1 Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:
- jde o třetí Elífazův vstup
- v prvním (kapitoly 5 a 6) říkal něco ve smyslu: Už tu tvoji hořkost nevydržím poslouchat. Sloužil jsi druhým jako krizový kouč a teď jsi sám hned vyřízený. Cožpak už nespoléháš na Boha? Takové věci se nikdy nedějí bez příčiny, jde vždy o trest. Měl jsem o tom noční vidění, že člověk se před Bohem nikdy nemůže stavět jako spravedlivý. Na to jsme příliš obyčejní. Bůh s lidmi takto nemluví. Přestaň se utápět v hořkosti. Lidi, kterým se moc daří, vždycky dopadnou špatně. Ptej se Boha, v čem je tvůj problém. Nakonec to ještě může dopadnout dobře
- ve druhém vstupu říkal: Snažíš se nesmyslně ospravedlnit. Neraduješ se ze svého utrpení. Nekaješ se ze svých hříchů, které pod tlakem vyplavaly napovrch. Jsi přemoudřelý, myslíš si, že jsi chytřejší než my, zkušení borci, kteří už jsme taky leccos prožili. Necháváš se svým hněvem strhnout k útokům proti Bohu. To, co tě potkalo, je trestem od Boha. Ničemníci tak dopadají vždycky, tomu nelze uniknout
2 Cožpak bude muž Bohu prospěšný, bude mu snad rozumný člověk prospěšný? 3 Cožpak má Všemohoucí zalíbení v tom, že budeš v právu, anebo nekalý zisk z toho, že dovedeš své cesty k dokonalosti?
- co chce Elífaz říci? Snad: O co ti, Jobe, jde, čeho chceš dosáhnout? Co od Boha chceš? Chceš mu dokázat, že jsi v právu? Jak jsi rozumný, jak ti to myslí?
- k čemu to bude? Není to jedno?
- když Bohu dokážeš, že ses ničeho nedopustil, něco se změní? Někomu to prospěje?
- připadá mi, že Elífaz mluví, jakoby Bohu byly tyhle věci jedno, jako by mu na spravedlnosti nezáleželo
4 Cožpak tě kárá kvůli tvé bázni, (vejde proto s tebou v soud?) 5 Což není tvá špatnost velká a (tvé zvrácenosti bez konce / není konce pro tvé viny?
- Elífaz je sprosťák – a pokračuje bezostyšně
- myslíš si, že by tě to potkalo kvůli tomu, že žiješ a žil jsi v bázni (respektu) před Bohem? Ale kdepak, Jóbe, takhle to nefunguje. Všechno je to kvůli tvé špatnosti.
- musels udělat hrozné věci, když tě potkaly takové hrůzy – to je logika, s tím nic nenaděláš
6 Vždyť jsi bezdůvodně brával zástavu od svých bratrů a svlékal jsi šaty ze spoře oděných. 7 Nedával jsi žíznivému napít vody, chléb jsi odpíral hladovému.
- h. výraz pro unaveného se též užívá specificky pro žíznivého
- nic z toho Jób nedělal, Elífaz to musí vědět. Jen se domýšlí, že muselo jít o něco tak hrozného
- ta obvinění jsou opravdu škaredá: odpírání elementární pomoci hladovým a žíznivým. Dokonce svlékání polonahých chudáků. To opravdu jsou věci, které Hospodin ze srdce nenávidí – natolik Elífaz Boha zná, aby věděl, že tohle je jeho citlivé místo; že ubližování chudákům, vdovám, sirotků, hladovým nenávidí
8 Země náleží muži silné paže, bude v ní pobývat muž vznešené tváře.
- ČSP [Tím míní Elífaz Jóba.]
- protože jsi takový nebyl, tedy vznešený a silný v dobru, budeš, Jóbe, ze země eliminován.
9 S prázdnou jsi poslal pryč vdovy, paže sirotků bývala sražena. 10 Proto jsou okolo tebe pasti a roztřese tě náhlý strach.
- Jóbe, tady máš to vysvětlení, proč tě to potkalo. tak už se konečně přiznej
11 Anebo nevidíš temnotu a spoustu vody, která tě přikryje.
- copak nevidíš tu bídu, ve které ses ocitl? To nevidíš, že ti každou chvíli hrozí smrt? Ani to tě, Jóbe, nepřivede k přiznání a pokání?
12 Což není Bůh vyšší než nebesa? Pohleď na nejvyšší hvězdy, jak jsou vyvýšeny. 13 A přece říkáš: Co ví Bůh? Což může soudit to, co je za hustou temnotou? 14 Za úkryt má mračna, nevidí; prochází se po nebeském obzoru.
- říkáš, Jóbe, že Bůh je příliš vysoko a daleko, aby byl schopen posoudit lidské věci?
