1 A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl: 2 Jakože živ je Bůh, on, který mi odňal právo, Všemohoucí, který způsobil mé duši hořkost:
- nepochybuji o tom, že za vším, co mě potkalo, je Bůh
- jakkoliv je to nefér a zraňující
3 Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí, 4 mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti.
- bez ohledu na to, jak zrazeně se cítím, dokud budu žít, nebudu se rouhat, nebudu proti Němu mluvit
- ať je mi jakkoliv mizerně, dokud žiju, nestane se to
5 Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost. 6 Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny.
- nic, ani blízkost smrti mě nepřivedou k rouhání
- zdá se, že Jób by považoval za rouhání, záludnost či zvrácenost vůči Bohu, kdyby přátelům dal pravdu
- kdyby tedy uznal, že se dopustil vůči Bohu něčeho křivého
- protože Jób ví, že tomu tak nebylo
- to, co se mu děje, považuje za křivdu a vůbec tomu nerozumí, nemůže se k Bohu „provolat“. Nic z toho ho ale nepřinutí, aby lhal – lhal o sobě, lhal o svém vztahu k Bohu
- může si člověk být tak jist sám sebou? Všemi svými motivy, každou svou myšlenkou? Všichni přece víme, jak záludné je naše srdce, jak si můžeme být jisti sami sebou?
- vždyť i Bůh říká o lidském srdci, že je na tom špatně (Jer 17): 9 Srdce je lstivé nade vše (nejzáludnější), je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?
- říká také, že jediný On, Bůh lidskému srdci/ nitru rozumí do hloubky
- zdá se, že jednou z hlavních myšlenek knihy Jób, že sami sebou si v tomto smyslu jisti být můžeme. (Znovu je třeba zdůraznit, že ne co do dokonalosti či bezchybnosti, ale co do přímosti vůči Bohu). Ve vztahu k Bohu se lze „dopracovat“ do stavu, kdy člověk má vůči Bohu tak otevřený vztah, že si může být jist, že není nic, co by Bohu neřekl, co by s Ním neměl vyřešené
- pokud tomu tak je, jde o úplnou „změnu paradigmatu“ našeho přístupu k Bohu:
- – nevěřící žijí v módu: Bůh není, všechno je jedno. Nebo: Dělám, co uznávám za správné – Bohu by to mělo stačit
- – neobrácení křesťané žijí v módu: Nejsem dokonalý, ale snažím se. Snad to jednou Bůh vyhodnotí jako dostatečné a spasí mě
- – obrácení křesťané mají svůj mód posunutý: Zachráněný jsem vírou v Krista. Tak se snažím žít co nejlépe. Snad si to nepokazím natolik, abych o spásu přišel
- – „správný“, tedy Jóbovský (či Davidovský) postoj je: Jsem zachráněný vírou v Krista. Chodím s Bohem nepřetržitě, jsem vůči Němu naprosto otevřený. Jsem si tím naprosto jist a náš vztah si nenechám zpochybnit (ani svou nedokonalostí)
- je dost pravděpodobné, že v tomhle postoji nás má kniha Jób utvrdit
7 Ať je na tom můj nepřítel jako ničema a můj protivník jako bídák.
- tohle je moje varování pro vás, moji přátelé: takhle dopadnete, když na mě budete pořád tlačit. Stáváte se mými protivníky a nepřáteli a může se vám stát, že dopadnete jako ničemové a bídáci
8 Vždyť jakou naději má bezbožný, když bude sražen, vezme-li mu Bůh život? 9 Cožpak Bůh vyslyší jeho volání, až na něho přijde soužení?
- odpověď je jednoznačná: bezbožný nemá žádnou naději, jeho trest je definitivní
- po smrti se již pomoci dovolat nelze
- proto se já, Jób nikdy nepostavím proti Bohu, protože takovýhle konec nechci. Sice procházím těžkými věcmi, ale to není definitivní Boží soud, to není zavržení Bohem. Jde pouze o nějakou nesrozumitelnou peripetii či anomálii
- všechny Jóbovy výpady vůči Bohu nebyly bezbožností, nebyly vzpourou či zavržením Boha. Byly pouze snahou se dovolat, vymoci si pozornost
10 Zdalipak (bude mít rozkoš z Všemohoucího?) Bude volat Boha v každém čase?
- bídník a bezbožník nikdy nezažije, co to znamená mít rozkoš z Boha.
