Jób – kapitola 12 (Jób)

1 Nato Jób odpověděl. Řekl:

• odpovídá Sófarovi
• (upřímně řečeno: Sófar nic nového neřekl, jen obecné pravdy, např. že když si dáš věci s Bohem do pořádku, že se ti uleví)

2 Opravdu vidím, že vy jste ten pravý lid a s vámi vymře moudrost.

• Jób se s tím taky nepáře. Diskuze začíná přitvrzovat.
• No, přátelé moji, , moc jste toho zatím nepředvedli, samé „kecy“, prázdné fráze. Napadáte mě, opakujete stále to samé.

3 I já mám rozum jako vy, (nejsem zpozdilejší než vy.)

• S kým nepřicházejí poznatky podobné těmto?
• Já chápu, o chcete říct. Nemusíte mi to pořád „vtloukat do hlavy“, nejsem blbý. Vždyť se známe už dlouho. Víte, že nejsem omezený, že na pochopení vaší argumentace mi rozum ještě stačí

4 Budu předmětem posměchu pro svého bližního, tím, kdo volal k Bohu, a odpověděl mu. (Ryzí a spravedlivý) je na posměch

• děláte si ze mě srandu. Jsem vám předmětem posměchu. proč? Protože se vám zdá, že mi Bůh neodpovídá, že mě nechává tak. (asi by tam patřilo neodpovídá mu. „Odpověděl mu“ je možná ironie?)
• ale já jsem ryzí a spravedlivý – Bůh to ví. Vy ale ne, a proto se mi smějete
• to, že mi nyní neodpovídá, na věci nic nemění
• přátelé se mu rozhodně nesmáli. Možná byli lidé, kteří ano, kteří mu to přáli, ale přátelé mezi ně nepatřili. Ale hnusní k němu byli, o tom není sporu

5 (Neštěstí je hodno opovržení podle mínění bezstarostného člověka; je připraveno pro ty, kdo mají nejistý krok.)

• při vašem pohledu zvenčí, přátelé moji, když se vám osobně nic neděje, se nade mně snadno povyšujete, hodnotíte mě s opovržením Tak to ale bývá: je lehce se povýšit nad toho, kdo má nějaký problém. opovrhnout jím. Když např. někdo zchudne nebo onemocní. okamžitě nám v hlavě „naskočí“, že dobře mu tak, že si za to určitě mohl sám
• a to téhle myšlenkové pasti jste se nyní chytili – máte pocit, že jsem „měl nejistý krok“, tedy že jsem nebyl celistvý, že jsem nešel za Bohem naplno, nebyl k Němu plně obrácený

6 Stany ničitelů mají klid a bezpečí mají ti, kdo popouzejí Boha, ten, kdo přinesl boha ve své ruce / kdo bere Boha do své moci;

• vy mě nešetříte, ani já nebudu šetřit vás, vy „mudrlanti“
• není to nakonec tak, že to, že se vám momentálně nic neděje, je důsledkem toho, že popouzíte Boha? Někdy totiž mívají klid právě lumpové, ničitelé.
• a těmi ničiteli jste nyní vy, protože „huntujete“ mě, moji psychiku, naše přátelství
• není náhodou vaším problémem, že si si myslíte, že Bohu bůhvíjak rozumíte, že ho máte „zmáknutého“?  Že to, že nemáte problémy je důsledkem toho, že „to děláte dobře“. Že vám Nejvyšší „zobe z ruky“? Ale to se velmi mýlíte. Ve skutečnosti Boží věci vůbec nechápete.
• otázka: Nemám se dobře proto, že jsem vlažný, pro Boha i ďábla „nezajímavý“? je naprosto na místě. Nežiju v nějaké iluzi o sobě?
• jeden bratr mi říkával: Mám se teď, Víťo, doma i v práci moc dobře. Až je mi to podezřelé, jestli je se mnou všechno v pořádku. Naprosto mu rozumím

7 Avšak jen se zeptej zvěře, ať tě poučí, a nebeského ptactva, ať ti to oznámí. 8 Nebo promlouvej s rozmyslem k zemi a vyučí tě; mořské ryby ti budou vyprávět

• ale takhle to, mí přátelé, není: podívejte se kolem sebe. Nerozumíte věcem ani jako ta Boží hovádka
• v samé přírodě je možno se poučit, že svět funguje jinak, než ho chápete vy

