Jób – kapitola 24

1 Proč nejsou časy skryty před Všemohoucím, ale ti, kdo jej znají, nespatřili jeho dny?

• [Tj. doba soudu, kdy Bůh zjevuje ve světě svoji spravedlnost.]
• Jób pokračuje
• těžké srozumitelné: skrýt časy před Všemohoucím jistě nejde. Ti, kdo jej znají: věřící jako Jób? Nespatřit Jeho dny. Dny, kdy jedná? Kdy něco dělá? Věřící nejsou svědky Jeho jednání? Kdyby před Bohem časy skryty byly, bylo by to jiné? Věřící by Jeho dny spatřili?
• nějaká otázka Božího pohledu na čas, načasování Jeho jednání.
• Snad si tedy Jób stýská: Kdyby Bůh neměl nadhled nad časem, kdyby byl časem více ovlivněn, možná by s časem nezacházel tak volně a my bychom nemuseli prožívat tak dlouhá období nejistot a čekání na Jeho jednání
• takhle, když je Bohu čas „jedno“, jsme vystaveni nekonečným nejistotám a čekáním
• nebo: Proč my lidé nedokážeme cestovat v čase? Přeskočit nepříjemná neatraktivní období?
• nebo: Kéž bychom se my, kdo Boha známe, „po známosti“ mohli vyhnout nepříjemným obdobím v životě, přeskočit hnusné časy

2 Lidé posouvají meze, uloupí stádo a pasou ho. 3 Sirotkům odhánějí osla, vdově berou býka do zástavy. 4 Chudáky z cesty odstrkují, nuzní v zemi se společně musejí skrývat.

• Jób: takto funguje svět: takto flagrantně se porušuje Zákon a všechna pravidla slušnosti a milosrdenství
• (já nic takového samozřejmě nedělám, ani jsem nedělal, jak mi chcete podstrčit. Toho jsem dalek)

5 Hle, divocí osli v pustině jdou za svým dílem, usilovně hledají potravu, step (jim dává pokrm) 6 Sklízejí jeho píci na poli, paběrkují na vinici ničemy.

• ČSP: (vztahuje se snad k ničemovi; jiní čtou jako: na poli, jež není jejich / nebo mění punktaci: za noci);
• takže buď: Svět už je takový, že každý včetně zvířat se otáčí, jak může; hledí si urvat potravu, kde se dá
• nebo: Ti odehnaní, znevýhodnění hledí přežít, jak se dá. Klidně i něco ukradnou těm ničemům, kteří jim nepomohli
• přirovnává zahnané sirotky a vdovy k divokým oslům, kteří nakonec stejně nějak přežijí; od těch bohatých si něco „urvou“

7 Bez oděvu přenocují nazí, v chladu bez přikrývky. 8 Jsou promočení horským přívalem, skálu obejmuli z nedostatku útočiště

• buď: Osli to tak mají zařízeno, jsou na to vybaveni, není pro ně problém přežít v horách bouřku
• nebo: Sirotci a vdovy trpí zimu nemajíce přístřeší a jsouce obráni o poslední oděv
• KMS: verš se týká Elífazova nařečení, že Jób sirotkům a vdovám nepomáhal. Jób nařčení odmítá

9 Sirotka od prsu uchvacují, berou zástavu od nuzného.

• [Tento v. patří k popisu ničemů, vv. 2-4.]
• h: zkázy; po změně vokalizace docházíme k logickému, obecně přijatému překladu
• [Někteří chápou pod zástavou obvyklý oděv, jiní (se změnou punktace dle paralelismu): děti / kojence)
• Jób zmiňuje další odporné praktiky vůči chudým a sirotkům. Dokonce snad braní dětí do zástavy

10 Chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí snopy. 11 Lisují olej mezi jejich terasami, šlapou v lisech, a přece mají žízeň.

• [Tj. těch bohatých ničemů.]
• [Obojí se užívalo jak pro olej, tak pro víno. Vinný mošt spíše odpovídá následující žízni.];
• [Protože se nesmějí při tom napít]
• dřou na bohaté za malou mzdu a bez ohledů a zajištění při práci
• je to navíc flagrantní porušení zákona, že mlátící dobytče nesmí mít náhubek z Dt 25,4Nedávej náhubek býku, když mlátí
• ohledy na zaměstnance jsou nanejvýš biblické: nevybavit je oděvem a ochrannými pomůckami, případně jídlem a pitím, není správné

12 (Muži z města) sténají, o pomoc bude křičet duše pobitých, avšak Bůh si bláznovství nevšímá.

