Jób – kapitola 40 (Hospodin, Jób, Hospodin)

1 A Hospodin Jóbovi dále odpovídal. Řekl:

• Bůh pokračuje ve svém „vstupu“. Zatím poukazoval na mimořádnost stvoření a na nedostatečnou kapacitu Jóbova myšlení
• nadále se tedy ozývá silný hlas z vichřice? Mluvil Bůh naléhavě? Naštvaně? Klidně?

2 Smí snad nějaký kritik vést spora s Všemohoucím? Nechť na to odpoví ten, kdo Boha kárá.

• kritik a karatel: kritik Boží. Karatel Boží. Nezvyklá spojení. Bože, děláš to špatně. Takto chovat by ses neměl
• takto člověk není zvyklý uvažovat. Boha beru jako dokonalého, všemohoucího a vševědoucího, dobrého. A On takový skutečně je. Jsem nastavený uvažovat v módu: Bůh má vždy pravdu, člověk se vždy mýlí, Bůh je vždy dobrý, člověk skoro vždy zlý, apod.
• nicméně:. je dovoleno Všemohoucího kritizovat a kárat? Vést s ním spor? Je to nejasné – na jedné straně Hospodin zde Jóba okřikuje, na druhé straně všechny Jóbovy stížnosti nechal zapsat do Bible
• navíc nezapomínejme, že z Jóbova pohledu, při jeho stupni poznání opravdu šlo o Boží zradu
• Bůh ve svém vstupu vlastně říká: Jóbe, podívej se na věci takto: z přírody vidíš, že mám věci opravdu dobře promyšlené. Víš také, že jsem dobrý, že nejsem zrádce. Jestliže se ti nyní děje něco nepochopitelného, nemyslíš, že za tím něco je? Něco, co ti nyní ještě nemohu prozradit?
• my ovšem víme, proč Bůh věci nemůže Jóbovi řici „na rovinu“ (znehodnotil by Jóbovu zkoušku)
• už jsme psali výše, že Jóbova kniha je šifrovaný vzkaz všem Božím přátelům budoucnosti: mohou nastat situace, kdy se vám budou dít nepochopitelné věci a já vám je nebudu moci průběžně vysvětlovat. Nenechte se tím rozhodit – nezapomněl jsem na vás ani jsem vás nezradil
• zajímavé je, že oproti Elíhuovi neříká Hospodin „nic nového“. Elíhú také poukazoval na úžasnost stvoření a vyzýval Jóba, ať se z polemiky stáhne.
• ukazuje se, že důležitější, než co je řečeno, je kdo to říká. Na Jóba nezapůsobil obsah Hospodinovy promluvy, ale to, že k němu promluvil přímo On. (případně naléhavá forma té promluvy, tedy vichřice)
• to si dovedu představit: jak už jsme řekli, rodiče také nevysvětlují dětem vše. Jednak často narážejí na ještě nedostačující kapacitu dětského myšlení, jednak to není nutné a někdy ani žádoucí. A když děti přesto za každou cenu chtějí polemizovat, je úlevné, když otec v určité chvíli „praští do stolu“ a diskuzi ukončí: Tomu ještě nemůžeš rozumět, bude to tak a tak a tečka.
• Bůh se ptá. Jakou odpověď asi očekává? Naprosto se nevyjadřuje k podstatě problému, nic nevysvětluje, nezmiňuje utrpení ani jeho příčiny. Uvidíme dále

3 Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl: 4 Hle, jsem nepatrný, co ti mám odpovědět? Kladu si ruku na ústa.

