1 Tu odpověděl Hospodin Jóbovi z vichřice. Řekl
- konečně! Řeklo by se
- konečně promluví ten, jehož se všechen dosavadní děj i slova týkají nejvíce. Ten, který za všechno „může“, ten, kdo všechno inicioval.
- ten, který po celou dobu také „seděl u Jóba“ a naslouchal všem diskuzím. Vydržel mlčet mnohem déle, než Jóbovi přátelé (Elífaz čtvrtá kapitola, Bildad osmá, Sófar jedenáctá) i než věkem „znevýhodněný“ Elíhú (dvaatřicátá kapitola).
- svým způsobem Hospodin je takto přítomen všem hovorům na této zemi. Včetně hovorů s nemocnými či pozůstalými, se všemi trpícími
- (dnes je 23.12.2023, den státního smutku za oběti střelby na Filozofické fakultě. Mohla by příbuzné obětí utěšit četba knihy Jób?)
- musí být náročné vydržet naslouchat, do hovoru se nevložit, nehájit se
- když si představím, že bych měl být tajně přítomen hovoru o mé osobě, hovoru, který by se celý točil kolem mého charakteru, případně mě osočoval ze špatných věcí – nebylo by lehké zůstat ve skrytosti
- tohle Bůh „zažívá“ vlastně „po celý svůj život“ (resp. po celou dobu existence stvoření)
- zažíval to i Ježíš: Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel (Iz 53,7) – když se dělo příkoří Jemu, také se neobhajoval, nedožadoval spravedlnosti ani nevysvětloval a nenadával (1Pt 2,23 Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě.)
- vytvořil tím precedens i pro naše jednání v utrpení. Ježíšův „případ“ vnáší do utrpení zcela nové pohledy: jestliže Jób trpěl nespravedlivě, Ježíš si měl „teprve na co stěžovat“.
- Jób se nicméně tímto Ježíšovým precendentem neřídil – otvíral ústa „až až“. Kdyby Ježíš mluvil „po Jóbově způsobu“, obsahovala by Bible tisíce stran oprávněných stížností Božího Syna na zacházení, jakého se mu od lidí dostalo. A také na Boha, že to dopustil a toleroval
- je možné, že už Hospodin „nevydržel“? Že se Jóbovi urážkami podařilo jej cíleně vyprovokovat (a přátelům neúmyslně svými neobratnými pokusy Boha hájit)
- nebo Boha vyprovokoval k odpovědi Elíhú? Elíhú v posledních příspěvcích pěl ódu na pozoruhodnost Božího stvoření, na což nyní Bůh souhlasně naváže. Možná tedy Elíhú mluvil správně a Bůh si od něj převzal slovo a navázal na něj? Dost možná.
- ještě obecně ke vstupům přátel a Elíhúa: přátelé se jako „krizoví koučové“ neosvědčili. I když místy říkali pravdivé věci, jako poradci či povzbuzovatelé trpícího člověka byli naprosto nevhodní.
- Elíhú zpočátku také. Obsah druhé části jeho promluvy by snad člověka utěšit mohl (Boží cesty jsou nepochopitelné částečně útěšné být může)
- Bůh promluvil z vichřice: tedy více než výrazně. Nešlo o uklidňující vyrovnaný hlas nějakého známého herce, jak to známe z audioverzí našich Biblí. Šlo o ryk, řev orkánu a leteckých motorů, sto decibelů a více. Kromě hlasu všem přítomným rval šaty vichr a nutil je lehnout si na zem a přirýt si hlavu
- Elíhú svými zmínkami o bouřkách Bohu možná „připravil půdu“? (Během Elíhúovy řeči se k bouřce zřejmě schylovalo). Když se přes den stmívá a blíží se bouřka, je to vždy hrozivý zážitek
- jak poznali, že Bůh mluví k Jóbovi? Ze smyslu věty nebo Jóba oslovil. Oslovení bylo „člověk, který zatemňuje radu“, jak uvidíme dále
- nebo je tím vyjádřeno, že Jób byl po celou dobu centrem diskuze. Nikdo nepochyboval, že celá diskuze se točila kolem Jóba a jeho problému.
2 Kdo je tento člověk, který zatemňuje radu výroky bez poznání?1
- na koho se tedy Bůh utrhuje? Do řeči „skáče“ Elíhúovi, ale oslovuje Jóba. Elíhúovu řeč zřejmě ani neuznává za hodna komentáře?
