivého, neboť je účinná; 
• Jakub pokračuje v doporučeních pro případ nemoci a opět zdůrazňuje:
  • Vzájemnou modlitbu: nejen zřejmě modlitbu starších, ale v případě nemoci je správné a žádoucí, aby se modlili všichni.
  • Vzájemné vyznávání hříchů: To koresponduje se zmínkou o odpuštění hříchů po modlitbě z předchozího verše.
• Lze mít za jisté, že v případě nemoci jsou obě věci (vzájemná modlitba a vzájemné vyznávání hříchů) důležité.
• V běžném křesťanském životě jsou modlitby za nemocné poměrně běžné – důraz na vyznávání hříchů nemocným bývá opomíjen. Je to škoda, protože se zdá že Jakub uzdravení podmiňuje jak jedním, tak druhým.
• Důležitým aspektem je vzájemnost: Křesťané se navzájem potřebují. Občas někdo tvrdí, že své křesťanství žije soukromě, že nepotřebuje církev, apod. Jak potom ale může naplnit tyto Jakubovy pokyny? Komu vyznává hříchy a kdo se za něm modlí při nemoci?
• Vyznávání hříchů každý křesťan dělá osobně přímo Bohu, a to průběžně, každodenně (večerní „opláchnutí nohou“) či příležitostně.
  • Zde vidíme, že je důležité nejen vyznávání osobní, ale i vyznávání vzájemné. Proč a za jakých okolností? Zřejmě proto, že vzájemné vyznávání může být důkladnější, systematičtější, jít více do hloubky či do šířky. Když své hříchy vyznáváme někomu druhému, jsme nuceni je zformulovat a jejich vyslovení je pokořující.
    • Římští katolíci mají zpověď knězi zavedenu jako povinnou (svátost smíření), pravoslavní jako možnou.
    • Součástí vyznávání může být i „generální zpověď“, pomůckou „zpovědní zrcadlo“.
  • hříchy zformulujeme a řekneme někomu druhému
• Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého: Že modlitba zmůže mnoho, je poměrně jasné.
  • Proč modlitba spravedlivého? Člověk je spravedlivý v Božích očích, pokud má vyznané a odpuštěné hříchy. Možná tedy Jakub chce říci, že modlitba člověka s vyznanými hříchy je „účinnější“ a uzdravení snazší a pravděpodobnější.
  • Co znamená slovo „účinná„?
    • Řecké slovo je ἐνεργουμένη (energuménē), což je participium přítomného času od slovesa ἐνεργέω (energeó), s významem pracovat, působit, být aktivní, činorodý (možná bychom mohli říci být energický, mít energii, energicky působit).
    • Kraličtí mají „opravdová, B21 „vytrvalá“, SNC „modlitba upřímného člověka„
    • KJV fervent, NIV powerful and effective, ESV has great power as it is working, AMP The heartfelt and persistent prayer of a righteous man (believer) can accomplish much [when put into action and made effective by God—it is dynamic and can have tremendous power].
    • Snad tedy jde o modlitbu horlivou, zapálenou, aktivní, o modlitbu člověka, kterému na věci opravdu záleží. Nemáme se modlit mechanicky, unyle, bez zájmu či formálně.
    • Taková modlitba opravdu zmůže mnoho.

17 Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; ⁽pomodlil se opravdově⁾, aby nepršelo, a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. 18 A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.

• ř.: modlitbou se pomodlil;
• Je zajímavé přemýšlet, jestli modlitba za sucho byla Elijášovou aktivitou, jeho „spontánním nápadem,“ (jak konfrontovat Achaba), nebo jestli se Eliáš takto modlil na Boží pokyn. ´Z hlediska Jakubovy argumentace je to jedno – v každém případě platí, že na podkladě Elijášovy modlitby opravdu Bůh zastavil na tři a půl roku déšť. (Jestli mu to Bůh předtím vnukl nebo ne, je podružné)
• Že Elijáš byl obyčejný křehký člověk „z masa a kostí“, je nepochybné.
• Tak jsme na tom všichni – i ti největší Boží mužové, i sám Kristus i my sami jsme stejně podrobeni  utrpení.
• Pomodlit se modlitbou je zdůrazňující hebraismus – podobně smrtí zemřít, spálením spálit, hledáním hledat, křičením křičet.
• Bez ohledu na to, jak křehkými a fyzicky omezenými bytostmi jsme, naše vroucí modlitby mohou vypůsobit neuvěřitelné nadpřirozené věci. Dosah modliteb do duchovního světa je mimořádný.

