Jób – kapitola 23 (Jób)

1 Nato Jób odpověděl. Řekl: 2 I dnes je mé stěžování vzpurné; jeho ruka na mě těžce dolehla kvůli mému vzdychání.

• co Jób Elífazovi odpoví? Elífaz mluvil chvílemi obecně pravdivě i hezky, ale do Jóbovy situace zcela nepatřičně
• Jób: Vypadá to, že jsem to se svým stěžováním si na Boha přehnal. Jeho ruka na mě těžce doléhá.
• ale Boží ruka na něho dolehla ještě předtím, ne? Stěžoval si přece až sekundárně. Že by Jób opravdu měl pocit, že to se svým stěžováním si a hořkostí přehnal? Že, kdyby si tak nestěžoval, už mu mohlo být lépe?
• je pravda, že Jób Boha provokoval, až urážel (že je Mu všechno jedno, že je nespravedlivý apod.) Zřejmě ho nyní kvůli tomu hryže svědomí.
• my ale víme, že to Bohu „nevadilo“

3 Kéž se stane, že bych věděl, jak ho naleznu; jak se dostanu k jeho sídlu.

• Jób přistupuje na Elífazovu argumentaci, že přijít k Hospodinu by bylo nejlepším řešením
• když ale dva dělají totéž, není to nutně totéž; když dva říkají totéž, nemusí to mít stejný význa at totéž
• rozdíl je, proč k Bohu přijít: Elífaz i ostatní přátelé Jóba k Bohu tlačí proto, aby ho přiměli k pokání z (jimi domnělých, ale ve skutečnosti neexistujících) hříchů
• Jób je zoufalý, že se nemůže „dovolat“, že s ním Nejvyšší nekomunikuje, že k Němu nemůže „prorazit“
• dříve chodil ke „generálnímu“ na kafe každý den a měl na něho číslo na mobil. Nyní mu nejvyšší šéf mobil nezvedá a ochranka ho nepustí ani do budovy. Jak za takové situace prorazit? Jób je neochvějně přesvědčen, že kdyby se mu podařilo jako dříve dostat se do šéfovy blízkosti, posadit se u něho v kanceláři v křesle, že by se dozvěděl, co se to děje. Co se změnilo, co se pokazilo, v čem je problém
• vždyť jsem byl úplně jako jeho syn – měl jsem k němu vždycky dveře otevřené, povídali jsme se spolu a smáli se. Říkal jsem mu o svých starostech doma a on se občas zmínil, co musí řešit při svých cestách po světě. Chodili jsme spolu na ryby, navštěvovali se doma. A najednou mi ani neodpoví na sms. Něco hrozného se muselo stát
• v naší společnosti mě všichni znali a všichni měl zdravili. Teď si na mě otevře pusu každá uklízečka. Ochranka mě zmlátila a auto na parkovišti mi odtáhli. Přestaly mi chodit výplaty a kreditka přestala fungovat.

4 Předložil bych před něj svůj spor, stížnostmi bych naplnil svá ústa.

• proto s Ním chci mluvit – chci si postěžovat, vylít si srdce, zjistit, co se to děje. Nejsem si vědom, že bych něco pokazil, ale něco se stát muselo

5 Dozvěděl bych se výroky, kterými mně odpoví, a porozuměl bych tomu, co mi řekne.

• snad by mi všechno konečně srozumitelně vysvětlil

6 Cožpak se mnou povede při s plnou silou? Nikoli, on si mě jistě všimne / ke mně se přikloní / přizná /h.: položí

• přece na mě musí brát nějaký ohled. Vždyť mě dobře zná – ví, že nejsem nějaký superman
• mít pochopení – jednat a mluvit se mnou přiměřeně, tak, abych to byl schopen pochopit a vstřebat
• zatím se mnou nemluví vůbec nebo, pokud ano, způsobem, který nechápu, nerozeznávám, co mi chce říci, způsobem, který mě ničí a deptá
• přece se Mu mě musí zželet, jak se tady dřepím na parkovišti v prachu, a začne se mnou normálně jednat, zabývat se mnou přiměřeně a láskyplně (jako to dělával dříve)
• v tom všem má Jób pravdu – „generální ředitel“, tedy Hospodin takový opravdu je, takové je jeho DNA, tak jedná. To, že se nyní chová nepochopitelně a jinak, je způsobeno probíhající zkouškou
• ve firmě se totiž našli tací, kterým byla Jóbova protekce trnem v oku a obvinili ho z prospěchářství. Generálního se to dotklo a přistoupil na test

7 Tam by se s ním přímý domlouval a já bych navždy unikl svému soudci.

• při našem setkání bych si s Ním otevřeně promluvil (já totiž vždycky jednám na rovinu) a jistě bych ho přesvědčil, ať se postará o změnu mé situace

8 Půjdu-li na východ, on tam není, pakliže nazpět, nepochopím ho; 9 když koná něco nalevo, nezahlédnu ho, jestliže se skryje napravo, rovněž ho neuvidím