• h. lehký; tj. bezvýznamný [od stejného kořene – zlehčený (Iz 23:9) a zlořečený – (Ž 37:22)];
• Jóbovi to stačilo. Ukončuje diskuzi, stahuje se. Došlo mu to
• co mu došlo? Že Bůh nejspíše opravdu ví, co dělá, a že pouze on, Jób věcem dostatečně nerozumí
• přemáhá ho vlastní nepatrnost. Boží velikost na něho natolik zapůsobila, že se mu vlastní argumentace najednou jeví naprosto nepatřičná
• na okraj: Je možné, že Jób byl přírodovědec či vědec amatér? Že kromě svého podnikání s oblibou pozoroval oblohu, přemýšlel o drahách hvězd a planet, pozoroval zvířata a žasl nad jejich schopnostmi? Je to dost pravděpodobné. Kdyby Jóba tyhle věci absolutně nezajímaly, ani by nevěděl, o čem Hospodin mluví – nevěděl by nic o životě kozorožce ani, že sokol je stěhovavý. Jak by potom ocenil jejich kvalitu?
• zřejmě by k němu v takovém případě Nejvyšší promluvil jinak: kdyby se Jób zabýval medicínou, promluvil by k němu Bůh o pozoruhodných vlastnostech lidského těla. Kdyby byl umělcem, o schopnosti člověka vnímat krásu. Kdyby matematikem, o fascinující jednoduchosti a kráse rovnic. Kdyby botanikem, o rostlinách, atd.
• kladu si ruku na ústa: už nechci mluvit, už se nechci přít, vzdávám se. Ruku si kladu na ústa i „preventivně“- abych zabránil tomu, že řeknu něco hloupého nebo nepatřičného

5 Promluvil jsem jednou a již odpovídat nebudu, i podruhé, ale vícekrát ne.

• už jsem toho řekl dost
• dá se tedy říci, že Bůh Jóba „ukřičel“? Domnívám se, že ne. Jóbovi zřejmě opravdu došlo, jak se věci mají
• Bohu se podařilo Jóba uklidnit, aniž pokazil zkoušku
• to, že Bůh promluvil z vichřice, nebylo pokažením zkoušky, jejím prozrazením? Zjevně nikoliv
• nemají se věci tak, že bavit se s lidmi o otázkách dobra a zla, je pro Boha ztrátou času? Pro naprosto nedostatečnou kapacitu naší strany tyhle věci chápat? Domnívám se, že ne – že tohle „message“ knihy není. Lidský smysl pro dobro, zlo a spravedlnost funguje dobře – v tom jsme k Božímu obrazu stvořeni dostatečně kvalitně
• je vysvětlením smyslu utrpení vždy, že jde o zkoušku? Pravděpodobně ne. Zřejmě příčin existuje více
• platí vždy, že v utrpení se nemáme ptát po jeho smyslu, hledat intelektuální odpovědi? Zřejmě ne. Ale že odpovědi mohou být pro nás nedosažitelné, na to je třeba být připraven.
• platí vždy, že v utrpení je pro nás lepší hledat uspokojení v Bohu než v intelektuálním pochopení? Určitě ano – vztah je více, než porozumění
• a nezapomínejme, že na pozadí všeho se stále nachází vtělení Ježíše Krista včetně smrti na kříži
• nalezl Jób pokoj nebo pouze rezignoval na diskuzi? Domnívám se, že nalezl. Jak jsme viděli, Jóba v diskuzi nebylo schopno zastavit nic. ani strach z Boha. Nyní nepřestává mluvit ze strachu z Boha, ale uspokojení z Boží odpovědi
• Jóbovi to opravdu došlo, opravdu pochopil, že odpověď existuje, jen mu zatím nemůže být sdělena

6 Tu Jóbovi odpověděl Hospodin z vichřice. Řekl:

• proč Bůh pokračuje v řeči? Jobovo stažení se z diskuze Ho neuspokojilo?

7 Nyní si přepásej bedra jako muž, ať se tě vyptám, a pouč mě.

• vypadá to, že neuspokojilo – Bůh pokračuje ve stejné linii
• Jóba znovu ironizuje jako učitel¹ žáka: Tak mi prozraď něco o vysoké matematice; ukaž ty svoje svaly, zakrslíku
• nemohl Bůh hovořit jemněji? Má přece co do činění se zdeptaným člověkem. Nemohl říkat něco ve smyslu: Jóbíčku, můj chlapče, tohle ještě opravdu nemůžeš pochopit. Ale buď trpělivý, důvěřuj mi.
• neurážím já Boha, když se takto ptám?
• nechci dělat Bohu apologetu, vím, že On o to nestojí. Nicméně Nejvyšší asi formu promluvy volil moudře – jednak odpovídá adekvátně Jóbovu stylu: Jób Boha hrubě napadal, servítky si nebral ani v nejmenším. Jednak, jak jsem zmiňoval, když mluvíme s dítětem, je někdy úlevné pro všechny strany, když otec „utne“ diskuzi: Hele, Franto, tobě jsou dva roky, opravdu spolu nebudeme půl hodiny diskutovat o tom, jestli si musíš vzít bundu nebo ne