- muselo se to odehrát nějak takto: Elíhú „si něco povídá“, důležitě rozkládá rukama, rozpaluje se vlastními argumenty. V zásadě říká pravdu, zastává se Boha
- začne se zvedat vít, přichází temnota, vichřice a bouře. A najednou zazní strašně hlasitý hlas, možná řev: Kdo to tu zatemňuje radu? Tedy „žvaní nesmysly“, mluví o věcech, kterým nerozumí? Věci komplikuje a znejasňuje? Odpovědi spíše vzdaluje, než přibližuje?
- jakkoliv hrozivě Bůh na Jóba mluví, něco povzbudivého přece jen vidíme: Jednak se Jóbovi podařilo Boha „vtáhnout do diskuze“, po čemž celou dobu toužil.
- jednak je povzbuzující, že Hospodin se obrací právě k němu, k Jóbovi – když k nám Bůh promluví, byť to, co říká, není příjemné, je to povzbuzení. Je to známkou vztahu.
- řeči přátel ani Elíhúa Bůh ani „neuznal za hodna“ odpovědi, ignoruje je. (Na Elíhúovu řeč ale tematicky navazuje)
3 Přepásej si nyní bedra jako muž. Vyptám se tě a pouč mě.
- n~: Připrav se k boji [po kterém jsi tolik volal (Jb 9:34n; Jb 13:18)]
- Hospodin říká: Když jsi tak mužně proti mně „pokřikoval“, tak se předveď. V mé nepřítomnosti ses „kasal“, tak v tom pokračuj nyní, když přicházím osobně
- jako když řidič SUV troubí a pokřikuje na malé autíčko, které ho předjelo. Z něho vystupuje chlap jak hora: Máš nějaký problém?
- jako pejsek, který poštěkává na dogu za plotem – a najednou zjistí, že vrátka jsou otevřená
- zde nejde o fyzickou konfrontaci, Hospodin postupuje i nepostupuje podobně – na jedné straně mluví za strašného řevu z vichřice, na druhé straně jde stále o rozhovor, o argumenty, ne o rvačku
- mohl Jóba zvednout do vzduchu a mrštit s ním o zem – a bylo by po diskuzi
- možná by situaci šlo připodobnit spíše k situaci ve třídě, kde děti v učitelově nepřítomnosti tvrdě kritizují jeho známkování a učební metody. Najednou se otevřou dveře a učitel vchází; děti zjišťují, že všechno slyšel. Učitel říká: Tak teď mluvte – prý špatně učím a jsem nespravedlivý, poslouchám vás. Měli jste plno řečí, teď mi to řekněte do očí
- vyptám se a pouč mě je samozřejmě ironie. Nicméně je vidět, že jde stále o diskuzi, o argumenty, ne fyzickou převahu. Řekni mi to znovu a do očí
- no, proč ne? Proč si vlastně Jób nevezme slovo a nezopakuje svou ukřivděnou „tirádu“? Vždyť má ze svého pohledu pravdu.
- Jób: No však já ti to rád zopakuju do očí: Vím, že jsi generální ředitel, ale také jsme byli přátelé – chodil jsem k tobě do kanceláře i domů, povídali jsme si, pomáhal jsi mi a chránil a já jsem pro tebe pracoval. Důvěřoval jsem ti. A najednou mě neznáš, nebereš mi telefon, necháváš se zapírat, z budovy mě vyhazují. Zablokoval jsi mi všechny účty a dovolil jsi mafii, aby mi pomordovala celou rodinu. Zradil jsi mě.
- proč to Jób neřekne? Zřejmě je příliš zaskočen.
- tím, že Hospodin běžně k nám lidem nehovoří (a akusticky už vůbec ne, to jsou naprosté výjimky), pokud se najednou rozhodne promluvit, jsme zaskočeni. Vzhledem k Jeho převážnému mlčení, jsme vděční za každý Jeho dotyk, za každý náznak Jeho přítomnosti a angažovanosti
- nedalo by se říci, že Hospodin Jóba „ukřičel“ – že v diskuzi vítězí ten, kdo nejvíce křičí?2,3 Těžko říci – někdy je dobré nesmyslnou bezvýchodnou „zacyklenou“ diskuzi přerušit „bouchnutím do stolu“. Zvláště při výchově dětí to může být užitečné. V dnešní době je moderní ve výchově s dětmi vést nekonečné diskuze o věcech, kterým nemohou ani nemusejí rozumět. Dětem stačí, když přijmou, že jde o vůli rodičů4 – tam může zvýšený hlas nebo „bouchnutí do stolu“ velmi pomoci. Je to úlevné a osvobozující pro všechny účastníky včetně dětí – mohou spočinout v tom, že existuje vůle rodičů, která je dobrá a je nutno se jí podřídit. Tohle mi Boží vstup do Jóbovy situace dosti připomíná.