- ale jeho vyvýšenost neznamená, že je daleko a že do lidí dokonale nevidí
15 Chceš se snad držet dávné stezky, po níž šlapali muži propadlí nepravosti, 16 kteří byli dopadeni, ačkoliv nenadešel čas? Jejich základ bude zaplaven proudem.
- to se chceš chovat jako ti blázniví muži, kteří své nepravosti před Bohem „zatloukali“? Stejně přece nakonec byli odhaleni a potrestáni. Zlo se nakonec vždycky provalí. Když se dopouštíš takový věcí, nemůžeš čekat, že klidně „dožiješ v klidu“
17 Ti Bohu říkávali: Odstup od nás. Co nám může Všemohoucí provést?
- tak se chovali ti muži nepravosti, kteří na Boha „kašlali“, nechtěli s Ním mít nic společného, nechtěli jím být sledováni či kontrolováni
- „Co nám Bůh může?“ „Projde nám cokoliv“. To jsou hodně arogantní „hlášky“ Jóbova přítele. Elífaz je podsouvá Jóbovi
- něco takového může říct pouze člověk, který má o Bohu hodně zkreslené představy – představuje si ho jako neschopného, pasivního, ignoranta, kterého nic nezajímá a nic nemůže. To je nejen nepravdivé, ale i urážlivé a provokativní
- mimochodem: Jób volil taktiku, že se o Bohu vyjadřoval podobně – jako o někom, koho nezajímá spravedlnost. Jób tím Boha provokoval, urážel snaže se Jej přimět k nějaké reakci
18 Přitom blahobytem jejich domy naplnil on; kéž by se ode mne vzdálila (rada ničemů.)
- Elífaz pokračuje, mluvě o mužích nepravosti, kteří ignorují Boha: Vůbec si neuvědomují, že pokud se jim daří, je to vždy jen a pouze Boží zásluha
- takhle bych se já, Elífaz, nikdy nechoval. Já si uvědomuji, že pokud se mám dobře, je to Boží zásluha
- to vypadá na první pohled pokorné – ostatně takto uvažovat je přirozené. Když vidím, že někomu se škaredě nedaří, je přirozenou reakcí (kromě škodolibosti) být vděčný, že to nepotkalo mě.
- na tom není nic špatného. Když si k tomu ještě uvědomíme, že jde o milost1, tedy nezaslouženou přízeň, není takovému postoji, co vytknout.
- problémem je, že je jasné, že Elífaz tím mužem nepravosti myslí Jóba: Jób je tím ničemou, který si nevážil věcí, které mu Bůh dal, byl vůči Němu arogantní a „teď to má“
19 Spravedliví to uvidí a budou se radovat, nevinný se jim bude posmívat.
- až ti, kdo se Boha (na rozdíl od tebe, Jóbe) bojí, uvidí, že na nekajícné hříšníky přišel trest, budou z toho mít radost a pocit zadostiučinění
- to nevím: satisfakce2 je přirozená, snad existuje i satisfakce legitimní. Ale moc prostoru pro ni nenacházím. Ježíš je tím, kdo je tichý a pokorného srdce3 a od něhož se máme učit. A nedovedu si představit, že by prožíval zadostiučinění, když vidí lidi, kteří Jej odmítli, odcházet tam, kde je pláč a skřípění zubů
- není to ale celá pravda – více míst v Písmu o zadostiučinění hovoří, a to jak Božím, tak lidském4
- radovat se a posmívat také není totéž: posmívat se má v sobě obsažen prvek škodolibosti, který je vždy negativní
- závěrečný Boží soud bude určitou katarzí: potrestání a eliminace veškerého zla budou strašným trestem, ale zároveň úlevnou zkušeností
- vybavují se mi vždy v této souvislosti Tarantinovy filmy Nespoutaný Django nebo Hanební parchanti: režisér v obou filmech po celou dobu v divácích systematicky buduje nenávist k neskutečně zlým postavám padouchů (otrokářům a fašistům). Závěrečná zúčtování s nimi v potocích krve jsem vnímal jako očistnou katarzi. Když v Nespoutaném Djangovi hlavní hrdina „vystřílel“ všechny otrokáře a vyhodil do povětří jejich dům, přišlo mi to až jako obraz závěrečného Božího soudu: až Nejvyšší ve spravedlivém hněvu podobně zlikviduje všechno zlo a „vyhodí do povětří“ naši planetu, bude to jistě pro Něj, pro svaté i pro anděly velká úleva. A když pak společně se svou nevěstou (církví) odjede na bílém koni do světa, kde zlo již nepanuje, bude to dokonalý happy end5
