1 Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí.
- Elíhú: i na mě to silně působí, když sleduju Boží působení v přírodě
- možná v té chvíli byla bouřka nebo po bouřce, nebo se schylovalo a Elíhú pružně využil okolností k větší didaktičnosti
2 Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu hromu, jež vychází z jeho úst. 3 Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům země své světlo. 4 Za ním zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky nezadrží, až bude jeho hlas slyšet.
- když vidíš, Jóbe, tu sílu blesků a hromů, snad ti dojde, jak veliký a mocný musí být ten, kdo to působí
5 Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme.
- tyhle věci přesahují naše chápání
- to zůstává pravdou, i když naše poznání přírody se značně rozšířilo. Jednak bouřka je pro člověka silný zážitek, jakkoliv má představu, co se při ní v atmosféře děje. A to, že chápu, že blesk je elektrický výboj také nic nemění na tom, že ten, kdo tohle vymyslel, je hodný obdivu
- vědci jsou stále jen děti hrající si s kyblíčky na břehu oceánu poznání. Že přitom někdy mají pocit, že jsou „mistry světa“, je spíše jejich problém
6 Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů.
- sníh a déšť: další pozoruhodné věci z přírody
7 Na ruku každého člověka umístí pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo.
- ČSP [Zde ve významu: nechává ustat od práce.] – zda je interpretace ČSP správná, nejsem schopen posoudit
- pokud ano, Elíhú zřejmě říká: Bůh dává lidem prostor, aby se nad Jeho dílem mohli zamýšlet (např. sedmého dne). Nepracují nepřetržitě
8 Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech. 9 Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od (severního větru.) 10 Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření. 11 I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak. 12 Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu (celé země) vykonaly všechno, co jim přikáže.
- Boží stvořitelské dílo lze rozpoznat i na další pozoruhodných úkazech, namátkou: instinkty zvěře, schopnost zimního spánku, schopnost stavět si roztodivná obydlí přiměřená potřebám, vichřice, podnebí, počasí, led (mrazová anomálie vody), vlastnosti páry
- Elíhúovi stále imponují podobné věci, kterými se Bůh chlubí na konci knihy
13 Užije toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.
- tyto přírodní jevy Bůh používá pro dobro i pro zlo či jako manifestaci sama sebe. Nebo také „jen tak“ pro krásu stvoření
14 Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky.
- Elíhú svou „ódou na stvoření“ chce Jóba vést k pokoření se před Boží velikostí, k padnutí k Jeho nohám a k úplné rezignaci na všechno včetně své spravedlnosti.
- možná až buddhisticky chce, aby Jób přestal trvat na své nevině. aby se „vyprázdnil“, rezignoval na vše a rozplynul se v nirváně Boží majestátnosti
- takhle ale křesťanství „nefunguje“ – rezignace, nirvána nejsou správnou cestou. Křesťané své myšlenky nemají „vypínat“, nemají se nechat vést ani nést pocity. Ani rozplynutí se na vlnách meditace nad velebností přírody není správnou odpovědí
- křesťané mozek nevypínají ani při meditaci
- (pokud to tedy takto Elíhú myslel – možná pouze pěje ódu na Boží stvoření bez dalších postranních úmyslů. Možná je pouze „předskokanem“ následného Božího proslovu. V tom případě je to jeho první „rozumná“ řeč)
15 Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku? 16 Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?
- zde Elíhú mluví jako Hospodin za chvíli
- zamysli se, Jóbe, jak omezené je tvoje poznání. Co vlastně víš o světle či o klimatických prouděních?
- pochop, že Boží poznání je komplexní a globální. Opravdu nemusíme všemu rozumět
- na tom něco je a takhle věci staví i Hospodin – důvěřuj mi, nechej to na mně
17 Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne země utiší, 18 můžeš spolu s ním rozprostřít oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu?
- tobě, jako každé lidské bytosti, je, Jóbe v poledne nesnesitelné vedro. Jsi počasí a klimatu vydán na pospas. Tak jak chceš diskutovat s Bohem, který to počasí tvoří? Chceš se na tvorbě počasí nějak spolupodílet?
19 Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti si to nedokážeme srovnat v hlavě.
- asi ironie ve smyslu: Ty, na rozdíl od nás obyčejných lidí, máš s Bohem speciální vztah, jsi s Ním jedna ruka. Tak nám poraď, co máme Bohu vzkázat? To víš, my jsme takoví tupci, že ničemu sami nerozumíme
20 Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený?
- Pavlík: Zda se mu má ohlásit, že chci mluvit? Řekl-li kdo, že chce být rozdrcen?
- kdo je zmatený? Nadále ironicky Bůh?
- rozdrcen možná dává větší smysl: Měli bychom Boha připravit na to, že Jób (nebo Elíhú) se mu chystá něco sdělit? Aby se kvůli tomu nerozzlobil? Možná stále ironie ve smyslu: Když jsi, Jóbe, s Bohem takový kamarád, možná bys ho měl varovat, že se chystám mluvit? Nebo naopak Elíhú varovat před Jóbem
21 Lidé však ještě nemohli spatřit světlo zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je. 22 Od severu přichází zlatá záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha.
- lidé nejsou schopni chápat Boží řeč, dokud je na svou řeč Bůh alespoň částečně nepřipraví.
23 Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká, a přitom právo ani plnou spravedlnost nepotlačuje.
- nejsme schopni postihnout Boha: je příliš veliký (a přes svou velikost spravedlivý)
24 Proto se ho lidé bojí, (nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce.)
- to je důvod k Boží bázni: ta Jeho spravedlnost, nepodplatitelnost, ale částečně i nepochopitelnost jeo cest a Jeho nevyzpytatelnost