- přemoudřelé děti se už kolem Jóbovy situace „nateoretizovaly“ dost
- tohle je zřejmě další „take home message“ knihy Jób: přestože se diskuze účastnily intelektuální špičky své doby. muži zkušení, moudří, věkovití, zbožní, přesto když se podíváme na jejich „diskuzní příspěvky“, vidíme, že argumentů měli málo, poměrně primitivních a recyklovaných stále dokola
- ani my nemusíme být při duchovních diskuzích s přáteli zaskočení primitivností jejich argumentů, tím, že neargumentují racionálně a věcně. Je to u nás lidí přirozené a očekávatelné
- nemusíme být v diskuzích zaskočeni ani vlastní nedostatečností, neschopností lidem vysvětlit naše postoje nebo je přesvědčit
- trochu rouhavě by se dalo říci: Vždyť ani Nejvyšší neargumentuje nijak vybraně a teologicky – ve zkratce by se dalo říci, že Jóba „okřikl“: Podívej se na to, jak úžasná je velryba a zmlkni
4 Kde jsi byl, když jsem zakládala zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného.
- Jóbe, já jsem stvořil všechno včetně nebe a země a včetně lidí, svobodných bytostí stvořených k mému obrazu, ale se sklonem ke zlu. Věř mi, že to nebylo jednoduché a že to mám dost promyšlené
- chceš se bavit o spravedlnosti, smyslu života, o pravdě? O svobodě, lásce, zradě, o zlu, o ďáblu? To nejsou elementární témata – máš k nim opravdu co říci?
5 Kdo určil její rozměry, jestlipak víš? Anebo kdo nad ní roztáhl měřicí šňůru? 6 Do čeho byly zapuštěny její podpěry, nebo kdo založil její rohový kámen,
- následuje přehlídka Boží chlouby. Bůh nechává před Jóbem defilovat svoje „majstrštyky“ – stvořené věci, na které je „zvlášť hrdý“ nebo které považuje za hodné mimořádné pozornosti
- cílem je dostat Jóba zpět „na zem“. Doložit neporovnatelnost Jóbovy a Boží „mozkové kapacity“
- takže začínáme: Jóbe, podívej se na rozměry vesmíru, na vztah času a prostoru, na fyzikální zákony, na na vztah mikro a makrokosmu, na částice, gravitaci, atd.
- možná se mluví o tom, že Bůh nejprve „nastavil“ fyzikální konstanty, roztáhl prostor a čas a do těchto kulis pak stvořil vesmír
7 když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové hlaholili?
- když jsem, Jóbe, začal s tvořením vesmíru, byla to „velká akce“ – všichni andělé mé dílo obdivovali a byli z něho nadšení
8 A kdo zahradil moře vraty, když se vyvalilo, vyšlo z lůna? 9 Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu jako plenku, 10 (určil jsem mu svou hranici,) umístil jsem závoru a vrata. 11 Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, tvé vlny hrdě dorazí pouze sem.
- moře, voda ve všech skupenstvích to jsou další neskutečně pozoruhodné záležitosti: vlastnosti vody, její hustota a tekutost, anomálie, skupenství, zdroje a zásobárny.
- ta rozlehlost, síla, nezkrotnost a krása moří a oceánů, jejich vln a bouří. Přesto pro mě nebyl problém dát vodě striktní hranice
12 Dal jsi snad někdy za svůj života příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem, 13 aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni?
- [Básnický obraz vyjadřuje, že temnota a noc pokrývá zemi jako pokrývka, která se ráno setřese za okraje, a protože ničemové řádí pod přikrývkou tmy, jsou setřeseni s temnotou (Jb 24:13 – Jb 24:16)]
- a co, Jóbe, říkáš na střídání dne a noci, vyladění cest planet, hvězd, slunce a měsíce? Chceš to nějak vylepšit nebo komentovat?
14 Proměňuje se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží jako oděv. 15 Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena.
