Jób – kapitola 33

1 Přece však bedlivě slyš mé výroky, Jóbe, a naslouchej všem mým slovům. 2 Hle, nyní jsem otevřel svá ústa a jazyk v mých ústech promluvil.

• Elíhú se obrací na Jóba, hlavního protagonistu
• nemám rád, když si někdo tímto způsobem „dělá prostor“ či vynucuje pozornost. „Pozor, pozor, všichni poslouchejte, teď vám řeknu něco úžasného“
• Ježíši stačilo „Amen, amen“ a všichni věděli, že bude následovat něco důležitého
• ani v praxi se tento přístup neosvědčuje: buď posluchače zaujmeš nebo ne. Vynucovat si pozornost nemá smysl

3 (Mé řeči pocházejí z přímosti mého srdce,) mé rty vytříbeně vyjádřily poznání. 4 Učinil mě duch Boží, při životě mě zachová dech Všemohoucího. 5 Pokud můžeš, odpověz mi; připrav se, postav se proti mně.

• Elíhú dále „bičuje atmosféru“ před svým „úžasným“ projevem.
• dá se to považovat za projev mladické nerozvážnosti nebo také nejistoty, zda ho budou brát vážně
• říká mimo jiné: Budu mluvit naprosto upřímně – ale to se snad dá předpokládat. „Myslím to upřímně“ bylo nicneříkající volební heslo. Koneckonců i Hitler to myslel upřímně
• dále říká: mám to dobře promyšlené a jsem schopen se precizně vyjádřit. To se ale zřejmě na takovém fóru velmi inteligentních lidí a zkušených řečníků dá očekávat

6 Hle, jsem na tom před Bohem jako ty, i já jsem byl zformován z hlíny.

• Jóbe, si co do podstaty jsme si oba před Bohem rovni – oba jsme „podstaty velmi ubohé“
• z tohoto hlediska jsou naše argumenty rovnocenné

7 Hle, (neohromí tě hrůza ze mě) ani na tebe nedolehne těžce mé naléhání / nátlak;

• nemám ani v úmyslu být vůči tobě agresivní, nějak tě zastrašovat, manipulovat nebo tlačit – toho se bát nemusíš

8 Zajisté jsi ke mně promluvil a já poslouchám hlas tvých výroků. Prý:

• já jsem, Jóbe, dobře vnímal, co jsi říkal – dovol, ať to zrekapituluji

9 Jsem čistý, bez přestoupení, jsem bezúhonný, není při mně zvrácenost,

• to je, Jóbe, tvá základní premisa: Neudělal jsem nic špatného

10 jenže Bůh proti mně hledá záminky, považuje mě za nepřítele, 11 mé nohy dává do klády, střeží všechny mé stezky.

• druhá tvoje premisa je: Přestože jsem nic neudělal, Bůh z neznámých důvodů hledá záminky, aby mě mohl mořit

12 Inu, v této věci jsi nebyl v právu — tak ti odpovím, neboť Bůh je větší než člověk.

• a hned tady na začátku se dostáváme k jádru věci – hned tady jsi udělal chybu
• Bůh je větší než člověk: to jistě platí. Co se z toho Elíhú chystá vyvodit?

13 Proč proti němu vedeš při? Že neodpovídá vždy lidskými slovy?

• problém může mít, Jóbe, to vysvětlení, že Bůh někdy mluví způsobem, který je pro nás obtížně srozumitelný
• co když se s Bohem „nemůžeš domluvit“ prostě proto, že jsi jeho slova nezachytil nebo jim správně neporozuměl

14 Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé, ale člověk to nezpozoruje. 15 Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli.

• příkladem takové obtížně pochopitelné Boží komunikace mohou být např. sny
• nestalo se to třeba i tobě? Může to být ve spánku nebo polospánku

16 Tehdy to lidem (dá na vědomí) a zapečetí je v (tom, o čem byli poučeni,)

• abychom Boží hlas byli schopni odlišit od běžných snů či běžných zmatených nočních myšlenek, Bůh onu myšlenku, kterou nám chce sdělit, „vypíchne“ a zajistí, aby nám zůstala v paměti

17 aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže. 18 Chrání jeho duši před jámou, před tím, aby jeho život zašel oštěpem.