8 Chceš snad zrušit i můj soud, prohlásit mě vinným, a tak se ospravedlnit?

• pořád, Jóbe, trváš na tom, že jednám nespravedlivě a křivdím ty?
• Bůh se zřejmě přesunuje k morálním tématům

9 Zdalipak máš paži jako Bůh a můžeš hřímat hlasem, jakým hřímá on?

• (podobné argumenty už zazněly od Elíhúa)
• Bůh o sobě mluví ve třetí osobě – snad, aby lépe, „objektivněji“ upozornil na to, s kým vlastně Jób diskutuje? Jako když soudce příliš familiárního svědka zpozorňuje: K soudci (ne „ke mně“) je třeba se chovat s úctou, tak laskavě povstaňte
• ale divný argument to je: u hledání spravedlnosti by síla paže či hlasu neměly hrát roli. Nepřijímání osob u soudu na základě jejich vlivu je přece Boží princip
• na druhé straně s Bohem je tomu zřejmě přece jen jinak – to není přijímání osob, to je fakt. On je člověk stojící u mraveniště, já jsem mravenec. Připomenutí tohoto faktu nemusí být na škodu

10 Nyní se ozdob vznešeností a vyvýšeností, oděj se majestátem a důstojností.

• h. výrazy mají pozitivní či negativní význam podle kontextu;
• kde by vředovitý zdeptaný muž v popelu vzal vznešenost, vyvýšenost, majestát či důstojnost?
• Hospodin Jóba nadále dost „šikanuje“
• navíc poté, co se Jób „vzdal“. Snad uvidíme, proč. Nelze vyloučit, že Hospodin se opravdu rozzlobil a Jeho hněv ještě nestihl vyhasnout. Pravděpodobnější vysvětlení ale vidíme v dalším verši

11 Rozlij zuřivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho. 12 Pohleď na každého pyšného a pokoř ho, ničemy sraz na jejich místě. 13 Skryj je společně do prachu, jejich (tváře obvaž na skrytém místě.)

• h.: rozptyl; n.: vznešeného; n.: poniž 
• zřejmě zde ale nalézáme příčinu, proč Bůh pokračuje v řeči, proč ho Jóbovo „dání si ruky na ústa“ nezastavilo. Zdá se totiž, že tím, kdo stále zuří a je naštvaný, je Jób!
• Jóbovo „Hle, jsem nepatrný, co ti mám odpovědět? Kladu si ruku na ústa. Promluvil jsem jednou a již odpovídat nebudu, i podruhé, ale vícekrát ne“ nebylo řečeno v pokoře, ale v hněvu. Jób se cítil opravdu „ukřičený“. Ještě Boží argumentaci nepřevzal za svou. Něco ve smyslu: No, dobře, když na mě tak křičíš, zmlknu. Ale nepřesvědčil jsi mě, jen už nechci přilévat oleje do ohně a poslouchat tvůj řev
• Hospodin tedy obrací list od přírody k morálním otázkám: Jóbe, rozčiloval ses kvůli nedostatku spravedlnosti. Když tedy pro spravedlnost tak, kdybych měl absolutní moc. Jak bych postupoval, jak bych na světě nastolil pořádek. Nejprve bych zabil všechny zlé, začal bych s . . . . Ale s kým? Okamžitě zjišťuji, že bych si nevěděl rady. Jistě, odstranit zlé, ale jak? Koho konkrétně?
• a tak je to se vším: např. jezdíme již mnoho let do Jižního Súdánu, což je země, která se propadla do chaosu. Nepořádek, úplatky, mafiánství, násilí, chaos kam se podíváš. Přemýšlel jsem, kdybych se nějakým zázrakem stal absolutním vládcem této země, co bych udělal? S čím bych začal? Nevím, nevím si rady