19 Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět, 

• Jakub počítá s tím, že se takové věci stávají.
• Co znamená zbloudit od pravdy? Pravdou je Kristus. Jde tedy o odpadnutí od Krista. Křesťan „skočí na lep“ něčemu nebo někomu jinému a opustí své křesťanství, opustí církev.
• Je-li náš život cestou, tak člověk ztratí správnou cestu za Bohem do nebeského království a odbočí někam jinam.
• Toto zabloudění nemusí být definitivní – tak jako ve fyzickém světě můžeme opět najít správnou cestu a vrátit se na ni, podobně na cestě životem nemusí být špatná odbočka definitivní. Je poměrně běžné, že nás někdo nasměruje a/nebo doprovodí zpátky.
• Křesťanovo odpadnutí nemusí být definitivní, pokud je tedy ochoten dát se korigovat.
• Snaha o přivedení zpět je správná – není na místě nad odpadlými křesťany lámat hůl.
• Dan Drápal říkával, že když někdo odchází ze sboru, je nanejvýš žádoucí si k němu nespálit mosty. Tedy nerozhádat se, nerozejít se ve zlém. Je dobré nechat pro odcházejícího dveře otevřené k případnému pozdějšímu návratu. Případně je možno příležitostně vyslat signál, že dveře zůstávají otevřené, tedy že návrat je stále možný a vítaný. Lidské životy jsou dlouhé a komplikované a za deset dvacet let může být všechno jinak.

20 ⁽ať ví⁾, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.

• var.: vězte;
• Takový člověk je nazván hříšníkem a jeho cesta bludnou. Jakub nezastává postmoderní přístup, že všechny cesty jsou rovnocenné. Nejsou – existují cesty špatné vedoucí do smrti a cesty dobré vedoucí k životu. V reálném životě důsledky špatných cest zakoušíme bezprostředně; v duchovním životě se důsledky špatné cesty projeví až při závěrečném soudu.
• O to naléhavější je snažit se bloudícího od jeho zničující cesty odvrátit.
• Jak Jakub myslí závěrečnou větu svého dopisu o tom, že ten, kdo zachrání bloudícího, přikryje množství hříchů? Zřejmě v tom smyslu, že když se bloudící člověk navrátí ke Kristu, je mu jeho bloudění (a vše, čeho se během něho dopustil), odpuštěno. A zla, které člověk bez Krista „natropí“, může být opravdu mnoho.
• Formulace by mohla naznačovat, že přivedení hříšníka ke Kristu má nějaký širší „očistný“ dopad – že se tedy nejedná pouze o hříchy bloudícího. O co by mohlo jít?
  • Co třeba „řetězová reakce“, pozitivní vliv na okolí? Či jinak řečeno Návrat jednoho může posloužit jako příklad pro ostatní bloudící. Jak špatné, tak dobré jednání široce ovlivňuje své okolí.. Pokud je člověk přiveden zpět k Bohu – nejen přestane škodit, ale může i napravit to, co způsobil. Jeho obrácení může znamenat nejen „přikrytí“ jeho vlastních hříchů, ale i zastavení dalších, které z jeho bloudění vzešly. Je přeťat bludný kruh zla.
  • Když lidé vidí Boží spravedlnost a milosrdenství v praxi, když jsou svědky, že Boží milosrdenství je mocnější než hřích, může to pro ostatní být motivační k odvrácení od jejich vlastních hříchů. Uvidí, že špatná cesta nemusí být definitivní, že návrat „ztraceného syna“ je vždy možný.
  • Může jít o širší vliv přímluvné modlitby zachránce.
  • Zachráněný hříšník může později vykonat mnoho dobrého, např. přivést ke Kristu další lidi.
  • Někdo, kdo dříve šířil hřích, kradl, podváděl, nenáviděl, lhal – může najednou přinášet opak. Tím se neutralizuje nebo „přikrývá“ mnoho zla, které by jinak pokračovalo.
  • Generační dopad: Mít v předchozích generacích křesťana (věřící „babičku“, která se modlí za své děti a vnuky), je výhoda, která může osud dalších generací výrazně ovlivnit.
  • V Božích očích není hřích pouze individuální záležitostí, ale zatěžuje celé „prostředí“: ovlivňuje rodinu, komunitu i národ hřešícího.

.

.

1. 2025 ↩︎