- zřejmě se proměňuje noc v den a naopak
- každé svítání a soumrak jsou malé zázraky – to má Hospodin pravdu
- ale já, Hospodin se nestarmá pouze o „hardware“, ale také o to, co se na zemi děje. Např. prosazuji spravedlnost
16 Přišel jsi snad až k pramenům moře a procházel ses po dně hlubiny?
- hodně řečnická otázka. O Mariánském příkopu aj. hlubinách moře toho víme neuvěřitelně málo
- je tam temnota a obrovské tlaky. Ale také hlubinné ryby aj. život, o němž nevíme skoro nic
17 Byly ti snad odhaleny brány smrti, uvidíš snad brány nejhlubší tmy?
- a co peklo, Jóbe, co víš o něm? I to mám pod kontrolou
- to je uklidňující informace, která mě nenapadla. Peklo není žádná anomálie ve stvořeném vesmíru, kam Bůh „nedosáhne
18 Prozkoumal jsi zemi až do jejích šířek? Pověz, pokud to všechno znáš.
- ale nemusíme chodit do hlubin moře nebo do pekla – i o obyčejné zemi jsou lidské informace velmi kusé. Některé oblasti jsou opravdu těžko dostupné
19 Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo, a temnota, kde má to své místo, 20 že bys je vzal na jejich území, že bys rozpoznal stezky k jejich domu?
- Hospodin Jóba stále ironizuje. Není to příjemné číst. Jakoby se vysmíval jeho lidské nemohoucnosti a nedostatečnosti.
- má to ale svůj význam. Smysl Boží promluvy je jasný: přivést Jóba k jednomu závěru – když Bůh dokázal stvořit a udržovat tohle všechno (fyzikální pozadí, vesmír, Zemi, člověka, biologický život a spravedlnost) je nepochybné, že ví, co dělá. Lze tedy předpokládat, že ani moje záležitost není chybou v systému, že Bůh ví, co dělá
- proto ho Hospodin tak ubíjí přehlídkou nejpozoruhodnějších Jím stvořených věci
- důležitost této informace je potencována tím, že ji Hospodin Jóbovi sděluje osobně
- a je osobou mluvčího potencována hodně – přátelé i Elíhú Jóbovi Boží stvořitelskou velikost také příležitostně připomínali, ale neuspokojilo to ani Jóba, a jak vidíme, ani Hospodina
- mimochodem, ani kdybychom odpovídali my, lidé dnešní doby, o několik tisíc let rozvoje poznání „moudřejší“, naše odpovědi by se o mnoho nelišily. Při všech našich znalostech bychom nemohli než stereotypně odpovídat mlčením.
- astrofyzik možná trochu více rozumí zákonům vesmíru, meteorolog ví více o počasí a potopili jsme se do Mariánského příkopu. O nějakém hlubším poznání nebo dokonce nějaké stvořitelské činnosti ale stále nemůže být ani řeči
- v tomto verši zřejmě Hospodin má na mysli nějaké záležitosti ohledně světla, fotonů apod.
21 Věděl jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?
- pokud nějakým poznáním z oblasti přírodních věd bychom se v dnešní době snad „pochlubit“ mohli, nyní Hospodin nastoluje oblast pro nás zcela záhadnou a nedostupnou – vládu nad časem, znalost budoucnosti, otázku života a umírání
- k těmto věcem opravdu nemáme, co dodat
22 Přišel jsi snad ke skladům sněhu? Uvidíš snad sklady krup, 23 které jsem ušetřil pro čas soužení, pro den bitvy a boje?
- pozoruhodné pevné skupenství vody. Její neuvěřitelná schopnost udržet se v atmosféře, případně pak z ní vypadnout v drtivém přívalu
24 (Kudy vede ta cesta, kde) se rozděluje světlo, odkud se rozptyluje po východní zemi vítr?
- znovu zmíněná otázka dne a noci a počasí
25 Kdo vymezil koryto povodni a cestu pro hromobití, 26 aby seslal déšť na zemi bez lidí, 27 aby napojil místo zkázy a zpustošení a dal vzrůst výhonku trávy?
- vodní srážky a koryta řek, údolí, Grand Canyon. Koloběh vody v přírodě, zavlažování rostlin
- příroda je krásná a funkční
- vše přitom funguje autonomně, lidi k tomu nepotřebuje
- na světě se toho děje tolik, čeho nikdo není svědkem.
- jsou tisíce jeskyní, které lidské oko nikdy nespatřilo, krásných koutů světa, o kterých nikdo neví
- pravděpodobně Boha potěší, když se jeho stvoření obdivujeme, když oceňujeme krásu neživé i živé přírody. Když nadšeně povzdychneme nad západem slunce, horskou scenérií nebo na břehu moře: Jak jsi velký Hospodine a jak pozoruhodné a nádherné je tvé dílo
- (pokud je si člověk vědom Stvořitele, může být i prohlídka ZOO s vnoučaty malou bohoslužbou, kdy člověk nepřestává žasnout na nápaditostí a krásou Božího stvoření)
- arogantní přístup bez myšlenky na Tvůrce musí naopak Boha „štvát“. Říci nad nádherným ptáčkem do posledního detailu krásným a sofistikovaně přizpůsobeným svému životnímu způsobu, něco ve smyslu: „Moc hezky to ta evoluce vymyslela“ asi Boha příliš nepotěší.