• [Tj. na západ; souvisí s postojem orientálců při určování stran – čelem k východu]
• zatím se mi nedaří s Ním spojit: mobil je hluchý, sekretářky neoblomné. Zkouším mu posílat dopisy, čekávám na něho před budovou. Ale On se zapírá, vyhýbá se mi, utíká přede mnou
• Jób opět přesně vystihuje situaci: Hospodin se před ním opravdu cíleně „ukrývá“
• činí tak proto, aby nenarušil průběh zkoušky
• kdyby totiž Jób o probíhajícím test věděl, ten by ztratil smysl. Přestal by být testem.
• to je obecný a zajímavý problém našich životů, problém Boží skrytosti (srv. kázání Proč je Bůh neviditelný v příslušné sekci těchto stránek)
• představme si, že by před tím, než Hospodin „pustil satana ze řetězu“, si s Jóbem sjednal schůzku¹ a vše mu řekl
• Hospodin: Podívej Jóbe, někteří ve firmě tvrdí, že to, že za mnou chodíš, že se spolu přátelíme, děláš jen proto, abys těžil z mého postavení. Chci jim dokázat, že to není pravda, že se se mnou přátelíš kvůli mně samému. Proto od tebe nyní na nějakou dobu stáhnu ochranku a dovolím těm žárlivým závistivcům, aby tobě a tvé rodině ubližovali. Ale neboj, budu mít vše pod kontrolou – oni tě nesmějí zabít a nakonec si to s nimi osobněn vyřídím. A tobě vrátím původní postavení se vším, co k němu patří
• po takové „přípravě“ by, troufám si tvrdit, souhlasil každý. Ono vlastně ani nelze nesouhlasit – nesouhlasem se zkouškou by člověk potvrzoval satanovu pomluvu: „Vidíš“, řekl by satan, „nechce se mu, měl jsem pravdu, jde mu jen o to, aby se měl dobře“
• proto není možné, abychom o připravovaných zkouškách věděli předem. Kdybychom byli varováni, autenticita zkoušky by byla narušena
• HOSPODINOVO ŘEŠENÍ JE ELEGANTNÍ – DAL DO BIBLE KNIHU JÓB. V OBECNÉ ROVINĚ TAK JSME INFORMOVÁNI, ŽE ZKOUŠKY UPŘÍMNOSTI NAŠEHO VZTAHU K BOHU PŘÍLEŽITOSTNĚ PROBÍHAJÍ A PROBÍHAT BUDOU. A VĚROHODNOST NAŠICH VLASTNÍCH TESTŮ TÍM PŘITOM NARUŠENA NENÍ

10 Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato.

• Hospodin na mně opravdu „nic nemá“, vše mám před Ním otevřené
• (nejsem dokonalý, ale chodím před Ním ve světle)
• nebojím se toho, když mě začne zkoumat, nic skrytého špatného nenajde

11 Má noha se přidržela jeho kroku / následoval jsem přesně jeho šlépěje, zachoval jsem jeho cestu a nechtěl se odvrátit.

• já jsem se Boha v životě držel a neopustil jsem Ho. Žil jsem s Ním v obecenství
• a nenechal jsem se ničím odvrátit

12 Příkaz jeho rtů? Od toho neustoupím! Řeči jeho úst jsem uchovával více než vlastní ustanovení.

• bedlivě jsem dbal na to, co Bůh říká, zachovával jsem to, bylo to pro mě naprostou prioritou
• vždy to mělo přednost před tím, co bych chtěl já, jak jsem to viděl já, jak bych to řešil já – jde o problém chození tělem vs. chození Duchem (Ga 5

13 On pak zůstává stejný a kdo ho od toho odvrátí? Po čem jeho duše zatoužila, to vykonal.

• pěkné vyjádření Boží svrchovanosti
• není síla, která by dokázala ho pohnout k něčemu, co nechce.
• není, kdo by zvrátil jeho vůli

14 Vždyť vykoná, co mi určil; při něm se najde mnoho tomu podobného. 

• a takto nezadržitelně prosazuje svoji vůli: i vůči mně, i nad mým životem
• druhá část verše možná ve smyslu: ostatně svou vůli prosazuje ve všech oblastech a u všech lidí

15 Proto jsem z něj vyděšený, pozoruji se a třesu se před ním.

• právě vzhledem k tomu, jak jsou jeho jednání s lidmi někdy podivná, drsná a nepochopitelná, proto se děsím, co se chystá dělat se mnou
• s velkými obavami sleduju, jak se mnou nakládá a s třesením očekávám, co ještě na mě chystá

16 Tak Bůh naplnil mé srdce zoufalstvím / změkčil / nechal ochabnout, Všemohoucí mě vyděsil.

• proto jsem vyděšený, ochablý hrůzou, paralyzovaný
• paralyzovaný je asi přesné vyjádření stavu „ochablého srdce“

17 Avšak nebyl jsem umlčen temnotou, setmění se přede mnou ukrylo.

• ale ani temnota, ve které se pohybuji, ani má deprese a paralýza mi nezabrání, abych Boha nehledal, abych nemluvil, abych se Ho nedovolával. Dovolával se vysvětlení, spravedlnosti nebo alespoň odpovědi, obnovení naší komunikace
• (podobně v podobenství o „generálním řediteli“)

1. srv Iz 1.kapitola: Projednejme to spolu… ↩︎