- křesťané to znají – jde o pocit pokoje, který zažíváme, když se s Bohem smíříme a jsme Jím přijati za syny a dcery. Je nesrovnatelný s čímkoliv jiným na této zemi
- bídníka bezbožník také nezažije, co to je mít s Nejvyšším vztah. Moci se k Němu kdykoliv obrátit
11 Poučím vás o Boží moci, nezatajím, jak je tomu s Všemohoucím. 12 Hle, vy, vy všichni jste to viděli. Proč tedy vršíte marnost na marnost?
- přátelé moji, tyhle přece víte nebo byste vědět měli (jak špatně dopadnou bezbožníci)
- pokud nevíte, tak já jsem vám je nyní řekl
- tak co to tady žvaníte za nesmysly?
13 Toto je podíl ničemného člověka u Boha, dědictví, které od Všemohoucího přijmou násilníci.
- takový je konec ničemníků
- váš problém je, přátelé moji, že vy jste stále nepochopili, že takovým ničemníkem nejsem. Můj vztah s Bohem zůstal zachován. Moje trable nejsou trestem za skrytý hřích
14 I když bude mít mnoho synů, pak jen pro meč, jeho potomci se chlebem nenasytí. 15 Ti, kteří ho přežijí, budou pohřbeni smrtí a jejich vdovy je nebudou oplakávat. 16 Jestliže nahromadí stříbra jako prachu a oděvu navrší jako hlíny, 17 navrší, avšak obleče se spravedlivý a stříbro rozdělí nevinný.
- i kdyby se ničemníkům sebevíce ekonomicky a lidsky dařilo, nebude to trvalé a nebude to mít žádný trvalý význam. Zemřou nakonec „jako psi“. Ani jejich děti si z toho nic neodnesou.
18 Svůj dům postavil jako mol, (jako stan, který si udělal hlídač.)
- [Obraz něčeho dočasného, chatrného]
- ničemníkovi se sice daří, ale je to zcela pomíjivé, nic trvalého nevybuduje
19 Bohatý ulehne a už se nesebere, otevře své oči a už to není.
- [Zdá se, jako by se to, že je pryč, týkalo toho boháče (RE; SEC) ale jak by potom mohl otevřít oči? Mnozí (RSV; NRS; NLT) myslí na bohatství, které nashromáždil.]
- bohatý bezbožník náhle onemocní nebo zemře, případně o všechno přijde
20 Hrůza ho dostihne jako voda, v noci ho uchvátí vichřice.21 Odnese jej východní vítr a zmizí, odvane jej z jeho místa.
- jeho konec (bohatého ničemy) může být náhlý a zničující
22 Ať se na něho vrhne a nemá soucit, před jeho rukou bude spěšně utíkat.
- jen ať ho Bůh ztrestá
23 Budou nad nimi tleskat rukama, bude se nad ním pošklebovat z jeho místa.
- lidé, kteří toho bohatého ničemu znali, mu to budou škodolibě přát; budou si říkat: Však si to ten padouch zasloužil
- (my víme, že není správné radovat se nad pádem, byť i nepřítele, srv. Př 24,17-18. Ale jsme jen lidé. Ve filmu Bratři, zapíjela matka bratří Mašínů Stalinovu smrt a zdálo se mi to v pořádku)
- formulace je divná: kdo se bude pošklebovat? Proč je v druhé části jednotné číslo? Bůh se nepošklebuje. Možná někdo mezitím zaujme boháčovo místo, ze kterého byl právě odstraněn. Chruščov se jistě (ve Stalinově kanceláři) poškleboval zemřelému Stalinovi, jako Stalin předtím Leninovi