1 A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům.
- není to příliš korektní. nicméně bývá to tak – např. když došlo např. ke komunistickému převratu, se k moci dostala lůza. Po komunistické kolektivizaci se dostali do vedení JZD lidé, kterým by dobrý sedlák nesvěřil ani právě ty psy
- a Jóbovi se stalo něco podobného: nyní, když je Jób „odstaven“, otvírá se prostor pro ty neschopné kolem něho
2 Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč.
- zřejmě: moje životní zkušenosti, moje zralost neměly možnost se zúročit. Ti „nýmandi“, kteří věci převzali po mně jich nejsou schopni smysluplně využít
3 Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení. 4 Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily. 5 Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje. 6 Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách, 7 hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem 8 Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země.
- o kom Jób mluví? Zřejmě stále o těch „lúzrech“, neschopných zkrachovancích, které by v dobách své „slávy“ nezaměstnal ani jako chovatele psů
- ti jsou nyní u vesla a svět podle toho vypadá – propadl se do bídy a chaosu
- zřejmě opravdu odstraněním Jóba z vedoucích pozic došlo v zemi Úz k převzetí moci nějakou zavrženíhodnou skupinou „frustrátů“. Ti se za „normální“ vlády neměli možnost prosadit, ale po jejím pádu se vyhoupli k moci a přivedli zemi do úplné zkázy. Taková situace v dějinách není nijak výjimečná. My ji známe dobře z dob komunistické nadvlády
9 A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku. 10 Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a (nemají zábrany plivat mi do tváře.)
- Jób: To jsem to dopracoval: ta chátra, která se teď vyhoupla k moci, si mě teď bere do úst, mluví o mně s opovržením, uráží mě
- (takové „Psům psí smrt“ od „dělníků“ vůči Miladě Horákové)
- jde o jeden ze zahanbujících rysů toho, když se někomu přestane dařit – sesypou se na něj ti méně schopní a úspěšní a začnou si jeho pád „vychutnávat“
11 Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.
- [„Mé“ lze chápat jako lana jeho stanu života, tj. zdárného života, naproti tomu „své“ jako uvolnění Božích zábran bránících lidskému neštěstí.]
- [Jiní chápou jako uvolněnou tětivu (Ž 11:2) v protikladu k Jb 29:20, tj. Bůh mě odzbrojil]
- pěkný obraz pokoření: rozvázání lana. Jakého lana? Asi kotvícího, které tě drží u břehu. Nebo může jít o lano jistící horolezecké. Nebo možná lano, které drží pohromadě balík.
- když se rozváže lano, balík nebo náklad, který jím byl ovázán, ten přestane držet pohromadě a rozsype se na cestu. Vysypané věci se zničí. To by vcelku mohlo odpovídat popisu Jóbovy situace. Vše bylo v pořádku, vše drželo pohromadě, než přišla katastrofa
- povolili si přede mnou uzdu: přestali si přede mnou dávat pozor, kontrolovat se. Dávat si pozor na pusu, na chování. Chovají se, jako bych tady nebyl. Když učitel nemá autoritu, děti se při dozoru chovají, jako by tam nebyl. Ignorují jej, jeho přítomnost je nezajímá
- Jóba tohle potkalo – z autority se stal ničím
- to, co můj život pevně drželo pohromadě a v pořádku, bylo Bohem povoleno, a tak to se mnou nyní vypadá, jak to vypadá – kdekdo si na mě může dovolovat a otvírat hubu
- dalo by se také říci, že Bůh povolil uzdu zlu – přesně to se vlastně odehrálo: Bůh měl satana má na uzdě, ale pak mu ji (do určité míry) povolil
12 Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.
- [Lze si pod tím představit obléhací rampy (srv. NET, NIV), které vedou ke zkáze města.]
- mladickou chátru z historie i zkušenosti známe: pouliční gangy mladistvých zapalující auta ve francouzských městech, ale také revoluční úderky či bojůvky hnědokošiláků, modrokošiláků, BLM apod.