• nejčastěji ve snu Bůh k člověku mluví, když se ho snaží varovat před špatnou cestou a zachránit ho od pekla

19 Bolestí je kárán na své posteli, (třesení jeho kostí) je stálé. 20 Jeho život mu znechutil chléb, jeho duše lákavou potravu. 21 Jeho tělo ztrácí na vzhledu, obnaženy jsou jeho kosti, které nebylo vidět. 22 K jámě přistoupila jeho duše, jeho život k poslům smrti.

• další atypický způsob (kromě snů), jak Bůh může mluvit k člověku, jsou nemoci
• bolesti, nechutenství, hubnutí, blízkost smrti – tyto okolnosti také mohou být Boží snahou člověka zastavit
• případně horečnaté sny, které nemocný člověk mívá

23 (Kdyby s ním byl posel, prostředník, jeden z tisíce, aby člověku oznámil, v čem spočívá jeho přímost,) 24 (a Bůh by se nad ním smiloval a řekl by: Vykup jej, aby nesestoupil do jámy; našel jsem za něho výkupné.)

• LXX: Kdyby tu bylo tisíc smrtonosných andělů, žádný z nich by ho nezranil, kdyby se rozhodl srdcem obrátit k Pánu, oznámil člověku jeho vlastní selhání, jeho hloupost by ukázal, – to ke zcela jiný význam. to pominu,
• LXX: podepře ho, aby neupadl do smrti, obnoví jeho tělo tak jako omítku na zdi, jeho kosti pak vyplní morkem.
• LXX je často v Jóbovi o něčem jiném
• v takovéto kritické situaci, kdy je člověk blízký smrti (pokračuje Elíhú), je třeba, aby postiženému někdo řekl, v čem spočívá jeho problém a co je od něj očekáváno. To jej může zachránit od smrti
• ten, kdo to má udělat, je prostředník. Může jít o anděla, Božího posla (viz „aby oznámil“)
• prostředník ale bývá více než „pouhý“ posel – prostředník zprostředkuje vzájemnou komunikaci, v našem případě komunikaci mezi člověkem a Nejvyšším
• my víme, že takovým prostředníkem je Kristus – 1Tm 2,5: Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, Žd 12,24: a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi,
• obecně má Elíhú pravdu – ano, takové způsoby komunikace Hospodin opravdu používá (komunikaci ve spánku a nemoci). Elíhú dokonce ví o potřebě prostředníka a o tom, že Bůh takové prostředníky používá
• Jóbův případ to ale není. Jób ve snu nic „nepřeslechl“ ani jeho nemoc není Boží snahou odvrátit ho od hříchu a zachránit od pekla¹
• Elíhúv přístup se vlastně od přístupu přátel zatím příliš neliší: také předpokládá, že Jób má nějaký problém, na který se jej Nejvyšší snaží upozornit.
• možná formuluje jemněji (Jóbe, nepřeslechl jsi něco? Bůh s tebou zřejmě potřebuje hovořit a vynucuje si tvou pozornost), nepodsouvá Jóbovi skryté hříchy tak drsně jako tři přátelé
• a nabízí východisko v osobě prostředníka. Možná za prostředníka nabízí Elíhú sám sebe?

24 (a Bůh by se nad ním smiloval a řekl by: Vykup jej, aby nesestoupil do jámy; našel jsem za něho výkupné.)