28 Má snad déšť otce či kdo zplodil krůpěje rosy? 29 Z čího lůna vyšel led a kdo porodil nebeské jíní? 30 Voda tuhne jako kámen a povrch hlubiny se uzavírá / zamrzá
- obdivuhodná voda v celé komplexnosti všech skupenství – je vidět, že vodu Bůh považuje za opravdu pozoruhodnou
31 Dokážeš snad spoutat uskupení Plejád či rozvázat pouta Orionu? 32 Můžeš snad v pravý čas vyvést hvězdy zvěrokruhu či vést Medvěda spolu s jeho mláďaty?
- [tj. Dokážeš vzít hvězdy Orionu z jejich místa, takže už se na obloze neobjeví obrazec Orionu – a opačně (aby tam stále byly) u Plejád.]
- h. mazzarót je prav. totožný s mazzalót v 2Kr 23:5; jiní (NJB) ho chápou od výrazu „koruna“ (nezer – srv. 2 S 1:10), tedy Jižní a Severní koruna
- [U Arabů souhvězdí Lva vč. Štíra.]
- [Tj. tři hvězdy v ocasu Velkého medvěda – vozu.]
- na prohlídce pozoruhodností světa se dostáváme k vesmíru i k noční hvězdné obloze.
- je pozoruhodné, že účelem celého vesmíru, všech skoro nekonečných oblastí s hvězdami, galaxiemi i planetami zřejmě je, abychom nad ním žasli. Žasli při pohledu večer na noční oblohu i na snímky z Webbova teleskopu
33 Znáš snad nebeská ustanovení? Zdalipak ustanovíš na zemi Jeho dohled?
- [Tj. zákony, podle kterých se řídí věci a dění na obloze tak i jevy na tom závislé (dráha hvězd, střídání dne a noci atd.).]
- a co teprve úžasné nebeské zákony: Newton, Kepler, Einstein, matematika, fyzika, astronomie
34 Můžeš snad pozvednout svůj hlas k oblaku, takže tě přikryje spousta vod?
- jsi schopen způsobit, aby přivolat nebo zadržet déšť?
35 Vypustíš snad blesky, takže se dají do pohybu? Budou ti hlásit: Tady jsme?
- nebo přivolat bouřku?
- obraty jsou zajímavé, Bůh hovoří barvitě: budou se tě blesky ptát na povolení, než někde udeří?
36 Kdo vložil do ibisů moudrost či kdo dal kohoutovi rozumnost?
- n.: meteorů / hvězdy Procyon (Alfa v souhvězdí Malého psa) / vnitřností;
- n.: nebeskému zjevení / hvězdě Sirius / skryté části;
- buď Hospodin nadále mluví o vesmíru nebo se dostáváme k neméně pozoruhodné oblasti zvířecích instinktů či inteligence (ptáci jsou jedny z nejinteligentnějších zvířat)
37 Kdo díky své moudrosti spočítá oblaka, kdo vyprázdní nebeské měchy,
- znovu: počasí, podnebí, déšť
38 když prach odlijí v slitinu a hroudy se sklíží?
- geologie, horniny, sopečná činnost, horotvorné procesy za obrovských tlaků a teplot
39 Můžeš snad lovit potravu pro lvici a utišit hlad mladých lvů, 40 až se v doupatech skrčí, budou čekat v úkrytu houští? 41 Kdo připraví úlovek havranovi, až jeho mláďata budou křičet k Bohu o pomoc a budou bloudit bez potravy?
- koloběh života, provázanost a vyladění potravních řetězců
- zdá se, že každé stvoření nějakým způsobem očekává naplnění svých potřeb od Boha. Zvířata zřejmě instinktivně také. Ostatně, od koho jiného?
- kdyby na vás při čtení těchto stránek padla vichřice, je to proto, že „hloubka“ mých poznámek přesáhla pro Boha únosnou mez 🙂 ↩︎
- když učitelka, aby prosadila svou, musí ve třídě křičet, není to ideální. I když, přiznejme si, někdy to jinak nejde ↩︎
- nezapomínejme také, že Ježíš se prakticky nikdy nerozkřikoval, pozornost si nevynucoval. Srv. Iz 42, 2 Nebude křičet ani se pozdvihovat ani nebude venku slyšet jeho hlas. 3 Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí, bude vynášet pravdivý soud. ↩︎
- děti nepotřebují znát všechny důvody toho, že se zrovna nyní musí oblékat a jít ven nebo proč se nemohou celý den dívat na televizi. Stačí, když poslechnou ↩︎