- těm se vždy po „změně poměrů“ otevřela cesta k moci – najednou hnědokošiláči mohli rabovat soukromé vlastnictví židovských obchodů nebo modrokošiláči majetek „keťasů“ nebo „kulaků“
13 Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka. 14 Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.
- náhle mají volné ruce konat vůči mně zlo a není síla, která by jim v tom zabránila
- má zkáza je neodvratná
15 Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.
- svému neštěstí nelze uniknout. Není žádné „závětří“, kde bych se mohl skrýt
- věci se rázem změnily – jako když se najednou sešeří temným mračnem
16 A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.
- rozlitá duše – to je pěkný obraz zmaru, deprese, bezvýchodnosti. Rozlitou vodu nejde vrátit, jde o definitivní ztrátu a zmar.
- voda je nejpokornější kapalina – vždy si hledá nejnižší pozici, Tak je na tom i Jóbova duše
17 Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.
- ničí mě permanentní bolesti, brání ve spánku
18 Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.
- smysl celého v. je v h. nejistý
- možná ho jeho oděv škrábe a škrtí
- nemůže se přes oděv poškrábat? Pěkné oblečení se změnilo v hadry bezdomovce?
19 Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.
- Jób mluví o Bohu: to On je za vší tou hrůzou, jedině On.
- Bůh mě uchopil a mrskl se mnou do bláta – tam mě zašlapali. Jsem bezvýznamný jako prach na cestě, jako popel – nevýznamný zbytek bývalé slávy, který jen vítr rozfouká
20 Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi / Stojím zde, ale nevšímáš si mě. Když (jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.)
- modlitba přestala „fungovat“. Teď se modlím do prázdna. Můj Bůh mně ignoruje
- srv .Ježíšovo zvolání na kříži: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
21 Změnil ses mi v krutého nepřítele / zanevřel jsi na mě, strojíš mi úklady silou své ruky.;
- Bože, tvůj postoj vůči mě se obrátil o sto osmdesát stupňů: z přítele úhlavní nepřítel, který mě krutě pronásleduje
22 Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat v bouři.
- uchopil jsi mě, Bože a uvrhl do centra hurikánu, do mořského víru a bouře
- nemůžu nic dělat, jsem zmítán a vlečen okolnostmi
23 Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
- je zjevné, že svůj útok na mne chceš dovést až do konce, že nepřestaneš, dokud nezemřu
24 (On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.) n.: Cožpak člověk nevztahuje ruku po pomoci v sutinách? Nevolá při své zkáze o pomoc?
- buď: Ať mi je, jakkoliv zle, Bůh na mé volání nereaguje
- nebo: cožpak to není přirozené, že v takovém „srabu“ k Tobě volám o pomoc?
25 Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
- vždyť já jsem býval k trpícím soucitný – co nyní, Bože, brání v soucitu Tobě?
26 Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
- s mým životem to dopadlo úplně jinak, než jsem čekal. Očekával jsem „nejlepší víno až nakonec“ (jak se zpívá v krásné písni Svatopluka Karáska) a dostal jsem hnusný „patok“
- (Ježíš dostal na závěr svého života ocet).
- čekal jsem spásu, radost ze stáří prožitého s Tebou a přišel pravý opak
27 Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
- nitro ve varu je dobrý obraz totální zmatku, víru zmatených myšlenek, dezorientace., ztráty pevného bodu
28 Chodil jsem v nářku ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.
- bloudím a naříkám po nocích
- nestydím se volat o pomoc veřejně. Klidně si na krk pověsím cedulku: Hledám někoho, kdo mi pomůže. Klidně si podám v tomto smyslu inzerát
29 Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.
- jsem jako zvíře, mezi lidi už se nehodím, nepatřím mezi ně
- jako šakalové, kteří se po nocích plouhají po okrajích lidských sídel
30 Zčernala na mně kůže, (horečkou (vzplanuly mé kosti.))
- mám odpudivou kůži a zmítá mnou horečka
31 I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.
- tomu odpovídá i má nálada. Mám příšernou depresi