• vládne všeobecný útlak
• ale Bůh to nechává tak, nereaguje
• jde o další snahu Boha vyprovokovat k reakci?
• celkově zřejmě Jób říká: Ve světe se dějí neuvěřitelné zhovadilosti, Boží zákony na ochranu potřebných jsou brutálně porušovány – a On přesto nereaguje

13 Oni patří mezi ty, kdo se bouří proti světlu, nepoznali jeho cesty ani nepobývají na jeho stezkách.

• [Následuje popis těch, kteří působí utrpení líčené v předchozích verších.]
• ti, kdo se chovají tak hrozně, jak je výše popsáno, nemají ani ponětí o tom, jaký Bůh je a na čem mu záleží. Jsou ve vzpouře, jsou proti Bohu

14 Vrah vstává za svítání, skolí chudého a nuzného a v noci se objeví jako zloděj. 15 Oko cizoložníka vyhlíží soumrak a on si říká: Nikdo si mě nevšimne 16 Za tmy se prokopal do domů, (kde se ve dne uzavřeli;) světlo neznají.

• Jób pokračuje v líčení toho, jak to na světě chodí, jaké hrůzy se dějí, čeho všeho se lidé dopouštějí
• v temnotě vraždí a kradou
• vůbec jim nedochází, jak moc tím Boha dráždí

17 Pro ně je totiž ráno zároveň nejhlubší tmou, protože pozná hrůzy nejhlubší tmy.

• takoví ničemové vůbec nerozlišují dobro od zla, nestydí se dokonce své ničemnosti dělat veřejně
• pozná hrůzy nejhlubší tmy: možná, že svévolníci nakonec skončí v pekle

18 Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím.

• ČSP [Vv. 18-24 jsou velmi náročné na porozumění jazykové (např. časté přecházení pl. v sg. aj.) i obsahové; někteří je chápou jako Jóbovu citaci jeho přátel.]
• to tedy určitě jsou
• zřejmě míněn zlovolník – jakkoliv si připadá důležitý a silný, v Božích očích je ve skutečnosti lehký, nestabilní. Během chvíle bude odvát pryč
• místo, kde svévolník bydlí, dokonce jeho majetek jsou zlořečené.
• ze všeho svého zla nakonec nezíská nic trvalého. Žádné štěstí mu to nepřinese

19 Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili.

• dopadne to s ním velmi špatně – skončí v pekle
• jeho životní energii, jakoukoliv šťávu života, která se v něm nacházela, nakonec pohltí smrt

20 Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena.

• vlastní rodiče si nebudou rádi připomínat, že ho měli
• shnije v hrobě
• vzpomínky na něj budou vymazány z pod nebes
• tak dopadne každá zvrácenost
• je důležité, abychom nakonec nebyli zapomenuti. V tomto světe je to jedno, zde budou zapomenuti všichni. Klíčové ale je nebýt zapomenut Bohem
• člověk si musí opakovaně připomínat, že na věcech tohoto světa v posledu příliš nezáleží. Co bude za pár let ze vzpomínky na miliardáře, vládce, diktátory? Budou je žrát červi jako všechny ostatní. Co zůstalo z Nabukadnesara, nejmocnějšího vládce všech dob? Co z faraónů, co ze Stalina?

21 Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro.

• neplodná je zařazena mezi znevýhodněné skupiny: je nešťastná a osamocená, bez zastání rodiny, potřebuje útěchu a pomoc
• ten ničemník, o kterém stále mluvíme, pod záminkou že ji chce potěšit, se u ní zdržuje a z toho mála, co ona má, jí ještě ujídá
• o tomhle mluvil velmi ostře i Ježíš: Mk 12,40: Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“ (totéž L 20,47)

22 Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si (není jist životem.)

• Bůh je ale stále přítomen. Všechno vidí a bude jednat. Má moc člověka „podržet“ i „zlikvidovat“

23 Dopřeje mu uchýlit se do bezpečí a člověk se spolehne. Jeho oči bdí nad jejich cestami.

• pro spravedlivé Bůh dělá mnoho: bdí nad jejich životy. Mohou se ně Něho spolehnout
• nebo snad: svévolník si jen namlouvá, maluje, že Bůh je na jeho straně, skutečnost je opačná

24 Nakrátko jsou pozdviženi a již nejsou, budou sehnuti, uzavřou se jako všichni ostatní. Zvadnou jako vršek klasu.

• ale ať si svévolníci myslí o své budoucnosti cokoliv, je to jedno: nakonec budou pokořeni a odstranění ze země

25 A pokud tomu tak přece není, kdo mě usvědčí ze lži a obrátí můj výrok v nic?

• Chcete někdo zpochybňovat právě řečené? Jen do toho!
• nebo: teď je řada na vás: dokažte, že se mýlím
• co tedy bylo hlavní myšlenkou Jóbova vstupu? Že přestože ve světě bují zlo, Bůh není slepý a jednou vše rozsoudí. Že přestože se mu zatím nedaří domoci se Božích odpovědí, jednou k Bohu „prorazí“