9 Kdo z nich všech neví, že toto učinila ruka Hospodina?

• [Jediný výskyt Božího jména v poetickém oddílu knihy Jób.]
• vždyť i to primitivní stvoření moc dobře ví, že je stvořil Bůh
• možná: a na zvířatech vidíte, že tam žádná přímá úměra mezi jejich chováním a prosperitou neexistuje. Vždyť stvoření nehřeší, zvířat se tohle netýká, a přesto jsou jejich osudy velmi různé

10 V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla?

• On rozhoduje o životech zvířat a všech lidí. On rozhoduje o tom, zda žijeme a kdy zemřeme
• naprosto jednoznačně. Rozhodování o životě, dechu člověka si v rukou ponechává Hospodin. Člověk nemůže zemřít, dokud to Bůh nedovolí¹

11 Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.

• máme přece nástroje k tomu, abychom zkoumali svět kolem sebe: smysly a rozum. Také vy je máte, tak se dívejte kolem sebe a přemýšlejte

12 Mezi kmety je moudrost a (dlouhý život) dává rozumnost.

• pokud nic nevysledujete v přírodě, zkuste se poptat zkušených starých lidí – ti k tomu také mají, co říci. Dost toho zažili a viděli, takže vědí, jak svět funguje (např., že tam není úměra mezi chováním a prosperitou)

13 S ním je však moudrost a síla, jeho je rada a rozumnost.

• ale nejlépe bude, přátelé moji, když se zeptáte přímo Boha. Vy si myslíte, bůhvíjak Mu rozumíte, ale jeho myšlení je natolik větší a natolik nás/vás převyšuje, že se mýlíte.
• (to ostatně před chvílí říkal i Sófar, jenže to obracel proti Jóbovi – Jób stejnou myšlenku nyní obrací proti přátelům)
• přátelé si samozřejmě myslí, že se Boha ptají, že s ním mají kontakt, že mu rozumí, že chápou způsob, jakým řídí vesmír². Jób se jim snaží implantovat myšlenku, že tomu tak není. Že Jeho myšlení je větší a někdy dělá věci, které prostě pochopit nedokážeme, nebo alespoň ne tak jednoduše. Že u Boha neplatí primitivní úměra, kterou stále přátelé opakují.
• Jóbovi zřejmě začíná „docházet“, že za jeho utrpením se může skrývat ještě něco dalšího, co zatím nedokáže odhalit. A my víme, že přesně tak to je.
• bude zajímavé sledovat, jestli Jóba nebo jeho přátele během jejich uvažování napadne skutečná příčina, tedy že jde o zkoušku. Bylo před vydáním knihy Jób vůbec možné, aby to někoho napadlo?

14 Jestliže něco zboří, nebude to vybudováno, zavře za člověkem a nebude mu otevřeno. 15 Jestliže zadrží vody, vyschnou, vypustí je a vyvracejí zemi.

• jinými slovy: Bůh je naprosto svrchovaný. Jeho rozhodnutí jsou konečná a není, kdo by je zvrátil
• když se Bůh rozhodně někoho zničit, není síla, která by mu v tom zabránila
• když se rozhodne tak, je to tak, když onak, je to naopak
• Jób si trochu protiřečí – stejně jako jeho přátelé říká věty, které jsou samy o sobě pravdivé, těžko ale říct, co z nich vyvozuje, co z nich vyplývá v jeho případě.
• vlastně ano: pro člověka nemá cenu hledat řešení svých problémů jinde, než u Hospodina. Protože On je vždycky ten, kdo rozhoduje. Všichni ostatní jsou pouze „vrátní či sekretářky“, rozhodnutí přijím vždy pouze On. Hledat tedy pomoc u vrátných nedává smysl. Je třeba mluvit s „generálním“ a jeho přesvědčit. Jinak cesta není. To platí pro každého člověka: když mám problém, nedává smysl obracet se na kohokoliv kromě Boha (na lidi, ďábla, anděly).