14 I já ti budu vzdávat chválu, že ti pomůže tvá pravice.

• Bůh zase ironizuje: Ty, Jóbe, uděláš na světě pořádek a já tě u toho budu obdivně sledovat

15 Jen si všimni behemóta, kterého jsem učinil stejně jako tebe; žere trávu jako býk.

• ČSP [V pozadí je asi velké vodní zvíře (hroch v Nilu?), nejde ovšem tolik o konkrétní zoologický druh, jako spíš o zdůraznění, že i on je stvoření.]
• Bůh opouští morální témata a vrací se k vypočítávání svých „mistrovských stvořitelských kousků“.
• na rozdíl od překladatelů ČSP si myslím, že popis sedí spíše na některého dinosaura, např. býložravého brontosaura.
• to by ale samozřejmě nastolovalo řadu otázek, protože Jób by dinosaury musel znát. (některé teorie zvažují, že by Jób mohl být ještě předpotopní postavou)

16 Jen pohleď, jeho síla je v jeho bedrech a jeho zdatnost v jeho břišních svalech. 17 Vzpřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené. 18 Jeho kosti jsou jako bronzové roury, jeho kostra jako železný sochor. 19 On je prvotina Božího jednání, jeho Tvůrce ať mu přinese jeho meč.

• ČSP [Mečem jsou asi míněny jeho zuby, kterými kosí trávu jako srpem (tj. přechod od v. Jb 40:15 b k 20a).]
• Bůh je na dinosaury obzvláště hrdý; a není se, co divit – opravdu jsou úžasně velcí a dokonalí. Ne nadarmo jsou jimi lidmi fascinování
• domnívám se, že při tvoření dinosaurů Bůh „testoval“ limity biologického života tak, jak jej známe – mechanickou nosnost, rychlost přenosu nervového vzruchu, hospodaření s energií a mnoho dalšího

20 Neboť hory mu poskytují pastvu, kde dovádí všechna polní zvěř. 21 Uléhá pod lotosy v úkrytu z rákosí a bahna. 22 Lotosy jej zahalí svým stínem, obklopují jej potoční topoly. 23 Jestliže se řeka vzdouvá, nepodléhá panice, je si jist, ačkoliv se proti jeho tlamě valí jako Jordán.

• brontosauři se zřejmě pohybovali v bažinách na mělčinách vodních toků obklopeni bujnou vegetací

24 Může se ho člověk zmocnit svým pohledem, protáhnout mu chřípí návnadami?

• a samozřejmě pro člověka jsou naprosto neovládnutelní

25 Vytáhneš livjátána udicí, zkrotíš provazem jeho jazyk? 26 Vložíš snad do jeho chřípí rákos, probodneš jeho čelist háčkem? 27 Zahrne tě snad úpěnlivými prosbami? Zdalipak k tobě promluví vlídnými slovy? 28 Uzavře snad s tebou smlouvu? Přijmeš jej navěky za otroka? 29 Budeš si s ním hrát jako s ptáčkem, uvážeš ho pro svá děvčata? 30 Budou o něm vyjednávat společníci, rozdělí jej mezi obchodníky? 31 Zaplníš snad jeho kůži oštěpy, jeho hlavu rybářskou harpunou? 32 Polož na něho svou dlaň, připomeň si boj a už v tom nepokračuj.

• ČSP [Asi zvíře podobné krokodýlovi. V úvahu přichází též vodní had, vzhledem k slovnímu základu, který má význam „vinout se“.]
• [Tj. Stane se tvým domácím zvířetem?]
• spíše bych tipoval velrybu nebo nějakého vodního dinosaura než krokodýla
• když člověk vidí jeho velikost, přejde ho chuť cokoliv si s ním začínat

1. tohle ale dobrý učitel nedělá ↩︎