• víš Jóbe, když se najde dobrý prostředník (Elíhú mluví v podmiňovacím způsobu), Nejvyšší by mohl zareagovat, přijmout jeho přímluvu, přijmout prostředníkem nabízené výkupné a nenechat postiženého zemřít
• to je pěkný popis Kristova díla
• pokud Elíhú nabízí za prostředníka sebe, je to také legitimní – jsme Kristovými služebníky v tomto světě a přivádíme ostatní ke Kristu. V jejich víře jim můžeme pomoci. Můžeme např. nabídnout společnou modlitbu: Pojď, pomodlíme se spolu; já se pomodlím a můžeš se k mé modlitbě přidat. Pojď, přineseme společně tvé trápení před Nejvyššího, nebo něco podobného.

25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se tak do dnů své svěžesti.

• když člověk pochopí, že nemoc je prostředkem Boží komunikace, Boží snahou člověka oslovit – a adekvátně zareaguje, důvod k nemoci pomine a Bůh může postiženého vrátit do stavu svěžesti a zdraví

26 Bude úpět k Bohu, který ho laskavě přijme, uvidí za radostného křiku jeho tvář a on odplatí smrtelnému člověku za jeho spravedlnost.

• pokud člověk na Boží volání zareaguje, Bůh jej vyslyší a přijme. To bude radostná událost, kdy vztah bude obnoven a člověk s Bohem si „padnou do náruče“
• je zde explicitně řečeno to, co stále opakuji: lidská spravedlnost nespočívá v dokonalosti, ale v otevřenosti vůči Bohu a chození s Ním
• jak tedy Elíhú vlastně mluví? Říká pravdu? Říká něco nového lepšího, než přátelé?
• na jedné straně jde o soft verzi argumentů Elífaze, Sofara a Bildada: pokoř se, vyznej hříchy a důvody k tvému trestání odezní. Že vyznání hříchů „funguje“ věděli i oni
• Elíhú mluví ale „hezčeji“ – ví dokonce o potřebě prostředníka a sám se za něj zřejmě nabízí
• ale konkrétní Jóbovu situaci „neutrefil“ o nic lépe

27 Ať zazpívá před lidmi a řekne: Zhřešil jsem a zkazil jsem, co bylo správné, ale nebylo mi odplaceno stejně. 28 Mou duši vykoupil, aby nepřešla do jámy, můj život uzří světlo.

• zase takový rozdíl proti přátelům tam tedy není, vlastně říká totéž, co oni: Jóbe, vyznej své hříchy, bude ti odpuštěno a nutnost k trápení pomine – to přece bude skvělé, no ne?

29 Hle, Bůh při člověku udělá všechny tyto věci dvakrát i třikrát, 30 aby odvrátil jeho duši od jámy, aby byl osvícen světlem živých.

• ČSP [Číslovkami nemá být stanovena mez, ale naopak zdůrazněno, že Bůh člověka zachraňuje vícekrát.]
• Bohu na člověku záleží a snaží se jej oslovit třeba i opakovaně – Bůh totiž nechce, aby lidé hynuli v pekle (2P 3,9 : Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání)
• obecně je to jistě pravda

31 Věnuj mi pozornost, Jóbe, poslouchej mě. Mlč a já budu mluvit. 32 Pokud máš po ruce výroky, odpověz mi. Promluv, protože bych tě chtěl prohlásit za spravedlivého. 33 Pokud nemáš, poslouchej ty mě; mlč, ať tě naučím moudrosti.

• tak co na to říkáš, příteli? Dobře mluvím, což? Chceš k tomu něco dodat? Víš co, raději neříkej nic, nadále mě bedlivě poslouchej a já té tvé šlamastyky nakonec „vysekám“
• vcelku Elíhúovi rozumím: Všichni jsme se někdy chytili do pasti přesvědčivosti vlastní rétoriky. Ve smyslu: Nech se mnou v našem pastoračním rozhovoru vést, a Bůh na to určitě zareaguje.
• Elíhú mluvil dobře a obecně měl pravdu. V konkrétním Jóbově případě ale zůstává zoufale mimo

1. jak už jsem zmiňoval jinde, jsem ovlivněn knihou Ašera Intratera Kdo obědval s Abrahamem. Nevyučoval bych tedy, že Jób nějakým způsobem „znal“ Ježíše Krista ↩︎