16 S ním je moc a obezřetnost jemu patří svedený i svůdce.

• Jób pokračuje v ódě na Boží velikost
• možná jde o „davidovský syndrom„: David v mnoha žalmech začíná hodně černě, je v depresi. Pak si začne připomínat Boží velikost a postupně se ze svých depresí začne vymaňovat. Končí pak často triumfálně. Když začneš mluvit o Boží skvělosti, chytne tě to a nese tě to
• svedený i svůdce: jak víme³, Bůh nikoho nesvádí, nicméně v rukách má zajisté osud každého, zlého i dobrého. A to, že někdy dopustí, aby někdo sváděl a aby někdo byl sveden, o tom není pochyb. Je to jedna z velmi hrozivých věcí v životě
• nebo že by se Jób pokoušel „vlichotit“? Nejprve Boha zkoušel „vyprovokovat“ urážkami. Teď zkouší, jestli Nejvyšší „nezareaguje“ na jeho „lichotky“?

17 Rádce vodí naboso a ze soudců dělá potřeštěnce.

• Hospodin mění úděl lidí, a neohlíží se přitom na jejich počáteční stav. Jejich vliv pro něho nic neznamená. Z vysoce postavených a druhým radícím klidně udělá bosé ubožáky a z respektovaných soudců blázny
• vodit někoho naboso zřejmě znamená, že ho přinutíš se plahočit a rozdírat si bosé nohy

18 (Rozvázal pouta) králů a na jejich bedra uvázal pás.  19 Kněze vodí naboso a podvrací ty, kdo pevně stojí. 20 Spolehlivým odnímá řeč a starcům bere rozvahu. 21 Na šlechtice vylévá pohrdání, uvolnil (pás mocných.)

• další příklady toho, jak Bůh nepřihlíží ke společenskému postavení. Neváhá v případě potřeby ty úplně nahoře srazit úplně dolů
• nezastaví se ani před kněžími – pokud svou práci nedělají dobře, klidně je nechá jako ubohé otroky někam odvléct.
• to, jejichž postavení je pevné, jsou stabilní, etablovaní, dobře ukotvení „hravě“ podvrátí – tedy o postavení je připraví.
• když na to přijde, vezme ti schopnost se vyjadřovat k problémům nebo používat své celoživotní zkušenosti
• neexistuje zkrátka postavení, které by tě mohlo ochránit před Božími tresty, když On uzná za vhodné. bere i zdravý úsudek, když na to přijde

22 Odhaluje hlubiny z temnoty, vyvedl na světlo nejhlubší tmu.

• Bůh odhaluje skryté věci, Jeho světlo proniká všude. Ani ta největší tajemství před Ním nelze ukrýt, nikdo a nikde před ním není v tomto směru „v bezpečí“

23 Vyvyšuje národy a hubí je, rozprostírá národy a zavádí je.

• toto jeho suverénní a svrchované jednání se týká nejen jednotlivců, ale i národů. A opět velikost a moc národa na tom nic nemění

24 Odnímá rozum vůdcům (lidu země,) nechal je bloudit v bezcestné pustotě. 25 Tápou temnotou bez světla, nechal je bloudit jako opilce.

• [Termín označující svobodné Izraelce vlastnící půdu, případně sloužící ve vojsku. Nepočítali se k nim otroci a přistěhovalci.]
• opět a znovu – bez ohledu na to, jak ve vysokém postavení jsi, Bůh tě klidně nechá zabloudit na tvé životní cestě. Nechá tě ztratit orientaci, ztratit zdravý rozum, úsudek. Najednou začneš chybně vyhodnocovat okolnosti, život; skončíš „mimo“⁴
• Je možné že Jób říká: Přátelé moji, jestlipak se vám tahle ztráta orientace a zdravého rozumu právě nyní neděje. Jak vás tak poslouchám, moc bych za to nedal- signály „načítáte“ úplně špatně

1. jsou nemocní lidé, kteří by už dávno „měli zemřít“ a žijí. A jsou lidé, kteří by měli žít a umírají. Život nemá jen biologickou podstatu, je nějakou přidanou hodnotou vdechnutou hmotě. I kdybychom dokázali vytvořit dokonalou buňku, žít nezačne ↩︎
2. že rozumí světu, případně Bohu si ostatně myslí každý člověk ↩︎
3. z Jakubova listu ↩︎
4. děsí mě, kolikrát jsem tohle viděl: že Bůh u doposud normálního člověka dopustí, že během krátké doby skončí „úplně mimo“ ↩︎