20 Naši odpůrci jistě byli vyhlazeni a oheň strávil to, co po nich zbylo.
- nakonec to s hříšníky prostě dopadne katastrofálně – zmizí beze stopy
- obecně tato prohlášení platí, ale v tomto případě jsou mimo a ubližující
21 Jen se s ním důvěrně stýkej a užívej pokoje, dobro ti skrze to bude vzcházet.
- tento verš se často cituje pode ČEP, je pěkný: Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje
- jako vždy u Elífaza: obecně to jistě platí, ale mluví k Jóbovi a říká mu – kdyby sis Boha opravdu „připustil k tělu“, tohle se ti nemuselo stát
- potkalo tě to, protože si Boha držíš „od těla“, protože tvůj vztah s Ním je pouze formální
- nic přitom není vzdálenějšího pravdě
22 Přijmi přece poučení z jeho úst a v srdci si ulož jeho řeči.
- h.: zákon; jediný výskyt v knize Jób
- dej si říct, dej si od Boha poradit. Přijmi Jeho řešení a realizuj ho
23 Pokud se vrátíš k Všemohoucímu, budeš zbudován, vzdálíš zvrácenost od svého stanu.
- pokud se rozhodneš s Bohu vrátit, prospěje ti to, přestaneš dělat ty hrozné věci a znovu se ti začne dařit
- už mě to unavuje stále psát: obecná pravda to jistě je, ale vůči Jóbovi je to urážka a brutalita
24 Valoun zlata polož do prachu a zlato z Ofíru mezi potoční kameny. 25 (Pak bude Všemohoucí tvými valouny zlata a hromadami stříbra.)
- další známé a krásné místo. Znám ho spíše z ČEP: Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofírské zlato. Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra.
- tohle se často vyznává a zpívá: když se „vykašleš“ na své hromadění majetku, tvým bohatstvím se stane Hospodin
- Elífaz se snaží pěknými, stále působivějšími slovy Jóba „přitáhnout“ za Bohem. Jeho slova mají naléhavost a líbivost žalmu. Bohužel, jako vždy, přesvědčuje přesvědčeného
- když člověk tenhle verš někde slyší nebo zahlédne, líbí se mu. Nedojde mu hned, kdo je autorem a v jaké situaci to říká. Potom by měl asi větší zábrany se nad těmito slovy radovat nebo si je nějak „přivlastňovat“
- to vyvolává otázku: diskredituje špatný mluvčí řečené? Když by Stalin řekl něco moudrého, je to diskreditováno? Zřejmě ne. Křesťané v Rumunsku měli dle R. Wurmbrandta velký nedostatek Bibli. Když potom komunisté vydali ateistickou příručku, která měla pomáhat politickým pracovníkům bojovat s „tmářstvím“ křesťanství, v obchodech se po ni jen zaprášilo. Bylo to tím, že v příručce se hojně Bible citovala, a tak ji křesťané okamžitě vykoupili, aby měli k dispozici z Božího slova alespoň útržky
- můžeme se tedy zřejmě nad Elífazovými slovy radovat a aplikovat je do svých životů bez negativní „pachutě“
26 Tehdy budeš totiž mít z Všemohoucího rozkoš a svou tvář budeš pozvedat k Bohu.
- ano – když se člověk vrátí k Bohu, je mu odpuštěno. Znovu s Nejvyšším prožívá ničím nezkalený vztah a otevřeně s Ním komunikuje. Což je největší rozkoš, kterou člověk může zažít, které se nic nevyrovná. K tomu jsme byli stvořeni, v tom je naplnění všech našich tužen
27 Budeš-li k němu úpět, vyslyší tě a ty splníš své sliby.
- obecně opět pěkná pravda: my víme, že Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušeni v srdci, kdo k Němu úpí.
- Elífaz ale podsouvá Jóbovi, že za sebou zanechal vůči Bohu nějaké nesplněné sliby, což není pravda
- (Elífaza zjevně napadla další špatná věc, které se Jób mohl dopustit a za kterou je nyní trestán)
28 A když (se pro něco rozhodneš,) ať ti to vyjde; na tvých cestách zazáří světlo.
- po tvém návratu k Bohu už bude všechno dobré – budeš se správně rozhodovat, bude se ti dobře vést
- Elífaz nadále „láká“ Jóba k pokání
29 Když budou druzí klesat, řekneš: Taková pýcha. Sklíčeného on zachrání.
- možná: Po svém navrácení se k Bohu budeš i na druhých lidech schopen „správně“ rozpoznat, v čem spočívá jejich problém – např., že když je Bůh sráží, je to pro jejich pýchu.
- sám budeš moci radit druhým to, cos sám zažil: že když se pokoříš před Bohem, vše se v dobré obrátí
- to by tě, Jóbe, nelákalo – být zase na správné straně? Zase být tím, kdo druhým radí a ně tím, komu musí radit druzí?
30 Vychvátí (toho, kdo není nevinný,) bude vychvácen čistotou (tvých dlaní.)
- takový člověk (který činil pokání a je před Bohem v pořádku … což ty, Jóbe. nejsi) má pak možnost se z druhé modlitebně přimlouvat, pomáhat jim nalézat cestu k Bohu
- ani tohle by tě nelákalo?